Metropolitní opera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Metropolitní opera
Budova Metropolitní opery v New Yorku
Budova Metropolitní opery v New Yorku
Základní informace
Stát USAUSA USA
Místo New York
Typ divadla profesionální operní scéna
Zaměření opera, balet, koncerty
Budova
Styl moderní architektura
Otevření duben 1880
Osobnosti
Umělecký šéf Fabio Luisi (šéfdirigent)
Další informace
Souřadnice 40°46′22,08″ s. š., 73°59′3,12″ z. d.
Adresa Metropolitan Opera
30 Lincoln Center Plaza, New York City, NY 10023
Oficiální web http://metopera.org/
Multimédia Wikimedia Commons

Metropolitní opera (anglicky Metropolitan Opera, zkráceně též „Met“) je operní dům, který se nachází na Manhattanu ve čtvrti Upper West SideNew Yorku. Byla založena v dubnu 1880. Oficiální název operního domu je běžně zkracován na Met.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Nynější budova Met je součástí Lincolnova centra (Lincoln Center for the Performing Arts). Je provozována prostřednictvím neziskové organizace Metropolitan Opera Association, kterou podporují četné významné osobnosti. Jsou zde uváděny všechny druhy operních děl. V současnosti v ní jako generální manažer působí Peter Gelb. Hlavním dirigentem je od 6. září 2011 Ital Fabio Luisi.

Hlediště Metropolitní opery

Metropolitní opera představuje největší organizaci klasické hudby ve Spojených státech amerických a každoročně uvádí přibližně 220 operních představení. Patří mezi největší operní divadla na světě (hlediště pojme zhruba 3800 diváků) a je také považována za jednu z nejdůležitějších světových operních scén.

Rozpočet operního domu dosáhl v sezóně 2011/2012 již 325 milionů dolarů, z toho přišlo 182 milionů dolarů (43 %) od soukromých sponzorů. Celkový součet kapacity při všech představeních kalendářního roku 2011 byl 800 000 míst. Skutečné vytížení však kleslo z 88 % v roce 2009 na 79,2 % v roce 2011.[1] Kromě klasických představení na operním jevišti rozšířila Metropolitní opera postupně svoje posluchačstvo pomocí nových technologií. Rozhlasová vysílání z této opery se pravidelně konají již od roku 1931televizní vysílání od roku 1977. V roce 2006 začala Met vysílat svá představení přes satelitní rádio a internet a také živě (live) pomocí HD-videových přímých přenosů do biografů (kin) po celém světě. Tato představení jsou přenášena i do vybraných kin v České republice. V roce 2011 dosáhl počet diváků v 1 600 kinech světa již 3 milliony. V samotném městě New Yorku jsou vybraná představení Metropolitní opery promítána na velkoplošné obrazovce na náměstí Times Square.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Zahajovací sezóna[editovat | editovat zdroj]

Metropolitan Opera Company byla založena v dubnu roku 1880 s úmyslem vytvořit alternativu k již existujícímu opernímu domu Academy of Music. Předplatitelé lóží v tomto divadle patřili k nejvyšším společenským vrstvám v New Yorku. Tyto rodiny s tzv. "starými penězi" (old money families) nechtěly akceptovat nové bohaté průmyslníky do svých řad. Zakladatelé Metropolitní opery, kteří pocházeli z průmyslových kruhů, se proto rozhodli postavit novou operu s tím, že musí předčit dosavadní Academy of Music ve všech směrech.

Met ve Philadelphii[editovat | editovat zdroj]

Během první sezóny byla od ledna do srpna 1884 pořádána představení opery také ve městě Philadelphia.

Německé sezóny[editovat | editovat zdroj]

Zahajovací sezóna pod vedením Henryho E. Abbeye byla sice z uměleckého hlediska velmi úspěšná, avšak finančně prodělečná. V následujícím roce 1885 byl jako ředitel povolán Leopold Damrosch.

Abbey a Grau[editovat | editovat zdroj]

V roce 1891 se Met vrátila k převážnému uvádění italských oper. Bylo to po návratu Henryho E. Abbeye do funkce ředitele. Jeho asistentem byl Maurice Grau.

Conried a Gatti-Casazza[editovat | editovat zdroj]

Generální manažer Metropolitní opery Giulio Gatti-Casazza

V letech 1903-1908 stála Metropolitní opera pod vedením generálního manažera Heinricha Conrieda. Jednou z jeho největších zásluh bylo zangažování slavného italského tenora Enrica Carusa z Neapole. Do opery přivedl také dirigenta Artura Vignu. Conriedovo působení bylo poměrně krátké. Po něm nastoupil jako generální manažer Giulio Gatti-Casazza, za jehož vlády v letech 1908 až 1935 se Metropolitní opera - díky jeho organizačním schopnostem a dovedné personální politice - dostala trvale na vysokou úroveň. Bylo to její nezapomenutelné tzv. Stříbrné období (Silver Age). Gatti-Casazza, který byl předtím manažerem milánského operního domu Teatro alla Scala, přivedl odtud do New Yorku skvělého dirigenta Artura Toscaniniho. Prezidentem dozorčí rady Metropolitní opery (Chairman) se v roce 1931 stal prominentní právník Paul Drennan Cravath.[2]

Rudolf Bing[editovat | editovat zdroj]

V roce 1950 nastoupil na místo generálního manažera Rudolf Bing, rodilý Rakušan, a zůstal jím po dlouhou dobu.

