SK Slavia Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SK Slavia Praha
Název SK Slavia Praha – fotbal, a.s.
Přezdívka „Červenobílí“, „Sešívaní“
Země Česko Česko
Město Praha CoA CZ small.svg Praha
Založen 2. listopadu 1892
Asociace Česko FAČR
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž 1. česká fotbalová liga
2015/16 5. místo
Stadion Eden Aréna, Praha
Souřadnice 50°4′49″ s. š., 14°22′59″ v. d.
Kapacita 20 800 diváků
Vedení
Vlastník Čína CEFC (81 %)
(中国华信 Čung-kuo chua sin)
Česko Jiří Šimáně (19 %)
Předseda Jaroslav Tvrdík
Trenér Jaroslav Šilhavý
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 17
Domácí trofeje 14x Fotbalová liga Československa
3x 1. česká fotbalová liga
7x Český pohár
Mezinárodní trofeje 1x Mitropa cup
SK Slavia Praha 2016/17
Přehled medailí
Fotbalová liga Československa
Zlatá medaile 1925 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1928/1929 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1929/1930 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1930/1931 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1932/1933 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1933/1934 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1934/1935 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1936/1937 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1939/1940 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1940/1941 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1941/1942 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1942/1943 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1946/1947 SK Slavia Praha
1. česká fotbalová liga
Zlatá medaile 1995/1996 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 2007/2008 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 2008/2009 SK Slavia Praha
Pohár dobročinnosti
Zlatá medaile 1908 SK Slavia Praha B
Zlatá medaile 1910 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1911 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1912 SK Slavia Praha
Středočeský pohár
Zlatá medaile 1922 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1926 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1927 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1928 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1930 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1932 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1935 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1941 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1943 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1944 SK Slavia Praha
Středoevropský pohár
Bronzová medaile 1927 SK Slavia Praha
Stříbrná medaile 1929 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1938 SK Slavia Praha
Český fotbalový pohár
Zlatá medaile 1941 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1942 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1945 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1974 TJ Slavia Praha
Interpohár
Zlatá medaile 1970 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1972 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1977 TJ Slavia IPS Praha
Zlatá medaile 1978 SK Slavia IPS Praha
Zlatá medaile 1986 SK Slavia IPS Praha
Zlatá medaile 1992 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1993 SK Slavia Praha
Český fotbalový pohár
Zlatá medaile 1996/1997 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1998/1999 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 2001/2002 SK Slavia Praha

SK Slavia Praha je český fotbalový klub z Prahy. Byl založen 2. listopadu 1892, původně jako cyklistický odbor v Praze, vzešlý z pražského vlasteneckého studentského sdružení Literární a řečnický spolek Slavia se sídlem ve Vodičkově ulici.[1] Podle počtu získaných ligových titulů se jedná o historicky druhý nejúspěšnější český profesionální fotbalový klub. Po celou dobu fotbalové historie patří společně se svým pražským rivalem, klubem AC Sparta Praha k nejpopulárnějším klubům českého fotbalu.[2][3] Slavia získala 17 ligových titulů (naposledy v roce 2009) a třikrát se stala vítězem domácího poháru. V roce 1938 vyhrála Středoevropský pohár (Mitropa Cup), předchůdce současných evropských pohárů. Mezi nejslavnější hráče klubu patří Jan Košek, František Plánička, Antonín Puč, František Svoboda (poslední tři jmenovaní stříbrní medailisté mistrovství světa 1934), Josef Bican, Jan Lála (stříbrný medailista mistrovství světa 1962), František Veselý (mistr Evropy 1976), Pavel Kuka a Vladimír Šmicer.

Domácí zápasy se od sezony 2008/09 pořádají na stadionu v Edenu s názvem Eden Aréna. Ten byl slavnostně otevřen 7. května roku 2008 zápasem s týmem Oxford University AFC. Původní stadion na Letné, založený v roce 1899 a posléze reprezentovaný dokonce dvěma stadiony, užíval klub až do roku 1950, kdy byl přinucen se přestěhovat do vršovického Edenu (Stadion Dr. Václava Vacka, později Eden Aréna) v důsledku vládního rozhodnutí o stavbě Stalinova pomníku, jemuž prostor stadionů bránil.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik klubu[editovat | editovat zdroj]

Klub vznikl v době rozmachu českého národnostního cítění. Dne 2. listopadu 1892 se konala v Kulichově domě na pražském Karlově náměstí valná hromada vysokoškolského Literárního a řečnického spolku Slavia, na kterém byl založen sportovní odbor ACOS (Akademický cyklistický oddíl Slavia). Dne 23. listopadu 1892 byl předsedou tohoto odboru zvolen lékař Václav Kubr. Klub se věnoval v počátcích cyklistice, avšak brzy po svém založení byl celý spolek Slavia pro údajnou protirakouskou činnost policejně rozpuštěn. Dne 31. května 1895 byl z popudu medika Jaroslava Hausmana založen „Sportovní klub Slavia“, který se stal nástupcem ACOS. Jeho prvním starostou se stal pan Ankrt.

Brzy poté se slovanské barvy – červená a bílá – staly oficiálními barvami klubu, k nim byla přidána červená pěticípá hvězda směřující hrotem dolů, která měla symbolizovat naději i v čase nezdaru. Oficiálním dresem se stalo tričko s červenou a bílou polovinou, na polovině bílé s onou hvězdou.

Počátek století a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Klub se po svém opětovném vzniku v roce 1895 stal dominantním na české fotbalové scéně. Mezi lety 1896–1902 vyhrál šest z devíti ročníků neoficiálního Mistrovství Čech.[4] Většinu klubů z Čech porážel vysokým rozdílem. Například jeho velký rival AC Sparta Praha dokázal zvítězit až v 7. vzájemném utkání (dnes nazývaném Pražské derby).[5] V roce 1899 získala Slavia prostor pro své domácí zápasy, a to na Letné. Ještě tentýž rok sehrála první mezinárodní zápas s týmem SC Berlin. V roce 1903 přišel do Slavie kanonýr a velká ikona Jan Košek, který zde do roku 1913 nastřílel 804 gólů. Za sezónu 1911 vstřelil tento fenomenální fotbalista 135 branek.[4] V roce 1909 prohrála Slavia s SK Smíchov a po 12 letech byla poražena domácím klubem.[6] V roce 1905 přichází do Slavie slavný skotský trenér John Madden, který v této roli u mužstva posléze působil čtvrt století a trénoval i mužstvo Čech v roce 1911, o jehož triumf na amatérském mistrovství Evropy v Anglii se významnou měrou zasloužil.

V roce 1901 byla postavena první tribuna klubového stadionu na Letné, který byl poté postupně rozšiřován. Na počátku století poráží Slavia i opravdové evropské velkokluby jako je například anglický Southampton FC či španělská FC Barcelona. Na domácí půdě slaví úspěchy v podobě Charity Cupu – Poháru dobročinnosti, jejž získala 4× či zisku 1. mistrovského titulu v roce 1913, kdy vyhrává Mistrovství Českého svazu fotbalového a po Spartě (1912) se tak stává druhým držitelem titulu. V první dekádě 20. století byla Slavia neoficiálně považována za jeden z nejlepších fotbalových klubů kontinentální Evropy. V této souvislosti stojí za zmínku některé z výsledků jejích mezinárodních utkání v této době: 1901 – Racing Club Paris 8:0, 1903 – Budapesti TC 12:0, Rapid Vídeň 14:1, 1905 – Southampton FC 4:0, 1906 – Celtic Glasgow 3:3, Bayern Mnichov 13:0, 1908 – Middlesborough FC 3:2.

V době I. světové války byl mezinárodní styk přerušen a na domácích hřištích většina družstev hraje s náhradníky. Slavia v roce 1915 bez ztráty bodu vyhrává Válečné mistrovství.

  • V té době je základní sestava: Hlaváček–Janko, Marway–Loos, Zajíček, Waldheger–Hájek, Bělka, Šubrt, Prošek a Husák.

