Kouzelná flétna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kouzelná flétna
Die Zauberflöte
Plakát k prvnímu uvedení opery
Plakát k prvnímu uvedení opery
Základní informace
Žánr německá opera / velká opera
Hudba Wolfgang Amadeus Mozart
Libreto Emanuel Schikaneder
Počet dějství 2
Originální jazyk němčina
Premiéra 30. září 1791, Vídeň, Theater an der Wien
Česká premiéra 25. října 1792, Praha, Nosticovo divadlo

Kouzelná flétna (K 620) je poslední opera W. A. Mozarta. Opera byla poprvé hrána ve Vídni 30. září roku 1791 v tehdy předměstském divadle Na Vídeňce, tedy pouhé tři měsíce před jeho smrtí. Libreto k opeře napsal divadelník Emanuel Schikaneder, libreto je psáno německy (v té době byla jako jazyk oper běžná italština a němčina byla spíše výjimkou). Pohádkový děj je založen na zednářské[1] symbolice a filozofii. Jde o jedno z nejhranějších děl světového operního repertoáru.

Hlavní osoby[editovat | editovat zdroj]

  • Sarastro (bas)
  • Princ Tamino (tenor)
  • Královna noci (soprán)
  • Dcera Královny noci Pamina (soprán)
  • Ptáčník Papageno (baryton)
  • Papagena (soprán)
  • Mouřenín Monostatos (tenor)
  • Tři dámy z královniny družiny (2 soprány, mezzosoprán)
  • Tři chlapci géniové (soprán, mezzosoprán, alt) a další...

Děj[editovat | editovat zdroj]

I. dějství[editovat | editovat zdroj]

Princ Tamino prchá před obrovským hadem, unaven usne a ve spánku si nevšimne, že hada zabily tři dámy z družiny jisté královny noci, než se princ probudí, dámy odejdou, ovšem před sebou spatří princ mužíka, ptáčníka Papagena, který se vychloubá, že zachránil prince před hadem, ale je potrestán, neboť se vrátily tři dámy a vykouzlily mu na ústech zámek.

Hvězdná síň Královny noci, scénický návrh od Karla Friedricha Schinkela z roku 1815.

Přichází Královna noci, daruje princi kouzelnou flétnu a Tamino jí slibuje, že zachrání její dceru Paminu ze spárů čaroděje Sarastra. Doprovázet ho má Papageno, který nejdříve odmítá, je zbaven zámku a dostává zvonkohru, po těch darech souhlasí, ale ani Papageno, ani Tamino nevědí, kudy se mají vydat a tak jim tři dámy dají tři chlapce (Tři génie), kteří je povedou až do Sarastrovy říše.

Tam hlídá Paminu mouřenín Monostatos, kterému se Pamina zalíbila, ale dlouho si na ni choutky nedělá, neboť je vystrašen Papagenem, který se do Sarastrovy říše dostal jaksi napřed, potěší Paminu zprávou, že její osvobození se blíží a že princ Tamino, který se jí vydal zachránit, je do ní šíleně zamilován.

Mezitím dovedli tři géniové prince Tamina až před palác Sarastra, tam hlídá vchod kněz, který mu prozradí, že byl obelstěn, že Sarastro není zlý čaroděj, ale čestný vládce a jako velekněz chrámu moudrosti čelí zlým plánům Královny noci. Princ se poté vydá hledat Paminu, ale ta mezitím utekla s Papagenem z paláce. Tamino je volá pomocí Kouzelné flétny, ale Pamina a Papageno jsou dopadeni Monostatem a otroky. Papageno ovšem zahraje na čarovnou zvonkohru a z otroků i Monostata se stávají veselí tanečníci, kteří se pomalu vzdalují.

Pak přichází Sarastro, princezna přiznává, že se pokusila utéct kvůli matce. Velekněz jí ale vysvětluje, že ji chce pouze chránit před zlými mocnostmi Královny noci a očekává setkání Paminy s Taminem, kterého vyhledal Monostatos, ovšem zachází s ním hrubě a to se nelíbí Sarastrovi, mouřenín je tedy potrestán. Když Pamina spatří Tamina, pozná, že je to ten pravý, ale než vkročí do šťastného života, musí složit několik očistných zkoušek.

