Stalinův pomník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stalinův pomník
Pohled ze západní strany z přístupového chodníku na Letenskou pláň
Pohled ze západní strany
z přístupového chodníku
na Letenskou pláň
Základní údaje
Autor Otakar Švec
Rok vzniku 1955
Umístění
Umístění Letná
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stalinův pomník bylo žulové sousoší v Praze na Letné. Bylo postaveno na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina v období poválečného kultu osobnosti. Stálo v letech 19551962. Bylo největším skupinovým sousoším v Evropě. Mohutná podsklepená terasa pomníku stojí na místě dosud, roku 1991 byl na ni umístěn metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.

Vznik pomníku[editovat | editovat zdroj]

Kameny ze základu Stalinova pomníku byly dovezeny ze všech
krajů tehdejší ČSR

Podle plánů z roku 1912 měl na místě vzniknout pomník zakladatelů Sokola Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše.[1] Tento pomník ale nikdy nevznikl. Před započetím výstavby Stalinova pomníku se na místě nacházel nově postavený stadion fotbalového klubu SK Slavia Praha; kvůli výstavbě pomníku byl stadion prakticky ihned po dostavění zbořen.[2] Stavba pomníku byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“ po setmění 1. května 1955, tj. po smrti Stalina a nedlouho před Chruščovovou kritikou Stalinova kultu osobnosti.

Sochařem byl Otakar Švec, architekty Jiří Štursa a jeho manželka Vlasta Štursová, kteří řešili podstavec a okolí pomníku.[3] Švec a Štursa před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka v témže místě. Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem; za ním stály postavy pracujících. Po Stalinově levé ruce to byli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého (dělník, rolnice, novátor a vojín). Dvě z postav měly konkrétní podoby, a to Julia Fučíka a Ivana Vladimiroviče Mičurina.[4]

Pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedičŘípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské bazilikyVelehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun nových (po měnové reformě v roce 1953), spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu.

Lidová tvořivost[editovat | editovat zdroj]

Ujalo se lidové pojmenování pomníku Fronta na maso[5], Jan Werich jej nazval tlačenicí. Samotná čtvrť Letná byla pak přezdívána Záprdelí.[6]

Likvidace pomníku[editovat | editovat zdroj]

Odstřelování pomníku. Dřevěné bednění mělo co nejvíce zakrýt odstřel před zraky zvědavců
Metronom umístěný v roce 1991 na místě původního Stalinova pomníku

Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, českoslovenští komunisté rozhodli pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument zlikvidovat částečným odstřelem.[7] Stalo se tak v listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene VltavyRohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil pouhých sedm let. Odstřelován byl několik týdnů; celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze.

Po zničení pomníku[editovat | editovat zdroj]

