Stávka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o typu protestní akce. O vrchním velení ruských a sovětských sil pojednává článek Stavka.
Robert Koehler: Stávka (1886)

Stávka je forma kolektivního protestu spočívající v částečném nebo úplném přerušení vykonávání práce v jednom nebo více podnicích ze strany zaměstnanců. Účelem stávky je splnění určitých požadavků, většinou mzdových, technických nebo politických či prostého zlepšení pracovních podmínek.

Dle komentáře k Listině základních práv a svobod, ve které je právo na stávku zakotveno, může kromě přerušení práce dojít k jejímu extrémnímu zpomalení větším počtem zaměstnanců bez souhlasu zaměstnavatele, čímž dochází k porušení pracovní smlouvy. Nejedná se o blokádu pracoviště, tudíž se neomezují práva jiných osob, které stávkovat nechtějí.[1]

Opakem stávky je výluka organizovaná jedním nebo více zaměstnavateli z důvodů obdobných, představuje "stávku zaměstnavatele". Její znaky jsou podobné znakům stávky.[2]

Podle českého práva se stávkou rozumí „částečné nebo úplné přerušení práce zaměstnanci“. Stávka může být vyhlášena jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy.[3]

Historie a důvody stávek[editovat | editovat zdroj]

Počátky historie stávek se nalézají již ve starověkém Egyptě. Již v těchto dobách byla prostředkem k prosazení skupinových zájmů. Přestože bylo zaznamenáno několik stávek v průběhu dějin, jejich význam vzrostl až v období průmyslové revoluce, kdy byla dělnická práce velmi důležitá pro vznikající průmysl.

V řadě zemí byly stávky brzy postaveny mimo zákon, neboť majitelé továren měli silnější politický vliv než dělníci. K přeměně stávky v právním pojem došlo v 19. století, kdy byla právně akceptovatelná jako způsob pracovního boje.

Generální stávka v Československu (prosinec 1920)

Stávka se někdy využívá jako forma nátlaku na vládu s cílem změnit její politický směr. Výjimečně může stávka podkopat pozici některé politické strany. Významným příkladem může být stávka v gdaňských loděnicích pod vedením Lecha Wałęsy, vlivem které došlo k pádu komunistického režimu v Polsku. Stávka se také hromadně zneužívá k vlastním cílům zaměstnanců, které nesouvisí se zaměstnáním.[4]

Základní znaky stávky[editovat | editovat zdroj]

Stávka má čtyři základní znaky:

  1. jedná se o částečné či úplné přerušení práce[5] – přerušení práce zaměstnanců, nemusí být však přerušeny všechny činnosti; zaměstnanci nechtějí ukončit pracovní poměr, ale pozastavují plnění pracovněprávní povinnosti
  2. stávka představuje dohodnutý skupinový projev zaměstnanců[6] – jednotlivec nemůže vést individuální stávku; k přerušení práce dochází kolektivně a najednou větším počtem zaměstnanců
  3. stávka je projev konfliktu kolektivních zájmů a prostředkem kolektivního pracovního boje[7] – odpovědnost nenesou jednotlivci, ale subjekt kolektivního pracovního práva (odborová organizace)
  4. nátlakové působení[8] – vyvíjení nátlaku na zaměstnavatele s cílem prosadit své zájmy

Typy stávek[editovat | editovat zdroj]

Podle právního postavení[editovat | editovat zdroj]

  • legální – nedochází k porušení práva
  • nelegální/divoké – ty, které právní řád výslovně zakazuje, např. když stávku vyhlásí nezpůsobilý člověk[9]

Podle délky trvání[editovat | editovat zdroj]

  • základní – dlouhodobé, trvající do doby, než dojde k prosazení požadavků
  • výstražné – krátkodobé, pro varovný efekt

Podle okruhu účastníků[editovat | editovat zdroj]

  • podnikové – dotýkají se jednotlivého zaměstnavatele
  • nadpodnikové – dotýkají se více zaměstnavatelů
  • generální – postihují celé obory, regiony, případně stát

