Tutanchamon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tutanchamonova pohřební maska

Nebcheperure Tutanchamon byl 12. faraonem (tedy králem, z celkových 14 panovníků) mocné a známé 18. dynastie ve starověkém Egyptě v období tzv. Nové říše.

Dle českých vědců Tutanchamon panoval přibližně v letech 1328-1318 př. n. l. (či popř. v letech 1339-1329 př. n. l.)[1][2] Dalšími používanými daty, jež můžeme najít v odborných studiích a příspěvcích, jsou léta: 1333-1323, 1334-1325, únor 1347-zač.1338 př. n. l (dle badatele Philippa Vandenberga)[3] atp.

Podle uvedených dat vlády se usuzuje, že přišel na svět přibližně v roce 1337 př. n. l. (popř. 1342 př. n. l. atp.) a zemřel přibližně roku 1318 př. n. l. (či 1323 př. n. l. atp.).[4] Jak vidíme, egyptologové se doposud nedohodli na shodném datování, proto můžeme říci, že Tutanchamonův zhruba 19letý život se odehrával mezi dvěma mezními daty, kterými jsou léta 1356 a 1318 př. n. l.

Tutanchamonovo původní osobní jméno znělo Tutanchaton, což v překladu přibližně znamená: "Žijící podoba Atona", "Živoucí obraz Atonův" či "Dokonalý je život Atonův". Jméno mělo poddaným připomínat, že je přímým potomkem tehdejšího nového nejvyššího boha Atona. Teprve ve 2. roce své vlády se stal široké veřejnosti dobře známým Tutanchamonem, tj.: "Žijící podobou Amona" [5] atp. Někteří badatelé používají zkráceninu jeho jména a nazývají ho též "králem Tutem", což je ale velmi neoficiální forma.

Při svém nástupu na trůn si faraon musel zvolit tzv. trůnní jméno, jež se pak vždy psalo před jeho původním osobním jménem. Pod trůnním jménem byl znám např. cizině - objevovalo se v korespondenci atp. Od Střední říše bylo definitivně vžitou tradicí, že trůnní jméno obsahovalo nejvyššího boha egyptského pantheonu - boha slunce Rea (v období Nové říše známého pod jménem Amon-Re či Amenre). Svým jménem se faraoni hlásili k Reovi, za jehož syny se pokládali. Tutanchamon si zvolil za trůnní jméno Nebcheperure (či Nebcheprure), což lze přeložit jako: „Pán zjevení Rea" či "Pán proměny je Re". V korespondenci s cizinou (např. Chetity, Babylonií) bylo trůnní jméno zkomoleno na: "Nipchururia" či "Nipchuriria".[6]

Jako princ Tutanchaton vyrůstal na královském dvoře svého otce v Achetatonu (dnešní Amarně) ve středním Egyptě. Jako faraon vládl v době velké 18. dynastie. Tato slavná a mocná dynastie, kterou egyptologové považují za jednu z nejvýznamnějších v dějinách, sjednotila v 16. století př. n. l. opětovně Egypt a stala se tak zakladatelkou Nové říše. Tutanchamon vládl královstvím Hornímu a Dolnímu Egyptu (a dalším zemím, podmaněným Egyptem). V jeho době však veleříše 18. dynastie byla již za svým zenitem a musela se smiřovat s četnými neúspěchy, územními ztrátami a ústupem z velmocenského postavení v přední Asii či v Núbii.

Tutanchamon se stal faraonem v přibližném věku devíti let a vládl až do své smrti. Pro jeho nízký věk však nepanoval sám a po léta byl jeho poručníkem a skutečný vykonavatelem moci vezír a jeho příbuzný a nástupce Aj II. Mladý panovník zemřel již po devíti až deseti letech vlády (čeští vědci udávají dobu pod 10 let), přibližně v devatenácti letech, pravděpodobně na malárii nebo spíše na gangrénu po zlomenině stehenní kosti, po pádu z vozu. Pohřben byl v Údolí králů u Luxoru, při severo-západním okraji staré říšské metropole Théby (staroeg. Vesetu) .

