Stanislav Zindulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanislav Zindulka
Stanislav Zindulka v Praze, 2010
Stanislav Zindulka v Praze, 2010
Narození 5. května 1932
Jilemnice
Úmrtí 14. března 2019 (ve věku 86 let)
Praha
Podpis
Stanislav Zindulka – podpis
Český lev
2001Babí léto (nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Zindulka (5. května 1932 Jilemnice14. března 2019 Praha) byl český herec, který ztvárnil řadu divadelních i filmových rolí. Za vedlejší roli ve filmu Babí léto byl oceněn Českým lvem.

Jeho životní kredo bylo: „Lepší se utahat než zrezivět“.[1]

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí prožil ve svém rodišti. Na divadelní prkna vstoupil poprvé jako pětileté dítě v představení Prodané nevěsty jilemnických ochotníků. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Jilemnici. Poté začal studovat na Divadelní fakultě akademie múzických umění v Praze; vedoucí jeho studijní skupiny byla Vlasta Fabianová. Studium ukončil v roce 1955 rolí Puka ve hře Sen noci svatojánské, kterou režíroval spolužák Ján Roháč.

Divadelní působení[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení vysoké školy nastoupil do divadelního angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle Hradec Králové. Angažoval ho tehdejší umělecký ředitel divadla Milan Pásek. Zde působil s jednoroční přestávkou (v sezóně 1959–1960, kdy účinkoval ve Státním divadle v Brně) do roku 1967. Během angažmá odehrál na sedmdesát převážně velkých rolí. V Hradci Králové také spolupracoval s ochotníky, vedl pro ně semináře a pomáhal s režií ochotnických představení v okolí.

Brno[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 dostal Milan Pásek nabídku na post ředitele Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přijal ji a během sezóny 1966–1967 nabídl sedmi hradeckým hercům včetně Zindulky, aby s ním šli do Brna. Na této scéně působil Stanislav Zindulka od roku 1968 do roku 1989 a vytvořil zde téměř stovku rolí různého charakteru i rozsahu. Od podzimu 1968 do září 1975 vyučoval na brněnské konzervatoři; k jeho žákům patřili Libuše Šafránková, Dagmar Veškrnová, Oldřich Kaiser, Vladimír Hauser aj. V 70. letech také začal spolupracovat s brněnským loutkovým divadlem Radost.

Praha[editovat | editovat zdroj]

Od září 1989 nastoupil na třetinový úvazek do Městských divadel pražských,[2] kde působil do roku 1992 – zpočátku na scéně Divadla ABC (1990, Lhář a jeho rod, Andělika a laskavec, Černí baroni aneb Muzeum stali, A nezbývá než se smát...), v letech 1991–1992 na scéně nově otevřeného Divadla „K“ (Bílé manželství), resp. Divadla Ká (Sbohem, lidi, Troilus a Kressida, Miláček Jakub a jeho pán, Zámek) čili někdejšího i pozdějšího Divadla Komedie. V krátkém období bez stálého angažmá nastudoval s režisérem Michaelem Tarantem Hledání světla (1993, Divadelní sdružení Théseus Praha), zahrál si Lízala v Maryše (1994, Divadlo F. X. Šaldy Liberec) a Maxe Silvermana ve hře Sbohem, lidi (1994, Městské divadlo Mladá Boleslav). V roce 1994 se stal členem uměleckého souboru Činoherního klubu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1959 byl ženatý.[3] S manželkou Milenou měli dva syny: Jakuba (*1966), který působí jako herec (stejně jako jeho manželka Kateřina Zindulková),[4] a Ondřeje, matematika působícího na katedře matematiky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Měl také vnoučata Adélu, Terezu, Markétu a Mikuláše.

Na konci roku 2018 se definitivně rozloučil s divadelním působením.[5] Dne 14. března 2019 oznámil ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka, že Stanislav Zindulka téhož dne ve svých 86 letech zemřel.[6][7]

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové[editovat | editovat zdroj]

Brno[editovat | editovat zdroj]

Praha[editovat | editovat zdroj]

  • 1989–1990 – Černí baroni (Ciml)
  • 1991–1992 – Jakub a jeho pán (Otec)
  • 1994–1995 – Vodní družstvo (Václav Zelenka)
  • 1998–1999 – Letní byt (Fulgencio)
  • 2017–2018 – Tanec bláznů (Nikita)

Hostování[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 – Cena SČDU (Svazu českých dramatických umělců) za herecký výkon v titulní roli ve hře Pavla Kohouta August August, august
  • 1990 – Tvůrčí prémie FITES a Českého Literárního fondu za herecký výkon v seriálu Vlak dětství a naděje
  • 2001 – Český lev za mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Babí léto
  • 2016 – Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství[10]
  • 2018 – cena za celoživotní přínos českému humoru na festivalu Komedy Fest Plzeň[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanislav Zindulka – Lepší se utahat, než zrezivět. Časopis Vital [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. 
  2. ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 301. 
  3. ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 154. 
  4. Rozhovor Stanislava Zindulky pro časopis Naše rodina. 2003, č. 27.
  5. ŠEFLOVÁ, Saša. V 86 letech odešel do důchodu: Stanislav Zindulka se poslední den roku 2018 rozloučil s divadlem. Super.cz [online]. 2019-01-02 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky) 
  6. ČTK. Ve věku 86 let zemřel držitel Českého lva Stanislav Zindulka. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b Kultura; ČTK. Zemřel herec Stanislav Zindulka, bylo mu 86 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky) 
  8. HLOŽKOVÁ, Hana. Johann Nepomuk Nestroy: Náčelník Večerní vánek aneb Hody divých mužů [online]. Český rozhlas, 2017-01-07 [cit. 2017-07-22]. Dostupné online. 
  9. Hry postupující do užšího výběru a soutěžící o Cenu Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii „Rozhlasová inscenace pro dospělého posluchače“. [online]. Český rozhlas [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  10. ČTK. Ceny Thálie za celoživotní mistrovství získali mimo jiné Zindulka a Županič. Lidovky.cz [online]. 2016-03-26 [cit. 2016-03-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1134. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 763. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 815. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 568 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 539. 
  • DUFKOVÁ, Eugenie, Bořivoj Srba (ed.). Postavy brněnského jeviště II. (1984-1989). Brno: Státní divadlo v Brně, 1989. 784 s. S. 289–296. 
  • ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]