Skuteč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skuteč
Mariánský sloup na náměstí

Mariánský sloup na náměstí

znak obce Skutečvlajka obce Skutečznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0531 572241
kraj (NUTS 3): Pardubický (CZ053)
okres (LAU 1): Chrudim (CZ0531)
obec s rozšířenou působností: Chrudim
pověřená obec: Skuteč
historická země: Čechy
katastrální výměra: 35,4 km²
počet obyvatel: 5 055 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 350 - 460 m n. m.
PSČ: 539 73
zákl. sídelní jednotky: 14
části obce: 13
katastrální území: 11
adresa městského úřadu: Palackého náměstí 133
53973 Skuteč
starosta / starostka: Pavel Bezděk
Oficiální web: www.skutec.cz
E-mail: mesto@skutec.cz

Skuteč
Red pog.svg
Skuteč
Zdroje k infoboxu a částem obce

Skuteč je město v okrese Chrudim náležející administrativně do Pardubického kraje na území České republiky.[2]

Status (postavení) města podle historických pramenů získala pravděpodobně již kolem roku 1330 za vlády krále Jana Lucemburského (1310 - 1346)[3] a ve svých původních hranicích leží na katastrálním území 842,9 ha, se dvěma sídelními lokalitami s názvy Skuteč a Přibylov, které jsou odděleny nezastavěnou částí katastrálního území.

Město patří mezi větší v okrese, jeho centrum leží zhruba 19 km jihovýchodně od Chrudimi a 11 km severovýchodně od Hlinska.[4]

Ve smyslu Zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) je Skuteč také název části obce, která spolu se dvanácti dalšími částmi, svým sídelním typem vesnicemi s původními názvy Borek, Hněvětice, Lažany, Lešany, Lhota u Skutče, Nová Ves, Radčice, Skutíčko, Štěpánov, Zbožnov, Zhoř a Žďárec u Skutče, administrativně přičleněnými k původnímu městu, má celkovou výměru 35,40 km2.[5]

Počet obyvatel Skutče se čtrnácti základními sídelními jednotkami byl ke dni 1.1.2016 celkem 5 055 osob s průměrným věkem 42,7 let žijícími na jedenácti vymezených katastrálních území: Skuteč (sídelní lokality Skuteč a Přibylov), Hněvětice (sídelní lokality Borek a Hněvětice), Lažany u Skutče, Lešany, Lhota u Skutče, Nová Ves u Skutče, Radčice u Skutče, Skutíčko, Štěpánov u Skutče, Zbožnov, Žďárec u Skutče (sídelní lokality Žďárec a Žďárec u nádraží).[6]

Skuteč je členem dobrovolného svazku obcí Pardubického kraje s názvem Mikroregion Skutečsko - Ležáky[7] a také Místní akční skupiny Skutečsko, Košumbersko a Chrastecko[8].

Ve 20. století bylo výrazně spojeno s obuvnickou tradicí podniku Botana, od roku 1963 produkující obuv pod mezinárodně známou značkou Botas, Východočeským průmyslem kamene těžícím v několika lokalitách tzv. skutečskou žulu (na katastrálním území obce s lomy Humperky a Litická) a menšími průmyslovými firmami, například na výrobu součástí jízdních kol (pod značkou LAS, později Eska a Velamos) a textilní konfekce (Pragoděv).[9]

V současnosti pokračuje ve městě například výroba obuvi (BOTAS a.s.)[10], kameniva (Granita s.r.o.)[11], textilu (SINTEX a.s.)[12] a dalších firem, včetně obchodů a služeb.

Skuteč je významným městem v oblasti středoškolského vzdělávání, je sídlem Gymnázia Suverénního řádu maltézských rytířů[13], jehož zřizovatelem je Suverénní řád maltézských rytířů – České velkopřevorství.[14] Základnímu vzdělávání slouží dvě základní školy (Komenského a Smetanova) a speciální základní škola.

V kultuře se město výrazně prezentuje, již více jak desetiletou tradicí, každoročně v jarních měsících pořádaným festivalem Tomáškova a Novákova hudební Skuteč.[15]

Kulturním potřebám obyvatelů města a jeho návštěvníků slouží Kulturní dům Města Skutče s víceúčelovým sálem, Městské muzeum Skuteč[16] s jedinečnými expozicemi obuvnictví a kamenictví, Městská knihovna a také Základní umělecká škola Vítězslava Nováka.

Město Skuteč disponuje kvalitním sportovním zázemím v podobě multifunkční sportovní haly, letním sportovním areálem, zimním krytým stadionem, letním koupalištěm, plaveckým bazénem, tenisovými a nohejbalovými kurty. Působí zde vícero sportovních klubů a také Aeroklub ČR v oblasti sportovního létání, který provozuje veřejné vnitrostátní letiště.

Město je vydavatelem Skutečských novin[3] a zřizovatelem Senior Centra[17], má Městskou policii i služebnu Policie ČR.

Ve Skutči je rozvinuta bohatá spolková činnost, v oblasti kultury je to dlouhé roky trvající Pěvecký sbor Rubeš, dětský sbor Rubešáček, dechová hudba Šeucovská muzika, jejíž název byl zvolen podle tradice obuvnictví ve městě a další spolky.

Významný je Sbor dobrovolných hasičů Města Skutče, založený již v roce 1875, s technickým zázemím požární zbrojnice. V roce 2000 získal ocenění v podobě praporu „Bližnímu ku pomoci, vlasti ku prospěchu".

Geomorfologie a přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Skuteč v pohledu od Přibylova, sídelní lokality města a krajina Skutečské pahorkatiny.

Město Skuteč leží v nadmořské výšce od 350 m (Bílý Kopeček, ulice a místní lokalita s rybníkem Konopáč)[4] do 460,41 m (výškový bod „Na hrobce", součást České státní trigonometrické sítě)[18] na severním svahu návrší Humperky, v mírně zvlněné krajině pahorkatiny, které dalo název (Skutečská pahorkatina).

Z hlediska geomorfologie je Skutečská pahorkatina součástí Sečské vrchoviny a náleží do pohoří Železných hor (geomorfologický celek).[19]

Jižním okrajem katastrálního území se sídelní lokalitou Přibylov a částmi obce pod názvy Štěpánov, Zbožnov, Lhota u Skutče a také částí Přírodní rezervace Anenské údolí zasahuje do oblasti Štěpánovské stupňoviny i s jejím nejvyšším vrcholem Heráně (453 m n.m.) nad Zbožnovem. Štěpánovská stupňovina je součástí Chrudimské tabule a od Skutečské pahorkatiny ji odděluje přibližně koryto Anenského potoku, který pramení pod Lažany, částí obce Skuteč.[19]

Ve východní části katastrálního území Skutče protéká hlubokým údolím řeka Krounka v Přírodním parku Údolí Krounky a Novohradky. Koryto řeky odděluje Skutečskou pahorkatinu od Novohradské stupňoviny (Loučenské tabule), ve které leží část obce s názvem Zhoř na katastrálním území Hněvětic. Chrudimská i Loučenská tabule náleží do geomorfologického celku Svitavská pahorkatina.[19]

Nad soutokem potoku Raná s řekou Žejbro leží část obce s názvem Žďárec u Skutče se dvěma sídelními lokalitami (Žďárec a Žďárec - u nádraží). Nad zástavbou této části obce v údolí kolem Žejbra leží vrchol s nadmořskou výškou 473 m a pomístním jménem (anoikonymum) Durkův kopec[20], který náleží mezi nejvyšší body na katastrálním území Skutče.[4]

Geologické podloží v oblasti obce tvoří vícero hornin: granit, diorit, granodiorit, slepenec, droba, břidlice, křemenný pískovec u Skutíčka, písčito-hlinitý sediment v okolí Anenského potoka a také písek a štěrk v místě rybníků (Konopáč, retenční nádrže pod Štěpánovem a Zbožnovem).[21]

Geologicky významné lokality - Národní geopark Železné hory[editovat | editovat zdroj]

Na území města se nachází geologicky významné lokality (Humperky, Malhošť, Přibylov, Skutíčko)[21], které jsou součástí Národního geoparku Železné hory. Jeho informační stanoviště s názvem Zbožnov[22] pro tzv. geoturistiku je vybudováno na vysokém svahu Štěpánovské stupňoviny nad Přírodní rezervací Anenské údolí při místní komunikaci Štěpánov - Zbožnov.[4]

Západně od městského centra Skutče leží zalesněné návrší Horka s činným kamenolomem Litická a mnoha bývalými lomy, většinou zatopenými spodní vodou. Místní lokalitou, pomístně také označovanou jako lesopark, je vedena naučná Žulová stezka Horkami.[23]

V geologicky významné lokalitě Skutíčko byl v tzv. křídovém uhlí nalézán i jantar, mineralizovaná pryskyřice třetihorních jehličnanů.