Světově proslulou hrobku předčasně zesnulého faraona objevil po téměř 3300 letech v roce 1922 britský archeolog Howard Carter. Jeho sarkofág se podařilo otevřít ale až roku 1925 a tím i potvrdit, že se jedná o místo skutečného hrobu. Díky nálezu se o tomto panovníkovi ví mnohem více než o ostatních faraonech z tohoto období.

Zásluhou téměř neporušené hrobky, která byla téměř kompletní i s pohřební výbavou, se Tutanchamon stal faraonem, o kterém se podařilo zjistit velké množství informací. Pro egyptology ovšem nadále zůstává jedním z nejméně probádaných a politicky významných panovníků v historii celých egyptských dějin. Stále mnohé se toho o jeho osobě, rodině a vládnutí neví. Je to zapříčiněno jeho poměrně krátkou vládou a vymazáním z dějin Egypta jeho pozdějším následníky, kterými byli: Aj II. a především Haremheb a proslulý Ramesse II. (ten již přináleží k 19. dynastii).

Původ Tutanchamona[editovat | editovat zdroj]

Nejnovější poznatky

Teprve před několika lety se podařilo vědeckému týmu egyptologů prokazatelně stanovit původ Tutanchamona. Početný tým slavného egyptologa Dr. Zahi Hawasse nade vší pochybnost (za pomocí počítačového tomografu, srovnávání DNA ad. vědeckých a historických metod) potvrdil starší (nejvíce uváděnou) teorii, že mladík byl synem tzv. kacířského faraona Achnatona (tj. původního Amenhotepa IV.). Otcova mumie byla při tomto výzkumu také definitivně ztotožněna. Vedle těchto zjištění se pomocí výše uvedených vědeckých metod podařilo objevit Tutanchamonovu matku, kterou byla vlastní Achnatonova sestra! a (nepochybně) zároveň i jeho vedlejší královská manželka (hlavní královskou ženou byla slavná Nefertiti). Matčino jméno není dosud prokázáno, ale snad jí mohla být Achnatonova vedlejší žena - královna Kija. Zjištěná Tutanchamonova matka byla, podobně jako Achnaton, dítětem faraona Amenhotepa III. a slavné královny Teje, jejíž dříve nalezenou mumii se též podařilo při průzkumech jednoznačně ztotožnit. Podle nedávných zjištění Hawassova týmu však byla Tutanchamonova matka brzy zřejmě zavražděna a to úderem do hlavy[7][8][9]. Incestní vztahy v egyptských dynastiích byly běžné a jeho rodiče tudíž nijak zvláště nevybočují z tehdejší praxe.

Egyptologové předpokládají, že Tutanchamon byl posledním právoplatným dědicem 18. dynastie[10]. Jeho nástupci (Aj II.a Haremheb) jsou do dynastie počítáni díky svému společensko-politickému sepětí a díky svému příbuzenskému spříznění s tímto rodem.

Dřívější teorie o původu

Existovalo několik hlavních teorií, přičemž nejstarší (už od dob objevení hrobky a znovu potvrzená po roce 2000 zkoumáním pozůstatků koster počítačovým tomografem) pravila, že faraonovým otcem by měl být faraon Achnaton/Amenhotep IV. a matkou by snad mohla být Achnatonova vedlejší manželka Kija.[10] Hlavní královská manželka Nefertiti Achnatonovi totiž porodila pouze šest známých dcer.

Další, méně přijímaná teorie pravila, že Tutanchamon by mohl být synem jednoho z předních dvořanů a šlechticů Achnatonova dvora. Pokud byl Achnaton bez mužského dědice (z písemných dokladů a vyobrazení je známo, že měl pouze šest dcer[10]), se tato varianta jevila jako opodstaněnou a sňatek s Achnatonovou třetí dcerou - dědičnou princeznou Anchesenpaaton/Anchesenamon, pak mladíčkův nárok na trůn legitimizovala.

Méně přijímanou a opuštěnou teorií původu byla i ta, jež za jeho matku měla královnu Teji. V tomto případě by ale otcem jistě nebyl Amenhotep III.[11] Uvažovalo se dokonce, že Teje mohla mít chlapce se svým vlastním synem Achnatonem.

