Ramesse III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ramesse III. Userma'atre' meriamun
Ramese, Rameses.
Ramesse III. obětuje bochu Chonsu
Ramesse III. obětuje bochu Chonsu
Doba vlády1187–1157 př. n. l.[1][p 1][2]
Rodné jméno
N5
G38
<
C1msssHqAiwn
>
Ramessehekaiunu
Trůnní jméno
M23L2<
rawsrmAatN36imn
n
>
User-maat-Re-meri-Amon
Horovo jméno
G5<h1
E1
D40
aAswiit
Z2
h1>O33
 Ka nakht aa nesyt
Jméno obou paní
G16wr
r
O23Z3miC18
Wer habu-sed mi Tatenen
Zlatý Hor
F12M4 M4 M4 W19A45
Rich in years like Atum
ManželkyIset Ta-Hemdžert,
Q1t
H8
t&A F18
d
G20sr
ti
B7

Tiye, Titi[3]
PotomciRamesse IV., Ramesse V.,Ramesse VI. Amenhirkhopshef, Khaemwaset, Montuherchopšef, Pentawer
p
n
t&A wr
r
Z5
[4], Pareherwenemef, Sethirhkopshef
dcera Titi
OtecSetnacht
MatkaQueen Tie-mernese
Narození1217 př. n. l.
Veset
HrobkaKV11[5] v Údolí králů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ramesse III. Userma'atre meriamun byl druhým faraonem 20. dynastie po svém otci Setnachtovi. Vládl poměrně dlouho mezi lety 1187 a 1157 př. n. l.[1] v době pro Egypt složité jak z příčin rozvolnění vnitřní správní struktury, zděděné po konci předchozí 19. dynastie, tak i celkového ekonomického oslabení a nutnosti bojů s externími nájezdníky z oblastí kolem Středozemního moře (Mořských národů). Zemřel násilnou smrtí po spiknutí harémových služebníků, vedlejší manželky Tiye a syna Pentawera.[4][6][3]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Medínit Habu; snímek před r. 1923
Zádušní chrám v Medínit Habu, sloupový koridor
Ramesse s vůní papyru, Medínit Habu
Stěhování národů na konci pozdní bronzové doby

Zdědil po otci zemi v nedobrém stavu a musel věnovat značené prostředky na konsolidaci správy země, zajišťovat armádu a její nasazení v různých částech neustálých rebelií. Další prostředky byly určeny pro chod četných chrámů, dost rozsáhlou stavební činnost zejména v Madínit Habu, rekonstrukce a výzdobu Ramessea v Thébách. V neposlední řadě to bylo budování sídelního města Pi-Ramesse. Existují záznamy o expedici do země Punt, kde se po delší době opět navázalo na podobné z doby vlády královny Hatšepsut.[6] Po celou dobu vlády se faraon snažil řešit reorganizací správu země. V Harrisově papyru[7] jsou popisovány majetkové a mocenské pozice náboženských center V Thébách, Memfisu a Heliopolisu. Značná část celkové obdělávané půdy byl ve správě chrámových center, největší podíl z toho patřil kněžím v Thébách. Spory s faraonem o jejich přerozdělení pak byly jednou z hlavních příčin četných spiknutí ohrožujících samotného faraona a vyústily v jeho zavraždění.[3]
Vztahy s okolními zeměmi byly neustále ve stavu nepřátelských šarvátek a invazních nájezdů, zejména do úrodných části Dolního Egypta. Události z jeho vlády, ze kterých také čerpají egyptologové historické souvislosti, jsou obsaženy ve dvou hlavních zdrojích. Jsou to nápisy na zdech a sloupech v chrámu Medínit Habu[7] a v unikátním Harrisově papyru.[8]

Bitva s Libyjci v 5. roce vlády
Herrisův pypyrus, 76. tabule, Britské Museum
Zápis o bitvě s Mořskými národy. roce vlády

Války[editovat | editovat zdroj]

  • V 5. roce vlády vedl faraon válku s Libyjci, hovoří o tom zápis na stěně ve druhém nádvoří v paláci Medínit Habu[7]

Libyjský král Themer se spojil s mořskými piráty z oblasti Anatolie a Palestiny a napadl Egypt po souši a další částí na lodích do ústí Nilu. Tam ničili západní část delty Nilu až po město Memfis. Ramesse III., který se bitvy osobně zúčastnil, bojuje na válečném vozíku, Libyjce porazil, pobil více než 12 tisíc cizích vojáků a více než tisíc jich zajal a uvrhl do otroctví. Na nápisech zvýraznil své úspěchy. Je zde analogie s textem na stéle „Hymnus o vítězství“ nalezené v Thébách Petriem.[9][10]

  • Na druhém pylonu je pak zápis z 8. roku vlády o expedici na sever proti Mořským národům, uvádí se Egejská oblast.[11]

Populace Mořských národů, které jsou specifikovány jako Pelištejci, další z oblasti Levanty, se přes severní Sýrii masivně s celými rodinami a majetkem stěhovaly na jih směrem k pobřežnímu městu Arwad. Jižně od Arwadu Ramesse III. střežil hranici se svými lučišníky a v několika srážkách nepřátele porazil. Triumfální vítězství zobrazil na severní stěně nádvoří.