Evropsky významná lokalita - Přírodní rezervace Anenské údolí[editovat | editovat zdroj]

Severně od centra města proráží Anenský potok vysoké svahy Štěpánovské stupňoviny[19], místy kolem 40 m vysoké, do Anenského údolí.[4] Lokalita pod Štěpánovskou strání a v údolí kolem Anenského potoka je zvláště chráněným územím Přírodní rezervace Anenské údolí. Severní část přírodní rezervace leží již na katastrálním území obce Hroubovice.

Krajinářsky hodnotný Anenský potok s části meandrujícím korytem v hlubokém údolí byl ve značných úsecích napřímen. Údolí hostí rostlinná společenstva mezofilních lesů, přípotočních olšin, vlhkých luk i suchomilných trávníků s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů. Území Evropsky významné lokality a přírodní rezervace spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) prostřednictvím Regionálního pracoviště Východní Čechy.

Zhruba uprostřed Anenského údolí byla v roce 1831 postavena kaple, jejíž patronkou se stala svatá Anna. Pod kaplí vyvěrá z puklin opuky železitý pramen vody, který údajně nikdy nezamrzá. Místo je významnou hydrogeologickou lokalitou, v údolí jsou provedeny hluboké vrty, ze kterých je čerpána voda pro Skuteč.[24] Stávaly zde i malé vodní lázně, ještě v roce 1920 se uvádí, že Anenské údolí s kaplí sv. Anny u Skutče je poutní místo s vanovými a parními lázněmi a užívá se tam pramen železito-vápenaté vody. Nedaleko kaple byl provozován i výletní hostinec a pořádaly se tu poutě.[9] 

V průběhu 60. a 70. let 20. století pořádal tehdy skutečský Automotoklub bývalé organizace Svazarmu v Anenském údolí každoročně motokrosové závody a jezdilo se v něm i mistrovství tehdejší ČSSR. Na svazích údolí jsou dodnes patrné stopy po motokrosové trati.[16]

Osídlení Skutečska[editovat | editovat zdroj]

Osídlování krajiny a existenci města dokládá i kostel Nanebevzetí Panny Marie; původně farní kostel je v souvislosti se založením Biskupství litomyšlského zmíněn v roce 1350 na listině, která je nejstarší písemnou zprávou na území Čech týkající se Skutče.

Osídlování oblasti probíhalo v mladší době kamenné, svědčí o tom nálezy, například pazourkových škrabadel nebo tzv. sekeromlatů na území města i v jeho okolí. Známky trvalejšího osídlení dokládají sbírky Městského muzea ve Skutči, především různé šperky a zbraně z bronzu. Postupnou kolonizaci území potvrzují nálezy kostrového hrobu ze 12. století v oblasti Štěpánova a rozličná keramika náležející do období 12. až 13. století objevená na sídlištích, například v místě dnešní Skutče nebo Lažanech. Ze smlouvy uzavřené mezi českým králem Václavem II. a míšeňským markrabětem Fridrichem o zástavě několika hradů a hrazených měst pochází první písemná zmínka z roku 1289 o Skutči, která je popisována jako „Zkuts". Listina byla nalezena v Drážďanech na dnešním německém území českým historikem Augustem Sedláčkem a publikována v roce 1882 ve spisu Hrady, zámky a tvrze Království českého. Historici se domnívají, že šlo nejspíše o zmínku hradiště s názvem Humperky, stojícího na stejnojmenném návrší v místě dnešního kamenolomu.[16] Původně osada Skuteč a nad ní strážné hradiště Humperky ležela při obchodní cestě z Chrudimi vedoucí na Trstenickou stezku u Litomyšle.

Písemné zmínky o některých vesnicích, například Zbožnova (v seznamu rychmburského panství Zbeznow), též Hněvětic, ležících přímo pod hradem Rychmburk a Zhoře, která ve významu označuje místo, kde se tzv. vypalovalo za účelem získání pozemků při tzv. vnitřní kolonizaci území, pochází z roku 1392 o více jak století pozdějšího.[16]

Vznik obcí[editovat | editovat zdroj]

Postupem času byly zakládány kolem Skutče další venkovská sídla typu vesnic, z nichž v průběhu vývoje vznikly samostatné obce. Skuteč, později jako město, byla pro okolní vesnice a osady přirozeným spádovým městským centrem s potřebnými obchody a službami. V novodobé historii se dříve samostatné obce ve smyslu Zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) sloučily s původním městem Skuteč a vytvořily tak jednu obec s postavením města. Ze sloučených obcí, ale i původního města se tak staly jednotlivé části obce (města), dříve označované jako místní části.

Katastrální území města o celkové ploše 3 540,4 ha[5] je složeno z celkem jedenácti částí (Hněvětice, Lažany, Lešany, Lhota u Skutče, Nová Ves, Radčice, Skuteč, Skutíčko, Štěpánov, Zbožnov a Žďárec u Skutče),[25] přičemž hranice katastrálního území s názvem Lešany přímo nehraničí s ostatním katastrálním územím města, mezi nimi leží katastrální území samostatné obce Předhradí s hradem Rychmburk, který byl v minulosti sídlem rychmburského panství.[3].

Na katastrálním území dnešního města leží celkem třináct částí obce ve smyslu obecního zřízení, včetně původního města Skutče. První písemnou zmínku o konkrétní části obce (města) uvádí letopočet u jejího názvu :

Město Skuteč[editovat | editovat zdroj]

Městský úřad ve Skutči stojí v horní části Palackého náměstí; původní dům byl nejprve upraven na obecnou a později i na měšťanskou školu.

Město Skuteč má za sebou bohatou historii vázající se jak k původnímu městu bez okolních vesnic, tak i k venkovským sídlům vně hranic současného města. Významné bylo jeho spojení s rychmburským panstvím, jejichž majitelé v mnohém ovlivňovali rozvoj samotného města. Rozsah rychmburského panství byl popsán v listině z roku 1392, kdy jej koupili Ota z Berkova a Boček z Poděbrad a kdy mělo město za sebou několik desítek let své existence.[16]

Do vývoje města zasáhly různé společenské události, například v době husitské, kdy se Skutečsko v roce 1425 dostalo pod správu husitského hejtmana sídlícího na hradě Rychmburk, Jakuba Kroměšína z Březovic a někteří obyvatelé města vyznávali podobojí, v časech tzv. tajného protestantismu, vydání tolerančního patentu, působení českých bratří v souvislosti s Janem Ámosem Komenským, pobělohorském potírání nekatolické víry a jiných.[9]

Chod města a jeho vzhled výrazně ovlivnily i tragické události, například drancování vojsky za třicetileté války, také vracejícími se armádami po bitvě u Slavkova, ale i několik velkých požárů, které zničily původní ráz města s domy na náměstí s tzv. podsíněmi. [9]

Do dějin města se zapsaly výrazně politické události, v roce 1918 vznik Československa, v roce 1939 zřízení Protektorátu Čechy a Morava, válečné události II. světové války, změny po roce 1948, neblaze proslulá 50. léta 20. století, ale i rok 1968 s obsazením skutečského letiště vojsky Varšavské smlouvy.

V průběhu staletí za existence města docházelo také ke stále většímu rozšiřování působností jak státních, tak i městských institucí, včetně městských práv a zapojení občanů města do jeho správy. V průběhu let se na rozvoji a chodu města podílelo vícero osobností, jak z řad narozených ve Skutči, tak i jeho nových obyvatelů. Mnozí byli tvůrci nejen ve sféře kultury, ale i v budování nových staveb a urbanistickém vývoji, který dal výraz architektuře města.

Výrazně se projevily na tváři města i následující léta po roce 1989 v bývalém Československu a po jeho rozdělení nejnovější události spojené s existencí samostatné České republiky.

Historie původního města[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalého okresního soudu a berního úřadu z roku 1853, později také domov mládeže Střední školy oděvní ve Skutči, stojí v dolní části Palackého náměstí.