Osoba Tutanchamona a jeho dětství[editovat | editovat zdroj]

Tutanchaton/Tutanchamon byl tedy prokazatelně Achnatonovým synem z jeho incestního spojení s vedlejší manželkou a zároveň vlastní sestrou. Snad i díky tomu byl mladík slabší fyzické konstituce (což prokázaly testy na jeho mumii). V dětství byl princ Tutanchaton snad nezávislý na otcově dvoru a ze začátku byl zřejmě vychováván svou matkou, Achnatonovou sestrou (předčasně zavražděnou), tak svojí babičkou - vlivnou velkou královnou Teje. Proto také neuctíval pouze boha svého otce Atona, jehož jméno nosil, ale i dříve zavedeného boha Atuma, který podle pověsti stvořil počátek světa. Princ se veřejného života nijak nezúčastňoval (není známo jeho vyobrazení z této doby) a žil spíše v ústraní.

<
i t
n
ra
t
w
t
anx
>
Tutanchaton rodné jméno
<
M17 Y5
N35
X1
G43
X1
S34 S38 O28 M26
>
Tutanchamon přijaté jméno
<
ra
nb
xpr Z2
>
Nebcheperure trůnní jméno

Tutanchamon a Anchesenamon[editovat | editovat zdroj]

Sňatek

Teprve po smrti otce Achnatona a jeho spoluvládce Smenchkareho, jenž samostatně vládnul snad jen několik měsíců či maximálně tři léta,[12] (buď šlo o jeho strýce, mladšího bratra Achnatona, což se jeví datově pravděpodobnějším, či šlo o jeho staršího bratra, není ovšem zřejmé, zda mohlo jít o vlastního sourozence) se stal jeho a otcovým nástupcem. (Oba zemřeli v týž samý čas, krátce po sobě. Usuzuje se dokonce, že mohli být zavražděni, což je ale doposud jen nepotvrzená teorie.)

Aby nový faraon Tutanchamon potvrdil a legitimoval svou pozici, oženil se (v rámci tradic) s Achnatonovou třetí dcerou a zároveň nevlastní sestrou - krásnou dědičnou princeznou Anchesenpaaton, přejmenovanou posléze na Anchesenamon. (Její původní jméno se dá přeložit jako: "Žijící Atonem" či "Ta, která žije pro Atona" ). Princezna Anchesenpaaton byla dcerou hlavní královské manželky - královny Nefertiti a Tutanchamonova otce Achnatona a je velmi pravděpodobné, že již dříve se s ní oženil její vlastní otec.

Při svém sňatku byl Tutanchaton ještě dítětem (zhruba devítiletým) a princezna Anchesenpaaton byla zhruba třináctiletá mladá dívka (byla asi o tři/čtyři roky starší, narodila se ve 4. roce vlády svého otce).[13]

Rádci

Tutanchatonovým rádcem (preceptorem), vychovatelem a zřejmě i prastrýcem (bratrem babičky královny Teje) byl vysoký hodnostář, pozdější král Aje II. Aje byl hlavní postavou vlády (především v jeho prvních letech) mladičkého panovníka a měl tehdy tituly: "Božský otec a vrchní velitel jednotek bojových vozů" (tj. velel části egyptského vojska). Předpokládá se též, že byl zároveň dědem královny Anchesenpaaton/Anchesenamon.

Další vlivný muž dvora děckého faraona byl generál, písař, právník a druhý nejvlivnější dvořan - pozdější faraon Haremheb. Ten patřil k nanejvýš mocným lidem, ale prozatím se držel v ústraní či pobýval u armády, neboť hlavní úlohu na dvoře získal Aj.

Návrat k Amonovu kultu, nová jména a vláda

Korunovace nového krále se konala v Thébách (tradičním říšském hlavním městě 18. dynastie a zároveň centru Amonova kultu).