  • Na prvním pylonu v zadní části chrámu jsou zápisy z 11. a 12. roku vlády, popisující úspěchy v opakované válce proti Libyjcům.

Libyjský král Keper a jeho syn Meshesher[3] s kmeny žijícími v libyjské poušti, ale také s dalšími ze skupiny Mořských národů, napadli Egypt v západní deltě Nilu, zde je Ramsses porazil a zatlačil zpět do pouště. V textech v Medínet Habu se uvádí 2052 zajatců a 2175 zabitých nepřátel.[3] Král Keper byl zajat a jeho syn zabit. Zápisy uvádějí poměrně podrobný výčet kořisti, zajatých mužů, žen a dětí, počty dobytka, zbraní, bojových vozíků, koní a oslů.[7]

  • Syrská válka

Opakované nájezdy Mořských národů vedly faraona k vybudovaní řady pevností se stálými posádkami na severní hranici, která sledovala původní hranici s říší Chetitů, přibližně v poloze města Kadeš[7]

  • Nubijská válka

Válečné expedice byla vedeny k ochraně jižní hranice s Nubií, která byla dosud vazalem Egypta a byla stále napadána kmeny z libyjské pouště. Reliéf scény z těchto bojů jsou na severní stěně v Medínit Habu oproti prvnímu pylonu.

Jakkoliv uvedené zápisy na význačných monumentech popisují vítězná tažení Ramesse II. proti nepřátelům přicházejících ze severu, západu i jih jsou oslavná, zvěstující jeho slávu, reálná situace v dané historické době byla dlouhodobě složitá, vlastně již trvala po celou dobu vlády Ramesse II. a jeho následníků. Postupně se Egypt vyčerpával a blížila se doba celkového kolapsu v Třetím přechodovém období.

Vezírové[editovat | editovat zdroj]

Z doby vlády Ramesse III. je známo také několik vezírů:

  • Hori II. byl vezírem již za předchozích vládců počínaje Merenptahem. Jeho děd byl Princ Chamuaset, 4. syn Ramesse II.
  • Hewernef byl vezírem v Dolním Egyptě, zaznamenán v 15. roce vlády v Dér el-Medína, který nahradil předchozího vezíra Hori po jeho smrti. Ramesse III. si ho k vládě přizval z chrámu v Atribis[p 2] a faraonovi sloužil až do 29. roku jeho vlády.
  • To vezír z Horního Egyptu, sloužil asi od 16. do 29. roku vlády[12][13]
  • Nehy vezír zmíněný na bloku pocházejícím z Théb ve scéně Ramesse III. s královnou Isis-Takemdjerta a její matkou Hemdjéret.

Harrisův papyrus[editovat | editovat zdroj]

Čtyři svitky papyru nalezeného obyvateli v hrobce v Dér el-Medína 1855, které odkoupil archivář Anthony Harris z Alexandrie, představuje unikátní dokument, kromě jiného, o materiálním zabezpečení chrámů sloužících bohům a kněžím, je vlastně podrobná inventura materiálních (mandatorních) položek, určená pro jeho proponovaného následníka Ramesse IV. Jeho celková délka je 41 m a obsahuje celkem 1500 řádků textu v hieratickém písmu. Byl zpracován a napsán ve třech náboženských centrech, v hieratickém písmu třemi písaři v Thébách, Heliopolisu, Mamfisu a souhrnně bohům Horního Egyptu a Dolního Egyptu.[7][p 3]. Podrobně jsou rozepsány výnosy hospodaření zmíněných center. Všechna data poskytují celkový pohled na celkové hospodářské poměry v dané době.

Výňatek z dat Harrisova papyru o podílu majetku a osob v působnosti chrámů;[7][p 4]
Chrámové
centrum
Obdělávaná půda
-rozloha [acre][p 5]
Osoby příslušné
k chrámu
Počet
dobytka
Zahrady
a lesy
Počet lodí Počet dílen Počet měst
Théby 583 313 84 486 421 362 433 83 46 56
Heliopolis 108 057 12 364 45 544 64 3 5 103
Memphis 6 853 3 079 10 047 5 2 2 1
Malé chrámy 24 308 5 686 13 433 11 11 0 0
Celkem 422 531 105 615 490 386 513 99 53 160

Chrám v Thébách obhospodařoval z celku pro chrámy 80 % půdy a 86 % veškerého dobytka. V Egyptě se pro danou dobu uvádí celkem ~9 mil. obyvatel a ~5 mil. [acre] obdělávané půdy. V působnosti všech chrámů tedy bylo 14,5 % půdy ale jen ~1 % obyvatel. Z dat je zřejmá dominance Amonova chrámu v Thébách a z toho plynoucí trvalé mocenské ambice.[7] Jako příklad lze zmínit dobu vlády uzurpátora Amenmesse.