Název města není spolehlivě vysvětlen, v historických pramenech se nalézají zmínky o městě Zkuts, Skuč, Skutč a jiné, výklad provázejí i různé pověsti kolem skučení psů na hradišti Humperky nad původně osadou a také snaha historiků v průběhu 20. století odvodit název města od jména Skutek, majitele tzv. Skutkova dvora, který měl být součástí tehdejší zástavby.[9] Jiný zdroj uvádí, že pod tzv. strážištěm (od slova strážiti) s německým názvem Hütenberg (strážný vrch, německy zkomoleně Humperk) si postavili strážníci dřevěné stavby neboli chatrče, tzv. kuče, dalším komolením skuče atd.[16]

Počátkem 13. století byla obestavěna na území rozvíjející se sídelní lokality plocha budoucího náměstí s gotickými, později několikrát po velkých požárech přestavěnými domy a také pokračovala stavba obydlí v dnešní ulici Vítězslava Nováka. V době první Československé republiky bylo náměstí pojmenované Palackého a ulice Masarykova.

Zajímavostí je, že středem náměstí v podélném směru protékal potok nazvaný Jordánek, překlenutý před kostelem a pozdějším děkanským chrámem Nanebevzetí Panny Marie kamenným mostem se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1750. Počátkem první Československé republiky byl potok převeden do kanalizace a socha sv. Jana Nepomuckého přemístěna ke gotickému domu v tehdejší Masarykově ulici.

Středověká Skuteč je známa jako otevřené panské město. Opevnění a brány, které se na noc uzavíraly, však dokládá pohled na západní stranu náměstí od Fimberka, s mohutnými zdmi na zadních stranách původně gotických domů a také tvar a název ulice Ve Fortně.

V době, kdy Skuteč získala postavení města, kolem roku 1330, byla oblast Skutečska v majetku tehdejších vlastníků rychmburského panství, v roce 1349 to byli páni z Vartenberka, jejichž znak se objevuje na zachovaných stříbrných pečetidlech města. V průběhu 18. století se začalo používat pečetidlo rychtářské se znakem, který byl převzat pro současný městský znak. V roce 2005 získalo město Skuteč i vlastní prapor s městským znakem.

Nejstarší písemností na území Čech, ve které se zmiňuje kromě jiných farností také Skuteč a Lažany, je listina z roku 1350, týkající se tehdy nově vzniklého Biskupství litomyšlského a také je v té souvislosti zmíněna nejvýznamnější stavba v gotickém slohu, z prvopočátku existence města Skutče, kterou je kostel Nanebevzetí Panny Marie, ležící v horní části náměstí, při dnešní Tyršově ulici. V roce 1355 prodělal úpravy provedené majiteli rychmburského panství, Benešem z Wartenberka a jeho ženou Dorotheou Berkovou z Dubé. V roce 1655 byl původně farní kostel i s farou povýšen na děkanský, později byl ve Skutči i vikariát. Kolem kostela byl až do roku 1815 hřbitov, poté se pohřbívalo u tzv. špitálního kostela.[20]

Po Benešovi z Vartenberka přešlo panství s hradem Rychmburk a také Skutčí na pány z Pardubic, z nichž je známý Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka. Po něm je pojmenované náměstí nad tzv. špitálním kostelem Božího těla postaveným u městského špitálu pro chudé. Smlouvu na stavbu kostela uzavřel Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka v roce 1391 s Peškem Lutkou, stavitelem z Nového Města Pražského. Text smlouvy je uveden v Pamětní knize Nového Města Pražského.[16]

Z roku 1483 pochází zpráva o rychtě vesnic skutečských, ke kterým patřily kromě jiných i Skutíčko, Radčice a Žďárec. Městské záležitosti ve Skutči spravovali purkmistr, konšelé a rychtář. Město drželo některá tehdejší práva, například právo hrdelní s popravištěm a katem, vlastnilo soud a pranýř na náměstí. Poslední poprava byla ve městě uskutečněna v roce 1765, dům kata s gotickým portálem (zobrazeným Karlem Liebscherem v publikaci „Hrady, zámky a tvrze království českého", díl Chrudimsko, autor český historik August Sedláček) stál v dnešní Heydukově, dříve Lažanské ulici.[26] Město získalo i právo solní, od roku 1564 mělo právo jarmarku, v roce 1795 také jarmark s koňským trhem.

Za Filipa Josefa Kinského v době vlády Marie Terezie byl v roce 1792 zřízen ve Skutči magistrát, který mohl vydávat povolení k sňatku a také zřizování hospod. V první polovině 19. století byl v habsburské monarchii přijat poprvé zákon se zásadami samosprávy, legislativní úprava obecního zřízení (v březnu 1849 vyhlášený Prozatimní zákon obecní jako císařský patent č. 170/1849 ř. z. na území Rakouského císařství). Významně se dotkl i města Skutče. V roce 1850 se stala Skuteč sídlem okresního soudu (až do roku 1948) a berního úřadu, v roce 1866 pak také sídlem i samosprávného okresu, který byl zrušen až v roce 1929 v době první Československé republiky.

Pro nově vzniklé instituce byla v roce 1853 postavena rozlehlá budova nazývaná dlouhé roky „soud"[27] i po jeho zrušení, stojící v dnešní dolní části Palackého náměstí. Ve druhé polovině 20. století byla budova upravena na internát pro žáky středního učiliště krejčovského oboru.

Nově zřízený berní úřad ve Skutči tehdy převzal funkci berní ruly rychmburského panství a později fungoval až do roku 1949 jako okresní úřad, než byl přemístěn do nedalekého Hlinska v Čechách. Od roku 1991 přísluší město okresnímu finančnímu úřadu v Chrudimi a od roku 2013 krajskému finančnímu úřadu v Pardubicích.[16]

V roce 1896 byla ve Skutči postavena sokolovna tehdejším spolkem Sokol, který šířil mezi obyvateli města vlastenecké cítění a hrdost na český národ. V roce 1935 byla sokolovna dále rozšířena a počátkem 60. let 20. století zrekonstruována na tzv. kulturní dům Sdruženého klubu pracujících ve Skutči. V roce 1963 v něm zahájilo promítání na tehdejší dobu moderní širokoúhlé Kino Klub. Promítalo se obvykle každou středu, v sobotu a neděli a kinosál byl využíván i zájezdovými divadly a ochotnickým spolkem ve Skutči.[3]

Po zrušení sokolovny byl postaven v 50. letech 20. století objekt sportovní haly v sousedství základní školy Komenského u fotbalového stadionu, vybudovaného v roce 1959 z velké míry svépomocí samotných sportovců. Fotbalový klub ve Skutči byl založen již v roce 1919, v roce 1920 vzniklo první fotbalové hřiště a v roce 1926 byl skutečský oddíl fotbalu přijatý za člena Českého svazu fotbalového.

V době první Československé republiky měli občané ve Skutči zájem také na vybudování nemocnice. Počet stálých obyvatel města překročil pět tisíc[28] a občané města věnovali na tento účel i domy v tehdejší Masarykově ulici. Následná doba Protektorátu Čechy a Morava i poválečná situace, kdy ze Skutče odešlo více jak dva tisíce občanů, zejména za účelem dosídlování pohraničí v oblasti Liberce a Hejnice,[29] však tento záměr zmařila.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Dlouhou tradici má ve Skutči školství. První písemná zmínka pochází z roku 1457 v tzv. pamětní Žluté knize[3], jejímž zakladatelem a písařem byl skutečský školní rektor jménem Matěj. V roce 1810 byla zřízena škola v budově na náměstí, dnešního Městského úřadu ve Skutči.[16]

Podle zápisů v kronice Základní školy Smetanova vyvstal v roce 1894 požadavek místních občanů na zřízení obecné a měšťanské školy chlapecké. Stavba byla zahájena roku 1895 v sousedství městského špitálu na místě Šlesingrova domu (továrna na obuv) a slavnostně otevřena již na začátku školního roku 1897/98. Na budově školy byla za První republiky umístěna deska na památku oficiální návštěvy prezidenta Edvarda Beneše ve Skutči s textem: „Dne 23.VIII.1936 dlel v této budově čestný občan města Skutče president čsl. republiky Dr. Edvard Beneš. Věnováno 28.X.1936." V době II. světové války v roce 1942 byla deska odstraněna.

