Tausret

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tausret Queen
Sitre meritamun
Tausret v chrámu Amada v Nubii
Tausret v chrámu Amada v Nubii
Doba vlády 1192–1191 př. Kr. [1][p 1][2]
Rodné jméno
<
tAwsrsr
D40
B7
>
Tausret
Trůnní jméno
M23L2<
C2C12N36
n
N17
zA&t
>
Sat Ra meryt en Amun
Horovo jméno  
G5<h1
E1
D40
C10Amr
h1>O33
  Ka nakht mery Maat
Jméno obou paní
U17
Y1
I6
Aa15
t O49
w
D40
f
N25
t 3
Gereg Kemet waf khasut
Zlatý Hor

Manželka [p 2]
Potomci ?
Otec Merenptah
Matka Takhat
t&A N28
t
B7
(sestra Amenmesse)
Hrobka KV14[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tausret dcera Merenptaha a jeho druhé ženy Takhat[4] se stala ženou Settiho II., po jeho smrti ve spojenectvím s vlivným vezírem a kancléřem Bay(em) [5]dosadili na trůn mladistvého Siptaha, který po necelých 6 letech ve věku asi 16 let zemřel. Tausrat se také, asi v 6. roce vlády Sitptaha, přičinila na odstranění ambiciozního vezíra Baye jeho exekucí.[6][7] Tausret již za života Siptaha byla vzhledem k jeho mládí a také fyzickým indispozicím jeho regentkou, a po jeho smrti se prohlásila za královnu v pozici panujícího faraona. Relativně samostatně vládla ještě dva roky 1192-1191 př.Kr. [1][8]


Vláda[editovat | editovat zdroj]

Cihla s kartuší královny Tausret
Zlaté náušnice Tausret; foto Emil Brugsch 1913
Hrobka KV14
Izometrický model hrobky KV14

Její téměř osmiletý vliv na dění v říši nebyl úspěšný, chaotické děje vedly k rozkladu vládních struktur, ztráty vlivu v tradičních vazalských zemích. Politickou situaci v Egyptě na konci 19. a nástup 20. dynastie popisují nápisy na stéle Setnachta nalezené v Elephantině 1971. Významná sdělení rovněž nabízí rozsáhlý text v Harrisově papyrusu.[9][5]Období od konce vlády Setiho II. až do vlády zakladatele 20. dynastie Setnachta je nazýváno "prázdná doba". Centrální vláda se rozpadla, vládu prováděli lokální vládci, ze severu na Egypt útočily kmeny Amoritů. Mocenské postavení Egypta se významně oslabilo. Královna Tausret byla nahrazena zakladatelem 20. dynastie Setnachtem. Přijatá chronologie nenaznačuje[1], že převzetí moci se odehrálo nenásilně, také se uvádí možnost dobrovolné demise královny.[10]

Palác královny[editovat | editovat zdroj]

Tausret si nechala vybudovat, patrně již za vlády Setiho II., svůj palác (zádušní chrám) v blízkosti chrámu Merenptaha. Prvně jej objevil, identifikoval a podrobně popsal Petrie 1897.[11]V jedné z bočních komor narazil na dosti rozsáhlý depozit, [p 3]nádoby, glazované destičky, některé s kresbou skaraba. Na řadě předmětů byly kartuše královny. Překvapivý byl nález 23 měděných plátů, dokonce byly nalezeny formy pro odlévání měděných předmětů, tenké pláty mědi určené jako obal dřevěných tyčí, také nástroje ve tvaru dlát na opracování dřeva. Desítky různých zbraní, seker, nožů, prutů. Na pěti pískovcových blocích se nacházel kartuš Tausret. Expedice Arizonské University, [12]prováděná v letech 2004-2011, sumarizovala nálezy Petrieho a dodatečné expedicí nalezené na celkový počet 1942 artefaktů, které jsou roztroušené v různých sbírkách po celém světě. Systematicky jsou shromažďovány v Petrie Museum v Londýně [1]. Ve zprávě o expedici je uveden aktuální model paláce Tausret.