Vznik ligy a první mistrovský hattrick (1925–1932)[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1918 se odehrávala pravidelná pohárová soutěž Středočeský pohár. A Slavia v ní hrála "první housle". Za dobu existence této soutěže ji vyhrála celkem 10×, což je nejvíce ze všech. V roce 1925 je založena profesionální ligová soutěž. V prvním zápase poráží Slavia SK Libeň 9:3 a nakonec vítězí i v celé soutěži. Stává se tak historicky prvním mistrem ligy a získává svůj 2. mistrovský titul. To už ve Slavii působí možná nejlepší gólman světa ve své době František Plánička (od 1923). Následující tři soutěžní ročníky obsadí Slavia skvělé druhé místo a v roce 1929 vítězí v posledním ročníku, kdy je soutěž pojmenovaná Středočeská 1. liga 1928/29. Získává tak svůj 3. mistrovský titul. V této době není největším soupeřem Slavie AC Sparta Praha, ale tehdy výborně hrající klub SK Viktoria Žižkov. V sezoně 1929–1930 končí ve trenér John William Madden, který zde působil od února 1905, tedy neuvěřitelných 25 let! Loučení to bylo vskutku velkolepé. V soutěži, která se hrála dvoukolově dovedl svůj tým k jasnému prvenství, bez ztráty bodu. Připsal si tak se "sešívaným" týmem svůj celkem 4. mistrovský titul. Soutěž bez ztráty bodu dosud žádný jiný tým vyhrát nedokázal. O rok později se Slavii povedlo získat jako prvnímu týmu v Československu získat Mistrovský hattrick. Ziskem 5. mistrovského titulu se Slavia vyrovnala Spartě na čele pořadí titulů. Nutno dodat, že Sparta byla na počátku 20. let považována za jeden ze tří nejlepších klubů Evropy. Zajímavostí ročníku byl přestup Franciho Svobody do Sparty. Hvězda sešívaných totiž požadovala mnohem vyšší plat, než byl výbor Sportovního klubu ochoten vyplácet. Fanoušci klubu, ale nechtěli o kanonýra přijít, a tak uspořádali sbírku na 100 tisíc Kčs a přestup zvrátili.

Léta slávy největší (1932–1939)[editovat | editovat zdroj]

Nejúspěšnější období zažila Slavia v 1. polovině 20. století, kdy získala 14 ze 17 uváděných mistrovských titulů. V roce 1934 byl klub hlavním dodavatelem stříbrné reprezentace z Mistrovství světa – ve finálové sestavě bylo osm hráčů Slavie, včetně kapitána – legendárního brankáře Františka Pláničky a nejlepšího reprezentačního střelce Československa (do 31. 12. 1992) Antonína Puče.

V sezoně končící rokem 1932 si Slavia dává mistrovskou přestávku a po třech letech přenechává titul rivalovi z AC Sparta Praha. Ani na podzim sezony následující to nevypadalo na zisk titulu, zvlášť když Slavia již v jarní části prohrála s outsiderem SK Plzeň. Jenže nakonec titul díky sérii výsledků patřil sešívaným. Ziskem 6. mistrovského titulu napočala Slavia další mistrovský hattrick. Následující sezonu ovládla Slavia rozdílem pěti bodů (7. titul) a ve značně změněné a rozšířené podobě ligy v sezoně 1934/35 dokonala hattrick. 8. titul znamenal upevnění postu na čele historického žebříčku před Spartou, mající titulů šest. V této historické periodě končící invazí nacistických vojsk na jaře 1939 získala Slavia ještě 9. titul ze sezony 1936/37. Tu Slavia ovládla rozdílem sedmi bodů, což v té době byla velmi slušná porce. Poprvé se také cestovalo na zápas ligy letadlem. Bylo to na zápas s týmem ŠK Rusj Užhorod, reprezentující Podkarpatskou Rus. Titul z této sezony se podařilo vyhrát i čtyřem hráčům, kteří vyhráli již v sezoně 1928/29. Byli to František Plánička, Antonín Puč, František Svoboda a Antonín Vodička. Shodou okolností finalisté Mistrovství světa ve fotbale 1934.

Středoevropský pohár 1938[editovat | editovat zdroj]

Sedmnáct titulů a nespočet menších trofejí z domácích soutěží. Přesto je možná největším úspěchem klubu jediné vítězství v mezinárodní soutěži. V roce 1938 Slavia získala Středoevropský pohár. Tehdejší doba neznala významnější mezinárodní soutěž na území Evropy. Za jejího nástupce lze považovat Pohár mistrů Evropských zemí, který soutěž v roce 1955 odsunul na „druhou kolej“. Tohoto ročníku soutěže se účastnily týmy z Maďarska, Jugoslávie, Itálie, Rumunska a samozřejmě i čtyři týmy z Československa.

V prvním kole se Slavia utkala se soupeřem z Jugoslávie, Beogradski SK (dnešním OFK Bělehrad). Oba zápasy patřily Slavii a výsledky 3:2 a 2:1 ji posunuly do čtvrtfinále. Tam ji čekala italská Ambrosiana Milán, nynější Inter Milán. Slavia v prvním zápase zvítězila snad až neuvěřitelným výsledkem 9:0. Odveta i přes prohru 1:3 byla jen formalitou. Semifinále opět přineslo cestu do Itálie. Zápas na hřišti FC Janov znamenal i vinou několika zranění porážku 2:4. Odveta na hřišti Sparty se sešívaným velmi vydařila. Zápas byl sice několikrát přerušen kvůli výtržnostem Italů. Dokonce rozhodčí pohrozil i ukončením zápasu. Nakonec se tak nestalo a zápas rozhodl čtyřmi góly Josef Bican. Výhra 4:0 byla pro domácí vytouženou vstupenkou do finále! Tam již čekal maďarský Ferencváros Budapešť. Ten v semifinále skolil celkovým skóre 9:6 jiný italský tým Lazio Řím. První finále na českém území se hrálo netradičně na Strahově. Důvodem byla větší kapacita, která na zápas povolila vstup více 45 tisíc diváků. Zápas to nebyl z nejlepších. Slavia nejdřív prohrávala, pak vedla a nakonec remizovala 2:2. Pro odvetu nepříliš pozitivní výhled. Nabízela se paralela s prvním finále před devíti lety, kdy sešívaní podlehli jinému maďarskému celku. Druhý zápas v metropoli Budapešti se hrál v neděli 11. září. Na stadionu bylo 35 tisíc lidí, z toho 6 tisíc Čechů. Slavia podala o mnoho lepší výkon než v prvním zápase a zaslouženě zvítězila 2:0. Vysněnou trofej pak převzal kapitán červenobílých Ferdinand Daučík.

Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Následně byla dominantním klubem v protektorátní lize, kde zářil především kanonýr Josef Bican. V období 2. světové války neměl mezi fotbalovými kluby v tehdejším Protektorátu konkurenci.

Po válce však následoval ústup ze slávy. Po únorovém převratu a nucené transformaci české klubové kopané zažívala Slavia v 50. a 60. letech těžké časy, včetně sestupů do 2. ligy. Do prvoligového popředí se dostává Slavia opět až v 70. letech, klíčovými hráči té doby jsou zejména František Veselý a další hráči, např. pozdější úspěšný trenér František Cipro. Na titul však Slavia nedosáhla a v 80. letech přišel opět jistý výsledkový ústup.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1989 se hráči Slavie rozhodli podpořit Sametovou revoluci stávkou – odmítli nastoupit k utkání s Chebem (hráči Chebu se na místě ke stávce připojili).[7] Po pádu komunistického režimu se Slavia (přejmenovaná z TJ Slavia zpět na SK Slavia) v 90. letech plnohodnotně vrátila na výsluní československého a později českého fotbalu. Pomohly jí k tomu zejména finance od česko-amerického podnikatele Borise Korbela (celkem asi 180 milionů korun).[7] Korbel přišel s úmyslem vybudovat v Československu silný fotbalový klub, který by konkuroval evropským velkoklubům. Poté, co v roce 1991 jeho nabídku odmítlo vedení Sparty, obrátil se na Slavii, a jeho návrh byl přijat.[7] Díky jeho penězům se podařilo Slavii poskládat silný kádr; klub tehdy posílil mimo jiné sparťanský dorostenec Patrik Berger, ostravský záložník Radim Nečas, za kterého Slavia zaplatila na tehdejší dobu neuvěřitelných 24 milionů korun,[7] vítěz Ligy mistrů Dragiša Binič, a olympijský vítěz Vladimír Tatarčuk. Do kádru dospělých se prosadil mladý útočník Pavel Kuka.[7] Titul se však tehdy získat nepodařilo, a Slavia se neprosadila ani v pohárové Evropě. Na konci sezóny 1992/93 se Korbel vzdal funkce v klubu a přestal klub finančně podporovat.[7] V roce 1994 proběhlo navýšení vlastního kapitálu, při kterém získali čtvrtinové podíly v klubu investiční společnost PPF a podnikatel Milan Vinkler.[8] Vinkler se stal na několik týdnů jednatelem klubu, po vzetí do vazby kvůli údajnému falšování směnky vystavené Tarekem Becharou ho ve funkci nahradil Vladimír Leška.[8][9] Vinklerův podíl odkoupila společnost DR.AG., kterou vlastnili Petr Kellner, Karel Czaban, Jan Jiskra, Petr Krejčí, Ladislav Bartoníček a PPF.[8][10] PPF následně podíly těchto podnikatelů vykoupila a stala se vlastníkem 50 % podílu ve Slavii.[10]

