Stalinův pomník
Stalinův pomník | |
![]() Pohled ze západní strany z přístupového chodníku na Letenskou pláň | |
Základní údaje | |
---|---|
Autor | Otakar Švec |
Rok vzniku | 1955 |
Umístění | |
Umístění | Letná |
Stát |
![]() |
Zeměpisné souřadnice | 50°5′41″ s. š., 14°24′57,56″ v. d. |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stalinův pomník bylo žulové sousoší v Praze na Letné. Bylo postaveno na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina v období poválečného kultu osobnosti. Stálo v letech 1955–1962. Bylo největším skupinovým sousoším v Evropě. Mohutná podsklepená terasa pomníku stojí na místě dosud, roku 1991 byl na ni umístěn metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.
Vznik pomníku[editovat | editovat zdroj]
Podle plánů z roku 1912 měl na místě vzniknout pomník zakladatelů Sokola Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše.[1] Tento pomník ale nikdy nevznikl. Před započetím výstavby Stalinova pomníku se na místě nacházel nově postavený stadion fotbalového klubu SK Slavia Praha; kvůli výstavbě pomníku byl stadion prakticky ihned po dostavění zbořen.[2] Stavba pomníku byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“ po setmění 1. května 1955, tj. po smrti Stalina a nedlouho před Chruščovovou kritikou Stalinova kultu osobnosti.
Sochařem byl Otakar Švec, architekty Jiří Štursa a jeho manželka Vlasta Štursová, kteří řešili podstavec a okolí pomníku.[3] Švec a Štursa před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka v témže místě. Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem; za ním stály postavy pracujících. Po Stalinově levé ruce to byli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého (dělník, rolnice, novátor a vojín). Dvě z postav měly konkrétní podoby, a to Julia Fučíka a Ivana Vladimiroviče Mičurina.[4]
Pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun nových (po měnové reformě v roce 1953), spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu.
Lidová tvořivost[editovat | editovat zdroj]
Ujalo se lidové pojmenování pomníku Fronta na maso[5], Jan Werich jej nazval tlačenicí. Samotná čtvrť Letná byla pak přezdívána Záprdelí.[6]
Likvidace pomníku[editovat | editovat zdroj]
Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, českoslovenští komunisté rozhodli pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument zlikvidovat částečným odstřelem.[7] Stalo se tak 6. listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil pouhých sedm let. Odstřelován byl několik týdnů; celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze.
Po zničení pomníku[editovat | editovat zdroj]
- Na konci 70. let 20. st. proběhla soutěž na výstavbu Pomníku osvobození Československa Sovětskou armádou. 2. kolo bylo vyhodnoceno v roce 1978 a na podzim proběhla na Staroměstské radnici výstava postoupivších návrhů do kola 3.[8]
- Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy roku 1988 a zadal statikovi ke zjištění, kolik by mohl vážit nový monument na Letné.[zdroj?] K jeho realizaci již nedošlo. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1).
- Na podstavci stojí od roku 1991 pohyblivý metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.