Slavní účinkující[editovat | editovat zdroj]

V Metropolitní opeře působili v minulosti slavní dirigenti, kromě Artura Toscaniniho to byli mj. Leonard Bernstein a Rafael Kubelík. V současnosti zajišťují vysokou úroveň hudebního projevu kromě Fabia Luisiho mnozí další světově renomovaní dirigenti jako James Levine, který se nedávno vrátil po delší přestávce způsobené těžkou nemocí, a ruský dirigent Valerij Gergijev.

Na Metropolitní opeře zpívali a zpívají nejproslulejší pěvkyně a pěvci. Na začátku 20. století to byly Nellie MelbaEma Destinnová, která společně s Enricem Carusem zpívala hlavní roli mj. při světové premiéře opery Giacoma Pucciniho La fanciulla del West dne 10. prosince 1910. V druhé polovině 20. století zde účinkovali Maria Callas, Renata Tebaldi, Joan Sutherlandová, Giuseppe Di Stefano, Mario Del Monaco, Luciano PavarottiJosé Carreras. V 90. letech zde byla jednou z hlavních a kritikou oceňovaných sólistek také Gabriela Beňačková.

I v současnosti vystupuje v Metropolitní opeře celá řada velkých operních hvězd. Mezi pěvkyněmi lze jmenovat především častá vystoupení sopranistek Anny Netrebko (Rusko), Renée Flemingové (USA), Angely Gheorghiu (Rumunsko), Sonyi Yonchevy (Bulharsko), Iriny Lungu (Rusko) a Diany Damrau (Německo). Častými hosty jsou mezzosopranistky Joyce DiDonato (USA), Cecilia Bartoli (Itálie), Elīna Garanča (Lotyšsko) a Anita Rachvelishvili (Gruzie). Dále je nutno jmenovat tenoristy, mezi nimiž stále vyniká Plácido Domingo (působí také jako dirigent), dále to jsou Juan Diego Flórez, Vittorio Grigolo, Jonas Kaufmann, Matthew Polenzani, Joseph Calleja a mnozí další. V Met vystupují ovšem i prominentní barytonisté současnosti jako jsou René Pape, Bryn TerfelDmitrij Chvorostovskij.

Režijní koncepty[editovat | editovat zdroj]

Libretto pro Metropolitní operu ke Smetanově Prodané nevěstě (nakladatelství Fred. Rullman Inc., 1908)

Metropolitní opera je známa dosti konzervativními produkcemi, které se vyznačují výpravností a povětšinou nákladnými kostýmy. Moderní tzv. režijní divadlo se dostává na scénu jen postupně. Ještě velmi tradičním způsobem byla v roce 2011 uvedena opera Gaetana Donizettiho Anna Bolena se skvělou ruskou sopranistkou Annou Netrebko v hlavní roli, uváděná přímým přenosem také v kinech po celém světě.

Také nejslavnější opera Petra Iljiče Čajkovského Evžen Oněgin, opět s Annou Netrebko v hlavní roli a zpívaná v ruském jazyce, která měla premiéru 23. září 2013, je vypravena nákladně bez velkých režijních změn proti tradici. Příkladem velmi moderního přístupu režiséra je ale v podzimní sezóně 2013 provedení opery Giuseppe Verdiho Rigoletto, jehož dějištěm není renezanční Mantova v Itálii, ale kasinoLas Vegas v roce 1960.[3]

Balet[editovat | editovat zdroj]

V Metropolitní opeře se odehrává také množství mimooperních představení. Například v červenci 1986 se konalo gala představení, kde vystoupil balet Pařížské opery pod uměleckým vedením Michaila Baryšnikova a ředitele pařížského baletu Rudolfa Nurejeva[4].

Koncerty[editovat | editovat zdroj]

19. října 1986 v Met hostovala Berlínská filharmonie pod vedením Herberta von Karajan[5].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Met donations hit a record $182 million (Dary Metropolitní opeře dosáhly rekordních 182 milionů dolarů), Met donations hit a record $182 million
  2. Časopis Time, "Milestones, July 8, 1940", dostupné online.
  3. http://archives.metoperafamily.org/archives/frame.htm
  4. Associated Press."Baryshnikov, Nureyev Dance Together Again", Los Angeles Times, LATimes.com, 9 July 1986. 
  5. "Karajan Concert Set For Pasadena", Los Angeles Times, LATimes.com, 16 September 1986. Ověřeno k 2011-05-20. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BING, Rudolf. 5000 večerů v opeře. Překlad Helena Nebelová. Praha : Supraphon, 1984. (čeština) Memoáry ředitele Metropolitní opery v New Yorku.