Rozhlas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rozhlas je telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku. Hovorově se rozhlas označuje slovem rádio (z lat. radius, paprsek a radiatio, záření). Obvykle jako přenosové médium slouží radiové vlny (elektromagnetické záření), jak z pozemních, tak satelitních vysílačů, ale používalo se i kovové vedení (rozhlas po drátě, místní rozhlas) a v poslední době se rozhlas šíří i pomocí internetu.

Spojením rádiový či rozhlasový přijímač se obvykle označuje technické zařízení pro přijímání informací, kdežto vysílání samo se označuje slovem rozhlas.

Stupnice rozhlasového přijímače (30. léta?), shora dolů dlouhé, střední a krátké vlny

Princip[editovat | editovat zdroj]

George W. Ackerman: Farmářská rodina poslouchá rádio, Ingham County, Michigan, 1930

Přenášený akustický (zvukový) signál je tvořen z poměrně nízkých kmitočtů (zhruba 30 Hz - 15 kHz), které by se jako elektromagnetické vlny nedaly vysílat a šířit. Proto se zvukový signál moduluje na podstatně vyšší kmitočty tzv. nosné vlny. Pro rozhlasové vysílání se nejčastěji užívaly kmitočty v pásmu dlouhých vln (30 - 300 kHz, vlnová délka ), středních vln (300 kHz - 3 MHz) a krátkých vln (3 MHz - 30 MHz), které se z vysílací antény šíří prostorem. Na těchto pásmech se užívá amplitudová modulace, při níž se podle zvukového signálu mění amplituda (rozkmit) nosné vlny. Dlouhé vlny se šíří na velké vzdálenosti, vyžadují však velmi rozměrné a vysoké vysílací antény a velké vysílací výkony. Do pásma dlouhých vln se také vejde malý počet vysílačů, které se i na velkou vzdálenost mohou rušit. Střední vlny se šíří do vzdálenosti tisíců kilometrů a do pásma se vejde mnohem větší počet vysílačů, vysílací anténa i výkon však musí být poměrně vysoké. Střední vlny byly nejběžnějším pásmem pro příjem rozhlasu až do 60. let 20. století. Šíření krátkých vln je složitější, protože se šíří jak tzv. přímou, tak také odraženou vlnou od vrstev stratosféry. Antény i výkony mohou být poměrně malé, šíření však více závisí také na počasí. Pro rozhlasové vysílání jsou na krátkých vlnách vyhrazena oddělená pásma, která se zpravidla označují délkou vlny: 10 m (30 MHz), 15 m (20 MHz), 20 m (15 MHz), 30 m (10 MHz) nebo 40 m (7 MHz), případně i 80 a 160 m.

Od poloviny 20. století se těžiště rozhlasového vysílání přesunulo na velmi krátké vlny (VKV, 30 - 300 MHz), případně ultrakrátké vlny (UKV, 300 MHz - 3 GHz), které vystačí s malými anténami a vysílacími výkony, šíří se však také jen do malých vzdáleností (až stovky km). Do pásma se však vejde daleko více stanic, které mohou používat širší vysílací pásmo a tzv. frekvenční modulaci, při níž se podle zvukového signálu mění frekvence vysílače. Další výhodou frekvenční modulace je možnost účinného potlačení poruch a podstatně lepší kvalita přijímaného signálu. V 21. století se také rozšířilo družicové vysílání na velmi vysokých frekvencích, s vysílací anténou na umělé družici Země. Vysílání může používat klasickou frekvenční modulaci, ale také modulaci digitální (ADR, DVB-S). Digitální modulaci mohou používat i pozemní digitální vysílače, ať už podle standardu DAB nebo DVB-T.

Území, na kterém má být možnost vysílání přijímat, je pokryto signálem, vysílaným rozhlasovými vysílači. Na shodném území obvykle současně vysílá více rozhlasových stanic, je tedy nutné jednotlivým vysíláním přidělit různé kmitočty (frekvence) nosných vln. Přidělená frekvence se nazývá kmitočet, nebo také kanál a vzhledem k nutnosti koordinace a zamezení vzájemného rušení jsou kanály přidělovány centrální autoritou. Tou je v České republice Český telekomunikační úřad. Ten také stanovuje výkon, anténní systém a další parametry vysílače.

Rozhlasové stanice[editovat | editovat zdroj]

V České republice je ze zákona šířeno rozhlasové vysílání především formou veřejnoprávní služby. Tuto veřejnou funkci zajišťuje Český rozhlas, Vinohradská 12, Praha 2 (tradiční a legendární sídlo Českého rozhlasu se nachází jen malý kousek nad budovou Národního muzea. Podobně i televizní vysílání, které zajišťuje ze zákona Česká televize, je také šířeno jako veřejnoprávní služba pro všechny občany ČR. Česká televize sídlí na Kavčích horách v Praze 4 na Pankráci.