  • Na konci 70. let 20. st. proběhla soutěž na výstavbu Pomníku osvobození Československa Sovětskou armádou. 2. kolo bylo vyhodnoceno v roce 1978 a na podzim proběhla na Staroměstské radnici výstava postoupivších návrhů do kola 3.[8]
  • Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy roku 1988 a zadal statikovi ke zjištění, kolik by mohl vážit nový monument na Letné.[zdroj?] K jeho realizaci již nedošlo. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1).
  • V roce 1998 nechala ODS na místě pomníku vyvěsit obrovský billboard s  podobiznou Václava Klause (a Miloše Zemana v pozadí) a nápisem Myslíme jinak, čímž zahájila svou předvolební kampaň.[9][10]
  • O půlnoci 1. ledna 2009 zde byla instalována obří modrá plachta s logem EU, vcelku však nevydržela ani do druhého dne.[11]
  • Při příležitosti desátého výročí vstupu do EU a pětadvacátého výročí od pádu totality dne 1. května 2014 uspořádala obecně prospěšná společnost Opona pro veřejnost jednodenní akci – komentované prohlídky rozsáhlých podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem v Praze na Letné. V prostorách pod metronomem byly (po dvaceti letech) k vidění fragmenty někdejší monumentální komunistické stavby. Veřejnost byla informována i o historických podrobnostech okolo vzniku, stavby a likvidace pomníku. [12]
  • 25. února 2019 umělecká skupina Ztohoven na památku 50. výročí sebeupálení Jana Zajíce zažehla oheň ve dvou bronzových mísách po stranách pomníku. Plameny měly zároveň připomenout Vítězný únor a příchod nového vůdce. Únorový puč předznamenal příchod nového druhu vlády, kterou v té době všichni s velkým napětím očekávali, nový model vládnutí byl však přetaven do kultu diktátora, kterým byl tehdy Stalin. Podle skupiny se podobná situace může nyní zopakovat a kult osobnosti se vrátí. V narážce na příjmení Jana Zajíce Petr Žílka rovněž zmínil, že na letošek připadá padesáté výročí uvedení sovětského seriálu pro děti „Jen počkej, zajíci!“. Před zapálením ohně skupina musela z mís odstranit mnoho pytlů odpadků, která se tam za mnoho desetiletí bez údržby nahromadily.[13]

Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují.[zdroj?] Náklady na opravu se odhadují nejméně na 50 milionů korun.[kdo?][kdy?][zdroj?] V podzemních prostorách pod pomníkem také proběhl průzkum jeskyňářů.[zdroj?] Ti neobjevili žádné další tajné prostory[zdroj?] (ač se o nich v minulosti často spekulovalo[zdroj?]).

Ve středu 18. září 2019 rozhodl stavební úřad městské části Praha 7 na základě posudku, který si nechal zpracovat magistrátní odbor majetku či pražský radní pro majetek Jan Chabr, že město musí okamžitě uzavřít podzemní část pomníku a do pěti dnů pak musí konstrukci podepřít, jinak zůstane uzavřeno i horní prostranství. Do konce roku město musí nechat provést podrobnější analýzu včetně zátěžové zkoušky, na základě které rozhodne o dalším postupu. Posudek, na základě kterého bylo rozhodnutí vydáno, neobsahoval žádné výpočty, v době vydání rozhodnutí pracovníci Kloknerova ústavu teprve vytvářeli rozšířený posudek.[14] V reakci na rozhodnutí stavebního úřadu Praha obratem podzemní část pomníku zavřela a zakázala vstup i do přilehlého okolí včetně horního prostranství kolem metronomu. Průchod po chodníku ve svahu bezprostředně pod památníkem zůstal otevřený. Městská policie dostala pokyn věnovat dodržování zákazu zvýšenou pozornost a porušení zákazu pokutovat.[15]

Návrhy na další využití prostor[editovat | editovat zdroj]

  • V červnu 2000 byla vypsána veřejná soutěž na využití částí pomníku.[16] Vítězným projektem se stala stavba oceanária. Metronom podle plánů měl zůstat na svém místě. K realizaci nedošlo.[17]
  • V roce 2016 vedení města v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou navrhlo v prostorách podstavce bývalého pomníku žřídit centrum současného umění.[18] Součástí jeho příprav se stalo podepsání společného memoranda s Národní galerií Praha [19] Město však o dva roky později od memoranda odstoupilo a deklarovalo záměr prostory po opravě využívat pouze pro dočasné kulturní akce.[20]

Stalinův pomník v umění[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Osudem pomníku a jeho tvůrce Otakara Švece se zabývá román Rudolfa Cainera (uváděn také jako Rudla Cainer) Žulový Stalin.[7]

Film[editovat | editovat zdroj]

Stalinův pomník byl údajně zachycen pouze ve třech československých hraných filmech (všechny jsou z roku 1960): Valčík pro milión (barevný film, režie Josef Mach), Holubice (režie František Vláčil) a Páté oddělení (špionážní detektivka, režie Jindřich Polák).[21]

