Zdeněk Hoření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
RSDr. Zdeněk Hoření
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
23. října 1976 – 22. května 1986
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
24. května 1986 – 23. ledna 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození9. února 1930
Frýdštejn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. února 2021 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
DětiMonika Hoření (1965), Igor Hoření (1961)
Profesepolitik, spisovatel, novinář a redaktor
CommonsZdeněk Hoření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Hoření (9. února 1930 Frýdštejn[1][2][3]12. února 2021 Praha[4]) byl český a československý novinář, šéfredaktor Rudého práva, politik Komunistické strany Československa, poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1954 pracoval jako redaktor deníku Rudé právo, v letech 1962–1968 jako jeho moskevský zpravodaj. V roce 1969 se stal zástupcem šéfredaktora stranického listu Tribuna. V letech 1969–1983 působil na pozici zástupce šéfredaktora Rudého práva, kde od roku 1983 až do konce komunistického režimu zastával post šéfredaktora. V letech 1972–1983 byl rovněž předsedou Ústředního výboru Československého svazu novinářů. V roce 1970 mu byla udělena Československá novinářská cena, roku 1980 Řád republiky.[3][5][6]

XV. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ. Ve funkci kandidáta ÚV KSČ ho potvrdil XVI. sjezd KSČ. Za člena Ústředního výboru KSČ byl kooptován 16. března 1982 a na této pozici ho potvrdil i XVII. sjezd KSČ. V období říjen 1984 – listopad 1989 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ.[5]

Fotografie z posledního rozloučení se Z. Hořením

Ve volbách roku 1976 usedl do České národní rady. Mandát v ní získal i ve volbách roku 1981.[7][8]

Ve volbách roku 1986 přešel do Sněmovny lidu (volební obvod č. 64 – Most-Chomutov, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[9][10]

Po sametové revoluci se stáhl z veřejného a politického života.[3] Po roce 1991 působil v redakci komunistického deníku Haló noviny, kde je v roce 2013 mezi členy redakce jeho dcera Monika Hoření (narozena 1965).[11]

V roce 1992 byl spoluzakladatelem Společnosti Julia Fučíka.

Zemřel dne 12. února 2021 po zápalu plic a nemoci covid-19 v pražské Thomayerově nemocnici.[4][12]

Poslední rozloučení se uskutečnilo 3. 6. 2021 ve Velké obřadní síni krematoria v Praze – Strašnicích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V pramenech (http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_horeniz.php) uváděno jako rodiště Frýdštejn v okrese Louny (?)
  2. Zdeněk Hoření [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Zdeněk HOŘENÍ [online]. totalita.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Zemřel Zdeněk Hoření - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  5. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. (česky) 
  6. Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Květen 1986, roč. 66., čís. 123, s. 3. Dostupné online. 
  7. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  8. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  10. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky) 
  11. Dobrá zábava v Salmovské kavárně [online]. halonoviny.cz [cit. 2014-11-02]. Dostupné online. (česky) 
  12. NEUMANN, Ondřej. Smrt komunistického šéfredaktora aneb Kdo je tu novinář. Hlídací pes [online]. 2021-02-16 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]