Tutanchaton po převzetí vlády postupně opouštěl Atonovo učení, které již začal opomínat jeho předchůdce Smenchkare, jenž uctíval současně s Atonem i Amonův kult v Thébách. Atonovo jméno bylo za dětského faraona příliš spojené s neblahými reformami jeho otce Achnatona, které zemi očividně společensky, hospodářsky a nábožensky devastovaly a výrazně mocensky oslabovaly. Mladíček se proto - za pomocí regenta Aje a dvořanů - ve 2. roce své vlády vrátil se k tradičním egyptským božstvům, zřekl se Atonova učení a zahájil postupnou obnovu země, v níž opět kvetla náboženská svoboda.

Výrazem nastupujících změn bylo demonstrativní přijetí nového jména. Se svou manželkou (dosavadní) Anchesenpaaton tak ve 2. roce své vlády (snad již v novém sídelní městě Memfidě) přijal nové jméno. Faraon Tutanchaton, což lze přeložit (jak již bylo na začátku řečeno) jako: "Žijící podoba Atona" , se stal Tutanchamonem, tj.: "Žijící podobou Amona". Královna Anchesenpaaton, jejíž jméno se překládá jako: "Žijící Atonem", se součastně přejmenovala na Anchesenpaamon neboli Anchesenamon, což lze přeložit jako: "Žijící Amonem". Obě přijatá jména, jak vidíme, jsou velmi podobná původním, jen se vyměnili ve jménu obsažení (tehdejší hlavní egyptští, proti sobě stojící) bohové. Tutanchamonovým otcem Achnatonem zavržený a nakonec zakázaný bůh Amon se tímto krokem opět dostal do popředí, jako tomu bylo do konce vlády Tutanchamonova děda Amenhotepa III. a ještě v počátcích vlády jeho otce Amenhotepa IV./Achnatona. Opuštění Atonova učení však neproběhlo okamžitě a jeho kult zanikal postupně, přežil vládu Tutanchamona a zřejmě zanikl až v období Tutanchamonova nástupce Aje II.

Dalším dokladem velkých změn bylo v prvních letech vlády symbolické přesídlení nedospělého panovníka a jeho dvora z Achetatonu, za čímž samozřejmě stál dvůr v čele s Ajem a Haremhebem. Achetaton, teprve nedávno dostavěná metropole, byla v důsledku opuštění dvorem velmi rychle ponechána osudu též dalšími obyvateli a po krátkém čase (ještě za 18. dynastie) zcela zanikla. Její stavby byly rozebírány a zbytky pohřbil písek. K zániku města přispěla i rostoucí nenávist kněží, obyvatel, dvora a Tutanchamonových nástupců k faraonovi Achnatonovi a jeho bohu Atonovi, jehož kult sídlil právě v Achetatonu.

Panovník tedy odešel do Memfidy (Memfis, staroeg. Mennefer), což bylo někdejší hlavní město Egypta a zároveň metropole Dolního Egypta, nacházející se dnes 30 km jz od Káhiry.[14] Rozlehlé a zelené město (poblíž delty Nilu) bylo do jisté míry opakem spíše pouštního Achetatonu, jehož sídelní funkci za Tutanchamona nahradilo. Vedle Memfidy byl Tutanchamon často přítomen i v Thébách, které po mnoho staletí fungovaly jako oficiální hlavní město starověkého Egypta a zároveň jako hlavní náboženské centrum země (a hlavního boha Amona). (Na okraji této megapole ve známé nekropoli zv. Údolí králů, následně našel i své poslední místo odpočinku.)

Nový král Tutanchamon dal opravovat všechny chátrající chrámy a ostatní památky starých bohů v čele s Amonem. Amonovým kněžím a kněžstvu dalších božstev vracel majetek, který předtím z velké části připadl právě kněžím Atonova kultu. Tímto krokem se měla do země navrátit přízeň božstev a zároveň hospodářská prosperita, neboť chrámy byly centry hospodářského i kulturního života (byly v nich knihovny, archivy, školy). Hlavnímu staronovému bohu Amonovi, ke kterému choval úctu zřejmě již před nástupem na trůn, dal vystavět nepřeberné množství nových soch, které se nalézají především v Thébách. Vedle toho začal mladý faraon realizovat mnoho stavebních podniků, ale řada byla dokončena až za faraona Haremheba, jenž si je také přisvojil (odtesával kartuše s Tutanchamonovým jménem atp.).