Škola tzv. chlapecká fungovala s menšími organizačními změnami až do roku 1948, kdy byl přijat Zákon o jednotné škole. Od školního roku 1948/49 byla pod jednou správou až do 31. 3. 1950 s ředitelem Františkem Morkesem provozována i základní škola na Komenského náměstí, dříve tzv. dívčí.

Jednání o stavbě tzv. dívčí školy na Komenského náměstí bylo zahájeno v únoru 1911, v březnu téhož roku byla uzavřena smlouva se stavitelem Aloisem Prokopem z Chrudimi a 18. dubna 1911 byl položen její základní kámen. Budova byla dokončena dne 17. prosince 1912 kolaudací, dnes Základní školy Komenského.[3]

Na počátku 60. let 20. století vzrostl počet žáků ve Skutči natolik, že kapacita budov škol již nestačila potřebám a čtyři třídy musely být umístěny v budově Městského úřadu. Pro nevyhovující stav byly v roce 1969 vzneseny první požadavky na výstavbu nové školy nebo přístavbu ke stávající budově školy v ulici Smetanova. V letech 1972 - 1976 se uskutečnily drobné rekonstrukce budovy a v září 1981 byly zahájeny práce na přístavbě školy na pozemku školní zahrady. Nová část budovy byla předána 1.6.1984. Za provozu školy pak proběhla rekonstrukce původní budovy.

V letech 1957 - 1966 byla v budově tehdy Základní devítileté školy na Komenského náměstí provozována nejdříve tzv. jedenáctiletka a následně i pod oficiálním označení Střední všeobecně vzdělávací škola, kterou v dalších letech nahradilo čtyřleté Gymnázium v Hlinsku v Čechách.[30]

V roce 1883 vznikla ve Skutči tzv. Pokračovací škola průmyslová pro vzdělávání v řemeslných oborech. V roce 1947 byla zřízena Základní odborná škola pro obuvnický a krejčovský učňovský obor. V dalších letech byl ve Skutči vyučován pouze krejčovský, obuvnický byl soustředěn do tehdejšího Gottwaldova, dnes Zlína.

Muzeum obuvi a kamene[editovat | editovat zdroj]

V 90. letech 19. století se projevovaly první snahy o založení muzea ve Skutči a vytváření sbírek mapujících historii, umění a památky v oblasti města Skutče a jeho okolí. Tento záměr se váže k osobnosti mladého historika Bohumila Václava Konečného (1871 - 1896) a také s národopisnou výstavou konanou v roce 1894 ve Skutči. Část vystavovaných sbírek prezentovalo Skutečsko na Národopisné výstavě českoslovanské uskutečněné v roce 1895 v Praze.

V roce 1910 založil městské muzeum Václav Jetmar, ředitel skutečské obecné a měšťanské školy. Sbírky muzea byly nejprve ukládány a v roce 1913 částečně zpřístupněny v budově bývalé školy (dnes Městský úřad ve Skutči) na Palackého náměstí. V roce 1934 byly sbírky přemístěny do domu bratrů Zvěřinových ve Skutči.

V průběhu II. světové války došlo k nucenému omezení prostorové kapacity muzea. Situace se zlepšila až v roce 1954, kdy se muzeum přestěhovalo do domu čp. 364 v Rybičkově ulici, kde tvořil a zemřel hudební skladatel Vítězslav Novák, jehož manželka dívčím jménem Marie Prášková pocházela ze Skutče a její rodina dům původně vlastnila. Jeho památku zde od roku 1949 trvale připomíná expozice v prvním patře. V novém sídle byly veřejnosti postupně zpřístupňovány některé sbírky.

Roku 1956 byla muzeu předána budova bývalého špitálu v sousedství gotického kostela Božího Těla, kde byla v letech 19711987 umístěna expozice dělnického hnutí, obuvnictví a kamenictví. Již v době První republiky se v zahradě bývalého špitálu, jak dokládají dobové pohlednice, odehrávaly národopisné výstavy (dokonce těsně před a po I. světové válce) i výstavy průmyslové. Pavilony byly většinou dřevěné, budované dle vzoru pražských národopisných výstav. Nechyběla ani slavobrána tvořená dvěma věžemi.

Hlavní budova muzea měla od roku 1980 do roku 2008 zpřístupněnou historickou a vlastivědnou expozici.