Hrobka KV14[editovat | editovat zdroj]

Bohové Horus a Geb v hrobce KV14

Tausret si dala zbudovat hrobku již ve druhém roce vlády Setihiho II. . Její umístění v Údolí králů, bylo v rámci 19. dynastie zcela ojedinělé a také její konstrukce nekopírovala jiné již zbudované v 18. a 19. dynastii. Hrobka měla několik chodeb a komor podél osy s vyústěním do osmicípé komory s klenutým stropem. Stavba byla po dobu konfliktů mezi Setim a Amenmessem pozastavena a k obnovení došlo až ve druhém roce vlády Siptaha, kdy již vykonávala svoji regentskou vládu. Do hrobky byl vložen žulový sarkofág a hrobka byla bohatě vyzdobena, např. scéna Tausret se Siptahem obětují bohu úrody Geb.[13]Další historie hrobky po smrti Tausret se odehrála za vlády Ramesse III. , který si hrobku přivlastnil a věnoval ji památce svého otce Setnachta. Sarkofálag Tausret byl přemístěn do KV13 a později přeznačen pro syna Ramesse III. Amenherkhepeshef [4]

Konec 19. dynastie[editovat | editovat zdroj]

Érou královny Tausret se nepříliš úspěšné období Egyptu uzavřelo. Vrcholné období 19. dynastie dosáhla za vlády Ramesse II. , a to zhruba v polovině jeho dlouhé vlády, kdy se smlouvou o míru a vzájemné spolupráci s Chetiti ukončily více jak několik desítek let trvající vzájemné boje o hraniční oblast na severu Egypta, přibližně v oblasti Palestiny. Ramesse II. po sobě zanechal více jak 120 dětí, které přirozeně usilovaly o podíl na dědictví. Následnictví se ujal jeho 13. syn Merenptah, který po celou dobu své vlády bojoval s invazí Libyjců, aby nakonec unaven předal následnictví synovi Seti II. Egypt se rozpadl na sever ovládaný Setim, jih a Núbii usurpoval Amenmesse. Vdova, regentka Siptaha a královna Tausret nebyla připravená ani schopná rozkladu zabránit. Vládnoucí struktury se rozpadly, moc si přivlastnili místní vládci, vojenská moc Egypta neměla potřebné zajištění. Od smrti Ramsesse II. tedy uplynulo jen ~22 let a země byla na počátku kolapsu. Řada znaků již byla naplněna.[14]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Unifikovaná chronologie akceptovaná Českou egeptologií.
  2. vdova po Seti II.
  3. V publikaci "Six Temples at Thebes" jseou nákresy artefaktů z depozitu v Kap. VI. a v příloze XVI.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. VERNER, Miroslav. Abúsír.V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 268. 
  3. Theban Mapping Project [online]. Egypt: Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §398 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DODSON, Aidan. Fade to Grey: The Chancellor Bay, Éminence Grise of the Late Nineteenth Dynasty [online]. Rutherford Pres, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  7. SCHNEIDER, Thomas. Siptah und Beja.. Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde. 200, roč. 130, s. 133-146. Dostupné online. 
  8. ALTENMÜLLER, Hartwig. Tausrets Weg zum Königtum [online]. Bonn: 2003. Dostupné online. (německy) 
  9. The Harris Magical Papyrus [online]. BritishMuseum London: Dostupné online. (anglicky) 
  10. Vortrag Tausret [online]. Berlin: 1999. Dostupné online. (německy) 
  11. PETRIE, Flinders. Six Temples at Thebes [online]. London: Bernard Quaritch, 1897. Dostupné online. (anglicky) 
  12. WILKINSON, Richard. The Temple of Tausret [online]. Tucson: Univesity Arozona, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-9649958-2-6. (anglicky) 
  13. KV14 [online]. Glasgow: 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BÁRTA, Miroslav. Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur [online]. Praha: Academia, 2011. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tausret ve Wikimedia Commons
  • PEARSE PAUL CREASMAN, Excavations at Pharaoh-Queen Tausret's Temple of Millions of Years: 2012 Season, Journal of the Society for the Study of Egyptian Antiquities 39 (2012/2013), pp.15.
  • VIVIVAN G. CALLENDER, Queen Tausret and the End of Dynasty 19, Studien zur Altägyptischen Kultur, Bd. 32, (2004), pp. 81-104
Předchůdce:
Siptah
Znak z doby nástupu Egyptský král
1192–1191 př.Kr.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Setnacht