V šestém roce vlády faraon Tutanchamon dosáhl věku patnácti let a začal se podrobně seznamovat s povinnostmi krále a učit se vedení státu. Aje a Haremheb byli schopnými rádci a jejich výchova a učení Tutanchamona znamenala mnohé pro jejich pozdější mocenský růst (až k trůnu).

Tutanchamon se nechával zpodobňovat klasicky jako faraon, který poráží své nepřátele. Skutečnost byla ale jiná. Tutanchamon se pravděpodobně (podobně jako otec) žádného vojenského tažení nezúčastnil. Za jeho vlády se mezinárodní situace příliš neměnila. Jeho zástupce generál Haremheb měl od samotného Tutanchamona plnou moc s titulem „Zástupce krále“ a díky tomu mařil všechny nájezdy nepřátel ještě na hranicích stále rozlehlé říše.

Předčasná smrt

Osud je nevyzpytatelný a Tutanchamon zřejmě v devatenácti letech bez dědiců nečekaně zemřel. (Jedna jeho dcerka se narodila nedonošená a mrtvá, druhá zemřela hned po porodu.) Po skonu mu byla postoupena malá nedokončená hrobka v Údolí králů (na západním břehu Théb), kterou doposud držel jeho nástupce Aje II. Tato hrobka se nachází v sousedství Tutanchamonem určené malé hrobky otce Achnatona a babičky - královny Teje. Dělníci měli tehdy sedmdesát dní na to, aby hrobku připravili. Proto pohřeb faraona Tutanchamona a obřad otvírání úst královské mumie řídil právě Aje II., který se na obřad mohl dokonale připravit.

Sám Aje II. si přivlastnil původní Tutanchamonovu nedokončenou hrobku v západním Údolí opic, vedle hrobky králova děda Amenhotepa III.

Dopis pro chetitského krále[editovat | editovat zdroj]

Po náhlé smrti faraona Tutanchamona se začaly dít zvláštní věci. Královská vdova Anchesenamon napsala dopisy znepřátelenému chetitskému králi Šupiluliamaši I., ve kterých mu oznámila smrt svého manžela a krále. (Ještě dnes ovšem někteří badatelé soudí, že dopisy mohla napsat spíše její matka Nefertiti. Tato verze je ale podstatně méně přijímána.) Královna žádala o jednoho z Šupiluliamašových synů, kterého by si vzala za manžela a tím by se princ stal novým králem. Tím chtěla zřejmě říše spojit, zajistit si moc a zároveň zabránit dalším výpadům ze severu. Klínopisná verze dopisu se dochovala v tomto znění:

„Můj manžel (Tutanchamon) zemřel. Ty máš dospělé syny. Pošli mi jednoho z nich. Provdám se za něho a udělám z něj krále."

Diplomatické sňatky byly zcela běžnou záležitostí, ale dosadit na trůn chetitského prince byl neskutečný plán. Egypt by ho na trůně nikdy nepřijal. Chetitský král Šupiluliumaš na královninu žádost odpověděl otázkami:

„Kde je syn krále? Zemřel snad?"

Po prozkoumání celé věci chetitský král Šupiluliumaš I. skutečně svého syna Zannanzu poslal, ten ale do Egypta nikdy nedorazil. Na cestě (v Sýrii) byla výprava přepadena a princ zavražděn, což znamenalo vyhlášení války Chetitskou říší. Za jeho vraždou mohli stát právě nástupci na trůn Aje II. s generálem Haremhebem, kteří zřejmě úmysl královny pojali jako velezradu. Navíc v tehdejších podmínkách bylo nemyslitelné, aby na trůn usedl Neegypťan.