- V roce 1998 nechala ODS na místě pomníku vyvěsit obrovský billboard s podobiznou Václava Klause (a Miloše Zemana v pozadí) a nápisem Myslíme jinak, čímž zahájila svou předvolební kampaň.[9][10]
- O půlnoci 1. ledna 2009 zde byla instalována obří modrá plachta s logem EU, vcelku však nevydržela ani do druhého dne.[11]
- Při příležitosti desátého výročí vstupu do EU a pětadvacátého výročí od pádu totality dne 1. května 2014 uspořádala obecně prospěšná společnost Opona pro veřejnost jednodenní akci – komentované prohlídky rozsáhlých podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem v Praze na Letné. V prostorách pod metronomem byly (po dvaceti letech) k vidění fragmenty někdejší monumentální komunistické stavby. Veřejnost byla informována i o historických podrobnostech okolo vzniku, stavby a likvidace pomníku. [12]
- 25. února 2019 umělecká skupina Ztohoven na památku 50. výročí sebeupálení Jana Zajíce zažehla oheň ve dvou bronzových mísách po stranách pomníku. Plameny měly zároveň připomenout Vítězný únor a příchod nového vůdce. Únorový puč předznamenal příchod nového druhu vlády, kterou v té době všichni s velkým napětím očekávali, nový model vládnutí byl však přetaven do kultu diktátora, kterým byl tehdy Stalin. Podle skupiny se podobná situace může nyní zopakovat a kult osobnosti se vrátí. V narážce na příjmení Jana Zajíce Petr Žílka rovněž zmínil, že na letošek připadá padesáté výročí uvedení sovětského seriálu pro děti „Jen počkej, zajíci!“. Před zapálením ohně skupina musela z mís odstranit mnoho pytlů odpadků, která se tam za mnoho desetiletí bez údržby nahromadily.[13]
Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují.[zdroj?] Náklady na opravu se odhadují nejméně na 50 milionů korun.[kdo?][kdy?][zdroj?] V podzemních prostorách pod pomníkem také proběhl průzkum jeskyňářů.[zdroj?] Ti neobjevili žádné další tajné prostory[zdroj?] (ač se o nich v minulosti často spekulovalo[zdroj?]).
Ve středu 18. září 2019 rozhodl stavební úřad městské části Praha 7 na základě posudku, který si nechal zpracovat magistrátní odbor majetku či pražský radní pro majetek Jan Chabr, že město musí okamžitě uzavřít podzemní část pomníku a do pěti dnů pak musí konstrukci podepřít, jinak zůstane uzavřeno i horní prostranství. Do konce roku město musí nechat provést podrobnější analýzu včetně zátěžové zkoušky, na základě které rozhodne o dalším postupu. Posudek, na základě kterého bylo rozhodnutí vydáno, neobsahoval žádné výpočty, v době vydání rozhodnutí pracovníci Kloknerova ústavu teprve vytvářeli rozšířený posudek.[14] V reakci na rozhodnutí stavebního úřadu Praha obratem podzemní část pomníku zavřela a zakázala vstup i do přilehlého okolí včetně horního prostranství kolem metronomu. Průchod po chodníku ve svahu bezprostředně pod památníkem zůstal otevřený. Městská policie dostala pokyn věnovat dodržování zákazu zvýšenou pozornost a porušení zákazu pokutovat.[15]
- Podzemní prostory, duben 2014
Návrhy na další využití prostor[editovat | editovat zdroj]
- V červnu 2000 byla vypsána veřejná soutěž na využití částí pomníku.[16] Vítězným projektem se stala stavba oceanária. Metronom podle plánů měl zůstat na svém místě. K realizaci nedošlo.[17]
- V roce 2016 vedení města v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou navrhlo v prostorách podstavce bývalého pomníku žřídit centrum současného umění.[18] Součástí jeho příprav se stalo podepsání společného memoranda s Národní galerií Praha [19] Město však o dva roky později od memoranda odstoupilo a deklarovalo záměr prostory po opravě využívat pouze pro dočasné kulturní akce.[20]
Stalinův pomník v umění[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Osudem pomníku a jeho tvůrce Otakara Švece se zabývá román Rudolfa Cainera (uváděn také jako Rudla Cainer) Žulový Stalin.[7]
Film[editovat | editovat zdroj]
Stalinův pomník byl údajně zachycen pouze ve třech československých hraných filmech (všechny jsou z roku 1960): Valčík pro milión (barevný film, režie Josef Mach), Holubice (režie František Vláčil) a Páté oddělení (špionážní detektivka, režie Jindřich Polák).[21]
V roce 2016 byla na místě pomníku postavena jeho částečná replika pro potřeby filmu Monstrum, který natočila Česká televize podle scénáře a v režii Viktora Polesného (film je k dispozici ke zhlédnutí na webu ČT).[22] Inspirací pro film byla kniha Žulový Stalin.[23]
Pomníku je věnován 13minutový barevný dokument Pomník lásky a přátelství z roku odhalení pomníku (1955).[24]
Divadlo[editovat | editovat zdroj]
Národní divadlo Brno uvedlo 7.2.2020 operu Monument, inspirovanou osudem Otakara Švece a vytváření sochy Stalina.[25]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ návrh pomníku Český svět, 21.06.1912
- ↑ HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha: Olympia, a. s., 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1. S. 109-110.
