Arturo Toscanini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arturo Toscanini
Narození 25. března 1867
Parma
Úmrtí 16. ledna 1957 (ve věku 89 let)
New York
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo odpočinku Cimitero Monumentale di Milano
Povolání dirigent a music director
Ocenění Royal Philharmonic Society Gold Medal (1937)
Cena Grammy za celoživotní dílo (1987)
Rodiče Claudio Toscanini
Web www.toscaninionline.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Arturo Toscanini

Arturo Toscanini (25. března 1867, Parma - 16. ledna 1957, New York) byl italský dirigent, jeden z nejznámějších hudebníků konce 19. a 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Toscanini studoval na konzervatořích v Parmě a v Miláně hru na violoncello. Kariéru započal v Brazílii jako cellista v orchestru putovní opery. Jako dirigent debutoval 26. července 1886 v Rio de Janeiru, když soubor odmítl hrát pod vedením dosavadního dirigenta; mladý Toscanini tehdy provedl zpaměti operu Aida, což se setkalo s nadšeným ohlasem publika.

V roce 1887 se vrátil do Itálie, ovšem jako cellista, když hrál v milánské La Scale na světové premiéře Verdiho Othella. V roce 1896 vedl symfonický orchestr v Turínu. 26. prosince 1898 vystoupil poprvé v La Scale jako dirigent a vedl zde pak orchestr řadu let: 1898-1907 a 1920-1929. Jeho největšími úspěchy byla představení oper Falstaff Giuseppe Verdiho a premiéra Turandot Giacoma Pucciniho (při premiéře 25. dubna 1926 tuto operu přerušil v místě, kde skončil původní rukopis; celé představení opery, kterou dokončil Pucciniho žák Franco Alfano, odehrál až při druhé repríze).

Po prvním angažmá v La Scale přesídlil do Metropolitní opery v New Yorku a poté se pohyboval mezi těmito dvěma slavnými operními domy; vedle toho samozřejmě působil i v řadě jiných míst.

V roce 1936 založil NBC Symphony Orchestra (Symfonický orchestr newyorského rozhlasu) a učinil z něj jeden z nejslavnějších orchestrů světa.

Toscanini byl propagátorem soudobé hudby, mnoho později slavných děl bylo v Itálii pod jeho taktovkou provedeno poprvé, např. Moře Clauda Debussyho nebo balet Petruška Igora Stravinského.

V roce 1928 na koncertě v Bologni Toscanini odmítl dirigovat fašistickou hymnu a krátce po tom opustil svou vlast. Následně rezignoval i na vystupování v Bayreuthu a Salzburgu. V době 2. světové války pobýval v USA, kde uspořádal řadu koncertů pro vojáky. Do Milána přijel na několik měsíců až v roce 1946, aby za pomoci svých vystoupení získal prostředky na odstranění škod, které válka napáchala na La Scale.

V posledním období svého života všechny koncerty pro svůj slabý zrak dirigoval zpaměti. V roce 1954, v 87 letech ho při koncertě zradila paměť; tehdy se stáhl z aktivního koncertního života.

Sláva Toscaniniho byla výjimečná. Byl prvním neněmeckým dirigentem pozvaným do Bayreuthu na festival wagnerovských oper (1930 a 1931). Pozvedl rovněž význam hudebních festivalů v Salzburgu a Luzernu. Vedle oper i symfonické hudby, které v jeho repertopáru zaujímaly nejvíce místa, často hrál Johanesa Brahmse; prováděl také současná díla, včetně raných děl Stravinského. Oproti tomu ve svém repertopáru pomíjel hudbu Bachovu i Händelovu.

Toscaniniho umění se vyznačuje především neobyčejnou pietou k intencím skladatele. Nepodléhal jakýmkoli osobním interpretačním koncepcím. Jeho provedení se vyznačovala precizností posunutou k nejvyšší hranici.

V ranějším období své kariéry umělec odmítal nahrávání desek, teprve později se k tomu s nechutí nechal pohnout; přesto se uchoval reprezentativní soubor jeho nahrávek.

Poslední roky života strávil v New Yorku, kde zemřel 16. ledna 1957

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arturo Toscanini na polské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]