Jules Massenet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jules Massenet
Jules Massenet na fotografickém portrétu z období kolem roku 1910
Jules Massenet na fotografickém portrétu z období kolem roku 1910
Rodné jménoJules Émile Frédéric Massenet
Narození12. května 1842
Montaud
Úmrtí13. srpna 1912 (ve věku 70 let)
Paříž
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníhřbitov v Égreville
Národnostfrancouzská
Alma materNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Lyceum svatého Ludvíka
Povoláníhudební skladatel
RodičeAlexis Massenet
Manžel(ka)Ninon de Gressy (od 1866)
DětiJuliette Massenet
PříbuzníAuguste Massenet (sourozenec)
Významná dílaWerther
Manon
Don Quichotte (opera)
Cendrillon
Thais
… více na Wikidatech
OceněníŘímská cena (1863)
rezident ve Villa Medici (1864)
velkodůstojník Řádu čestné legie (1900)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules Émile Frédéric Massenet (12. května 1842, Montaud, Saint-Étienne, Francie13. srpna 1912, Paříž) byl francouzský skladatel období romantismu. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velice populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté většina z nich upadla téměř do zapomnění a teprve v osmdesátých letech byly znovu objevovány. Mezi jeho nejznámější opery patří Manon (1884) a Werther (1892). Značná pozornost je v současnosti věnována také Massenetově opeře Thaïs.

Život[editovat | editovat zdroj]

Massenet jako chlapec

Massenet se narodil ve vesnici Montaud, což je nyní městská část Saint-Étienne, jako syn mistra kovolijce. Když mu bylo jedenáct, odstěhovala se jeho rodina do Paříže. Tam získal první poznatky o hudbě od své matky, která učila i jiné žáky, aby si rodina finančně přilepšila. Od svých jedenácti let také navštěvoval pařížskou konzervatoř a činil značné pokroky, především pod vedením skladatele Ambroise Thomase (1811-1896). Nadto v roce 1863 získal prestižní Prix de Rome, což mu umožnilo strávit čtyři roky ve vile MediciŘímě, kde se seznámil s Franzem Lisztem. Začal dávat hodiny klavíru a získával zkušenosti s divadlem a populární hudbou tím, že příležitostně hrál na bicí nástroje v orchestru pařížské Opery a v barech.

Plakát opery Werther

Po návratu do Paříže se 8. října 1866 oženil se svou žačkou Constancií de Saint-Marie. V následujících letech byla na doporučení Thomase jeho opera La Grand'tante uvedena v Opéra-Comique. Byla to první část celého cyklu oper, které měl Massenet v následujících pětačtyřiceti letech svého života napsat; poslední premiérou jeho života byla opera Řím (Roma) v Monte Carlu v roce 1912.

Jules Massenet patřil k těm skladatelům, kteří měli velký úspěch již za svého života. Poprvé se úspěch dostavil s oratoriem Marie-Magdeleine z roku 1873, ale byla to opera Le Roi de Lahore o čtyři roky později, díky níž se stal slavným. Jeho největší úspěch mu však přinesla opera Manon, inspirovaná novelou abbého Prévosta (použitou rovněž Puccinim v opeře Manon Lescaut), vyprávějící příběh mladé ženy, která se kvůli své lehkomyslnosti stane kurtizánou, a jejího idealistického mladého milence šlechtického původu, Chevalliera de Grieux. Další kurtizána, tentokrát z Egypta ve 4. století, je postavou Massenetovy úspěšné opery Thaïs (1894). Mužské hlavní postavy zobrazil v operách Le Cid (1885), Werther (1892), a Don Quijotte z roku 1910. Don Quijotte byl jeho posledním větším úspěchem. Jeho sláva pronikala i za hranice Francie, a proto se i některé premiéry konaly v důležitých operních centrech Evropy, například Werther byl prvně uveden ve Vídni a La Navarraise v Londýně.

Mnoho let také působil jako učitel skladby na pařížské konzervatoři, kam nastoupil v roce 1878 a setrval zde až do své smrti, tj. do roku 1912. Je pochován na hřbitově v Égreville (Seine-et-Marne).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílo Julesa Masseneta zahrnuje kromě oper, kterého jej proslavily, v menším míře i duchovní hudbu, balety, scénickou hudbu pro divadlo a mnoho písní. Mezi jeho reprezentativní díla patří hlavně: Manon (1884), Werther (1892), Thaïs (1894), Le Cid (1885) nebo například Le Jongleur de Notre-Dame (1902).

Plakát opery Le Mage
Plakát opery Ariane

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Les deux boursiers (1859)
  • Esmerelda (1865)
  • Noureddin (1865)
  • Valéria (1865)
  • La Grand' Tante (1867)
  • La Coupe du roi de Thulé (1867)
  • Le Florentin (1868)
  • Manfred (1869)
  • Méduse (1870)
  • Don César de Bazan (1872)
Plakát opery Sapho
Plakát opery Roma

Oratoria a kantáty[editovat | editovat zdroj]

Balety[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Première suite d'orchestre (1867)
  • Scènes hongroises (1870)
  • Scènes pittoresques (1874)
  • Scènes dramatiques (1875)
  • Scènes napolitaines (1876)
  • Scènes de féerie (1881)
  • Scènes alsaciennes (1882)
  • Fantaisie pour violoncelle et orchestre (1897)
  • Concerto pour piano et orchestre (1903)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jules Massenet na anglické Wikipedii a Jules Massenet na francouzské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]