Tutanchamonovi bezprostřední nástupci a zamlčení mrtvého faraona

V důsledku nastíněných událostí po smrti faraona Tutanchamona vzrostlo válečné napětí s Chetitskou říší a Egypt potřeboval urychleně nového krále. Anchesenamon se proto pravděpodobně musela formálně provdat za Ajeho II. (zřejmě vlastního děda), který se ihned ujal vlády a zabránil vpádu Chettitů do země. Jedině Anchesenamon totiž měla dle egyptské tradice dědické právo na trůn, neboť Tutanchamon zemřel bez potomka, který by zdědil korunu a zřejmě už z dynastie nežil nikdo, kdo by přicházel za úvahu.

Aje II. se tedy stal Tutanchamonovým nástupcem a vládl přibližně 4 roky. Při nástupu k moci vyhlásil, že je přímým duchovním nástupcem Tutanchamonova děda Amenhotepa III. Amenhotepovy tři nástupce, včetně Tutanchamona (jenž byl s Achnatonem příliš spojen) tímto krokem vyškrtnul z oficiálního seznamu egyptských králů. Stejně se zachoval i Ajeho nástupce král Haremheb a později Ramesse II. Těmito kroky se oba Tutanchamonovi nástupci chtěli distancovat od Achnatona a jeho kultu. Památky na něj, na kult a poslední členy dynastie byly tak ničeny. Díky tomu se Tutanchamonovo jméno jen zřídka vyskytuje v některých textech, zatímco na stélách, stavbách či v hrobkách nefiguruje vůbec (bylo odtesáno, vyškrábáno atp.).

Spoluvládcem starého Aje II. se stal generál Haremheb, který na hranicích (v Sýrii) zatlačil Chettity zpět a odvrátil hrozbu vpádu do země. Haremheb byl velmi pravděpodobně manželem mladší sestry královny Nefertity - Mutnedžemet (neboli Achencheres II.), jež byla zřejmě dcerou Ajeho II. Po smrti Ajeho pak schopný Haremheb sám usednul na trůn a stal se posledním vládcem - kdysi tak mocné - 18. dynastie.

Období Nové říše - přehled panovníků cca 1539-1075 př. n. l., podle českých egyptologů 1543-1080 př. n. l.

18. dynastie - Ahmose I., AmenhotepI., ThutmoseI., ThutmoseII., Hatšepsut (královna a spoluvládkyně Thutmose III.), Thutmose III., Amenhotep II., Thutmose IV., Amenhotep III., Amenhotep IV. (Achnaton), Smenchkare, Tutanchamon, Aj II., Haremheb

19. dynastie - Ramesse I., Sethi I., Ramesse II., Merenptah, Sethi II./Amenmesse, Siptah, Tausret (královna)

20.dynastie - Sethnacht, Ramesse III., Ramess IV., Ramesse V., Ramesse VI., Ramesse VII., Ramesse VIII., Ramesse IX., Ramesse X., Ramesse XI.

Objevení hrobky Tutanchamona[editovat | editovat zdroj]

V údolí králů Howard Carter v roce 1917 nalezl několik drobností, které nasvědčovaly. že v blízkosti se nachází hrobka krále Tutanchamona. Byly to pohárek z fajánse se jménem faraóna, zlaté plíšky s vyobrazením Tutanchamona na voze, rituální jáma, v níž byly pohřbeny balzamovací předměty označené Tutanchamovým jménem. Howard Carter zakreslil nalezení artefaktů do mapy Údolí králů a rozdělil trojúhelník na části, které postupně prohledával. V poslední neprozkoumané lokalitě trojúhelníku dne 4. listopadu 1922 objevili dělníci při kopání první kamenný schod[15]. Dne 24. listopadu 1922 na schodišti stáli Howard Carter a jeho mecenáš lord Carnarvon. Následující den 25. listopadu 1922 otevřeli hrobku krále Tutanchamona a bohatství, které tam nalezli ocenili egyptologové z celého světa. Objevení téměř nedotčené hrobky napomohlo k poznání egyptologie.

Faraon Tutanchamon se objevením hrobky a bohatstvím nalezeným v hrobce, stal nejznámějším panovníkem z celé egyptské historie. Zasloužil se o to Howard Carter, který v roce 1922 objevil jeho hrobku. Cestu do nitra hrobky znemožňovaly tisíce předmětů historické hodnoty, které bylo nutné nejprve zdokumentovat. Jeho mumii odhalil následně Howard Carter až o tři roky později v říjnu 1925, kdy stanul tváří v tvář s Tutanchamonem. Od této doby zná jméno Tutanchamon celý svět.