V samostatné české lize nedosáhla Slavia na nejvyšší příčku ani v sezóně 1993/94, ani o sezónu později, třebaže po podzimu vedla ligu o sedm bodů. Také v evropských pohárech se nepodařilo přejít přes první kolo. Zlom přišel až v památné sezóně 1995/96, kdy Slavia pod vedením trenéra Františka Cipra získala po 49 letech mistrovský titul a došla až do semifinále Poháru UEFA). Hráči Slavie (Jan Suchopárek, Radek Bejbl, Karel Poborský, Vladimír Šmicer) také tvořili jádro České reprezentace na Euru 96. Po této úspěšné sezóně však byli tito hráči rozprodáni, Slavia prohrála v kvalifikaci Ligy mistrů celkově 0:6 a brzy se rozloučila i s pohárem UEFA. Mistrovský titul se obhájit nepodařilo, ale Slavia alespoň vyhrála domácí pohár. Nepodařilo se také – i přes mnohá ujišťování ze strany vedení Slavie – zahájit výstavbu nového stadionu místo nevyhovujícího areálu v Edenu.[7]

Ve vlastnictví ENIC (1997-2006)[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1997 Slavii koupila britská investiční společnost ENIC.[7][11] Ta zároveň koupila podíly v několika dalších významných klubech (např. Glasgow Rangers, Valencia CF, Tottenham Hotspur), patrně s úmyslem založit nadnárodní fotbalovou ligu, která by konkurovala Lize mistrů UEFA.[11] Ředitelem klubu zůstal Vladimír Leška.

Pod ENIC se Slavia držela v popředí ligové tabulky, ale nepodařilo se jí získat český ligový titul. V letech 1999 a 2002 se stala vítězem domácího poháru. Na evropské scéně Slavia zaznamenala několik úspěchů, například postup do čtvrtfinále Poháru vítězů poháru (1998) či postup do čtvrtfinále poháru UEFA (2000). Nikdy se jí však nepovedlo postoupit do hlavní soutěže Ligy mistrů – nejblíže byla v sezóně 2000/2001, kdy po výhře 1:0 na hřišti Šachťoru Doněck zkolabovala v domácí odvetě v posledních vteřinách zápasu.

Od sezóny 2000/01 hrála Slavia svá domácí utkání na pronajímaném Stadionu Evžena Rošického na pražském Strahově.[12] Stadion vyhovoval moderním předpisům, avšak byl obtížně dostupný a poskytoval minimální divácké pohodlí; zápasy Slavie se proto často hrály před nízkou diváckou návštěvou. Starý stadion byl zbourán v letech 2003 až 2004, ale na výstavbu nového se nedařilo sehnat finanční prostředky.[13] Nový stadion v Edenu se začal stavět až na podzim roku 2006.[13] V témže roce se majoritními akcionáři klubu stali členové představenstva Petr Doležal a Tomáš Rosen.[14]

Novodobé úspěchy (2006-2009)[editovat | editovat zdroj]

Interiér fotbalového stadionu.

Následující sezóna (2007/08) byla pravděpodobně nejúspěšnější v historii Slavie – pod vedením trenéra Karla Jarolíma Slavia posílila kádr a na šestý pokus prošla do hlavní soutěže Ligy mistrů, kde obsadila třetí místo ve skupině a pokračovala pohárem UEFA. Na jaře 2008 byl slavnostně otevřen nový stadion, a v prvním soutěžním na něm utkání si Slavia zajistila po 12 letech mistrovský titul. V následující sezóně neklesly návštěvy na novém stadionu pod 10 000 diváků, a Slavia titul obhájila. Účast v Lize mistrů se však zopakovat nepodařilo, a v poháru UEFA Slavia skončila již v základní skupině.

Během let 1990–2009 Slavia v evropských pohárech vyřadila několik známých evropských klubů: AS Řím (1996), Schalke 04 (1998), Grasshoppers Curych (1999), Steauu Bukurešť (1999), Partizan Bělehrad (2003) a Ajax Amsterdam (2007).

Krize, dluhy a existenční problémy (2009-2015)[editovat | editovat zdroj]

Poté však přišly nenadálé potíže – obrovské ekonomické problémy, dohady kolem neznámého majitele klubu, spory ve vedení klubu, stěhování klubu Bohemians 1905 do Edenu a bojkot fanoušků, což přineslo výsledkovou krizi a obavy o další osud klubu. V sezóně 2010/2011 přezimoval klub na 14. místě ligové tabulky s náskokem 1 bodu na sestupovou příčku.

V srpnu 2011 se stal jejím majitelem a prezidentem klubu podnikatel a bývalý politik ODS Aleš Řebíček.[15] V online rozhovoru s fanoušky Řebíček formuloval hlavní priority Slavie pod svým vedením: stabilizovat finanční situaci klubu, hrát pravidelně o evropské poháry, porážet konkurenční Spartu a vychovávat mladé hráče.[16] Fanouškům též slíbil účast v Lize mistrů.[17]

Řebíček vystřídal kouče Michala Petrouše Františkem Strakou, který se v minulosti profiloval jako velký srdcař rivalské Sparty.[18] To vyvolalo mezi příznivci obou klubů značné protesty. Slávisté dorazili na Strakovu premiéru v černém a na tréninkovém hřišti vykopali Strakovi i členům slávistického vedení symbolické hroby.[19] V Kněževsi, kde Straka žije, namalovali na zdi nápisy, urážející Straku.[20] Sparťanští fanoušci pomalovali přímo Strakův dům.[21] Kvůli nekončícím protestům se Straka nakonec rozhodl v březnu 2012 rezignovat.[22] Sezónu dotrénoval Strakův asistent, šestatřicetiletý Martin Poustka.[23]

Za finanční rok končící v červnu 2012 Slavia utržila 47 milionů korun, závazky k majoritnímu akcionáři byly vyšší než účetní hodnota aktiv.[24] Více než polovinu účetní hodnoty aktiv tvořilo předplacené nájemné na základě padesátileté smlouvy na pronájem stadionu.[24]

Od začátku sezóny 2012/13 trénoval Slavii Petr Rada,[25] sezónu ale nedokončil, v dubnu 2013 se pro neuspokojivé výsledky rozhodl rezignovat.[26] Po jeho rezignaci byl vedením týmu do konce sezóny pověřen podruhé Michal Petrouš.[26] Po jeho vedením uhrála Slavia ve zbývajících pěti kolech čtyři výhry při skóre 13:4 a sezónu 2012/13 dokončila na 7. místě.[27] Petrouš, původně angažovaný jako dočasný trenér, byl poté potvrzen jako hlavní trenér i pro nadcházející sezóny.[27]

V následující sezóně už se týmu tolik nedařilo - 19. srpna 2013 dokonce prohrála na domácím hřišti 0:7 se Teplicemi. Byla to pro Slavii nejvyšší porážka v celé historii klubu.[28] O měsíc později přišel další domácí debakl, 0:4 s Mladou Boleslaví, a trenér Petrouš rezignoval.[29] Po osmi odehraných kolech byla Slavia 13. se sedmi získanými body a skóre 7:12.[30] Po Petroušovi se trenérem stal Miroslav Koubek, který zároveň trénoval českou reprezentaci do 19 let.[31] Musel tedy dělit svůj čas a pozornost mezi tato dvě angažmá. V říjnu 2013 připadly zápasy Slavie a reprezentace na jediný den, kouč se mezi zápasy přesunul letadlem.[32] V lednu 2014 od reprezentace odešel a věnoval se pouze Slavii.[33]

Od roku 2013 se v médiích objevovaly informace, že Řebíčka financování klubu finančně vyčerpává a shání pro Slavii kupce.[34] V zimní přestávce sezony 2013/14 projevil zájem Dmitrij Romaněnko z koncernu Lukoil,[34][35] který do managementu klubu dosadil bývalého sportovního ředitele Zenitu Petohrad Igora Kornějeva,[35][36] aby do dokončení prodeje zastupoval nového investora.[34] Ten prosadil překvapivé odvolání kouče Koubka již po dvou odehraných jarních kolech, a jmenování do té doby málo známého Nizozemce Alexe Pastoora.[35][37][38] Sportovní manažer Jaromír Šeterle na protest proti vyhazovu Koubka rezignoval na svoji funkci ve Slavii.[39] Pastoorovým asistentem se stal Vladimír Šmicer.[40] Sezona 2013/14 byla bídná herně i výsledkově. Slavia v nejvyšší české lize obsadila 13. příčku a zachránila se v posledním kole jen díky bodovým ztrátám dalších adeptů na sestup.[41] V domácím poháru skončila Slavia ve čtvrtfinále.