Dne 3. října 2009 se veřejnosti otevřely nové stálé expozice s názvem Muzeum obuvi a kamene. Expozice obuvnictví nahradila předchozí vlastivědnou expozici. Pro expozici kamenictví byly zrekonstruovány sklepní prostory muzea a přilehlá zahrada, kde byl vytvořen malý „skanzen" kamenického strojového vybavení.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Skutči.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie náleží mezi nejvýznamnější gotické stavby v oblasti, v roce 1655 byl povýšen spolu s farou na děkanský; věž kostela patří k dominantám města.
  • Boží muka - malé sakrální stavby stojí v ulici Vilibalda Svobody (nad železničním přejezdem), při cestě ke koupališti a také u polní cesty nad retenční vodní nádrží pod Zbožnovem.
  • Budova Městského úřadu v čele horní části Palackého náměstí. Původní dům byl zakoupen v roce 1810 a nejprve přestavěn v roce 1878 na obecnou a později měšťanskou školu.
  • Budova bývalého okresního soudu a berního úřadu v čele dolní části Palackého náměstí. Na místě dnešní budovy stávala v letech 1507 - 1848 tzv. stará radnice, která byla v roce 1849 zbořena. V roce 1852 byla v pseudogotickém stylu podle návrhu Františka Schmoranze z Chrudimi postavena budova nových okresních úřadů sídlících ve Skutči, v objektu byla i věznice. V poválečných letech 20. století byl objekt přebudován na domov mládeže dnes již zrušené střední školy oděvní.
  • Budova bývalého okresního úřadu, Palackého náměstí. Původně zájezdní hostinec „U Zlatého kohouta" byl v roce 1907 rekonstruován na kanceláře okresního zastupitelstva a budově se začalo pomístně říkat „parlament".
  • Budova bývalého špitálu pro chudé u gotického kostela Božího Těla, Smetanova ulice.
  • Děkanství a bývalá fara v parku u Tyršovy ulice. Pozdně renesanční budova děkanátu se zachovala v barokní přestavbě. V 50. letech 20. století byla zbořena obranná zeď kolem děkanství i s barokní bránou se sochou Panny Marie (socha se nalézá v depozitáři městského muzea). Podobný osud stihl i nedalekou barokní sochu Sv. Vavřince. Ohroženo bylo i barokní schodiště do děkanského chrámu se sochami Sv. Václava a Sv. Ludmily nahoře a pomníkem s křížem dole, z důvodu údajného plánu na rozšíření ulice. Schodiště, i když tehdy neudržováno, bylo zachováno budoucím generacím, odstraněn však byl velký litinový kříž Božího těla, stojící nedaleko na hlavním náměstí proti staré škole (dnes budova Městského úřadu). Duplikát tohoto kříže dosud stojí v malém parku na náměstí v nedaleké Proseči u Skutče.
  • Kaple sv. Anny v přírodní rezervaci Anenské údolí. Přímo pod stavbou kaple vyvěrá z podloží tvořeného opukou železitý pramen vody, v minulosti využívané také tzv. vodními lázněmi, které stávaly nedaleko kaple.
  • Kaple sv. Jana Nepomuckého, Skutíčko.
  • Kaple Nejsvětější Trojice, Zbožnov.
  • Kaple Panny Marie Pomocné, Zhoř.
  • Kaple sv. Petra a sv. Pavla, Lhota u Skutče.
  • Kaple sv. Václava, Radčice, nedaleko barokní socha světce.
  • Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého uprostřed Palackého náměstí. Byla vytvořena v neobarokním stylu z pískovce, motivem ke stavbě byla již v 50. letech 20. století zničená původní kašna. Autorem výtvarného návrhu kašny a uprostřed ní stojící sochy sv. Jana Nepomuckého je akademický sochař Michal Moravec. Originálním řešením byla realizace sochy v roce 2000, kterou před zraky veřejnosti na místě vytvářeli studenti Střední školy kamenické a sochařské v Hořicích.
  • Kostel Božího Těla, náměstí Smila Flašky a roh Smetanovy ulice. Stavbu v gotickém slohu realizovali bratři Lutkové z Nového Města Pražského na základě smlouvy z roku 1391, kterou tehdy inicioval Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka. Ve věži je zavěšen nejstarší skutečský zvon odlitý v roce 1460 ve Vysokém Mýtě. V kostele jsou tzv. náhrobníky šlechtičen, z roku 1593 Magdaleny Meziříčské z Lomnice a z roku 1598 Johanky z Borovska, rozené Trčkové z Lípy a také Anny Zejdvicové ze Zejdvic. V roce 1812 byl kostel opravován a v roce 1865 restaurován Františkem Schmoranzem, přičemž byla vyměněna také konstrukce věžičky kostela. V roce 1926 probíhala další oprava kostela stavitelem Karlem Fialou.
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie při Tyršově ulici. V roce 1350 byl v listině týkající se Biskupství litomyšlského připomínán jako farní, roku 1655 jako děkanský. Kostel má řadu gotických prvků, věž 35 m vysokou v gotizujícím stylu a také sanktusník. Uvnitř je zachována renesanční kruchta, kamenná křtitelnice a na podnoží kazatelny pozdně gotická socha Mojžíše držícího desatero. Renesanční kazatelna vytvořená z pískovce pochází z přelomu 16. a 17. století a má bohatou sochařskou výzdobu. Obraz Nanebevzetí panny Marie nad hlavním oltářem je kopií obrazu Petra Brandla, pořízené v 18. století. Z přibližně stejné doby jsou i chórové boční oltáře Panny Marie a svatého Jana Nepomuckého (1761-1769). Další dva boční oltáře pod postranními renesančními kruchtami jsou barokní z roku 1729 (sv. Anny matky Panny Marie, sv. Františka Xaverského a sv. Františka Serafinského). Na severní straně kostela byly objeveny středověké fresky. V areálu kostela je zachován ozdobný náhrobník Jana Felixe Chuchelského z Nestajova z roku 1732.[20]
  • Kostel sv. Matouše, Štěpánov, váže se k němu pověst o zvonu: Sedlák Jantala ze Štěpánova vyoral na poli hrnec peněz. Pán Rychmburka mu jej však sebral, ale peníze, ukryté na hradě, se samy od sebe přesýpaly, a tak se jich chtěl pán zbavit. Naložil peníze na vůz, ale koně s ním nemohli pohnout. Nezbylo než zavolat sedláka Jantalu, který na svém voze peníze bez problémů odvezl. Ze svého bohatství pak sedlák Jantala obdaroval obec Štěpánov zvonem, který při zvonění volá: „Jantala mě vyoral.“
  • Kostel sv. Václava, Lažany (část obce) je z románské doby se zachovanými románskými prvky, zejména ve věži a chóru. Kostel byl vystavěn na místě staršího sakrálního objektu, později snad ztratil farní statut a stal se hřbitovní kaplí pro rychmburské pány. V severní kapli byla založena krypta, ve které byl v roce 1572 pohřben Zdeněk Berka z Dubé a Lipé, jeden z majitelů Rychmburského panství, který proslul svoji krutostí ke své dceři Markétě. Podle pověsti ji nechal zazdít nejprve v kostele v Janovičkách, kam jí místní pastevci nosili ze soucitu jídlo, a proto se rozhodl ji zazdít na hradě Rychmburk. Při rekonstrukci hradu v době první Československé republiky se v gotickém výklenku hradu skutečně našly lidské kosti.
Mariánský sloup na Palackého náměstí byl sestaven v roce 1820, na vrchol sloupu zhotoveného v Praze byla umístěna zeměkoule, na které stojí socha sv. Panny Marie, v nižších partiích jsou sochy sv. Floriana, sv. Josefa, sv. Ludmily a sv. Václava; na podstavci je znázorněn městský znak a nápis: „Nákladem Společného Miestienstwa Roku 1820".
  • Mariánský sloup, Palackého náměstí; se sochami Panny Marie Neposkvrněné, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Josefa a sv. Floriána. Sloup byl zhotoven v Praze v roce 1765 a teprve v roce 1820 se sochami sestaven.
  • Městské museum s expozicemi obuvnictví, kamenictví a památníku hudebního skladatele Vítězslava Nováka, Rybičkova ulice, čp. 364
  • Památník obětem nesvobody v letech 1948 - 1989; Tyršova ulice, park před budovou děkanství. V roce 1994 slavnostně odhalený symbolický žulový památník stejného provedení jako pomníky na tzv. hrobodomech v bývalé osadě Ležáky, vypálené v době II. světové války.
  • Pamětní deska Františka Jaromíra Rubeše, Palackého náměstí, dům čp. 144, pomístně nazýván Rubešův dům, kde spisovatel, básník a soudní úředník v letech 1851 - 1853 žil a také v roce 1853 zemřel, u jeho hrobu na městském hřbitově stojí od roku 1856 pomník.
  • Pamětní deska Tomáše Garrique Masaryka, Heydukova ulice, čp. 436; leštěná žulová deska je umístěna na domě, kde pozdější první prezident Československé republiky, profesor Tomáš Garrique Masaryk přednášel dne 15.8.1906 o Karlu Havlíčkovi Borovském. Deska byla znovu odhalena 28. 10. 1990, v minulosti dvakrát nuceně sejmuta. Masaryk ve Skutči přednášel celkem třikrát, naposledy krátce před vypuknutím I. světové války.
  • Pamětní deska hudebního skladatele Vítězslava Nováka na budově Městského muzea; leštěná žulová deska s reliéfem hudebního skladatele Vítězslava Nováka. Deska byla odhalena v roce 1955 na domě, kde skladatel zemřel.
  • Pomník hudebního skladatele Václava Jana Tomáška, Heydukova ulice, park před budovou Komerční banky, bronzová busta na žulovém sloupu z roku 1998.
  • Pomník obětem II. světové války, Komenského náměstí, park před základní školou.
  • Pomník obětem I. světové války, Komenského náměstí, park před základní školou.
  • Rodný dům hudebního skladatele Václava Jana Tomáška (1774–1850) s pamětní deskou, Tomáškova ulice, čp. 508.
  • Rodný dům spisovatele Antonína Rybičky (Skutečského) s pamětní deskou.
  • Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1747, ulice Vítězslava Nováka, ve výklenku domu č.p. 43, byla přenesena z mostu v horní části náměstí přes potok Jordánek, most byl ve 2. polovině 19. století zbourán.
  • Socha sv. Václava, u schodiště ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, Tyršova ulice.
  • Socha sv. Ludmily u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Tyršova ulice.
  • Socha sv. Antonína Paduánského z roku 1815 u kostela Božího Těla, Smilovo náměstí.
  • Vila malíře Gustava Porše, Poršova ulice.
  • Zvěřinův dům, dnes restaurace a penzion U Palečků, ulice Vítězslava Nováka, původně pozdně gotická měšťanská stavba z první poloviny 16. století s dochovaným kamenným portálem vstupních dveří do objektu, patrně nejstarší dům ve městě, žil v něm Jan Zvěřina (1877 - 1953), který odkázal městu sbírku obrazů, dnes uložených v městském muzeu.

Zaniklé nebo neoznačené objekty

  • Hroby vojáků z třicetileté války, údajně na návrší nad Havlovou ulicí.
  • Hrobka spisovatele Svobody (na způsob pařížského Pantheonu), stávala v místě dnešní obřadní síně, pro nevyhovující stavební stav zbořena.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