Medínit Habu[editovat | editovat zdroj]

Monumentální stavba Ramesse III. Medínit Habu je z hlediska historie 20. dynastie nejvýznamnější stavbou. Její stavbu faraon zahájil ve 4.–5. roce vlády na jižním okraji Údolí králů poblíž chrámu Amenohotepa III. v místě, kde již existoval menší chrám z doby 18. dynastie. Ke stavbě byl použit pískovec, který umožňoval konstrukci rozsáhlejších Architrávů a sloupového Hippodromu. Pískovcové bloky pro stavbu Medínit Habu se těžily v lomu v Gebel el-Silsila[p 6] a po proudu Nilu se na lodích dopravovaly na vzdálenost ~100 km. Záznam v lomu uvádí, že na stavbě pracovalo asi 3000 pracovníků a dopravod u zajišťovalo 44 lodí. Konstrukce chrámu byla dlouhá 141 m a 50 m široká. Ze žuly byla postavena pouze vstupní brána mezi prvním a druhým nádvořím. Chrám měl od počátku charakter zádušního chrámu. V návaznosti na první nádvoří chrámu byl vybudován menší obytný palác s místnostmi a s částí určenou pro faraonův harém. Ve zvýšeném podlaží byl k oknu připojen balkon, ze kterého faraon holdoval lidu na nádvoří při oslavách a po vítězných vojenských taženích. Reliéfní scény a hieroglyfické nápisy na stěnách chrámu a sloupoví se dají rozčlenit do tří skupin: (1) historické, (2) náboženské, (3) dekorativní. Odhaduje se, že celý komplex byl dokončen ve 14.–15 .roce vlády.[14]
Ramesse III. zasvětil chrám bohu (úryvek):

Oslovení krále Ramsese III., jeho otci Amon-Re, králi bohů: "Vezmi si zlato a stříbro jako písek na břehu, vybral jsem je pro tebe z vod a z hor, abych ti je předal podle správné míry, pro každý den knížectví tvého veličenstva. Přinesl jsem pro tebe lapis lazuli, malachit a každý drahý kámen v truhlicích, pokrytých electronem. Udělal jsem pro tebe mnoho posvátných amuletů ve tvaru vedžet, každý z nádherného vzácného kamene.
— Breasted §29[7]

Násilná smrt faraona[editovat | editovat zdroj]

Mumie Ramesse III.; smrtelné zranění krku zahaleno při mumifikaci

Konec vlády Ramesse III. byl poznamenán četnými vzpourami a spiknutími. Například vezír Dolního Egyptu, pravděpodobně to byl již zmíněný Hewernef, ovládl město v Tell Atrib, načež byl faraonem z města vyhnán a zbaven úřadu. Hlavním důvodem fatálního spiknutí ale byla zřejmě volba syna Ramesisu-heqamaat-meriamun Ramesse IV. legitimním nástupcem. Spiknutí z harému vedla vedlejší žena Tiye se synem Pentawerem, kterého ho chtěla dosadit na trůn. Pomoci úplatků do spiknutí spolu zavlekli dalších asi 30 služebníků, správců harému, hlavního správce paláce včetně kapitána lučišníků Binemwese, původem z Nubie. Faraona přepadli a prořízli mu hrdlo. Spiknutí bylo odhaleno a účastníci souzeni a potrestáni.[15][7][p 7]
Zachoval se záznam o soudních procesech se spiklenci „Judical Papyrus“ (uložený v Muzeu Turin)"[16], který obsahuje obvinění, rozsudky a způsoby potrestání spiklenců. Za hlavní pomocníky vedlejší ženy Tiy a Pentawera byli označeni správce harému Pebekkamen a královský komorník Mesedsur, kteří vraždu faraona provedli. Většina spiklenců byla popravena. Princi Pentawerovi byla povolena sebevražda. Co se stalo královně Tiyi, není známo. Mrtvý faraon Ramesse byl tradičně mumifikován a uložen do hrobky KV11. Po pozdějším přestěhování do hrobky DB/TT320 v Dér el-Bahrí, kde byla, spolu s jinými, mumie Ramesse III. v roce 1886 nalezena a spolehlivě identifikována, se také nacházela neidentifikovaná mumie, o které se spekulovalo, že by to mohl být princ Pentawera. Obě uvedené mumie byly z podnětu Zahi Hawasse podrobeny detailnímu průzkum CT skenováním a také analýze vzorků jejich DNA. CT sken mumie Ramesse potvrdil vážné a rozsáhlé poranění v oblasti hrtanu, široké asi 70 mm zasahující až do krční páteře mezi 5. až 7. obratlem. Průdušnice byla protnuta. Je tedy zřejmé, že po těchto poraněních následovala smrt.
Neidentifikovaná mumie antropologicky odpovídala muži ve věku 18–20 let. Podstatné bylo zjištění, že posmrtná mumifikace nebyla provedena a navíc tělo bylo pokryto načervenalou kozí kůží a inflace plic potvrzoval smrt udušením. Analýza DNA prokázala shodu Y mužského chromosomu obou testovaných mumií. Z toho vyplynulo, že původně neidentifikovaná mumie patři princi Pentawerovi, a že jeho smrt nastala uškrcením. Ten posmrtně nebyl mumifikován a v potupném stavu uložen do hrobky.[4]

