Nástupu prvního krále 20. dynastie Setnachta předcházelo období slabých vlád, jimiž byl charakterizován závěr předchozí 19. dynastie. Setnacht je ve svých nápisech charakterizuje jako období všeobecného chaosu a bezvládí a zdá se, že v tomto případě nejde o popis zcela nadsazený.[3] Jeho nástupci Ramessi III. se sice podařilo odrazit útok tzv. mořských národů a udržet moc Egypta nad některými územími v Syropalestině, nicméně jeho dlouhá vláda při stávajícím nástupnickém systému vedla ke znefunkčnění politické role dynastie s rušivým dopadem na administrativní systém.[4] Nicméně z počátku byla jeho vláda úspěšná v nastolení stability a relativní moci říše směrem do Syropalestiny a na jihu do Núbie. Dařila se obnova zavlažovacího systému a pokračovala rozsáhlá výstavba chrámů v Karnaku. Avšak závěr jeho vlády byl opět poznamenán hospodářskou krizí a všeobecně panující korupcí.[5] To vedlo k postupné ztrátě vlivu panovníků na státní správu a k vleklému úpadku donucovací schopnosti dvora ve vztahu k jiným mocenským centrům, zejména vrstvy chrámových kněží a nomarchů.[4] Tyto procesy se prohlubovaly i za doby panování dalších faraonů a v podstatě byly dovršeny za vlády Ramesse IX.,[6] který již vládl jen z města Tanis. Egypt ztratil vládu v Palestině i Núbii a opět se mocensky rozdělil na Horní (jižní část Egypta přibližně od města Memfis) a Dolní Egypt (severní část v povodí Nilu a jeho delty).[7]
↑DIJK, Jacobus van. Amarnské období a konec Nové říše. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN80-7257-975-4. Kapitola 10, s. 319n.
↑ abTRIGGER, Bruce Graham, et al. Starověký Egypt: dějiny společnosti. Překlad Renata Landgráfová, Jana Mynářová. Praha: Volvox Globator, 2005. 451 s. ISBN80-7207-535-7. S. 203n.
↑DIJK, Jacobus van. Amarnské období a konec Nové říše. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN80-7257-975-4. Kapitola 10, s. 322n.