Stalinův pomník

	Stalinův pomník
	Pohled ze západní strany; z přístupového chodníku; na Letenskou pláň
Základní údaje
Autor	Otakar Švec
Rok vzniku	1955
Umístění
Umístění	Letná
Zeměpisné souřadnice	50°5′41″ s. š., 14°24′58″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit • diskuse

Stalinův pomník bylo žulové sousoší v Praze na Letné. Bylo postaveno na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina v období poválečného kultu osobnosti. Stálo v letech 1955–1962. Bylo největším skupinovým sousoším v Evropě. Mohutná podsklepená terasa pomníku stojí na místě dosud, roku 1991 byl na ni umístěn metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.

Obsah

1 Vznik pomníku
2 Likvidace pomníku
3 Po zničení pomníku
4 Návrhy na další využití prostor
5 Stalinův pomník v umění
- 5.1 Literatura
- 5.2 Film
6 Odkazy

Vznik pomníku[editovat | editovat zdroj]

Kameny ze základu Stalinova pomníku byly dovezeny ze všech
krajů tehdejší ČSR

V místech, kde měl být umístěn pomník, se nacházel nově postavený stadion fotbalového klubu SK Slavia Praha; kvůli výstavbě pomníku byl stadion prakticky ihned po dostavění zbořen.^[1] Stavba pomníku byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno po setmění 1. května roku 1955 pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“, tj. po smrti Stalina a nedlouho před Chruščovovou kritikou Stalinova kultu osobnosti.

Sochařem byl Otakar Švec, architekty Jiří Štursa a jeho manželka Vlasta Štursová, kteří řešili podstavec a okolí pomníku.^[2] Švec a Štursa před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka v témže místě. Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem; za ním stály postavy pracujících. Po Stalinově levé ruce to byli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého (dělník, rolnice, novátor a vojín). Dvě z postav měly konkrétní podoby, a to Julia Fučíka a Ivana Vladimiroviče Mičurina.^[3]

Tato podoba dala vznik lidovému pojmenování pomníku Fronta na maso^[4], Jan Werich jej nazval tlačenicí. Samotná čtvrť Letná byla pak přezdívána Záprdelí.^[5]

Pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun nových (po měnové reformě v roce 1953), spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu.

Likvidace pomníku[editovat | editovat zdroj]

Odstřelování pomníku. Dřevěné bednění mělo co nejvíce zakrýt odstřel před zraky zvědavců

Metronom umístěný v roce 1991 na místě původního Stalinova pomníku

Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, českoslovenští komunisté rozhodli pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument zlikvidovat částečným odstřelem.^[6] Stalo se tak v listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil pouhých sedm let. Odstřelován byl několik týdnů; celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze.

Po zničení pomníku[editovat | editovat zdroj]

Na konci 70. let 20. st. proběhla soutěž na výstavbu Pomníku osvobození Československa Sovětskou armádou. 2. kolo bylo vyhodnoceno v roce 1978 a na podzim proběhla na Staroměstské radnici výstava postoupivších návrhů do kola 3.^[7]

Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy roku 1988 a zadal statikovi ke zjištění, kolik by mohl vážit nový monument na Letné.^[zdroj?] K jeho realizaci již nedošlo. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1).

Na podstavci dnes stojí pohyblivý metronom sochaře Vratislava Karla Nováka z roku 1991.

V roce 1998 sem instalovali reklamní megabillboard s nápisem Myslíme jinak a upravenou fotografií tehdejšího předsedy poslanecké sněmovny Václava Klause v nadživotní velikosti.^[8]

O půlnoci 1. ledna 2009 zde byla instalována obří modrá plachta s logem EU, vcelku však nevydržela ani do druhého dne.^[9]

Při příležitosti desátého výročí vstupu do EU a pětadvacátého výročí od pádu totality dne 1. května 2014 uspořádala obecně prospěšná společnost Opona pro veřejnost jednodenní akci – komentované prohlídky rozsáhlých podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem v Praze na Letné. V prostorách pod metronomem byly (po dvaceti letech) k vidění fragmenty někdejší monumentální komunistické stavby. Veřejnost byla informována i o historických podrobnostech okolo vzniku, stavby a likvidace pomníku. ^[10]

25. února 2019 umělecká skupina Ztohoven na památku 50. výročí sebeupálení Jana Zajíce zažehla oheň ve dvou bronzových mísách po stranách pomníku. Plameny měly zároveň připomenout Vítězný únor a příchod nového vůdce. Únorový puč předznamenal příchod nového druhu vlády, kterou v té době všichni s velkým napětím očekávali, nový model vládnutí byl však přetaven do kultu diktátora, kterým byl tehdy Stalin. Podle skupiny se podobná situace může nyní zopakovat a kult osobnosti se vrátí. V narážce na příjmení Jana Zajíce Petr Žílka rovněž zmínil, že na letošek připadá padesáté výročí uvedení sovětského seriálu pro děti „Jen počkej, zajíci!“. Před zapálením ohně skupina musela z mís odstranit mnoho pytlů odpadků, která se tam za mnoho desetiletí bez údržby nahromadily.^[11]

Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují.^[zdroj?] Náklady na opravu se odhadují nejméně na 50 milionů korun.^[kdo?]^[kdy?]^[zdroj?] V podzemních prostorách pod pomníkem také proběhl průzkum jeskyňářů.^[zdroj?] Ti neobjevili žádné další tajné prostory^[zdroj?] (ač se o nich v minulosti často spekulovalo^[zdroj?]).

Ve středu 18. září 2019 rozhodl stavební úřad městské části Praha 7 na základě posudku, který si nechal zpracovat magistrátní odbor majetku či pražský radní pro majetek Jan Chabr, že město musí okamžitě uzavřít podzemní část pomníku a do pěti dnů pak musí konstrukci podepřít, jinak zůstane uzavřeno i horní prostranství. Do konce roku město musí nechat provést podrobnější analýzu včetně zátěžové zkoušky, na základě které rozhodne o dalším postupu. Posudek, na základě kterého bylo rozhodnutí vydáno, neobsahoval žádné výpočty, v době vydání rozhodnutí pracovníci Kloknerova ústavu teprve vytvářeli rozšířený posudek.^[12] V reakci na rozhodnutí stavebního úřadu Praha obratem podzemní část pomníku zavřela a zakázala vstup i do přilehlého okolí včetně horního prostranství kolem metronomu. Průchod po chodníku ve svahu bezprostředně pod památníkem zůstal otevřený. Městská policie dostala pokyn věnovat dodržování zákazu zvýšenou pozornost a porušení zákazu pokutovat.^[13]

Podzemní prostory, duben 2014

Návrhy na další využití prostor[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2000 byla vypsána veřejná soutěž na využití částí pomníku.^[zdroj?] Vítězným projektem se nakonec stala stavba oceanária.^[zdroj?] Metronom podle plánů měl zůstat na svém místě.^[zdroj?] K realizaci nedošlo.

V roce 2016 vedení města v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou navrhlo na místě vybudovat Galerii národní historie ukrytou pod obřím schodištěm.^[14] Diskutovalo se^[kdo?]^[kdy?] také o oprášení původního návrhu pomníku zakladatelů Sokola Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera.^[zdroj?]