Varšavská smlouva

	Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci; Договор о дружбе, сотрудничестве и взаимной помощи
	; logo
	; Členové Varšavské smlouvy
Motto	„Unie míru a socialismu“; (Союз мира и социализма)
Vznik	14. května 1955
Zánik	25. února 1991
Typ	vojenský pakt
Členové	7 států
Úřední jazyk	ruský, český, slovenský, polský, rumunský, bulharský, německý, maďarský

Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) byl vojenský pakt evropských zemí tzv. východního bloku, existující v letech 1955 až 1991.

Členské státy[editovat | editovat zdroj]

Albánská lidová republika (do roku 1968)
Bulharská lidová republika
Československá republika (později ČSSR)
Maďarská lidová republika
Německá demokratická republika (od roku 1956)
Polská lidová republika
Rumunská socialistická republika
Svaz sovětských socialistických republik

Vznik, vývoj a zánik[editovat | editovat zdroj]

Známka pošty SSSR

Vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě.

Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup NSR do NATO.

Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti intervenci armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Intervence se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.

V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy a po československém návrhu na úplné ukončení platnosti smlouvy, který byl ostatními členy přijat příznivě, byl příslušný protokol podepsán zástupci vlád šesti zbývajících členů na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci.^[1]

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA) v roce 1973, včetně statistiky počtu ozbrojených sil.

Cílem Varšavské smlouvy bylo podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.

Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.

Jediná vojenská operace všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska) byla invaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.

Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným obsazením západní Evropy během několika týdnů.^[2]