Hrobka KV11[editovat | editovat zdroj]

Původní hrobku KV11 se stavěla pro faraon Setnachta, nebyla dokončena a po jeho krátké vládě byl pohřben do KV14, kterou Ramesse III. zabral po královně Tausret . Vlastní hrobku KV11 Ramesse dokončil. Hrobka byla objevena J. Morganem[17] v 1895. Celková délka hrobky je 125 m, sestává ze tří koridorů, přičemž třetí koridor prochází hrobkou KV10 sporného panovníka 19. dynastie Amenmesse. Výzdoba obsahuje náboženské texty texty z knihy Amduat a podobných jako je Kniha Brány (do podsvětí) a další. Scény provedené v hlubokém reliéfu jsou pestrobarevné a obsahují faraona ve společnosti bohů Hathor, Atum, Maat, Isis. V pohřební komoře se nacházel sarkofág z červeného kvarcitu, který byl původně určen pro Setiho II.. Mumie Ramesse byla v pozdější době přemístěna do hrobky DB/TT320 v Dér el-Bahrí a v roce 1886 byla Masperem vyzvednuta a uložena v Káhirském Muzeu.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Unifikovaná chronologie akceptovaná Českou egyptologií.
  2. v současnosti město v Tell Atrib
  3. Breasted § 151-411
  4. Breasted § 161-168
  5. [acre]=4047㎡
  6. ~65 km severně od Asuánu
  7. podrobný popis viz Breasted §416-456

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. VERNER, Miroslav. Abúsír.V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 268. 
  3. a b c d e BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c HAWASS, Zahi. Revisiting the harem conspiracy and death of Ramesses III: anthropological, forensic, radiological, and genetic study [online]. BMJ 2012;345:e8268, 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Theban Mapping Project [online]. Egypt: [cit. 2019-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-01. (anglicky) 
  6. a b SHOW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt [online]. Oxford: Oxford Press, 2003. S. 296-303. Dostupné online. ISBN 978-0-19-280458-7. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i j BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §398 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Papyrus Harris [online]. Heidelberg: Dostupné online. (anglicky) 
  9. PRITCHARD, James. Ancieent Ester Tesxts [online]. New Jersey: Princeton University, 1969. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Hymn of Merneptah [online]. Reshafim: 2000 [cit. 2019-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-29. (anglicky) 
  11. SINCLAIR, Mark. Aegean civilization [online]. Encyclopedia Britanica, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  12. A Prince's Tomb in the Valley of the Kings [online]. Chicago: 1973. Dostupné online. (anglicky) 
  13. 19th and 20th Dynasty [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BREASTED, James Henry. Earlier Histrical Rcords of Ramses III, The Epigrphic survay [online]. Chicago: 1930. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Ramesses III. – a conspiracy on Pharaoh's court [online]. Liberec: Dostupné online. (anglicky) 
  16. TÖPFER, Susane. The Turin Papyrus Online Platform (TPOP): An Introduction [online]. Torino: Rivista del Museo Egizio, 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Acques de Morgan (1857-1924) [online]. Marseille: 1924. Dostupné online. (francouzsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Avdijev, Vsevolod Igorevič, Dějiny starověkého Východu, Praha 1955
  • P. Grandet: Ramsès III. Histoire d'un règne. Paris 1993
  • William F. Edgerton, The Strikes in Ramses III's Twenty-Ninth Year, JNES 10, No. 3 (July 1951), pp. 137–145
  • Barbara Cifola (1988), Ramses III and the Sea Peoples: A Structural Analysis of the Medinet Habu Inscriptions, NOVA SERIES, Vol. 57, No. 3 (1988),

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Setnacht
Znak z doby nástupu Egyptský král
1187–1157 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ramesse IV.