Idomeneo
| Idomeneo | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Žánr | opera seria |
| Skladatel | Wolfgang Amadeus Mozart |
| Libretista | Giambattista Varesco |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | italština |
| Literární předloha | Antoine Dauchet: Idomeneo |
| Datum vzniku | 1780 |
| Premiéra | 29. ledna 1781, Mnichov, Cuvilliés-Theater |
| Česká premiéra | 13. ledna 1792, Praha, Nosticovo divadlo (koncertně) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Idomeneo, plným názvem Idomeneo, re di Creta (Idomeneus, král krétský), dřívějším názvem také Idomeneus, je opera seria Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1781. V českém prostředí se uvádí také pod názvem Idomeneus. Autorem libreta je Giambattista Varesco. Poprvé byla uvedena 29. ledna 1781 v Mnichově.
Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]
- Idomeneus (italsky Idomeneo), krétský král (tenor)
- Idamantes, jeho syn (soprán)
- Arbakes (tenor)
- Ilia, dcera trojského krále Priama (soprán)
- Elektra, dcera mykénského krále Agamemnona (soprán)
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Idomeneo je opera seria o třech dějstvích. Její děj je odvozen z antické pověsti – odehrává se na Krétě po skončení trojské války.
První dějství[editovat | editovat zdroj]
Idamentes, syn krétského krále Idomenea, se zamiluje do zajaté trojské princezny Ilie. Na její počest nechá propustit všechny trojské zajatce a to právě ve chvíli, kdy se dozvídá, že jeho otec zahynul na moři při návratu z trojské války. Idomeneus však nezahynul – byl zachráněn, když Neptunovi slíbil, za svou záchranu život prvního, koho potká po návratu na Krétu. Tím je (jak jinak) jeho syn Idamantes.
Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]
Idomeneus se snaží oklamat Neptuna tím, že odešle Idamanta do dalekého Arga, kde se má oženit s královskou dcerou Elektrou. Neptun ale tento podvod nedovolí – nenechá loď odjet a jako pomstu posílá na Krétu netvora, který hubí vše živé.
Třetí dějství[editovat | editovat zdroj]
Idamantes se loučí s Iliou a odchází bojovat proti Neptunovu netvorovi. Mezitím lid Kréty naléhá na Idomenea, aby označil viníka Neptunovy nepřízně – ten nakonec přiznává, že on sám je příčinou a obětí má být jeho syn. Když se Idamantes slavně vrací z vítězného boje s netvorem, dozvídá se, že má být obětován a k této oběti svoluje. Ilia se nabízí jako oběť místo něj. Oba milenci se přou o to, kdo z nich má být obětován, tak dlouho, až se ozve z podzemí Neptunův hlas, který nařizuje, že se Idomeneus má vzdát trůnu ve prospěch svého syna, který na něj má usednout spolu se svou manželkou Iliou.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 108–110.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Idomeneus na Wikimedia Commons - Idomeneus v databázi Archivu Národního divadla