Trenér Alex Pastoor se již před koncem sezóny rozhodl v klubu nepokračovat (spolu s ním skončil i Šmicer[42]),[43] také jednání s ruským investorem nebyla úspěšná, což vedlo k odchodu Kornějeva ze struktur klubu.[35] Novým koučem byl jmenován již potřetí Miroslav Beránek.[44] Ten vyhlásil plán do tří let vrátit Slavii do evropských pohárů.[45] V prvních pěti kolech Slavia čtyřikrát vyhrála a vedla ligu,[46] pak však přišlo období útlumu a sezónu 2014/15 skočila se ziskem 34 bodů na 11. místě. Trenér Beránek byl po skončení sezóny odvolán, na jeho místo přišel Dušan Uhrin mladší, který již v klubu působil v letech 1999 až 2001 jako asistent trenérů Cipra a Jarolíma.[47]

V létě 2015 se prohloubily finanční problémy Slavie. Bývalý ředitel klubu Zbyněk Kusý vymáhal po Slavii údajnou pohledávku ve výši 19 milionů korun, a v červnu 2015 podal na klub návrh na insolvenční řízení pro neschopnost splácet závazky.[48] K návrhu se připojily i další subjekty, například společnost Gamma Enterprise, zajišťující pro Slavii catering.[49] Slavia údajně dlužila i některým bývalým hráčům.[50] Generální ředitel Slavie David Trunda zpochybnil Kusého nároky[50] a odmítl, že by Slavia nebyla schopna platit své dluhy. Podle Trundy se jednalo o „organizovaný a delší dobu připravovaný útok [...] promyšlený postup několika konkrétních osob, jak ovládnout a zničit Slavii“.[51]

Cíle, vytyčené Alešem Řebíčkem při koupi klubu, se nepodařilo naplnit - v lize skončila Slavia na 12., 7., 13. a 11. místě, v Poháru FAČR došla v sezóně 2013/14 do čtvrtfinále, jinak vždy vypadla ve třetím kole s týmem z nižších soutěží, do evropských pohárů se jí tedy proniknout nepodařilo. Z osmi zápasů se Spartou se jí podařilo vyhrát jediný, a místo finanční stabilizace spadl klub do insolvence.

Oživení (2015-)[editovat | editovat zdroj]

4. září 2015 se majiteli staly klubu čínská společnost China Energy Company Limited (CEFC), a Fly Sport Investments podnikatele Jiřího Šimáně, který prostřednictvím svých společností Slavii léta sponzoroval.[52] Šimáně podle svých slov nikdy nechtěl Slavii vlastnit, ale když byla bezprostředně ohrožena zánikem, svůj názor změnil, menší podíl koupil[53] a sehnal strategického partnera z Číny.[54] CEFC získala 59,97 % akcií klubu (také se stala jeho generálním partnerem), společnost Jiřího Šimáně měla podíl 39,97 %, zbývající podíl byl ve vlastnictví drobných akcionářů.[54] Novým předsedou představenstva byl jmenován Šimáně, v dozorčí radě zasedli manažer CEFC Čchan Čchao-tuo, manažer a bývalý politik ČSSD Jaroslav Tvrdík, a Vladimír Šmicer, generálním ředitelem zůstal David Trunda.[55]

Noví majitelé splatili všechny nesporné pohledávky, čímž ukončili insolvenční řízení s klubem,[56] a deklarovali záměr vrátit Slavii do boje o nejvyšší příčky.[54][52]

V zimní přestávce 2015/2016 přivedla Slavia osm nových posil,[57] za které utratila značné finanční částky.[58] Média přinesla zprávy o sporech Tvrdíka, který měl v úmyslu investovat ve Slavii velké prostředky za účelem dosažení okamžitého úspěchu, s opatrnějším Šimáněm, který preferoval cestu pozvolného zlepšování s menšími náklady.[59][60] Tyto rozpory vyvrcholily 6. dubna 2016, kdy Šimáně rezignoval na post předsedy představenstva klubu (svůj majetkový podíl si ponechal). Jako důvody rezignace uvedl spory s Tvrdíkem a odlišný pohled na řízení klubu.[61] O dva dny později se Tvrdík se Šimáněm usmířili; Šimáně byl pověřen vybudováním mládežnické akademie klubu a vrátil se do představenstva, jehož se Tvrdík stal předsedou.[62] Majetkový podíl CEFC vzrostl z 60 na 67 %, zatímco Šimáněho klesl ze 40 na 33 %.[63] Od května 2016 je podíl CEFC dokonce 81 %.[64]

V sezóně 2015/16 skočila Slavia v lize pátá, čímž se po sedmi letech kvalifikovala do evropských pohárů.[65] Ve druhém 2. předkole Evropské ligy přešla přes estonské Levadii Tallinn a ve 3. předkole přešla přes portugalské Rio Ave. Ve 4. předkole ji vyřadil RSC Anderlecht. Ve čtyřech úvodních zápasech ligové sezóny 2016/17 získala Slavia 5 bodů z 12 možných, což byl vedle neuspokojivého herního projevu mužstva důvod k odvolání trenéra Uhrina a sportovního ředitele Josefa Jinocha.[66]

Symboly klubu[editovat | editovat zdroj]

Slávistická vlajka

Tradičními barvami klubu jsou červená a bílá, která je doplněná o červenou pěticípou hvězdu obrácenou cípem dolů.

Název[editovat | editovat zdroj]

  • název "Slavia" je latinský termín, označující ve starší středověké literatuře území obývané Slovany (Slawi, Slavi), jejichž jméno je odvozeno od jména bohyně "Slawa", v latinsky psané literatuře rovněž transkribované jako "Slavia"[67]

Klubové barvy a znak[editovat | editovat zdroj]

  • Na první výborové schůzi byly odsouhlaseny klubové slovanské barvy červená a bílá (identické s barvami zemské vlajky) s odůvodněním, že:
    • Bílá barva je čistota sportovní myšlenky a čestného boje, kde protivník není nepřítel, ale uznávaný soupeř.
    • Červená barva je symbolem srdce, které vkládáme do svých zápasů.
  • Hvězda v bílém poli představuje stále novou naději, která povznáší mysl a sílí ducha i v chmurných obdobích nezdaru a neúspěchu.
  • Dvě odlišné sešívané poloviny ukazují, že žádný člověk, žádná věc nemají jen jednu stránku a že je nutno nalézt soulad mezi vůlí a citem, mezi silou a technickou jemností, mezi nadšením a zklamáním, mezi sluncem a stínem. A veselá nápadnost tohoto spojení svědčí o tom, že se sport musí provozovat s upřímnou radostí a že musí všem na hřišti i za bariérami přinášet radost a uspokojení. Ke kroji-dresu příslušela na počátku i červená čapka.

Dresy klubu[editovat | editovat zdroj]

Originální dres


Původní dres Slavie je stejně starý jako tým, který jej nosí.[68] Tým v něm totiž nastupuje již od historicky prvního zápasu z 25. března 1896. Celý tým včetně brankáře v něm nastoupil v sešívaném dresu z pravé poloviny červeném (z pohledu nositele) a z levé poloviny bílém. Na bílém poli byla posazena velká červená pěticípá hvězda otočená vzhůru. Tehdy byl součástí úboru dokonce i červený baret.

Tento dres se zachoval až do dnešních dnů. Během let se měnil pouze materiál na modernější a měnila se i velikost červené hvězdy umístěné na srdci. Slovanskou kombinaci barev nezakázali ani Němci za druhé světové války. Existuje však jedno období, kdy se dres měnil. Bylo to po roce 1953, kdy byl součástí opatření komunistického režimu proti Slavii i zákaz tradičního dresu. Následovala pak celá řada různých kombinací včetně modré, bílé a žluté barvy. Návrat tradičního dresu proběhl za nevole režimu 2. dubna 1956.[69] Od tohoto data je dres již pouze červeno-bílý.

Domácí dres je po celém světě symbolem klubu. Vzhled venkovního dresu se v posledních letech často měnil. Níže jsou uvedené některé použité kombinace.