Rozšířený omyl o hrobce[editovat | editovat zdroj]

Je velmi široce rozšířené tvrzení, že Tutanchamonova hrobka byla nevyloupená, což je však omyl. Hrobku navštívili vykradači a to ještě ve starověku. Nejpozději k tomu mohlo dojít za vlády Ramesse VI. Nepovolaní návštěvníci hrobky si však z ní mnoho neodnesli, jen pár drobností. Jejich přítomnost a stopy byly zaznamenány i na některých nalezených poničených předmětech v hrobce.

Teorií, proč si toho lupiči odnesli tak málo, je mnoho a nejspíš již nikdy se nedozvíme proč se tak stalo. Následně kněží hrobku opět zapečetili. Jisté však je, že když se začalo se stavbou hrobky faraona Ramesse VI., tak sutina z jeho hrobky hloubené do skály v údolí králů zasypala vchod do Tutanchamonovy hrobky, čímž byla hrobka a její obsah chráněny před dalšími nevítanými návštěvníky až do roku 1922, kdy do ní po mnoha staletích vstoupil až Howard Carter se svým týmem.

Objevení hrobky[editovat | editovat zdroj]

První kamenný schod objevili dělníci dne 4. listopadu 1922 a následně odhalili i celé schodiště. Dne 24. listopadu se shromáždili na schodišti před zdí s pečetěmi faraona a hned následující den 25. listopadu 1922 se probourali do zapečetěné hrobky. Howard Carter se první podíval do hrobky a ve světle svíčky spatřil útroby hrobky.

Bohatství nalezené v hrobce[editovat | editovat zdroj]

Hrobka obsahovala kompletní pohřební výbavu, která se skládala z různých věcí pro faraonovu posmrtnou potřebu. Například to byly nádoby s oleji, vodou i vínem, byly tam potraviny, oděvy, které faraon používal za svého života. Byly tam předměty vyrobené pro den smrti, kdy byla pohřební výbava vnesena do pohřební komory jako byly například sošky, lůžka, rozložené vozy, luky šípy, truhlice naplněné šperky, truhlice s oděvy nebo truhlice s plátnem. V hrobce byla pohřební komora se sarkofágem a zde v několika rakvích spočívalo tělo krále. Hrob byl menší, ale předměty v něm nalezené se počítaly na tisíce.

Kletba faraónů[editovat | editovat zdroj]

Objevením Tutanchamonovy hrobky se začaly šířit spekulace o kletbě faraónů. V žádné z hrobek nebyl nikdy nalezen nápis, který by kletbu nebo jakékoliv potrestání toho, kdo naruší klid zemřelého, obsahoval. V hrobkách se objevovaly texty, které chrání zemřelého a jeho duši před zničením a formulky, které měly zahnat zlé duchy. Tzv. kletba faraónů není vědecky ani historicky podložená, je to spekulace určité skupiny lidí.

Zpracování nálezů z hrobky[editovat | editovat zdroj]

Tutanchamon vládl jen krátkou dobu a zemřel náhle a patřil k těm méně významným panovníkům Nové říše. Bohatství nalezené v hrobce mu vyneslo slávu a jeho jméno je známé nejen mezi egyptology, ale i mezi veřejností. Bohatství nalezené ve hrobce je vystavováno v káhirském muzeu. Howard Carter pečlivě provedl zdokumentování předmětů vynesených z hrobky a pečlivě předměty popsal a opatřil akvarelem. Ve třech svazcích vydal záznamy doplněné kresbami a chtěl vydat detailní a precizní publikaci, ale v roce 1939 zemřel a publikaci nestihl dokončit.

Výstava bohatství objevené v hrobce, s názvem Objevování Tutanchamona, byla v oxfordském Ashmoleově muzeu a kurátor výstavy byl Paulo Collins.