František Jaromír Rubeš (1814 - 1853) byl významnou osobností doby národního obrození v Čechách, který krátce na konci života působil i ve Skutči; po něm byl pojmenován pěvecký sbor Rubeš
  • Adolfína Božena Horská - Kusá (6.7.1895 Budapešť - 6.12.1982 Skuteč), akademická malířka krajin a zátiší, restaurátorka.[16]
  • Antonín Devátý (1903 Skuteč - 1984 Plzeň), houslista, dirigent rozhlasových orchestrů Ostrava, Brno, Plzeň, hudební skladatel a pedagog.
  • Bohumil Laušman (1903 Žumberk - 1963 Praha-Ruzyně, věznice), politik, poslanec za sociálně demokratickou stranu, ministr, za tehdejší okres Skuteč v roce 1935 kandidoval úspěšně do Národního shromáždění republiky Československé, zemřel za podivných okolností ve věznici v Praze Ruzyni jako politický vězeň.
  • Bohumil Václav Konečný (16.7.1871 Skuteč - 1.7.1896 Chrudim), historik, etnograf, propagátor muzejnictví, nositel záměru založit ve Skutči městské muzeum, zastižen náhlou smrtí.[16]
  • František Antonín Rybička (1812 Skuteč - 1899 Vídeň, Rakousko), historik, archivář, právník - rada vrchního zemského soudu, autor více jak tisíce hesel v Riegrově naučném slovníku, také genealog a heraldik, k podpisu připojoval přídomek Skutečský.
  • František Jaromír Rubeš (1814 Čížkov u Pelhřimova - 1853 Skuteč), soudní úředník, český spisovatel, humorista a básník, spolu s Josefem Kajetánem Tylem výrazný vlastenec z doby národního obrození v Čechách. V roce 1851 byl jmenován adjunktem u okresního soudu ve Skutči, kde působil jako soudní úředník do své smrti, zemřel ve věku devětatřiceti let a je pochován na skutečském hřbitově.
  • Gustav Porš (1888 Chrudim - 1955 Skuteč), český akademický malíř, krajinář, ve Skutči žil a tvořil.
  • Jaromír Funke (1896 Skuteč - 1945 Praha), český fotograf, narodil se v domě čp. 238 ve Skutči, patřil k nejvýznamnějším českým fotografům ve 20. století, k průkopníkům avantgardní fotografie, byl spolu s Josefem Sudkem a Jaroslavem Rösslerem členem modernistického proudu československé meziválečné fotografie, v roce 1924 s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem založil Českou fotografickou společnost.
  • Josef Štěpánek (1842 Skuteč - 1915 Praha), středoškolský profesor, historik a spisovatel, v roce 1862 spoluzakladatel skutečského pěveckého spolku Rubeš, společně s Aloisem Machatým a Antonínem Pražanem, od roku 1888 dopisující člen Matice české a v roce 1889 se stal členem komise v bývalém Rakousku - Uhersku pro vypátrání a zachování uměleckých a historických památek. V 60. letech 19. století objevil při opravách děkanského chrámu ve Skutči na stěně v presbytáři staré malby, provedl jejich popis a své zjištění publikoval v roce 1872 v periodiku „Památky archaeologické a místopisné" vydávané tehdejším Archaeologickým sborem Musea království Českého a Historického spolku v Praze.[31]
  • Karel Paukert (1935 Skuteč), varhaník, hobojista, profesor varhanní hry a umělecký kurátor, narodil se v roce 1935 ve Skutči, v roce 1964 emigroval do USA a žije v Clevelandu v Ohiu.
  • Marie Tippmanová (19.9.1886 Skuteč - 21.5.1965 Ústí nad Labem), novinářka a spisovatelka románů pro ženy a dětské literatury, psala též pod pseudonymem Máma Tippmanová, také do Národních listů. Studovala v Mnichově a po svatbě s JUDr. Karlem Tippmannem žila v Lovosicích, které byli nuceni v roce 1939 opustit. Po smrti manžela v Hradci Králové se odstěhovala do Ústí nad Labem k dceři, kde zemřela.[16]
  • Marie Trojanová - Preclíková (25.3.1913 Skuteč - 27.11. 2002 Praha), lidová malířka, narodila se v dnešní ulici Československé armády čp. 495, malovala obrazy na Vysočině, v oblasti Krkonoš (Struhadlo, Stará hora, Labská, Šeřín, Aichelburg) a také v Jižních Čechách (Vyšší Brod, Lipno, Herbertov).[16]
  • Rafael Kubelík (1914 Býchory u Kolína - 1996 Švýcarsko), světově proslulý dirigent, také houslista a hudební skladatel, v roce 1942, ve svých 28 letech, byl jmenován po Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie. Udržoval časté kontakty s hudebním skladatelem Vítězslavem Novákem, za ním zajížděl do Skutče, zejména v průběhu válečných let II. světové války dokonce na jízdním kole.[32]
  • Václav Jan Křtitel Tomášek (1774 Skuteč - 1850 Praha), významný hudební pedagog a skladatel, udržoval kontakty s řadou hudebních skladatelů, například rakouskýmJosefem Haydnem a německým Ludvíkem van Beethovenem, také německým spisovatelem Johanem W. Goethem, přátele měl mezi předními osobnostmi českého národního obrození (Václav HankaFrantišek PalackýJosef Krasoslav ChmelenskýFrantišek Ladislav Čelakovský), byl také čestným členem mnoha zahraničních hudebních společností. Největší význam spočívá v jeho klavírní a písňové tvorbě. Rodný dům ve Skutči stojí v ulici, která je po něm pojmenovaná a jeho jméno je také v názvu festivalu klasické hudby pořádané Městem Skutčí každoročně v jarních měsících pod názvem „Tomáškova a Novákova hudební Skuteč". Pohřben je v Praze na Malostranském hřbitově (na rozhraní Smíchova a Košíř při Plzeňské ulici), který byl v roce 2016 upraven na pietní místo. Pomník skladatele nese velkou Davidovu lyru a do kamene vytesaný nápis: „Jen pravda je diadémem umění".
  • Váša Příhoda (1900 Vodňany - 1960 Vídeň, Rakousko), houslový virtuóz, který koncem 20. let 20. století vlastnil vilu i v Anenském údolí u Skutče, kde také koncertoval v lázeňském prostředí u kaple sv. Anny. Jeho životním příběhem jsou koncerty po mnoha zemích Evropy a také v USA. V roce 2016 byly jeho ostatky ze zrušeného hrobu ve Vídni přeneseny do hrobu v rodných Vodňanech.
  • Vítězslav Novák (1870 Kamenice nad Lipou - 1949 Skuteč), klavírista, hudební skladatel a pedagog, profesor skladby (1909 - 1941) na Pražské konzervatoři, také ctitel přírody i horských výstupů, žil a tvořil v domě čp. 364 v Rybičkově ulici (dnes budova městského muzea) ve Skutči, kde složil kantátu „Sláva Tobě, Masaryku", poprvé provedenou v Praze na Wilsonově nádraží v sobotu 21. prosince 1918 při návratu Tomáše Garrigua Masaryka po I. světové válce do Čech. Jméno skladatele je také v názvu festivalu klasické hudby pořádané Městem Skutčí každoročně v jarních měsících pod názvem „Tomáškova a Novákova hudební Skuteč".

Turistika a dopravní cesty[editovat | editovat zdroj]

Přírodní park Údolí Krounky a Novohradky se Šilinkovým dolem pod Hněvěticemi (část obce Skuteč) je svým přírodním charakterem atraktivní turistickou trasou v krajině Skutečské pahorkatiny.

Skuteč leží v mírně zvlněné pahorkatině, jejím přírodním fenoménem je kámen a geologická rozmanitost, na území města leží více opuštěných a zatopených kamenolomů. Historická část města nabízí pamětihodnosti spojené s mnohými společenskými událostmi doby a osobnostmi, které se ve městě narodily nebo tam prožily část života.

Informace o městě, turistických zajímavostech, službách, dopravních spojích, prodej map a další služby poskytuje městské Turistické informační centrum (TIC) v objektu Městského muzea ve Skutči.[20]

Město a jeho části s turistickými značenými trasami uvádí turistická mapa v měřítku 1:50 000 pod názvem Vysokomýtsko a Skutečsko, mapový list č. 47, vydaná v edici Klubu českých turistů.[33] Katastrálním územím Skutče jsou vedeny tři turistické značené trasy a naučná stezka :