Kronika klubu[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

Menší domácí trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Menší mezinárodní trofeje[editovat | editovat zdroj]

  • Interpohár (7×)
    • 1970, 1972, 1977, 1978, 1986, 1992, 1993

Bodová kronika klubu[editovat | editovat zdroj]

Kronika klubu SK Slavia Praha
  • 1892 · 2. listopadu byl založen klub SK Slavia Praha jako ACOS – Akademický cyklistický odbor
  • 1895 · ACOS mění název na Sportovní Klub Slavia
    Na první odborové schůzi byly zvoleny klubové barvy
  • 1896 · Na Císařské louce sehrán 1. zápas :
    SK Slavia Praha – AC Praha 0-0
  • 1899 · 1. mezinárodní zápas na Letné:
    SK Slavia Praha – Berlín 0-0
  • 1908 a 19101912 · Slavia 4× vyhrává Charity Cup
  • 1913 · Vítěz Mistrovství Českého svazu footbalového
    Finále: SK Slavia Praha – MS Brno 2-0
Titul Mistr Čech a Moravy (1. titul)
  • 1915 · Slavia vítězí v neoficiální Válečné lize



Prohra ve finále se Spartou Praha (2-4,0-5)
Coupe de France de water-polo.svg Český pohár (3. pohár ČR)
  • 1946–47 · 1. místo ve Státní lize
    Titul Mistr Československa (14. titul)
  • 1947–48 · 2. místo ve Státní lize Silver medal with cup.svg
    Klub SK Slavia Praha je po Únorovém převratu 1948 přejmenován na Dynamo Slavia Praha a začíná éra Slávistického útlaku a perzekucí

 
  • 1964 · TJ Dynamo Praha se přejmenovává na TJ Slavia Praha
  • 1964–65 · 1. místo ve 2. ČS lize
    Postup do 1. československé ligy
  • 1965–66 · 3. místo 1. ČS lize Bronze medal with cup.svg
(stejně bodů jako první dva týmy, rozhoduje skóre)

Finalista Československého poháru

 
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (2. kolo)
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (4. kolo)
Uefa 2013.png Účast v Lize mistrů UEFA (3. předkolo)
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (1. kolo)
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (4. kolo)
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (2. kolo)
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (3. kolo)
Full Star Blue.svg Postaven nový Stadion v EDENU
Uefa 2013.png Základní skupina Ligy mistrů UEFA
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (3. kolo)
Uefa 2013.png Účast v Poháru UEFA (2. kolo)
Uefa 2013.png Základní skupina Evropské ligy UEFA

Historické názvy[editovat | editovat zdroj]

  • 1892SK ACOS Praha (Sportovní klub Akadamický cyklistický odbor Slavia)
  • 1895S.K. Slavia (Sportovní klub Slavia)
  • 1948Sokol Slavia Praha
  • 1949ZSJ Dynamo Slavia Praha (Základní sportovní jednota Dynamo Slavia Praha)
  • 1953DSO Dynamo Praha (Dobrovolná sportovní organizace Dynamo Praha)
  • 1954TJ Dynamo Praha (Tělovýchovná jednota Dynamo Praha)
  • 1965SK Slavia Praha (Sportovní klub Slavia Praha)
  • 1973TJ Slavia Praha (Tělovýchovná jednota Slavia Praha)
  • 1977TJ Slavia IPS Praha (Tělovýchovná jednota Slavia Inženýrské průmyslové stavby Praha)
  • 1978SK Slavia IPS Praha (Sportovní klub Slavia Inženýrské průmyslové stavby Praha)
  • 1991SK Slavia Praha (Sportovní klub Slavia Praha)

Klubová nej[editovat | editovat zdroj]

1. liga[editovat | editovat zdroj]

1. česká fotbalová liga
  • Nejlepší umístění: 1. místo (17×)
  • Nejhorší umístění: 14. místo (3× – 1960/61, 1962/63 a 1972/73)
  • Nejvyšší výhra: 15:1 výhra nad SK České Budějovice (1947/48)
  • Nejvyšší prohra: 0:7 domácí prohra s Teplicemi (2013/2014)
  • Nejvíce vítězství v řadě: 23 zápasů (28. 4. 1929 – 9. 1. 1930)
  • Nejdelší období bez porážky: 27 zápasů (1928–1930)
  • Nejdelší období bez výhry: 16 zápasů (1956–1958)
  • Nejdelší období bez porážky (doma): 32 zápasů (5. 4. 1998 – 30. 4. 2000)
  • Nejdelší období bez výhry (venku): 22 zápasů (1977–1979)
  • Nejdelší období bez obdrženého gólu (samostatně): Zdeněk Jánoš – 586 min (1992–1993)
  • Nejdelší období bez obdrženého gólu (společně): Jan Stejskal a Radek Černý 600 min (1997–1998)
  • Nejdelší období bez vstřeleného gólu: 505 min (2006–2007)
  • Nejvíce uhraných bodů: 70 (sezóna 1995/96)
  • Nejlepší střelec klubu v historii: Josef Bican – 417 gólů
  • Nejvíce gólů v jedné sezóně (jednotlivec): Josef Bican – 57 gólů (1943/44)
  • Nejvíce gólů v jedné sezóně (mužstvo): 131 gólů (1943/44)
  • Nejvíce gólů v jednom zápase (jednotlivec): 7 gólů – Josef Bican (4×), Václav Horák (1×)
  • Nejvíce ligových startů: František Veselý – 404
  • Nejvíce ligových startů v řadě: František Veselý – 133
  • Nejčastější klubový král střelců: Josef Bican – 13×

Nejvyšší domácí návštěva[editovat | editovat zdroj]

  • Absolutní: 50 000 diváků (8. července 1945 přátelské utkání s ŠK Bratislava 4:2) – Strahov
  • V evropských pohárech : 45 000 diváků (4. září 1938 finále STEP s Ferencvárosi TC Budapest 2:2) – Strahov
  • 1. liga: 42 000 diváků (9. dubna 1966 se Spartou 1:1) – Eden
  • 2. liga: 42 000 diváků (12. června 1965 s Plzní 4:1) – Eden
  • 1. liga od roku 1993: 20 698 diváků (17. května 2008 s Jabloncem 2:2) – Eden

Nejlepší střelci ligy[editovat | editovat zdroj]

Po podzimní části ligy v letech 2007 a 2008 byli na prvním místě v tabulce střelců v roce 2007 Stanislav Vlček se 7 góly (7 gólů vstřelil na podzim i mostecký Goce Toleski, který pak do Slavie přestoupil jako možná náhrada za Vlčka), ale poté přestoupil do belgického klubu Anderlecht Brusel a v roce 2008 Tomáš Necid s 11 góly, který přestoupil do CSKA Moskva. Vlčkových 7 gólů na jaře 2008 pokořil mimo jiné později nejlepší střelec ligy Václav Svěrkoš, Necidových 11 gólů z podzimních bojů překonal na jaře liberecký Andrej Kerić, který dal do konce ročníku gólů 15.

Majetkové poměry klubu[editovat | editovat zdroj]

Historie vlastnictví[editovat | editovat zdroj]

Od října 1997 byla majoritním vlastníkem klubu britská investiční společnost ENIC. Její původní 54% akcionářský podíl postupně stoupl až na 96,7 %.[70] V prosinci 2007 generální ředitel Slavie Petr Doležal pro server Euro online uvedl, že ENIC vlastní ve Slavii pouze 31 % podíl a majoritní balík 61 % akcií je registrován na společnost Key Investments.[71] 31. ledna 2008 porušila KEY INVESTMENT smlouvu se skupinou ENIC a navýšila základní kapitál akciové společnosti SK Slavia Praha - fotbal na více než dvojnásobek původní hodnoty.[14] Předmětem vkladu se stala teoretická suma maximálního pojistného plnění z životních pojistek fotbalistů Slavie.[72] Znalec Otto Šmída od maximálního pojistného plnění ve výši 294 milionů korun odečetl pojistné 5 milionů korun a po vynásobení koeficientem 1,16425 dospěl k částce 618 milionů korun.[73] 11. února 2008 bylo vydáno sedm hromadných akcií o celkové nominální hodnotě 618 milionů korun znějících na jméno Dartmoor Association Ltd. sídlící na karibském ostrově Nevis.[74][75] Na počátku března 2008 Slavia bez dalších podrobností oznámila, že od května 2006 jsou většinovými vlastníky fotbalové Slavie Tomáš Rosen a Petr Doležal.[76] 23. ledna 2009 Dartmoor Association akcie prodala společnosti Falkonida, která za ně nezaplatila[77] a dále je převedla na společnost EGIDA, která je převedla na Antonína France.[78] V druhé polovině roku 2010 došlo ve Slavii k rozporům. ENIC se pokusil vymoci více než 100milionový dluh na Slavii, nadále se hlásil jako majoritní vlastník a snažil se domoci svých práv soudní cestou. V téže době vyšlo najevo, že údajným pravým majitelem většinového podílu byl podnikatel Petr Sisák, v minulosti odsouzený za tunelování, který se snažil řídit Slavii přes Antonína France. Slavia se dostala do dluhové pasti a klubu hrozilo vyřazení z ligy. Za nejasných okolností byl většinový podíl přenesen na firmu Natland a Tomáš Rosen pak svůj podíl prodal Aleši Řebíčkovi. Noví vlastníci se vyrovnávali s firmou Enic a následně pak došlo k odprodeji akcií, které vlastnil do této doby Natland. Od srpna 2011 pak Aleš Řebíček vlastnil 98% akcií.[79]

4. září 2015 došlo ke změně vlastníka akcií fotbalového klubu. 59.97% akcií od Aleše Řebíčka získala významná čínská energetická společnost CEFC China Energy Company Limited a 39,97% akcií převzal tehdejší majitel letecké společnosti Travel Service Jiří Šimáně prostřednictvím své společnosti Fly Sport Investments. Zbývající akcie zůstaly v rukou minoritních podílníků.[80] Příchodem nových majitelů a splacením dluhů skončilo insolvenční řízení s klubem.