V počátcích rozhlasového vysílání a v dobách totality měl stát monopol na rozhlasové vysílání. Později byl tento monopol uvolněn a při splnění stanovených podmínek může kdokoli dostat licenci na rozhlasové vysílání. Současně s licencí je nově vzniklé stanici přidělen vysílací kmitočet a povolený výkon pro šíření vysílání.

V Česku vysílá velká řada (většinou soukromých) rozhlasových stanic resp. malých rádií. Naprostá většina z nich však působí pouze regionálně (např. Hitrádio Vysočina, Radio Blaník, Rádio Orlicko nebo Radio Relax). Několik soukromých stanic má přidělenu licenci na celoplošné vysílání. Kromě řady soukromých stanic (např. Rádio Impuls, Frekvence 1 či Evropa 2) vysílají na území ČR i veřejnoprávní subjekty - domácí Český rozhlas a francouzské RFI (Radio France Internationale), kterému Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila licenci do roku 2025.[1] Do 31. ledna 2006 provozovala vysílání pro Českou republiku také britská BBC World Service.[2]

Zvláštním druhem je Radio Proglas, což je nezisková křesťanská stanice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie rozhlasové technologie[editovat | editovat zdroj]

Historie rozhlasového vysílání ve světě[editovat | editovat zdroj]

  • 1910 - první rozhlasový přenos z Metropolitní opery v New Yorku
  • 1920 - rozhlas vysílá výsledky amerických prezidentských voleb
  • 1922 - v Anglii zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání BBC
  • 1923 - ve Kbelích dne 18. května začíná vysílat český rozhlas „Radiojournal
  • 1936 - První přenos při olympijských hrách pořádaných nacistickým německem

Rozhlas v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Hlasatelna brněnského rozhlasu v roce 1928

Po složitých počátcích vysílání českého rozhlasu z vysílače ve Kbelích se studio několikrát stěhovalo a potýkalo s obtížnou finanční situací. Roku 1925 vstoupil do společnosti Radiojournal stát, navýšil základní jmění a umožnil další rozšíření programové nabídky (zpravodajství, hudba, umělecký program, divadelní představení, vysílání pro děti). Reportáž z VII. všesokolského sletu, která zprostředkovala posluchačům účast na významné události, získala rozhlasu velkou popularitu. 3. října 1926 český rozhlas vysílal první fotbalovou reportáž v Evropě (fotbalové utkání Slavie a Hungarie). V témže roce zahájil český rozhlas simultánní vysílání stejného programu z více vysílačů.

Ve 30. letech se už jednalo o vlivnou, dobře zavedenou instituci, která měla u veřejnosti autoritu. Do rozhlasu přicházeli noví lidé s odbornou kvalifikací i inovativními nápady. Tzv. brněnská škola experimentovala s vysíláním ze záznamu a montážemi. Rozhlas zařadil do vysílání vzdělávací pásma a školské vysílání.

Tímto varovným nápisem musel být za německé okupace opatřen každý radiopřijímač

V roce 1939, po obsazení nacisty, přišla tvrdá cenzura, která skončila až roku 1945. Po válce rozhlas nějaký čas sloužil místo pošty a pomáhal při komunikaci, zavedena zpravodajská redakce.

Před rokem 1989 vysílalo do komunistického Československa několik západních rozhlasových stanic, z nichž nejvýznamnější byly Rádio Svobodná Evropa, Hlas Ameriky nebo BBC, které byly pro řadu občanů zdrojem necenzurovaných informací. Z tohoto důvodu byl také signál Rádia Svobodná Evropa rušen rušičkami, vysílání BBC nebylo (až na malé výjimky) rušeno. Roku 1959 bylo spuštěno FM vysílání, v 60. letech nastalo jisté uvolnění cenzury a začalo stereofonní vysílání.

V srpnu 1968, během invaze vojsk Varšavské smlouvy, bylo před rozhlasem zabito 15 lidí. Rozhlas se aktivně snažil informovat a vyzýval národ k nenásilnému odporu. Sovětským okupantům se nepodařilo zamezit svobodnému vysílání Československého rozhlasu. Čs.rozhlas sehrál v prvních týdnech okupace významnou roli v odporu k okupaci. Následné tvrdé roky normalizace znamenaly odchod několika stovek zaměstnanců ČsRo.

Rozhlas sehrál svou roli i při sametové revoluci. Od 90. let poměrně uvolňování, v roce 1992 vstup soukromých rádií do éteru.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo rozhlas je velmi mladé. Vzniklo až v roce 1924, kdy Radiojournal vypsal soutěž na české pojmenování rádia. Slovo rozhlas použil poprvé redaktor Národních listů ve svém článku.[zdroj?] Do té doby se používal termín radiožurnál.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KALISTOVÁ, Kateřina. Tisková zpráva z 8. zasedání, konaného ve dne 23. 4. 2013 [online]. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, 2013-04-25, [cit. 2015-12-31]. S. 1. Dostupné online.  
  2. BBC ukončila vysílání publicistiky v češtině [online]. BBC Czech, 2005-12-23, [cit. 2015-12-31]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]