V roce 2016 byla na místě pomníku postavena jeho částečná replika pro potřeby filmu Monstrum, který natočila Česká televize podle scénáře a v režii Viktora Polesného (film je k dispozici ke zhlédnutí na webu ČT).[22] Inspirací pro film byla kniha Žulový Stalin.[23]

Pomníku je věnován 13minutový barevný dokument Pomník lásky a přátelství z roku odhalení pomníku (1955).[24]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo Brno uvedlo 7.2.2020 operu Monument, inspirovanou osudem Otakara Švece a vytváření sochy Stalina.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. návrh pomníku Český svět, 21.06.1912
  2. HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha: Olympia, a. s., 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1. S. 109-110. 
  3. Konečný návrh pomníku J. V. Stalina na Letenské pláni. Lidové noviny. 9. června 1951, s. 1. Dostupné online. 
  4. Před 60 lety začala na Letné stavba Stalinova pomníku | Radio Praha. www.radio.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-19]. (česky) 
  5. TV dokument ČT: Osudové okamžiky – Stalinův pomník
  6. Jan Nejedlý, Jakub Šofar: Po práci legraci. BizBooks, Brno, 2016, 200 s.
  7. a b Žulový Stalin: jak se bourala "Fronta na maso" | Radio Praha. www.radio.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-19]. (česky) 
  8. Praha 78: Výráz vděčnosti a lásky
  9. http://www.lidovky.cz/na-vlne-odchodu-se-veze-i-ctvrtnicek-vydelal-jsem-si-32-milionu-koncim-1gy-/lide.aspx?c=A110815_150350_lide_spa
  10. https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10430569360-gottland/213562269910004-misto-stalina, čas 11:40-12:20 (obsahuje ukázku z Událostí).
  11. Vlajku EU na Letné po pár hodinách někdo poškodil [online]. Novinky.cz [cit. 2009-01-03]. Dostupné online. 
  12. Podzemí fronty na maso se ve čtvrtek otevře lidem (29. 04. 2014, autor: adu)
  13. Skupina Ztohoven ve Stalinových mísách zapálila oheň na počest Jana Zajíce, iDnes.cz, 25. 2. 2019, tek (Tereza Kučerová)
  14. Zuzana Fojčíková, Karolína Novotná: Praha musí zavřít podstavec Stalinova pomníku, konstrukci hrozí zřícení, iDnes.cz, 19. 9. 2019
  15. Jakub Augusta: Skateboardisté mají smůlu. Okolí Stalinova pomníku je zavřené, hrozí pokuta, iDnes.cz, 20. 9. 2019
  16. Zastupitelům se místo Stalina nejvíce zamlouvá oceanárium. iDNES.cz [online]. 2001-01-25 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. 
  17. Praha nepustí na Letnou žraloky ani stadion. Zatím. Aktuálně.cz [online]. 2008-12-21 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (česky) 
  18. Martina Smutná: Galerie na Letné bude dominantou, věří Krnáčová. Stát by mohla miliardu, iDnes.cz, 14. 1. 2016
  19. Archiweb - Fajt: Podobu prostor pod Stalinem určí architektonická soutěž. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Galerie pod pomníkem Stalina v Praze nebude, rozhodla rada. iDNES.cz [online]. 2018-12-05 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. 
  21. Valčík pro milión
  22. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10290259076-monstrum
  23. Tragický osud autora sochy Stalina na pražské Letné ožije ve filmu Monstrum
  24. Dostupné online: https://www.youtube.com/watch?v=1BcwDUw42GM
  25. KLEPAL, Boris. Postavit sochu, zničit sochu, zničit sebe. Česká opera Monument je vzácně angažovaná. Aktuálně.cz. 8. 2. 2020. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠINDELÁŘ, Jan. První máj - kultu čas. Z historie pražského Stalinova pomníku. Dějiny a současnost 5, 2010.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]