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

SK Slavia Praha v ročníku

2006/07 2007/082008/092009/102010/112011/122012/132013/142014/152015/162016/17

První tým[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 19. srpen 2016
# Pozice Hráč
1 B Česko Jiří Pavlenka
2 Ú Česko Lukáš Železník
3 O Česko Jan Mikula
6 O Česko Tomáš Jablonský
8 Z Česko Jaromír Zmrhal
9 Z Turkmenistán Ruslan Mingazov
10 Z Česko Josef Hušbauer
11 Z Gruzie Levan Kenija
12 B Česko Martin Berkovec
13 O Kamerun Michael Ngadeu-Ngadjui
14 Ú Nizozemsko Mick van Buren
17 Z Slovensko Jaroslav Mihalík
18 O Česko Jan Bořil Kapitán
19 O Pobřeží slonoviny Simon Deli
20 O Česko Jiří Bílek
21 Ú Česko Milan Škoda
22 O Česko Tomáš Souček
23 Z Bosna a Hercegovina Jasmin Šćuk
24 Ú Bosna a Hercegovina Muris Mešanović
25 O Česko Michal Frydrych
27 Z Česko Antonín Barák
29 B Česko Josef Řehák
81 Z Slovensko Dušan Švento
99 Ú Curacao Gino van Kessel

Změny v kádru v letním přestupovém období 2016[editovat | editovat zdroj]

Informace o změnách v kádru a mnohé další z právě probíhající sezony 2016/17 naleznete na stránce SK Slavia Praha 2016/17.

Juniorský tým[editovat | editovat zdroj]

Informace o Juniorském týmu klubu SK Slavia Praha naleznete na SK Slavia Praha - Juniorský tým

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, světle fialové podbarvení - přesun do jiné soutěže

Československo Československo (1925 – 1938)
Sezóna Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1925 Asociační liga 1 9 7 1 1 38 10 +28 15 1.
1925/26 Středočeská 1. liga 1 22 18 2 2 112 25 +87 38 2.
1927 Kvalifikační soutěž 1 7 5 1 1 30 12 +18 11 2.
1927/28 Středočeská 1. liga 1 12 7 2 3 27 20 +7 16 2.
1928/29 Středočeská 1. liga 1 12 10 1 1 47 15 +32 21 1.
1929/30 1. asociační liga 1 14 14 0 0 64 13 +51 28 1.
1930/31 1. asociační liga 1 14 12 0 2 48 14 +34 24 1.
1931/32 1. asociační liga 1 16 10 2 4 44 25 +19 22 2.
1932/33 1. asociační liga 1 18 12 2 4 60 21 +39 26 1.
1933/34 1. asociační liga 1 18 14 2 2 63 26 +37 30 1.
1934/35 Státní liga 1 22 15 6 1 80 29 +51 36 1.
1937/38 Státní liga 1 22 19 3 4 90 32 +58 41 2.
1936/37 Státní liga 1 22 17 4 1 86 23 +63 38 1.
1937/38 Státní liga 1 22 14 1 7 72 33 +39 29 2.
1938/39 Státní liga 1 20 15 1 4 86 30 +56 31 2.
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava (1939 – 1944)
Sezóna Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1939/40 Národní liga 1 22 15 6 1 107 37 +70 36 1.
1940/41 Národní liga 1 22 14 4 4 93 42 +51 32 1.
1941/42 Národní liga 1 22 18 1 3 100 41 +59 37 1.
1942/43 Národní liga 1 22 15 2 5 99 40 +59 32 1.
1943/44 Národní liga 1 26 22 1 3 131 43 +88 45 2.
1944/45 Fotbalová liga se nehrála
Československo Československo (1945 – 1993)
Sezóna Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1945/46 Státní liga - sk. B 1 18 13 3 2 99 24 +75 29 1.
1946/47 Státní liga 1 26 19 2 5 110 54 +56 40 1.
1947/48 Státní liga 1 20 11 5 4 64 39 +25 27 2.
1949 Celostátní československé mistrovství 1 26 14 2 10 71 54 +17 30 5.
1950 Celostátní československé mistrovství 1 26 10 5 11 58 47 +11 25 7.
1951 Mistrovství československé republiky 1 26 11 2 13 60 62 -2 24 11.
1952[81] Krajský přebor - Praha 2 22 ... 1.
1953 Přebor československé republiky 1 13 6 2 5 22 22 0 14 8.
1954 Přebor československé republiky 1 22 9 3 10 36 57 -21 21 7.
1955 Přebor československé republiky 1 22 10 4 8 38 42 -4 24 5.
1956 1. liga 1 22 6 5 11 35 45 -10 17 10.
1957/58 1. liga 1 33 14 8 11 56 50 +6 36 5.
1958/59 1. liga 1 26 12 7 7 39 34 +5 31 3.
1959/60 1. liga 1 26 9 5 12 36 44 -8 23 11.
1960/61 1. liga 1 26 5 4 17 30 49 -19 14 14.
1961/62 2. liga - sk. A 2 22 16 4 2 69 18 +51 36 1.
1962/63 1. liga 1 26 6 6 14 30 46 -16 18 14.
1963/64 2. liga - sk. B 2 26 9 7 10 37 27 +10 25 8.
1964/65 2. liga - sk. A 2 26 21 2 3 73 17 +56 44 1.
1965/66 1. liga 1 30 12 9 5 35 24 +11 33 3.
1966/67 1. liga 1 26 12 6 8 39 37 +2 30 5.
1967/68 1. liga 1 26 11 6 9 39 38 +1 28 8.
1968/69 1. liga 1 26 10 3 13 26 37 -11 23 11.
1969/70 1. liga 1 26 7 12 11 29 42 -13 26 12.
1970/71 1. liga 1 30 11 7 12 27 33 -6 29 12.
1971/72 1. liga 1 30 13 2 15 30 37 -7 28 7.
1972/73 1. liga 1 30 8 9 13 30 41 -11 25 14.
1973/74 1. liga 1 30 16 2 12 47 38 +9 34 3.
1974/75 1. liga 1 30 12 6 12 46 44 +2 30 5.
1975/76 1. liga 1 30 16 4 10 50 33 +17 36 3.
1976/77 1. liga 1 30 13 10 7 53 36 +17 36 3.
1977/78 1. liga 1 30 11 12 7 39 37 +2 34 4.
1978/79 1. liga 1 30 12 5 13 40 45 -5 29 7.
1979/80 1. liga 1 30 12 6 12 43 42 +1 30 9.
1980/81 1. liga 1 30 13 6 11 40 48 -8 32 7.
1981/82 1. liga 1 30 10 10 10 44 41 +3 30 7.
1982/83 1. liga 1 30 12 8 10 56 53 +3 32 6.
1983/84 1. liga 1 30 11 4 15 40 57 -17 26 12.
1984/85 1. liga 1 30 16 7 7 59 33 +26 39 3.
1985/86 1. liga 1 30 15 4 11 37 28 +9 34 6.
1986/87 1. liga 1 30 13 5 12 53 34 +19 31 7.
1987/88 1. liga 1 30 12 7 11 49 45 +4 31 6.
1988/89 1. liga 1 30 15 3 12 55 49 +6 33 4.
1989/90 1. liga 1 30 10 8 12 37 39 -2 28 10.
1990/91 1. liga 1 30 10 10 10 44 48 -4 30 9.
1991/92 1. liga 1 30 17 7 6 63 26 +37 41 4.
1992/93 1. liga 1 30 18 7 5 70 28 +42 43 2.
Česko Česká republika (1993 – )
Sezóna Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1993/94 1. liga 1 30 16 7 7 55 28 +27 39 2.
1994/95 1. liga 1 30 19 7 4 52 20 +32 64 2.
1995/96 1. liga 1 30 23 1 6 68 28 +40 70 1.
1996/97 1. liga 1 30 18 7 5 59 24 +35 61 2.
1997/98 Gambrinus liga 1 30 17 8 5 42 22 +20 59 2.
1998/99 Gambrinus liga 1 30 15 10 5 51 31 +20 55 3.
1999/00 Gambrinus liga 1 30 21 5 4 53 25 +28 68 2.
2000/01 Gambrinus liga 1 30 14 10 6 46 32 +14 52 2.
2001/02 Gambrinus liga 1 30 12 11 7 45 34 +11 47 5.
2002/03 Gambrinus liga 1 30 18 10 2 65 19 +46 64 2.
2003/04 Gambrinus liga 1 30 15 7 8 43 24 +19 52 4.
2004/05 Gambrinus liga 1 30 15 8 7 39 25 +14 53 2.
2005/06 Gambrinus liga 1 30 15 9 6 56 34 +22 54 3.
2006/07 Gambrinus liga 1 30 17 7 6 44 23 +21 58 2.
2007/08 Gambrinus liga 1 30 17 9 4 45 24 +21 60 1.
2008/09 Gambrinus liga 1 30 18 8 4 57 25 +32 61 1.
2009/10 Gambrinus liga 1 30 11 8 11 37 35 +2 41 7.
2010/11 Gambrinus liga 1 30 9 13 8 41 36 +5 40 9.
2011/12 Gambrinus liga 1 30 8 10 12 28 34 -6 34 12.
2012/13 Gambrinus liga 1 30 11 9 10 41 33 +8 42 7.
2013/14 Gambrinus liga 1 30 8 6 16 24 51 -27 30 13.
2014/15 Synot liga 1 30 9 7 14 40 45 -5 34 11.
2015/16 Synot liga 1 30 14 10 6 48 26 +22 52 5.
2016/17 ePojisteni.cz liga 1 30

Poznámky:

  • 1945/46: Slavia (vítěz sk. B) ve finále ligového ročníku prohrála celkově 2:9 (1.z - 2:4, 2.z - 0:5) s pražskou Spartou (vítěz sk. A).

