Ramesse III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ramesse III.
Ramses
Ramesse III.
Ramesse III.
Doba vlády 1183/11821152/1151 př. n. l.
Rodné jméno
<
C2msz
z
HqAqiwn
>
Ramessehekaiunu
Trůnní jméno
M23L2<
imn
n
N36
rawsrmAat
>
User-maat-Re-meri-Amon
Manželky Isis, Teje, několik vedlejších.
Potomci Amunherchepešef, Chaemwaset, Pareherwenemef,
Ramses, Sethherchepešef
Otec Setnacht
Úmrtí 1152/1151 př. n. l.
Hrobka KV11 v Údolí králů
Tento článek je o faraonovi 20. dynastie. Další významy jsou uvedeny na stránce Ramesse.

Egyptský král Ramesse III. (1183/82–1152/51 př. n. l.) byl nástupce svého otce faraóna Setnachta vládnoucího v letech 1186/85–1183/82, zakladatele 20. dynastie (1186/85–1070/69). Bývá považován za posledního velkého faraóna.

Při CT skenu jeho mumie bylo zjištěno, že má proříznuté hrdlo. Protože konec jeho vlády časově souhlasí se zaznamenaným pokusem o převrat vedený jednou z jeho manželek, považuje se za pravděpodobné, že byl usmrcen při něm. Na rozdíl od ostatních měl totiž dvě hlavní manželky a nejasně stanovené nástupnictví jejich synů, což zákonitě vedlo k problémům.

Mezi nalezenými mumiemi Ramessovců bylo objeveno i nedokonale mumimifikované tělo neznámého muže se stopami uškrcení a výrazem hrůzy ve tváři. Test otcovství prokázal, že jde o syna Ramesse III. Měl více synů, ale o jediném z nich, princi Pentaurovi, je ze záznamů procesu známo, že byl za účast v tomto spiknutí odsouzen k uškrcení, které s ohledem na jeho původ nebylo veřejné.

Boje Ramesse III.[editovat | editovat zdroj]

Ramesse III. nastupuje po krátkém období vlády svého otce Setnachta a pokračuje v jeho snaze o stabilizaci říše po rozvratu na konci XIX. dynastie.

Vládl v nejisté a nebezpečné době na předělu doby bronzové a železné, kdy se celá oblast Středomoří po řadě populačních přesunů ocitla pod tlakem tzv. mořských národů ve stavu všeobecného zmatku a padaly i dosud silné říše jako třeba Chetité (oslabení občanskou válkou podle záznamů v archívu nalezeného v jejich hlavním městě Chattušaši) nebo Mykény, což zase na druhé straně umožnilo vzestup Řeků a Izraelitů.

Na počátek jeho vlády byla země ohrožena ze dvou směrů, jednak od Libyjců, za druhé od mořských národů. K odstranění hrozeb vedl tři hlavní tažení.

V 5. roce vlády úspěšně bojoval proti Libyjcům.

V 8. roce zatlačil mořské národy, nejprve v pozemní bitvě, a následně svedl i námořní bitvu s jejich flotilou u ústí Nilu, kde je nenechal vylodit. Námořní bitvu Egypt dosud nepodnikl, ačkoliv plavba po Nilu měla dlouhodobou tradici, a měli i větší mořské lodě, na nichž např. jeho předchůdce Thutmose III. podnikl výpad proti Mitanni. Ramesse obratně využil lučišníky, kteří z blízkého pobřeží podporovali své lodě a nepřítele decimovali. Ve finále útok záložní flotily dokončil porážku nájezdníků.

V 11. roce následoval další konflikt s Libyjci, které definitivně porazil nedaleko Memfidy.

V armádě využíval oddíly cizích žoldnéřů naverbovaných převážně mezi Libyjci a mezi středomořskými kmeny Šardanů.

Stavební činnost Ramesse III.[editovat | editovat zdroj]

Asi největší a nejvýznamnější stavbou Ramesse III. byl chrám v Medínet Habu, kde byl i královský palác, který byl za Ramessova panování dvakrát přestavěn. Palác těsně přiléhal k chrámu a tvořil s ním jednotný architektonický celek obehnaný dvěma vysokými zdmi. Ramesse se v době znovuzačínajícího úpadku egyptského státu zřejmě necítil zcela bezpečný ani ve svém paláci. Proto podle archeologických vykopávek přestavěl svůj luxusní palác v pevnost.

Vláda Ramesse III.[editovat | editovat zdroj]

Chrám v Medínet Habu

Vláda Ramesse III. bylo posledním obdobím vojenské moci egyptského státu. Vítězství, kterých dobyla egyptská vojska nad Libyjci a „mořskými národy“, poněkud upevnila otřesenou autoritu Egypta a zajistila zemi alespoň na krátký čas mír a klid. Egyptská armáda ale pouze zadržela postup „mořských národů“, Egypt totiž přišel o většinu svých držav u Středozemního moře, tzn. v Sýrii a ve Foiníkii. V této situaci silně vzrostla moc kněží, která ale začíná vzrůstat už za panování prvních panovníků 18. dynastie kolem roku 1500.

Podle zkoumání jeho mumie trpěl ke konci vlády srdečním onemocněním a nejspíše proto pak vládl spíše pasivně. Války, nákladné stavby a asi i sucho vedly v té době k hospodářským problémům a země prožívala hospodářský úpadek. Došlo i k první v historii zaznamenané stávce, kdy dělníci na královských hrobech přerušili práci, protože nedostávali mzdu. To je v situaci, kdy faraon je živoucím bohem, něco do té doby nepředstavitelného.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Avdijev, Vsevolod Igorevič, Dějiny starověkého Východu, Praha 1955

Předchůdce:
Setnacht
Znak z doby nástupu Egyptský král
1183/11821152/1151
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ramesse IV.