  • Zelená trasa (Ležáky - Vrbatův Kostelec - Skuteč - Košumberk - Luže)[33], úsek Skutčí: sestup (400 m n.m.) po svahu Štěpánovské stupňoviny do údolí (350 m n.m.) ke Skutíčku (významná geologická lokalita, kaple sv. Jana Nepomuckého), tzv. lesopark na návrší Horka (mnoho bývalých a zatopených kamenolomů, mezi rozcestníky Kamenný val - Kozí hrádek - Pod Fimberkem vedena se žlutě značenou naučnou Žulovou stezkou Horkami), historické centrum města (budova ZŠ Komenského s pamětní deskou její bývalé žákyně Marie Hrdé z osady Ležáky, vypálené nacisty v době II. světové války, pomníky obětem I. a II. světové války, Palackého náměstí s budovou bývalé obecné školy, dnes Městským úřadem, neobarokní kašnou se sochou sv. Jana Nepomuckého, Mariánským sloupem), Rybičkova ulice (městské muzeum), ulice Boženy Němcové (hřbitov založený v roce 1834), rozcestník Malhošť (žlutá trasa), dříve přírodní rezervace, dnes významná geologická lokalita Malhošť[21] s Anenským potokem, lesní lokalita Borek pod vrchem Heráně (453 m n.m.), nejvyšším bodem Štěpánovské stupňoviny, rozcestník Nad Krounkou (červená trasa), Lhota u Skutče (kaple sv. Petra a Pavla). Z turistické zeleně značené trasy jsou v historickém centru města dostupné po místních komunikacích místa s dalšími pamětihodnosti Skutče.
  • Žlutá trasa (turistický rozcestník Malhošť - Zbožnov - Košumberk)[33], úsek Skutčí: od významné geologické lokality Malhošť s Anenským potokem přes Zbožnov s kaplí Nejsvětější Trojice do lesní lokality Bukovina. Ze Zbožnova po silnici na Štěpánov je dostupné informační bezobslužné stanoviště Národního geoparku Železné hory s ukázkami hornin na území Skutečské pahorkatiny, které je také rozhledovým místem s vyhlídkou na Skuteč. Polní cesta (bez turistického značení) ve směru toku Anenského potoku od turistického rozcestníku Malhošť prochází kolem dvou retenčních nádrží pod Zbožnovem a Štěpánovem lokalitou Přírodní rezervace Anenské údolí, kterou lze pokračovat po nezpevněné cestě až do Hroubovic.
  • Červená trasa (Budislav, Toulovcovy Maštale - Přírodní park Údolí Krounky a Novohradky, Šilinkův důl - Krouna - Kameničky - Svratka - Polička - Bystré), úsek Skutčí: část Přírodního parku Údolí Krounky a Novohradky s balvanitým korytem řeky Krounky v hlubokém údolí přecházející v soutěsku Šilinkova dolu[33] s kameny šedivé barvy (droba),sedimentární horniny složené z různých minerálů a úlomků dalších hornin vzniklých zejména v mořském prostředí. Přírodní park Údolí Krounky a Novohradky byl zřízen za účelem uchování charakteristického krajinného rázu přírody s porosty kolem vodních toků bývalým Okresním úřadem v Chrudimi nařízením č. 4/98 ze dne 2. září 1998.
  • Žlutě značená naučná Žulová stezka Horkami[4] je 4,5 km dlouhá po nezpevněné polní a lesní cestě zalesněným návrším Horky, v členitém terénu (v rozmezí 360 - 425 m n.m.), výchozí bod u letního koupaliště, na trase se zajímavostmi : skalní výchozy, nakládací rampy a náspy polních drah vybudovaných z kamenů u bývalých lomů, vícero zatopených kamenolomů (Vamberák, Macháčkův, Andrusiho, Zvěřinov, Kaňon s vyhlídkou, Modráčkův, Žulolom s potápěčským areálem a také pomístně jmenované (anoikonymum) Novákovo jezírko, kde se rád koupával hudební skladatel Vítězslav Novák. V oblasti je také rozsáhlý komplex činného kamenolomu Litická. Po místních komunikacích ve Skutči je dostupná i významná geologická lokalita Humperky, rovněž s dosud činným kamenolomem nad železniční stanicí. Oba kamenolomy nejsou veřejnosti přístupné.

Další zajímavá místa na katastrálním území Skutče

  • Nejvyšší výškový bod na území města s názvem „Na hrobce" (460,41 m n.m.)[18] na návrší Humperky na zemědělsky obdělávaném poli (u vodojemu).
  • Tíhový bod České gravimetrické sítě, vyznačený v dlažbě žulovou deskou[34] v ulici Československé armády (zhruba na úrovni sportovní haly).
  • Dosud činný lom v sedimentech na Přibylově (Štěpánovská stupňovina), těží se tzv. opuka používaná na zhotovování ušlechtilých kamenických výrobků a rekonstrukce historických památek v architektuře.[24]
  • Hřbitov založený v roce 1834, ulice Boženy Němcové, v roce 2006 při revitalizaci starých a nemocných stromů osázen lípami srdčitými (Tilia cordata) kultivarem Rancho, který je stromem určeným pro výsadbu v městském prostředí, především parků. V roce 1856 postavili ctitelé Františka Jaromíra Rubeše spisovateli a básníku, který ve Skutči zemřel, u jeho hrobu pomník (v roce 2006 rekonstruován).[3]

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Síť silnic procházejících městem a v jeho okolí uvádí mapa silniční a dálniční sítě České republiky.[35] Skuteč leží na 17,4 km trasy silnice II. třídy č. 358 vedoucí ze Slatiňan, kde odbočuje ze silnice I. třídy č. 37 ve směru Chrast, Skuteč, Předhradí (silnice II/354), Zderaz (silnice II/359), Nové Hrady (silnice II/357), Litomyšl (silnice I/35, II/360), Česká Třebová, kde končí zaústěním do křižovatky se silnicí I/14.

Ve Skutči je silnice II/358 součástí obchvatové komunikace s názvy Obchvatová a Nádražní, do které jsou zaústěny:

Silnice III. třídy spojující části města a některé okolní obce:

  • Silnice III/35829 z Palackého náměstí ve Skutči směrem Zbožnov (silnice III/30536 Štěpánov - silnice III/35830 lesní lokalita Borek) - Lhota u Skutče
  • Silnice III/3062 Žďárec u Skutče - železniční stanice Žďárec u Skutče - Malinné - Mrákotín
  • Silnice III/3063 odbočuje ze silnice III/3062 ve Žďárci u Skutče směr Radčice - Oldřetice
  • Silnice III/3064 spojující železniční stanici Žďárec u Skutče se silnici II/306 z centra města do Prosetína
  • Silnice III/3065 ze silnice II/306 V lázních směrem Žďárec u Skutče

Dopravní obslužnost autobusy

Autobusová doprava zajišťuje (zpravidla pouze v pracovní dny) spojení s Chrudimí přes Chrast a se sídly v blízkém okolí (Hlinsko, Krouna, Luže, Proseč u Skutče a dalšími), částečně nahrazuje omezený provoz železnice na regionální trati Svitavy - Žďárec u Skutče.

Několik autobusových dálkových tras spojuje Skuteč s krajským městem Pardubice.[36] [37]

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Skuteč má dle jízdního řádu nízkou dopravní obslužnost na počet denních vlakových spojů.

Katastrálním územím Skutče jsou vedeny dvě železniční tratě:

  • Železniční trať Pardubice - Havlíčkův Brod (trať 238) se železniční stanicí Žďárec u Skutče, dříve Skuteč. Provoz na železniční trati byl zahájen již v roce 1871, železniční stanice je průjezdná, pro železniční trať číslo 261 je koncová na 52,829 km její délky ze Svitav.
  • Železniční trať Svitavy - Žďárec u Skutče (trať 261) na 49,537 km se železniční stanicí Skuteč, dříve Skuteč-město. Provoz na regionální železniční trati byl zahájen 15.9.1896 v úseku Svitavy - Polička a o rok později dne 6.10.1897 mezi Poličkou a tehdy železniční stanicí Skuteč (dnes Žďárec u Skutče). Provozovatelem železniční dráhy se po vzniku Československa 28.10.1918 staly Československé dráhy a od 1.1.1925 Československé státní dráhy (ČSD). Od 1.1.2003 je železniční trať provozována Správou železniční dopravní cesty. Motorové jednotky Regionova řady 814 národního dopravce České dráhy (ČD) zajišťují osobní dopravu na trati.

Dopravní obslužnost osobními vlaky

Rozhodnutím Pardubického kraje neměla být na železniční trati Svitavy - Žďárec u Skutče, v úseku Pustá Kamenice - Čachnov - Krouna - Předhradí - Skuteč - Žďárec u Skutče, od konce roku 2011 provozována pravidelná osobní doprava.[38] Po krajských volbách v roce 2012 změnil Pardubický kraj koncepci dopravy a v roce 2013 znovu objednal každodenní provoz i v úseku Pustá Kamenice – Žďárec u Skutče v omezeném rozsahu oproti dřívějším rokům.