Podle prosazovaného zájmu[editovat | editovat zdroj]

  • samostatné – prosazování svého hospodářského a sociálního zájmu
  • solidární – prosazování zájmů jiných skupin zaměstnanců

zástupná solidární stávka – prosazování zájmů zaměstnanců, kteří dle zákona stávkovat nemohou[10]

Podle způsobu vedení stávky[editovat | editovat zdroj]

  • okupační – na půdě zaměstnavatele
  • tradiční – nedocházejí do práce
  • rotující/štafetové – pravidelné střídání menších skupin stávkujících
  • přerušované – série několika po sobě jdoucích krátkých stávek

Podle cíle stávky[editovat | editovat zdroj]

  • hospodářské – ochrana hospodářských a sociálních zájmů
  • politické – prosazující politické požadavky
  • útočné/ agresivní – prosadit lepší podmínky
  • obranné/defenzivní – hájí podmínky stávající

Podle počtu zaměstnanců[editovat | editovat zdroj]

  • částečné – přeruší jen část zaměstnanců
  • úplné – přeruší všichni zaměstnanci[11]

Právo na stávku v České republice[editovat | editovat zdroj]

Listina základních práv a svobod[editovat | editovat zdroj]

Dle Listiny základních práv a svobod, čl. 27, odst. 4: „Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“ Přičemž podmínky stávky může stanovit zákon.[12]

Čl. 44 Listiny vyjmenovává určité druhy zaměstnání, kterým může zákon právo na stávku omezit, těmito zaměstnanci jsou:

  • zaměstnanci státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které zákon určí
  • a osoby v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví

Konkrétně se jedná o soudce soudů obecných i soudu ústavního, prokurátory, příslušníky ozbrojených sil (Armáda ČR, Hradní stráž, Vojenská kancelář prezidenta republiky) a bezpečnostních sborů (Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace).[13]

Právo na stávku je možné tehdy, je-li stávka vykonávána v souladu se zákony, které mohou jeho realizaci omezit. Stávky, které nezasahují mezi stávky v kolektivním vyjednávání, jsou možné, nejsou zakázané, ale nejsou ani zákonem zaručené, tím nejsou chráněné proti nárokům zaměstnavatelů na náhradu škody a proti postihům jednotlivých stávkujících za neomluvené absence.[14]

Komentář k Evropské úmluvě o lidských právech[editovat | editovat zdroj]

Dle komentáře k čl. 11 (o svobodném shromažďování a sdružování) Evropské úmluvy o lidských právech[15] musí mít odbory možnost přesvědčit zaměstnavatele, aby vyslechl, co mu chtějí sdělit. Jedním z těchto prostředků je stávka, která je významným aspektem pro členy odborů v ochraně jejich zájmů.

Právo na stávku však může být podrobeno vnitrostátním právním omezením, která mohou omezovat jeho realizaci a přizpůsobovat ho tak jistým podmínkám.

Zákaz práva na stávku zaměstnanců vykonávajících ve jménu státu mocenské funkce tak může být slučitelný s principem odborové svobody. Zákaz práva na stávku se tak může týkat určitých kategorií státních zaměstnanců, nemůže se však vztahovat na státní zaměstnance obecně nebo na pracovníky ve státních obchodních a průmyslových podnicích.[16]

Zákon o kolektivním vyjednávání[editovat | editovat zdroj]

Jedním ze zákonů stanovujících podmínky pro stávku je zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů,[17] podle kterého se stávkou rozumí „částečné nebo úplné přerušení práce zaměstnanci“. Stávky z jiných důvodů než kvůli sporům o uzavření kolektivní smlouvy tak v současné době nejsou zákonem omezeny.[18] Z dosavadní judikatury navíc vyplývá, že pokud jde o stávky za účelem obrany hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, pak požívají právní ochrany.[19]

Krizový zákon[editovat | editovat zdroj]

V zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), se uvádí, že za „nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit právo na stávku, pokud by tato stávka vedla k narušení, případně znemožnění záchranných a likvidačních prací“.[20]

