Anna Hostomská

Anna Hostomská
Narození	6. srpna 1907 Tábor Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. března 1995 (ve věku 87 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	rozhlasová redaktorka, hudební publicistka, popularizátorka opery, spisovatelka, překladatelka
Vzdělání	Univerzita Karlova
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	hudba, radiokomunikace, literatura, překlad a rozhlas
Manžel(ka)	Mirko Očadlík
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Pamětní deska věnovaná rodině Hostomských na pelhřimovském Masarykově náměstí

Anna Hostomská (6. srpna 1907 Tábor – 28. března 1995 Praha) byla dlouholetá redaktorka Radiojournalu a Československého rozhlasu (1929–1962), spisovatelka a publicistka specializovaná zejména na popularizaci opery, překladatelka operních a operetních libret.

Mládí a studia

Anna Hostomská pocházela z hudbymilovné rodiny JUDr. Otakara Hostomského a Leontýny Hostomské, rozené Lankašové, původním povoláním učitelky. Narodila se v Táboře, kde její otec působil jako c.k. soudní auskultant, než byl r. 1910 jmenován soudcem v rodném Pelhřimově. Maturovala na Státním reálném gymnasiu v Pelhřimově r. 1926. Ve školním roce 1926/27 absolvovala abiturientský kurs při obchodní akademii v Praze – Karlíně. Ve školním roce 1927/ 28 studovala francouzštinu a francouzskou literaturu na Faculté de lettre v Lyonu ve Francii (2 semestry na Univerzitě v Lyonu). Roku 1928 nastoupila jako úřednice a stenotypistka v Handels und Gewerbekammer v Liberci. Od 1. srpna 1929 přešla na úřednické místo do Radiojournalu v Praze (později Československého rozhlasu), kde se vypracovala na sekretářku šéfa hospodářského odboru, tajemnici a finanční referentku hudebního odboru a 1945–1950 na vedoucí smíšených a zábavních pořadů. Dramaturgicky, technicky, organizačně i hlasatelsky připravila také řadu vlastních relací. Souběžně se svým zaměstnáním studovala na filosofické fakultě na Univerzitě Karlově v Praze všeobecnou filozofii, sociologii a hudební vědu v letech 1936–39 a po přerušení v důsledku uzavření českých vysokých škol v letech 1939–45 dokončila studia v letech 1945–47. Odevzdala rigorózní práci Rozhlas a posluchači (sociologie rozhlasu). K obhajobě pak pro velký nápor zaměstnání v rozhlase nedošlo.

Léta v rozhlase

Anna Hostomská začínala roku 1929 v „šest let mladém“ rozhlasu jako sekretářka, zejména v hudebním provozu. Měla na starosti korespondenci, honoráře hudebníků a také vybírala a objednávala k účinkování dechové kapely i taneční orchestry. V té době se vysílalo většinou živě – přímo z kaváren, koncertních sálů a divadel. V těžké době Protektorátu Čechy a Morava mimo jiné udržovala písemný kontakt s posluchači totálně nasazenými v německé říši, kteří žádali redakci rozhlasu o vysílání oblíbených skladeb. V té době Hostomská již vedla rozhlasovou redakci hudebních smíšených pořadů, čímž se rozuměly koncerty klasické hudby, opery, operety a také kabarety. Její zásluhou se v roce 1946 k mikrofonu dostal jeden z nejvýraznějších autorů a interpretů rozhlasové a později televizní zábavy druhé poloviny 20. století – Vladimír Dvořák. Pět let byl rozhlasovým redaktorem a potom externím spolupracovníkem. Hostomská a Dvořák spolu vytvářeli celé rozhlasové zábavné programy.

Hudební pořady

Jako rozhlasová redaktorka připravila Hostomská s velkým přehledem a znalostmi světové i naší hudební literatury řadu nejrůznějších rozhlasových pořadů. Plnila tím své hudebně popularizační poslání, přitom dávala s velkým zaujetím přednost české a světové operní tvorbě a také operetám (mj. operetě Mam’zelle Nitouche od francouzského skladatele Hervého). K nejznámějším patřily její pořady Co máte nejraději (s podtitulem operní pořady sestavené podle návrhů posluchačů) a od r. 1960 Hudba, kterou mám rád. V něm vyjadřovaly mnohé osobnosti, profesí nemuzikanti – např. Arnold Jirásek, Karel Höger, Jan Werich, Dana Medřická, Jaroslav Heyrovský, Jaroslav Seifert, Max Švabinský, Josef Sudek, Cyril Bouda, Eliška Junková, Luděk Pachman; Dana Zátopková a Emil Zátopek – svůj vztah k hudbě.

Její skoro hodinové pořady byly u posluchačů mimořádně oblíbené, nejen proto, že Hostomská dokázala vyprávět poutavě a srozumitelně. Cyklus pořadů Co máte nejraději, vysílaný po dobu deseti let (1952–1962) jednou týdně, měl tak velkou sledovanost, že autorka dostávala v průměru 2 až 14 tisíc dopisů po každém vysílání (14 tisíc byl rekord z jednoho pořadu). Posluchači vítali také možnost ověřovat si své hudební znalosti v pořadech hádankového typu. V tomto vysílání zaznělo téměř 1 400 úryvků z 321 oper od 138 skladatelů.