Evropské poháry[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Výsledky Slavie Praha v evropských fotbalových pohárech.

Coppacampioni.png Liga mistrů UEFA[editovat | editovat zdroj]

UEFA Cup (adjusted).png Pohár UEFA/Evropská liga[editovat | editovat zdroj]

UEFA - Inter-Cities Fairs Cup.svg Pohár veletržních měst[editovat | editovat zdroj]

Coppacoppe.png Pohár vítězů pohárů[editovat | editovat zdroj]

Slavní hráči[editovat | editovat zdroj]

Trenéři[editovat | editovat zdroj]

Zdroj: slavia.cz[82]

Významní novodobí trenéři[editovat | editovat zdroj]

Zde jsou uvedeni trenéři SK Slavia Praha od r. 1939, kteří během svého působení vyhráli alespoň jednu trofej.

Jméno Roky působení Úspěch
Česko Emil Seifert 1939-46, 52-53 4x vítěz Mistrovství Čech a Moravy (1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43),

3x vítěz Českého fotbalového poháru (1941, 1942, 1945), 3x vítěz Českého fotbalového poháru (1941, 1943, 1944)

Česko Josef Pojar 1946-47 1x vítěz Fotbalové ligy Československa (1946/47)
Česko Jaroslav Jareš 1973-79, 86-87 1x vítěz Českého fotbalového poháru (1974)
Česko František Cipro 1995–97, 1999–2000, 2010 1x mistr ligy (1995/96), 1x vítěz poháru (1996/97),

postup do semifinále (1995/96) a čtvrtfinále (1999/00) Poháru UEFA

Česko Jaroslav Hřebík 1998–99 1x vítěz poháru (1998/99)
Česko Miroslav Beránek 1994–95, 2001–03, 2014–15 1x vítěz poháru (2001/02)
Česko Karel Jarolím 2000–01, 2005–10, 2010 2x mistr ligy (2007/08, 2008/09),