Mezinárodní smlouvy a práva z nich vycházející[editovat | editovat zdroj]

  • Úmluva o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat č. 87 (č. 489/1990 Sb.)[21] - Upravuje svobodu sdružování, ochranu práv odborově se organizovat a další opatření.
  • Čl. 23 odst. 4 Všeobecné deklarace lidských práv a svobod[22] - Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat s jinými odborové organizace a přistupovat k nim.
  • Čl. 22 Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech[23] - Upravuje právo na svobodné shromáždění a jeho možná omezení.
  • Čl. 8 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech[24] - Upravuje práva odborových organizací.
  • Úmluva o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat č. 98 (č. 470/1990 Sb.)[25]
  • Čl. 5 a 6 Evropské sociální charty (č. 14/2000 Sb. m. s.)[26] - Upravující svobodné shromažďování a kolektivní vyjednávání
  • Čl. 11 Evropské úmluvy o lidských právech- viz výše
  • Čl. 27 a 28 Listiny EU[27] - Upravující právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku a právo na kolektivní vyjednávání a akce

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012, s. 598
  2. PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. doplněné a podstatně rozšířené vyd. Praha: Linde, 2002. s. 240. ISBN 8072013912.
  3. Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.
  4. Itálii ochromují stávky, protesty se řídí fotbalovými zápasy na Euru. Eurozpravy.cz. Dostupné online.
  5. § 16 odst. 2 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR
  6. KUBÍNKOVÁ, Marcela. Sebeobrana zaměstnance, aneb, Jak přežít v zaměstnání. Praha: Sondy, 2002. s. 121. ISBN 8090276695.
  7. GÁBRIŠ, Tomáš. Právo na stávku a soudní hodnocení proporcionality zájmů. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2011. s. 109. ISBN 9788022331326.
  8. HORECKÝ, Jan. Právo na stávku jako základní lidské právo – církevní zaměstnanci. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2011, s. 294. ISBN 9788071603184.
  9. ŠVEC, Marek. Kolektivní pracovní právo v evropských souvislostech. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. s.152-153. ISBN 9788073803087.
  10. GALVAS, Milan. Kolektivní pracovní právo České republiky: (úvahy a východiska). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. s.104. ISBN 8021010541.
  11. ŠUBRT, Bořivoj. Odbory, zaměstnavatelé a právo. Karviná: Paris, 1995. s. 156.
  12. Článek 27, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Dostupné online.
  13. Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012, s. 602
  14. Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012, s. 601
  15. http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf
  16. KMEC, Jiří, David KOSAŘ, Jan KRATOCHVÍL a Michal BOBEK. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. s.1173 - 1174. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-365-3.
  17. § 16 a násl. zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Dostupné online.
  18. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. listopadu 2002, sp. zn. 21 Cdo 2104/2001. Dostupné online.
  19. Richard W. Fetter: Stávky i mimo kolektivní vyjednávání jsou legální, ale bez pravidel, Měšec.cz, 14. 6. 2011. Dostupné online.
  20. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů
  21. http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/04/ILO-87-sdruzovani.pdf
  22. http://www.lidskaprava.cz/uploads/03_dokumenty/04_uvod/00_VDLP_UDHR-.pdf
  23. http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/mezinar.pakt-obc.a.polit_.prava_.pdf
  24. http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/mezinarodni-pakt-o-hospodarskych-socialnich-a-kulturnich-pravech.pdf
  25. http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/04/ILO-98-provadeni-zasad.pdf
  26. http://www.mpsv.cz/files/clanky/1218/esch.pdf
  27. https://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/7b211443-3b35-4986-9b9a-2faae5aa6039/Listina-zakladnich-prav-EU_2012_C326_02.pdf?ext=.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu stávka ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo stávka ve Wikislovníku
  • STEIGER, Štěpán; NETERDA, Lukáš; KUŽVART, Petr. Stávka; Stručný informační a instruktážní text [online]. Iniciativa za společenskou změnu, 2011, [cit. 2011-06-13]. Dostupné online. (čeština)