Nejen u mikrofonu

V roce 1962 odešla Anna Hostomská do důchodu, rozhlasu ovšem zůstala nadále věrná jako externí spolupracovnice. Pokračovala v popularizaci hudby; publikovala v časopisech i knižně; připravovala pořady pro známé pražské Divadlo hudby a překládala operní a operetní libreta z polštiny, ruštiny, němčiny a italštiny. Působila ve výboru Gramofonového klubu (od jeho založení v roce 1958). Posledním rozhlasovým pořadem, ve kterém mohli posluchači slyšet její charakteristický altový hlas se zvláštním zabarvením a osobitou intonací, byly Modlitby v operách (námět Jarmila Lakosilová), který připravila na velikonoční sobotu 30. března 1991. Organizovala a uváděla koncerty pro dospělé a děti (sestavila a slovem provázala na 520 výchovných koncertů), účastnila se mnoha besed. Poslední z nich uspořádala ve svých 87 letech počátkem března 1995 pro Spolek dívčího gymnazia Minerva v Národním domě v Praze na Vinohradech.

Anna Hostomská měla v Československém rozhlase tak známé jméno, že se stala doslova legendou, nejen pro neopakovatelnou atmosféru pořadů, ve kterých nenapodobitelně přibližovala krásy hudby. Byla příkladem či vzorem pro nejednu generaci rozhlasových pracovníků.

Jejím manželem byl profesor Mirko Očadlík. Absolvent muzikologie, estetiky a historie na Univerzitě Karlově působil v rozhlase v letech 1928–1950 (v hudebním oddělení, ve studijním oddělení a od roku 1945 jako programový ředitel). Byl pedagogem na Akademii múzických umění; sedm let byl vedoucím katedry hudební vědy na filozofické fakultě UK (1952-1959) a zde také děkanem (1954–1958). V letech 1959-64 byl ředitelem Ústavu pro dějiny hudby při Filozofické fakultě UK, který založil. Cenné materiály, knihy a periodika z jeho pozůstalosti na jeho přání věnovala Anna Hostomská Městské knihovně v jeho rodném Holešově na Kroměřížsku, jejíž část nese název Očadlíkova knihovna.

Hostomská pečovala o trvalost Očadlíkova odkazu mj. tím, že byla vedoucí diplomové práce Renaty Svobodové Publicistické rozhlasové dílo dr. Mirko Očadlíka na Fakultě žurnalistiky UK (1973) a téže autorce pomohla zpřístupněním materiálů ze svého archivu a zodpovězením četných dotazů. při zpracování její rigorózní práce Publicistické dílo dr. Mirko Očadlíka (1975).

Na festivalu mladých umělců Šumperské preludium byla v letech 1998–2004 udělována nejmladšímu účastníkovi cena nesoucí její jméno.

Více písemné pozůstalosti A. Hostomské z její rozhlasové činnosti je uloženo v Národním archívu v Praze.

Po úmrtí manžela r. 1964 bydlela do konce života v Žitné ul. 30, Praha 2 – Nové Město. Pochována je v hrobě č. 7A-5 na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Dílo literární (výběr)

• Opera - průvodce operní tvorbou (s postupně rostoucím počtem spoluautorů), 1.vydání SNKLHU 1955, 11. vydání N.S.Svoboda 2018
• Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby 1.vydání Státní nakladatelství dětské knihy 1959; 5. vydání nakladatelství Paseka 2007
• Kouzelný svět – vyprávění o světové opeře, Mladá fronta, 1960
• Labyrint hudby ráj srdce, Panton, 1967
• Hudba a lidé – přepisy některých osobností z rozhlas. pořadů Hudba, kterou mám rád, Supraphon1969
• Rozhlas a posluchači (v rukopise).
• Články a komentáře v rozhlasových časopisech (Radiojournal, Náš rozhlas, Československý rozhlas a televize)

Literatura

• Československý hudební slovník osob a institucí I, Praha 1963.
• International Who´s Who in Music and Musician´s Directory, Cambridge 1975.
• Kdo je kdo 91/92 - Česká republika. Federální orgány ČSFR, 1991.
• Neviditelný, in: Náš rozhlas 13,1946, č. 41, s. 3.
• Nový průvodce operní tvorbou, in: Hudební rozhledy 10, 1957, s. 434.
• Anna Hostomská, in: Haló sobota, 3. 3.1984,. s. 7.
• U mikrofonu je Anna Hostomská, in: Naše rodina 1987, č. 31, s. 13.
• Zapletal P.: Za Annou Hostomskou, in: Hudební rozhledy 48, 1995, č. 5, s. 26.
• Králík J.. Síla slova Anny Hostomské, in: Týdeník rozhlas 2007, č. 32, s.15.
• Rouček R.: Pocta Anně Hostomské, in: Babylon 22, 2013, č. 5, literární a výtvarná příloha, s. IV.
• Vinš P. J.: Laskavá průvodkyně světem hudby, in: Naše rodina 49, 2017, č. 33, s. 20.

Odkazy Reference

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Hostomská na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Hostomská

Autoritní data	AbARTP: 63583 Biblio: e504d483-5ba2-412f-9477-8b9eb89042b2 NKC: jk01042398 ISNI: 0000 0001 0985 3323 LCCN: n88628234 NTA: 190167459 PLWABN: 9810587515305606 SNK: 170200 SUDOC: 202384470 VIAF: 70507832 WorldCat Entities: E39PBJwX7kMvCYtGMBpw6QJkXd