- ↑ Konečný návrh pomníku J. V. Stalina na Letenské pláni. Lidové noviny. 9. června 1951, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Před 60 lety začala na Letné stavba Stalinova pomníku | Radio Praha. www.radio.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-19]. (česky)
- ↑ TV dokument ČT: Osudové okamžiky – Stalinův pomník
- ↑ Jan Nejedlý, Jakub Šofar: Po práci legraci. BizBooks, Brno, 2016, 200 s.
- ↑ a b Žulový Stalin: jak se bourala "Fronta na maso" | Radio Praha. www.radio.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-19]. (česky)
- ↑ Praha 78: Výráz vděčnosti a lásky
- ↑ http://www.lidovky.cz/na-vlne-odchodu-se-veze-i-ctvrtnicek-vydelal-jsem-si-32-milionu-koncim-1gy-/lide.aspx?c=A110815_150350_lide_spa
- ↑ https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10430569360-gottland/213562269910004-misto-stalina, čas 11:40-12:20 (obsahuje ukázku z Událostí).
- ↑ Vlajku EU na Letné po pár hodinách někdo poškodil [online]. Novinky.cz [cit. 2009-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Podzemí fronty na maso se ve čtvrtek otevře lidem (29. 04. 2014, autor: adu)
- ↑ Skupina Ztohoven ve Stalinových mísách zapálila oheň na počest Jana Zajíce, iDnes.cz, 25. 2. 2019, tek (Tereza Kučerová)
- ↑ Zuzana Fojčíková, Karolína Novotná: Praha musí zavřít podstavec Stalinova pomníku, konstrukci hrozí zřícení, iDnes.cz, 19. 9. 2019
- ↑ Jakub Augusta: Skateboardisté mají smůlu. Okolí Stalinova pomníku je zavřené, hrozí pokuta, iDnes.cz, 20. 9. 2019
- ↑ Zastupitelům se místo Stalina nejvíce zamlouvá oceanárium. iDNES.cz [online]. 2001-01-25 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Praha nepustí na Letnou žraloky ani stadion. Zatím. Aktuálně.cz [online]. 2008-12-21 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Martina Smutná: Galerie na Letné bude dominantou, věří Krnáčová. Stát by mohla miliardu, iDnes.cz, 14. 1. 2016
- ↑ Archiweb - Fajt: Podobu prostor pod Stalinem určí architektonická soutěž. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Galerie pod pomníkem Stalina v Praze nebude, rozhodla rada. iDNES.cz [online]. 2018-12-05 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Valčík pro milión
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10290259076-monstrum
- ↑ Tragický osud autora sochy Stalina na pražské Letné ožije ve filmu Monstrum
- ↑ Dostupné online: https://www.youtube.com/watch?v=1BcwDUw42GM
- ↑ KLEPAL, Boris. Postavit sochu, zničit sochu, zničit sebe. Česká opera Monument je vzácně angažovaná. Aktuálně.cz. 8. 2. 2020. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠINDELÁŘ, Jan. První máj - kultu čas. Z historie pražského Stalinova pomníku. Dějiny a současnost 5, 2010.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stalinův pomník na Wikimedia Commons
- Unikátní dokument Pomník lásky a přátelství
- Historie demolice pomníku na YouTube
- Informace a fotografie na serveru Totalita
- Další fotografie
- Informace o pomníku
- Kniha Žulový Stalin – poprvé uveřejňuje fakta o stavbě a následné demolici největšího žulového pomníku v Evropě, postaveného na Letenské pláni v Praze a odtajněné protokoly o sebevraždě autora pomníku akad. sochaře Otakara Švece
- 1990 rockový klub, fotografie Peter Lind
- Výraz vděčnosti a lásky, článek (z časopisu Praha 78) k soutěži o nový pomník: Památník osvobození Československa Sovětskou armádou