Ondřej Vetchý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondřej Vetchý
Vetchy 2014.jpg
Narození16. května 1962 (59 let)
Jihlava[1]
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
Manžel(ka)Irena Vetchá Puškášová
DětiVeronika
Rebeka
Aron
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
2012 – Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka
Umělecké ceny
TýTý 2010, cena Félix, cena Elsa (2004, nominace)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Vetchý (* 16. května 1962 Jihlava) je český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základní školu absolvoval v Jihlavě. Vystudoval konzervatoř v Praze. V letech 1984 až 1987 hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v letech 1987 až 1989 v pražském Divadle E. F. Buriana. Od roku 1989 je členem hereckého souboru Činoherního klubu (ČK) v Praze[2]

Ve filmu se poprvé objevil v dětském filmu Leť ptáku leť! 1978.[3] Ztvárnil řadu filmových a televizních rolí. Od svého mládí se věnuje bojovým sportům; v judu je nositelem 1. danu.[4]

Ceny a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl nominován na evropskou filmovou cenou Félix za roli Dana ve filmu Dům pro dva.[5] Byl čtyřikrát nominován na Českého lva, kterého nakonec dostal za Okresní přebor z roku 2012.[3] Zvítězil v divácké anketě TýTý 2010 v kategorii herec.

Ordo Lumen Templi[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 se stal členem občanského sdružení Ordo Lumen Templi, které založil zpěvák Daniel Landa. Aktivity sdružení prověřovala policie.[6] Poté, co Landa v roce 2008 z vedení odešel, řídil sdružení Vetchý, spolu s ředitelem Národní protidrogové centrály Jiřím Komorousem a trumpetistou Josefem Zámečníkem.[7]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý, z prvního manželství má dceru Veroniku (* 1983) a z druhého manželství s psycholožkou Irenou má dceru Rebeku (* 2005)[8] a mladšího syna Arona (* 2011).

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Záběr z novinářské konference (květen 2015)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: chronologie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.cinoherniklub.cz/index.php/umelci/ondrej-vetchy.html Archivováno 20. 2. 2014 na Wayback Machine Ondřej Vetchý
  2. ↑ http://www.cinoherniklub.cz/index.php/umelci/ondrej-vetchy.html Archivováno 20. 2. 2014 na Wayback Machine Ondřej Vetchý
  3. ↑ a b Marek Vítek. Ondřej Vetchý: Jsem směšný sběrač odpadků [online]. Instinkt, 2009-10-22 [cit. 2010-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-20. (česky) 
  4. ↑ Slavnosti bojových umění slibují velkou podívanou [online]. Moravskoslezský deník, 2009-10-23 [cit. 2010-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  5. ↑ http://www.louc.cz/13/2511202.html
  6. ↑ SYROVÁTKA, Tomáš. Rytíři z Ordo Lumen Templi se scházejí v garáži, kde mluví o lásce. iDnes [online]. 2009-02-23 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ ŠŤASTNÝ, Ondřej. Landa odešel ze svého řádu, utekli i politici. iDnes [online]. 2008-03-17 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ Soňa Stehlíková. Ondřej Vetchý: Natáčení »Básníků«? Už nikdy! [online]. Aha online, 2007-02-13 [cit. 2010-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-11. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 38.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 657–661. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1068. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 719. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 451–452. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Český lev za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli

Jiří Lábus (1994) • Marián Labuda (1995) • Andrej Chalimon (1996) • Jiří Kodet (1997) • Miroslav Donutil (1998) • Jiří Bartoška (1999) • Jiří Macháček (2000) • Stanislav Zindulka (2001) • Ivan Trojan (2002) • Ivan Trojan (2003) • Jan Budař (2004) • Miroslav Krobot (2005) • Martin Huba (2006) • Jan Budař (2007) • Vladimír Dlouhý (2008) • Ladislav Chudík (2009) • Vladimír Dlouhý (2010) • Hynek Čermák (2011) • Ondřej Vetchý (2012) • Jiří Lábus (2013) • Jaroslav Plesl (2014) • Kryštof Hádek (2015) • Oldřich Kaiser (2016) • Oldřich Kaiser (2017) • Jan František Uher (2018) • Ladislav Mrkvička (2019) • Jiří Mádl (2020)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ondřej_Vetchý&oldid=20088118“