Archeologie[editovat | editovat zdroj]

Testy DNA z roku 2010 vyvrátily teorii o skonu panovníka cizím přičiněním a potvrdily, že faraon zemřel v devatenácti letech na gangrénu po úrazu nohy nebo na malárií.[16] Testy rovněž potvrdily, že jeho rodiči byli sourozenci a to král Achnaton a jeho vlastní sestra. Měl malý rozštěp horního patra, stejně jako jeho otec. Levou nohu měl kratší než pravou, a proto při chůzi musel používat dřevěné hůlky. Na základě Tutanchamonova původu byl jeho zdravotní stav celkově špatný. Nové důkazy ukazují, že zemřel pádem z dvoukolového vozu.

Rodina-shrnutí[editovat | editovat zdroj]

  • Otec: Achnaton (Amenhotep IV.). (Jeho otcem je určitě zesnulý z hrobky KV55, který je podle testů DNA Tutanchamonovým otcem z 90% nebo jeho bratrem z 10%. Z logiky věcí je tedy jeho otcem, což naznačily a potvrdily i jiné testy.)
  • Matka: královská princezna a vedlejší královská manželka Achnatona, jeho vlastní sestra (Kija?); (Potvrdily testy DNA.)
  • Sourozenci: 7 (jinde se píše jen o 6) částečně vlastních (po otci) sester a snad (úplný či poloviční) bratr, faraon Smenchkare? (Zatím se nepotvrdilo.)
  • Manželka: poloviční (nevlastní) sestra Anchesenamon (původně Anchesenpaaton), třetí dcera Achnatona a jeho hlavní královské manželky Nefertiti.
  • Děti: jedna nenarozená dcera a druhá dcerka, zemřela hned po porodu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAREŠ, Ladislav; VESELÝ RUDOLF -GOMBÁR EDUARD. Dějiny Egypta. první. vyd. Praha : NLN, 2009. S. 711.  
  2. VERNER A KOL., Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. první. vyd. Praha : Karolinum, 1997. S. 478.  
  3. VANDENBERG, Philipp. Zapomenutý faraón. první. vyd. Praha : Vyšehrad, 1987. 288 s. S. 281.  
  4. CERAMA, C.W.. Bohové, hroby a učenci. [s.l.] : [s.n.], 1949.  
  5. Dějiny Egypta. Praha : [s.n.], 2009. S. 81.  
  6. VANDENBERG, Philipp. Zapomenutý faraón. první. vyd. Praha : Vyšehrad, 1987. 288 s. S. 281.  
  7. Nefertiti nebyla matkou Tutanchamona | VTM.cz [online]. vtm.e15.cz, [cit. 2016-01-12]. Dostupné online.  
  8. TV dokumenty: Nefertiti and the Lost Dynasty, čes.: Nefertiti a ztracená dynastie, USA 2007 a Nefertiti: Mummy Queen Mystery, čes.: Nefertiti - Záhada královniny mumie, Itálie 2011.
  9. Kdo byli rodiče Tutanchamona - 1.-3. díl na http://www.starovekyegypt.net/tutanchamon-patrani-po-rodicich/index.php
  10. a b c VOJTĚCH, Zamarovský. Bohové a králové starého Egypta. Praha : Brána, 2003. 360 s. ISBN 80-7243-194-3. S. 320.  
  11. VERNER A KOL., Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha : Karolinum, 1997. 488 s. ISBN 80-7184-446-2. S. 439.  
  12. Dějiny Egypta. Praha : [s.n.], 2009. S. 80, 710.  
  13. VANDENBERG, Philipp. Zapomenutý faraón. Praha : Vyšehrad, 1987. 288 s. S. 26, 260-261, 263.  
  14. VERNER A KOL., Miroslav. Ilustovaná encyklopedie starého Egypta. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-446-2. S. 54-55, 289-290, 439.  
  15. VELINSKÝ, Frederik. 10.11.2002. Dostupné online.  
  16. ČT24. Tutanchamon zemřel podle testů DNA na sněť ze zlomeniny. Česká televize [online]. Washington: 2010-2-17 [cit. 2016-3-7]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Smenchkare
Znak z doby nástupu Egyptský král
13331323
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Aj II.