Jules Massenet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jules Massenet
Jules Massenet na fotografickém portrétu z období kolem roku 1910
Rodné jméno Jules Émile Frédéric Massenet
Narození 12. května 1842
Montaud
Úmrtí 13. srpna 1912 (ve věku 70 let)
Paříž
Národnost francouzská
Alma mater Národní konzervatoř hudby a tance
Povolání hudební skladatel
Manžel(ka) Ninon de Gressy (od 1866)
Děti Juliette Massenet
Příbuzní Auguste Massenet
Významná díla Thais
Bacchus
Le Cid
Ocenění Římská cena (1863)
komandér Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules Émile Frédéric Massenet (12. května 1842, Montaud, Saint-Étienne, Francie13. srpna 1912, Paříž) byl francouzský skladatel období romantismu. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velice populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté většina z nich upadla téměř do zapomnění a teprve v osmdesátých letech byly znovu objevovány. Mezi jeho nejznámější opery patří nepochybně Manon (1884) a Werther (1892). Značná pozornost je v současnosti věnována také Massenetově opeře Thaïs.

Život[editovat | editovat zdroj]

Massenet jako dítě

Massenet se narodil ve vesnici Montaud, což je nyní městská část Saint-Étienne, jako syn mistra kovolijce. Když mu bylo jedenáct, odstěhovala se jeho rodina do Paříže, kde získal první poznatky o hudbě od své matky, která rovněž učila i jiné žáky, aby si rodina přilepšila. Od svých jedenácti let navštěvoval pařížskou konzervatoř a činil značné pokroky, především pod vedením skladatele Ambroise Thomase (1811-1896). Nadto v roce 1863 získal prestižní Prix de Rome, což mu umožnilo strávit čtyři roky ve vile MediciŘímě, kde se seznámil s Franzem Lisztem. Začal dávat hodiny klavíru a získával zkušenosti s divadlem a populární hudbou tím, že příležitostně hrál na bicí nástroje v orchestru pařížské Opery a v barech.

Plakát opery Werther

Po návratu do Paříže se 8. října 1866 oženil se svou žačkou Constancií de Saint-Marie. V následujících letech byla na doporučení Thomase jeho opera La Grand'tante uvedena v Opéra-Comique. Byla to první část celého cyklu oper, které měl Massenet v následujících pětačtyřiceti letech svého života napsat; poslední premiérou jeho života byla opera Řím (Roma) v Monte Carlu v roce 1912.

Jules Massenet patřil k těm skladatelům, kteří měli velký úspěch již za svého života. Poprvé se úspěch dostavil s oratoriem Marie-Magdeleine z roku 1873, ale byla to opera Le Roi de Lahore o čtyři roky později, díky níž se stal slavným. Jeho největší úspěch mu však přinesla opera Manon, inspirovanou novelou abbého Prévosta (použitou rovněž Puccinim v opeře Manon Lescaut), vyprávějící příběh kurtizány a jejího idealistického mladého milence, Chevalliera de Grieux. Další kurtizána, tentokrát z Egypta ve 4. století, je postavou Massenetovy úspěšné opery Thaïs (1894). Mužské hlavní postavy zobrazil v operách Le Cid (1885), Werther (1892), a Don Quijotte z roku 1910. Don Quijotte byl jeho posledním větším úspěchem. Jeho sláva pronikala i za hranice Francie, a proto se i některé premiéry konaly v důležitých operních centrech Evropy, například Werther byl prvně uveden ve Vídni a La Navarraise v Londýně.

Mnoho let také působil jako učitel skladby na pařížské konzervatoři, kam nastoupil v roce 1878 a setrval zde až do své smrti, tj. do roku 1912. Je pochován na hřbitově v Égreville (Seine-et-Marne).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílo Julesa Masseneta zahrnuje kromě oper, kterého jej proslavily, v menším míře i duchovní hudbu, balety, scénickou hudbu pro divadlo a mnoho písní. Mezi jeho reprezentativní díla patří hlavně: Manon (1884), Werther (1892), Thais (1894), Le Cid (1885) nebo například Le Jongleur de Notre-Dame (1902).

Plakát opery Le Mage
Plakát opery Ariane

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Les deux boursiers (1859)
  • Esmerelda (1865)
  • Noureddin (1865)
  • Valéria (1865)
  • La Grand' Tante (1867)
  • La Coupe du roi de Thulé (1867)
  • Le Florentin (1868)
  • Manfred (1869)
  • Méduse (1870)
  • Don César de Bazan (1872)
Plakát opery Sapho


Plakát opery Roma

Oratoria a kantáty[editovat | editovat zdroj]

Balety[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Première suite d'orchestre (1867)
  • Scènes hongroises (1870)
  • Scènes pittoresques (1874)
  • Scènes dramatiques (1875)
  • Scènes napolitaines (1876)
  • Scènes de féerie (1881)
  • Scènes alsaciennes (1882)
  • Fantaisie pour violoncelle et orchestre (1897)
  • Concerto pour piano et orchestre (1903)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jules Massenet na anglické Wikipedii a Jules Massenet na francouzské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]