II. dějství[editovat | editovat zdroj]

Sarastro vyzývá bohy o patronaci zkoušek a je přivolán Tamino i Papageno. Pamině se to nelíbí a přemlouvá Sarastra, aby se princ zkoušek nezúčastnil, ale Tamino trvá na řádném vykonání svého předsevzetí. První zkouškou má být mlčenlivost, Tamino a Papageno se octnou v tajemné komnatě, odměnou má dostat Papageno lásku dívky Papageny, oba ovšem nesmí promluvit s dámami Královny noci.

Královna noci mezitím zabránila Monostatovi zmocnit se spící Paminy, ten se však skryl a vyslechl jak Královna noci podává dceři dýku a vyzývá ji, aby zabila Sarastra, ale princezna odmítne i dýku i Monostata, který je za svou drzost opět potrestán.

Zkoušky snáší hůře Papageno, má žízeň, nějaká stařena k němu přistoupí a tvrdí, že mu dá vodu, jestli se s ní ožení, že prý ona je jeho vyvolená-Papagena! Ale ptáčník odmítá, Pamina uslyší Kouzelnou flétnu a přiběhne s radostí k Taminovi, ale nezná podmínky zkoušky a tak je vylekána, že na ni Tamino ani Papageno nepromluví, tím oba složili zkoušku. Pamina si chce vzít život dýkou, ale zabrání jí v tom Tři géniové. Princezna pak jde s Taminem podstoupit poslední zkoušky. Papageno je nešťastný a volá svou Papagenu, nechce bez ní žít, a tak si chystá oprátku, opět zasahují Géniové a připomínají mu kouzelnou moc zvonkohry, to se objeví krásná Papagena a těší se s Papagenem na spoustu dětí.

Královna noci s Monostatem zaútočí na Chrám moudrosti, tam jsou ovšem oslněni světlem Sarastra, Tamina a Paminy (moudrosti, síly a krásy) a propadají se do podsvětí. A tak je Sarastro zase uznáván jako dobrý a moudrý vládce. Tamino a Pamina jsou spolu, rovněž jako Papageno a Papagena a nikdo jim nemluví do života, krásného, svobodného života.

Orchestrace[editovat | editovat zdroj]

Nástrojové obsazení opery je následující:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dietrich Berke: Vorwort zum Urtext des Klavierauszugs der Neuen Mozart-Ausgabe: Die Zauberflöte, Bärenreiter Verlag, Kassel 2007.
  • Fritz Brukner (Hrsg.): Die Zauberflöte. Unbekannte Handschriften und seltene Drucke aus der Frühzeit von Mozarts Oper. Verlag Gilhofer & Ranschburg, Wien 1934.
  • Forschungsinstitut für Musiktheater der Universität Bayreuth: Mozarts Opern – Alles von 'Apollo und Hyacinth' bis zur 'Zauberflöte'
  • Attila Csampai, Dietmar Holland (Hrsg.): Die Zauberflöte. Rowohlt, Reinbek 1982. ISBN 3-499-17476-6
  • Helmut Perl: Der Fall „Zauberflöte“ WBG Darmstadt 2000. ISBN 3-254-00266-0
  • Der Zauberfloete zweyter Theil unter dem Titel: Das Labyrinth oder der Kampf mit den Elementen. (Kniha autora Peter von Winter), editor Manuela Jahrmärker a Till Gerrit Waidelich, Tutzing 1992
  • David Buch: 'Die Zauberflöte, Masonic Opera, and Other Fairy Tales in Acta Musicologica 76, 2004.
  • Jan Assmann: Die Zauberflöte. Oper und Mysterium, 2005. Carl Hanser Verlag, München. ISBN 3-446-20673-6, 383 s. (německy) Recenze „Die Zauberflöte“ na Perlentaucher
  • Heinrich, Frank: Das Mysterium der Zauberflöte - Die geheime freimaurerische Symbolsprache Mozarts, MdG-Verlag, 2005

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=8029

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu