Stalinův pomník
Stalinův pomník | |
![]() Pohled ze západní strany z přístupového chodníku na Letenskou pláň | |
Základní údaje | |
---|---|
Autor | Otakar Švec |
Rok vzniku | 1955 |
Umístění | |
Umístění | Letná |
Zeměpisné souřadnice | 50°5′41″ s. š., 14°24′58″ v. d. |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stalinův pomník bylo v letech 1955–1962 největší skupinové sousoší v Evropě. Bylo postaveno v Praze na Letné, na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina v období poválečného kultu osobnosti.
Obsah
Vznik pomníku[editovat | editovat zdroj]
V místech, kde měl být umístěn pomník, se nacházel nově postavený stadion fotbalového klubu SK Slavia Praha; kvůli výstavbě pomníku byl stadion prakticky ihned po dostavění zbořen.[1] Stavba pomníku byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno po setmění 1. května roku 1955 pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“, tj. po smrti Stalina a nedlouho před Chruščovovou kritikou Stalinova kultu osobnosti.
Sochařem byl Otakar Švec, architekty Jiří Štursa, a jeho manželka Vlasta Štursová, kteří řešili podstavec a okolí pomníku.[2] Švec a Štursa před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka v témže místě. Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem; za ním stály postavy pracujících. Po Stalinově levé ruce to byli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého (dělník, rolnice, novátor a vojín).[pozn. 1] Dvě z postav měly konkrétní podoby, a to Julia Fučíka a Ivana Vladimiroviče Mičurina.[5]
Pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun nových (po měnové reformě v roce 1953), spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu.
Likvidace pomníku[editovat | editovat zdroj]
Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, českoslovenští komunisté rozhodli pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument zlikvidovat částečným odstřelem.[6] Stalo se tak v listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil pouhých sedm let. Odstřelován byl několik týdnů; celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze.
Po zničení pomníku[editovat | editovat zdroj]
- Na konci 70. let 20. st. proběhla soutěž na výstavbu Pomníku osvobození Československa Sovětskou armádou. 2. kolo bylo vyhodnoceno v roce 1978 a na podzim proběhla na Staroměstské radnici výstava postoupivších návrhů do kola 3.[7]
- Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy roku 1988 a zadal statikovi ke zjištění, kolik by mohl vážit nový monument na Letné.[zdroj?] K jeho realizaci již nedošlo. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1).
- Na podstavci dnes stojí pohyblivý metronom sochaře Vratislava Karla Nováka z roku 1991.
- V roce 1998 sem instalovali reklamní megabillboard s nápisem Myslíme jinak a upravenou fotografií tehdejšího předsedy poslanecké sněmovny Václava Klause v nadživotní velikosti.[8]
- O půlnoci 1. ledna 2009 zde byla instalována obří modrá plachta s logem EU, vcelku však nevydržela ani do druhého dne.[9]
- Při příležitosti desátého výročí vstupu do EU a pětadvacátého výročí od pádu totality dne 1. května 2014 uspořádala obecně prospěšná společnost Opona pro veřejnost jednodenní akci – komentované prohlídky rozsáhlých podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem v Praze na Letné. V prostorách pod metronomem byly (po dvaceti letech) k vidění fragmenty někdejší monumentální komunistické stavby. Veřejnost byla informována i o historických podrobnostech okolo vzniku, stavby a likvidace pomníku. [10]
Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují. Náklady na opravu se odhadují nejméně na 50 milionů korun. V podzemních prostorách pod pomníkem také proběhl průzkum jeskyňářů. Ti neobjevili žádné další tajné prostory (ač se o nich v minulosti často spekulovalo).
- Podzemní prostory, duben 2014
Návrhy na další využití prostor[editovat | editovat zdroj]
- V červnu 2000 byla vypsána veřejná soutěž na využití částí pomníku. Vítězným projektem se nakonec stala stavba oceanária. Metronom by podle plánů měl zůstat na svém místě. K realizaci nedošlo.
- V roce 2016 vedení Pražského magistrátu v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou navrhlo na místě vybudovat Galerii národní historie ukrytou pod obřím schodištěm. Diskutuje se také o oprášení původního návrhu pomníku zakladatelů Sokola Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera.[11]
- The tears of Stalin
Stalinův pomník v umění[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Osudem pomníku a jeho tvůrce Otakara Švece se zabývá román Rudolfa Cainera (uváděn také jako Rudla Cainer) Žulový Stalin.[6]
Film[editovat | editovat zdroj]
Stalinův pomník byl údajně zachycen pouze ve třech československých hraných filmech (všechny jsou z roku 1960): Valčík pro milión (barevný film, režie Josef Mach), Holubice (režie František Vláčil) a Páté oddělení (špionážní detektivka, režie Jindřich Polák).[12]
V roce 2016 byla na místě pomníku postavena jeho částečná replika pro potřeby filmu Monstrum, který natočila Česká televize podle scénáře a v režii Viktora Polesného.[13] Inspirací pro film byla kniha Žulový Stalin.[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tato podoba dala vznik lidovému pojmenování pomníku Fronta na maso[3], Jan Werich jej nazval tlačenicí. Samotná čtvrť Letná byla pak přezdívána Záprdelí.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha: Olympia, a. s., 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1. S. 109-110.
- ↑ Konečný návrh pomníku J. V. Stalina na Letenské pláni. Lidové noviny. 9. června 1951, s. 1. Dostupné online.
- ↑ TV dokument ČT: Osudové okamžiky – Stalinův pomník
- ↑ Jan Nejedlý, Jakub Šofar: Po práci legraci. BizBooks, Brno, 2016, 200 s.
- ↑ Před 60 lety začala na Letné stavba Stalinova pomníku | Radio Praha. www.radio.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-19]. (česky)
- ↑ a b Žulový Stalin: jak se bourala "Fronta na maso" | Radio Praha. www.radio.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-19]. (česky)
- ↑ Praha 78: Výráz vděčnosti a lásky
- ↑ http://www.lidovky.cz/na-vlne-odchodu-se-veze-i-ctvrtnicek-vydelal-jsem-si-32-milionu-koncim-1gy-/lide.aspx?c=A110815_150350_lide_spa
- ↑ Vlajku EU na Letné po pár hodinách někdo poškodil [online]. Novinky.cz [cit. 2009-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Podzemí fronty na maso se ve čtvrtek otevře lidem (29. 04. 2014, autor: adu)
- ↑ http://praha.idnes.cz/galerie-moderniho-umeni-letna-plany-dbm-/praha-zpravy.aspx?c=A160110_152239_praha-zpravy_mav
- ↑ Valčík pro milión
- ↑ Monstrum
- ↑ Tragický osud autora sochy Stalina na pražské Letné ožije ve filmu Monstrum
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠINDELÁŘ, Jan. První máj - kultu čas. Z historie pražského Stalinova pomníku. Dějiny a současnost 5, 2010.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stalinův pomník ve Wikimedia Commons
- Historie demolice pomníku na YouTube
- Informace a fotografie na serveru Totalita
- Další fotografie
- Informace o pomníku
- Kniha Žulový Stalin – poprvé uveřejňuje fakta o stavbě a následné demolici největšího žulového pomníku v Evropě, postaveného na Letenské pláni v Praze a odtajněné protokoly o sebevraždě autora pomníku akad. sochaře Otakara Švece
- 1990 rockový klub, fotografie Peter Lind
- Výraz vděčnosti a lásky, článek (z časopisu Praha 78) k soutěži o nový pomník: Památník osvobození Československa Sovětskou armádou