postup do základní skupiny Ligy mistrů (2007/08)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BERNÝ, Aleš; MLS, Martin. Přesně před 120 lety založili studenti Slavii, klub funguje dodnes. iDnes [online]. 2. listopadu 2012 [cit. 2014-01-07]. Dostupné online.  
  2. iDnes: Slavii se daří. A hned má víc fanoušků
  3. iDnes: Proč je sparťanů dvakrát víc – iDNES.cz 15. 1. 2007
  4. a b Kolektiv autorů: Svět devadesáti minut, Olympia, 1980)
  5. MIKLAS, Václav. DERBY Sparta - Slavia [online]. [cit. 2016-08-04]. Dostupné online.  
  6. Malá encyklopedie kopané, Praha, Olympia, 1984
  7. a b c d e f g h HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha : Olympia, a. s., 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1.  
  8. a b c Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 41193326, SK Slavia Praha-fotbal, spol. s r.o. (Vinkler držel svůj podíl prostřednictvím společnosti WIKA, IČ 14868423)
  9. Skutečná minulost Tareka Assafa Bechary, Reportéři ČT, Česká televize, 16. srpna 2004, Bechara: "Měl směnku šedesátimilionovou a tu směnku zfalšoval na čtyři sta šedesát milionů, přidal tam čtyřku, a pak ji, pak podal na mě trestní oznámení na policii, ale policie potom zjistila, že zfalšoval směnku, tak on šel na vazbu."
  10. a b Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 48583961, DR.AG.,spol. s r.o.
  11. a b adray. Kdo je kdo a co je co v současné Slavii. Slávistické noviny [online]. 2011-05-17 [cit. 2014-04-29]. Dostupné online.  
  12. Stadion Eden: Milníky Stadion Eden
  13. a b hok; pn. Slavia bude stavět, Leška kvůli tomu opustil vedení. sport.cz [online]. 2006-10-08 [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  
  14. a b Rozsudek jménem republiky, Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Jitkou Malou ve věci žalobce Jiřího Švihly, insolvenčního správce KEY INVESTMENTS a.s. proti žalovaným Tomáši Rosenovi a Petru Doležalovi, 15. srpna 2014, publikováno v insolvenčním rejstříku na justice.cz, MSPH 76 INS 15984 / 2012, dokument B - 53.
  15. Exministr Řebíček koupil fotbalovou Slavii a je jejím prezidentem. E15 [online]. 3. srpna 2011, rev. 4. srpna 2011 [cit. 2011-10-07]. Dostupné online. ISSN 1213-7693.  
  16. Odpovědi Aleše Řebíčka na dotazy fanoušků. Slávistické noviny [online]. 27. června 2011 [cit. 2011-10-07]. Dostupné online.  
  17. ČTK. Řebíček: Na Slavii se vrátí Liga mistrů. Stoprocentně. aktualne.cz [online]. 19. srpna 2011 [cit. 2011-10-07]. Dostupné online.  
  18. SÍTEK, Michal. Straka už se stal trenérem Slavie, mluvčí kvůli němu skončil. Fotbalportal.cz [online]. 2011-10-02 [cit. 2016-06-18]. Dostupné online.  
  19. pj. Fanoušci Slavie vykopali hroby trenéru Strakovi, Platilovi a Řebíčkům!. iSport [online]. 2011-10-10 [cit. 2016-09-03]. Dostupné online.  
  20. Další útok na Straku. Fanoušci pomalovali vesnici, kde žije. Týden [online]. 2011-10-17 [cit. 2016-09-03]. Dostupné online.  
  21. pj; kap. VIDEO: Rodina Straky má strach: Chuligáni posprejovali dům!. iSport [online]. 2011-10-14 [cit. 2016-09-03]. Dostupné online.  
  22. ŠEDIVÝ, Petr; NOVÁK, Miroslav. anoušci fotbalistů Slavie vyštvali Straku, klub teď stojí o Lavičku. iDNES [online]. 2012-03-08 [cit. 2016-09-03]. Dostupné online.  
  23. ČTK. Trenérem Slavie zůstává Poustka, Lavička sešívané odmítl. ČT4 Sport [online]. 2012-03-14 [cit. 2016-09-11]. Dostupné online.  
  24. a b Výroční zpráva společnosti SK Slavia Praha - fotbal a.s. za období od 1. 7. 2011 do 30. 6. 2012, auditor AUDITING plus s.r.o. dal výrok bez výhrad, podepsán Ivan Murko
  25. Do Slavie přichází trenér Petr Rada [online]. SK Slavia Praha, 2012-05-23, [cit. 2016-05-30]. Dostupné online.  
  26. a b Trenér Petr Rada ve Slavii skončil, A-tým přebírá Michal Petrouš [online]. SK Slavia Praha, 2013-04-30, [cit. 2016-05-29]. Dostupné online.  
  27. a b ČTK. Trenérem fotbalistů Slavie zůstane Petrouš. Novým generálním ředitelem se stal Šeterle. Sport.cz [online]. 2013-06-12 [cit. 2016-05-29]. Dostupné online.  
  28. BERÁNEK, Jaroslav. Slavia - Teplice 0:7, červená pro Kisela a pak nejhorší výsledek historie. iDNES [online]. 2013-08-19 [cit. 2016-05-29]. Dostupné online.  
  29. ŠEDIVÝ, Petr. Další debakl a Slavia přišla o trenéra: kouč Petrouš rezignoval. iDNES [online]. 2013-09-14 [cit. 2016-05-29]. Dostupné online.  
  30. ligová tabulka po 8. kole sezony 2013/14 na Synotliga.cz
  31. ŠEDIVÝ, Petr. Potvrzeno: trenérem Slavie se stal Koubek, zůstává i u reprezentace. iDNES [online]. 2013-09-18 [cit. 2016-05-28]. Dostupné online.  
  32. ČTK; iSport.cz. Kouč Slavie Koubek bleskový přesun stihl. Trošku jsme mlžili, přiznal. iSport [online]. 2013-10-20 [cit. 2016-05-28]. Dostupné online.  
  33. Trenér Koubek končí u reprezentace U19 [online]. SK Slavia Praha, 2014-01-24, [cit. 2016-05-28]. Dostupné online.  
  34. a b c KALOUŠ, Pavel. Prodat Rusům? Nutnost! Řebíček už ve Slavii utopil 600 milionů. Sport [online]. 2013-11-21 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.  
  35. a b c d NOVÁK, Miloslav. Řebíčkova jednání krachla, ruský investor do Slavie nevstoupí. Lidovky.cz [online]. 2014-07-17 [cit. 2016-05-26]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  36. HRABĚ, Stanislav. Posily z Afriky? Žádná náhoda, Slavii pomáhá Rus Kornějev. Sport [online]. 2014-02-02 [cit. 2016-05-26]. Dostupné online.  
  37. ČTK. Slavia vyhodila trenéra Koubka, místo něj neznámý Nizozemec. Týden [online]. 2014-03-03 [cit. 2016-05-26]. Dostupné online.  
  38. RAUSH, Vladimír. Nový muž ve Slavii: O Koubkovi rozhodla ponižující porážka v Olomouci. iDNES [online]. 2014-03-04 [cit. 2016-05-26]. Dostupné online.  
  39. MÁDL, Luděk. Šeterle: Vyhazov Koubka? Lidsky katastrofální. Odcházím. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-10 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  40. ŠEDIVÝ, Petr. Šmicer se vrací do fotbalové Slavie, bude asistentem trenéra Pastoora. iDNES [online]. 2014-03-29 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  41. ŠEDIVÝ, Petr. Trenér Pastoor: Slavia zůstala v první lize, to je jediná dobrá zpráva. iDNES [online]. 2014-06-01 [cit. 2016-05-26]. Dostupné online.  
  42. neu. Šmicer ve Slavii končí, asistentem Beránka nebude. Sport.cz [online]. 2014-06-17 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  43. ŠEDIVÝ, Petr. Slavia hledá trenéra. Pastoor po sezoně skončí a vrátí se domů. iDNES [online]. 2014-05-19 [cit. 2015-05-26]. Dostupné online.  
  44. sport.cz. Beránek novým trenérem Slavie. Varianta Hapal padla. Aktuálně.cz [online]. 2014-06-16 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.  
  45. MÁDL, Luděk. Beránkův plán: Do tří let hrát se Slavií v pohárové Evropě. Aktuálně.cz [online]. 2014-06-17 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.  
  46. ligová tabulka po 5. kole sezony 2014/15 na Synotliga.cz
  47. ČTK. Rošáda ve Slavii. Skončil Beránek a Kisel, přichází Uhrin mladší. ČT4 Sport [online]. 2015-06-16 [cit. 2015-05-25]. Dostupné online.  
  48. ČTK; iDNES. Slavia čelí insolvenčnímu řízení kvůli sporům s bývalým ředitelem. iDNES [online]. 2015-06-03 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online.  
  49. ČTK. Mossack Fonseca pomohla vzniku navrhovatele insolvence Slavie. Deník [online]. 2016-04-06 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online.  
  50. a b ČTK. Insolvence? Je to šikanózní, zní ze Slavie. Týden [online]. 2015-06-04 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online. ISSN 1210-9940.  
  51. Generální ředitel k insolvenci: Jsem přesvědčen, že jde o organizovaný útok [online]. SK Slavia Praha, 2015-08-08, [cit. 2016-05-22]. Dostupné online.  
  52. a b ŠEDIVÝ, Petr. Fotbalová Slavia změnila majitele, koupila ji bohatá čínská společnost. iDNES [online]. 2015-09-04 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online.  
  53. dos. Ježkovi přihrál do Sparty prvního legionáře, teď musel Šimáně spasit svou Slavii před zánikem. sport.cz [online]. 2015-10-07 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online.  
  54. a b c NOVÁK, Miloslav. Jak Šimáně pro Slavii získal Číňany. Dali jsme si skleničku a bylo to. iDNES [online]. 2015-10-07 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online.  
  55. ČTK. Šéfem Slavie se stane miliardář Šimáně, v dozorčí radě bude Tvrdík i Šmicer. E15 [online]. 2015-10-07 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online.  
  56. ČTK; iDNES. Slavii už nehrozí insolvence. Její věřitelé soudní řízení ukončili. iDNES [online]. 2015-10-30 [cit. 2016-05-23]. Dostupné online.  
  57. ČTK. Uhrin: Osm posil do sestavy dát nejde, budou hrát tři až čtyři. Eurofotbal [online]. 2016-02-11 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online.  
  58. MALINA, Radek. Z miliónových posil buduje Uhrin novou Slavii: Jen nákupy vzestup nezaručí. sport.cz [online]. 2016-02-07 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online.  
  59. HRABĚ, Stanislav. Souhra protikladů. Jak ve Slavii fungují Šimáně s Tvrdíkem?. Sport [online]. 2016-02-04 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online.  
  60. MÁDL, Luděk. Šimáně chtěl přivést Jarolíma či Šilhavého s Nezmarem. Tvrdík řekl ne. A Slavia přišla o prezidenta. Aktuálně.cz [online]. 2016-04-05 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online.  
  61. NOVÁK, Miloslav. Slavia je bez šéfa, Šimáně rezignoval. Jsou za tím spory s Tvrdíkem?. iDNES [online]. 2016-04-04 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online.  
  62. ŠEDIVÝ, Petr; ČTK. Tvrdík v čele fotbalové Slavie, stane se předsedou představenstva. iDNES [online]. 2016-04-07 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online.  
  63. ČTK. Dohoda ve Slavii. CEFC zvýší podíl v klubu, Šimáně se postará o akademii. ČT4 Sport [online]. 2016-04-06 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online.  
  64. HOLUB, David. Slavia oznámila dvě posily, klub má i nového generálního ředitele. Eurozprávy [online]. 2016-05-31 [cit. 2016-05-13]. Dostupné online.  
  65. ŠEDIVÝ, Petr. Už se na Evropskou ligu těšíme, můžeme uspět, říkají slávisté. iDNES [online]. 2016-05-18 [cit. 216-05-25]. Dostupné online.  
  66. ŠEDIVÝ, Petr. Slavia odvolala trenéra Uhrina, končí také sportovní ředitel Jinoch. iDNES [online]. 2016-08-29 [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.  
  67. Ján Kollár: Sláwa bohyně a půwod gména Slawůw čili Slawjanůw
  68. : Původ a historie dresu SK Slavia Praha aneb Ke slávistickému dresu patřily kdysi i červené barety
  69. : Návrat k červenobílým dresům.
  70. Idnes.cz: Fotbalová Slavia mění hlavního majitele
  71. Miroslav Tryner, Rudolf Marek, Euro online: Majoritu v pražské Slavii drží Key Investments, EURO online, 14. prosince 2007
  72. Tomáš Hlaváč, Neuvěřitelné angažmá Key Investments ve fotbalové Slavii, Česká pozice, 29. dubna 2011
  73. Otto Šmída, Znalecký posudek č. 727/02/08, objednatel KEY INVESTMENTS a.s. v zastoupení zákazníka a dle jeho pokynů, 14. ledna 2008
  74. Insolvenční rejstřík, KSCB 27 INS 24597 / 2012
  75. István Léko, Rasputinovi chtějí sebrat Slavii. Že by opět někdo z Key Investments?, 27. června 2013, cit. "Dartmoor Association všech 618 akcií v hodnotě 618 milionů korun prodala v lednu 2009 firmě Falkonida se sídlem v Českých Budějovicích ... /která/ za akcie nezaplatila ... /a/ převedla akcie Slavie na Antonína France"
  76. iHned.cz: Vlastníci Slavie Praha odhaleni: Doležal a Rosen
  77. Insolvenční rejstřík na justice.cz, KSCB 27 INS 24597 / 2012, dokument A2
  78. Insolvenční rejstřík na justice.cz, KSCB 27 INS 24597 / 2012, dokument C1 - 1.
  79. Řebíček vlastní 98 procent Slavie [online]. ceskapozice.cz, 2011-08-11, [cit. 2015-09-05]. Dostupné online. (česky) 
  80. Změna v akcionářské struktuře klubu [online]. slavia.cz, 2015-09-04, [cit. 2015-09-05]. Dostupné online. (česky) 
  81. "Seznam zápasů; ročník: 1952" [online]. slavia.cz, [cit. 2015-06-09]. Dostupné online. (česky) 
  82. Trenéři prvního mužstva SK Slavia Praha (římské číslice značí měsíc) [online]. slavia.cz, [cit. 2011-11-12]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]