Letiště[editovat | editovat zdroj]

V důsledku ohrožení první republiky Československé ve 30. letech 20. století válečným konfliktem bylo rozhodnutím Československé armády vybudováno v letech 1937 - 1939 původně vojenské polní letiště ve Skutči.

Ve Skutči je veřejné vnitrostátní letiště s ICAO kódem letiště LKSK a travnatou letištní plochou, provozovatelem je Aeroklub České republiky ve Skutči.[39]

Vznik letiště se pojí s událostmi v Evropě ve 30. letech 20. století, především s vojenským ohrožením Československa se strany tzv. Třetí říše. Na skutečském návrší Humperky v lokalitě Žďárecké a na katastrálním území obce Předhradí v části Dolívka, někdy označované jako vzdálenější lokalita Šenkýřka, bylo vybráno tehdejší Československou armádou území s vhodným terénem pro výstavbu základny pro posilové letecké jednotky zahraničních armád. V roce 1937 byla zahájena výstavba letištní plochy a technického zázemí pro personál letiště. Současně v prosinci téhož roku započala nedaleko letiště, na konci ulice Vilibalda Svobody, výstavba strojírny pro předpokládaný opravárenský servis leteckých motorů. Stavbu realizovala v soukromém podnikatelském záměru firma LAS, z řad bývalých zaměstnanců firmy Walter v Jinonicích pocházelo technické vedení firmy, které mělo zkušenosti s přesnou strojírenskou prací, včetně leteckých motorů. Po dostavbě tovární haly v roce 1938 nejprve zahájilo z nakupovaných součástí montáž jízdních kol. Stavba letiště byla dokončena až následující rok 1939, ve kterém také došlo k německé okupaci Čech, Moravy a Slezska (zbytku bývalého Československa). Nové letiště bylo obsazeno letectvem německé armády (Luftwaffe), která realizovala dostavbu provozních budov pro účely leteckých škol dislokovaných v Pardubicích.[16] Po vypuknutí II. světové války byl od roku 1942 zahájen i opravárenský servis motorů pro německou brannou moc (Wehrmacht) ve firmě LAS až do osvobození Československa v květnu roku 1945.[16]

V roce 1945 byl založen Aeroklub Skuteč a v roce 1953 byly ve Skutči uspořádány první závody v bezmotorovém létání. V roce 1966 byl provoz letiště, svého druhu největší ve východních Čechách, rozhodnutím státních orgánů zrušen. Letištní plocha a budovy byly předány do užívání zemědělským organizacím.

Dne 21. srpna 1968 bylo letiště v ranních hodinách obsazeno vrtulníkovou jednotkou v rámci invaze vojsk tehdejší Varšavské smlouvy do bývalé Československé socialistické republiky.

Činnost Aeroklubu ČR ve Skutči byla plně obnovena až po roce 1989 a znamenala výstavbu nových provozních budov a vznik veřejného vnitrostátního letiště.[39]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. Český úřad zeměměřičský a katastrální. Základní mapa České republiky [online]. [cit. 2016-11-21]. Geoportál. Dostupné online.  
  3. a b c d e f g Město Skuteč [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f Seznam.cz. Turistická mapa: Skuteč [online]. Mapy.cz, [cit. 2016-11-19]. Katastrální území obce Skuteč. Dostupné online.  
  5. a b Český statistický úřad. ČSÚ: Skuteč [online]. [cit. 2016-11-21]. Veřejná databáze. Dostupné online.  
  6. Český statistický úřad. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2016 [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  7. Pardubický kraj. Dobrovolné svazky Pardubického kraje: Mikroregion Skutečsko - Ležáky [online]. [cit. 2016-11-19]. IČO 69175179 - sídlo Vrbatův Kostelec. Dostupné online.  
  8. MAS Skutečsko, Košumbersko a Chrastecko [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  9. a b c d e DOLEŽÁLEK, Josef. Skuteč: Vlastivědný průvodce Skutčí a okolím. 1. vyd. Skuteč : Měst.NV a muzejní rada ve Skutči, 1967. 60 s. Dostupné online. Kapitola: Průmysl, s. 19,21. Elektronická digitalizace: Městské muzeum Skuteč. 
  10. BOTAS Skuteč [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  11. Granita Skuteč [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  12. SINTEX, výrobní závod Skuteč [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  13. Gymnázium Suverénního řádu maltézských rytířů ve Skutči [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  14. Suverénní řád maltézských rytířů – České velkopřevorství v Praze [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  15. Festival: Tomáškova a Novákova hudební Skuteč [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  16. a b c d e f g h i j k l m n o Městské muzeum Skuteč [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  17. Senior Centrum Skuteč [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  18. a b Český úřad zeměměřičský a katastrální. Zeměměřičský úřad: Mapa bodových polí [online]. [cit. 2016-11-19]. Trigonometrický list č. 2419, výškový bod 29: Na hrobce. Dostupné online.  
  19. a b c d Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. AOPK ČR: Přírodní poměry [online]. [cit. 2016-11-19]. Aplikace MapoMat. Dostupné online.  
  20. a b c d Turistické informační centrum Skuteč [online]. Skuteč: [cit. 2016-11-19]. Rybičkova ulice čp. 364. Dostupné v DIALOG information services.  
  21. a b c Česká geologická služba. Geologická mapa: Významné geologické lokality [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  22. Vodní zdroje Chrudim. Železné hory: Geologicky významná oblast [online]. [cit. 2016-11-19]. Zbožnov - lokalita 31. Dostupné online.  
  23. Městské muzeum Skuteč: Mapa naučné Žulové stezky Horkami [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  24. a b Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Železné hory: Geologicky významná oblast. [s.l.] : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2014. ISBN 978-80-87457-96-2.  
  25. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869-2005. Praha : Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 516, 517. Správní rozdělení České republiky k 1.1.2005. 
  26. Sedláček A.: Hrady, zámky a tvrze české, díl XVII. Chrudimský kraj
  27. Skutečské kalendárium 2007, únor 12 - 18, Vydal Městský úřad ve Skutči v roce 2006
  28. Evidence obyvatelstva Skutečského politického okresu, 1929S
  29. Krajský archiv Libereckého kraje, 1946
  30. Základní škola Komenského
  31. ŠTĚPÁNEK, Josef. Národní digitální knihovna: Památky archaeologické a místopisné [online]. [cit. 2016-11-23]. Článek: Chrám „Na nebe vzetí Panny Marie" ve Skutči, s. 422, 423. Archaeologický sbor Musea království Českého a Historického spolku v Praze: obsah periodika ročníků 1871 - 1873, výtisk 4. Dostupné online.  
  32. Václav Daněk: Vzpomínky, Praha 1944
  33. a b c d Klub českých turistů. Vysokomýtsko a Skutečsko: Turistická mapa. 5. vyd. Praha : Trasa, 2012. ISBN 978-80-7324-339-5. Mapa 1:50 000 - list č. 47 edice KČT. 
  34. Zeměměřičský úřad: Mapa bodových polí [online]. [cit. 2016-11-24]. Tíhový bod Skuteč. Dostupné online.  
  35. Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Silniční a dálniční síť ČR: Skuteč a okolí [online]. [cit. 2016-11-24]. Aplikace: Geoportál ŘSD. Dostupné online.  
  36. Autobusové jízdní řády, obec Skuteč portal.idos.cz
  37. Vlakové jízdní řády,Skuteč portal.idos.cz
  38. Obce na trati Žďárec - Pustá Kamenice chtějí obslužnost Chrudimský deník, 4. 5. 2011.
  39. a b Aeroklub ČR: Veřejné vnitrostátní letiště Skuteč [online]. [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • SEDLÁČEK, August. " Hrady zámky a tvrze české ", Chrudimsko
  • RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886.
  • ZÁSTĚRA, Josef Klement. V.J.K. Tomášek, předchůdce Bedřicha Smetany. Skuteč : Musejní spolek ve Skutči, 1925.
  • TOMÁŠEK, V. J. K.. Vlastní životopis Václava Jana Tomáška. Praha : Topičova edice, 1941.
  • DOLEŽÁLEK, Josef. SKUTEČ, vlastivědný průvodce Skutčí a okolím. 59 s., Tisk-Moravské tiskařské závody Olomouc, Skuteč : Muzejní rada ve Skutči, 1967.
  • VORÁČEK, Emil. Dějiny Skutče, 435 s., ISBN 978-80-903734-6-4, nakladatelství Radek Drahný Pardubice 2011.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]