Romantismus (hudba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hudební romantismus je označení hudebního slohu, který vznikl na přelomu 18. a 19. století z hudebního klasicismu v duchu impulsů uměleckého romantismu a v evropské hudbě dominoval až do prvních desetiletí století dvacátého. Romantická hudba je charakteristická zdůrazněnou emocionalitou, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (programní hudba). Orchestr byl během 19. století neustále rozšiřován, aby umožnil jak vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů.

Mezi české skladatele hudebního romantismu patří především Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák, který složil symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek na motivy Erbenových balad. Ze světových skladatelů romantické hudby můžeme zmínit Franze Schuberta, Johanna Strausse, Roberta Schumanna, Richarda Wagnera, Fryderyka Chopina nebo Rusy Petra Iljiče Čajkovského a Nikolaje Rimského-Korsakova.

Jako „romantická“ se někdy obecněji označuje hudba libovolného stylu, pokud je výrazně emocionálně laděná a obsahuje prvky tajemna a fantazie.