První přechodná doba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Egyptská říše
Dvě země
tȝwy
 Stará říše cca 2181–cca 2055 př. n. l. Střední říše 
Státní znak
znak
geografie
hlavní město:
Mennofer (cca 2181-2160 př.n.l. – 7./8. dynastie)
Henen-nesut (cca 2160-2050 př.n.l. – 9./10. dynastie)
Veset (cca 2134-2061 př.n.l. – 11. dynastie)
obyvatelstvo
státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející:
Stará říše Stará říše
Nástupnické:
Střední říše Střední říše

První přechodná doba je období dějin starověkého Egypta odpovídající době vlády 9. dynastie11. dynastie (přibližně 2160 – 2055 před n. l.). Někdy se do tohoto období zařazuje také 7. a 8. dynastie. Pak by byl počátek tohoto období kolem roku 2181 př. n. l.

V této době je Egypt rozdělen na dvě části, spravované z Herakleopolis Magna (severní část) a z Théb (jižní část). Tyto dvě části spolu válčily o vládu nad celým Egyptem. Na konci tohoto období thébský král Nebhepetre Mentuhotep II. zvítězil nad hérakleopolským panovníkem a znovu sjednotil Egypt.

První přechodná doba následovala po Staré říši a předcházela Střední říši.[1]

Příčiny vzniku První přechodné doby[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 6. dynastie začal být úřad nomarchů (správců jednotlivých částí Egypta) dědičný. Cílem této změny byla původně snaha zvýšit účinnost správy provinčních nomů.[1] Jejich správci tak získali přístup k zemědělským produktům, které byly původně soustředěny v rukou panovníka a původně pouze přerozdělovány.

Provincie začaly bohatnout a aristokracie se snažila vyrovnat královskému dvoru. Původně homogenní vrstva vládnoucích úředníků se začala hierarchizovat a postupně došlo k decentralizaci moci. Začaly být stavěny větší nekrálovské hrobky s bohatší pohřební výbavou.

Některé texty také naznačují, že opakované nízké nilské záplavy způsobily hladomor, který vedl k hospodářské krizi. Neolitický subpluviál, tedy vlhčí podnebí, však skončil již během období Staré říše a hospodářství Egypta se pravděpodobně s touto změnou bez obtíží vyrovnalo. Nedávné výzkumy v oblasti Elefantiny dokonce naznačují, že výše hladiny Nilu během záplav na začátku Prvního přechodného období byla spíše nadprůměrná.[1]

Politické dějiny[editovat | editovat zdroj]

Chronologie
starověkého Egypta


Crook and flail.svg

Tématické články
EgyptologieEgyptské dynastieEgypťané
FaraonHieroglyfyNáboženství
PísemnictvíPolitická správa
Staroegyptské názvy Egypta
Předdynastická doba
0. dynastieDynastická rasa
Bau z Pe a NechenuNakádaNechen
Archaická doba
1., 2. dynastie
CenejMaatMeniSerech
Stará říše
3., 4., 5., 6. dynastie
PyramidySluneční chrámTexty pyramid
První přechodná doba
7., 8., 9., 10., 11. dynastie
Knihy moudrých rad do života
Střední říše
12. dynastie
Fajjúmská oázaTexty rakví
Druhá přechodná doba
13., 14., 15., 16., 17. dynastie
HatueretHyksósové
Nová říše
18., 19., 20. dynastie
Amarnské obdobíAmonAton
Kniha mrtvýchVeset
Třetí přechodná doba
21., 22., 23., 24., 25. dynastie,
Božská manželkaVesetští velekněží
Pozdní doba
26., 27., 28., 29., 30. dynastie
Druhá perská nadvláda
NaukratisMammisiSajská renesance
Řecko-římská doba
Makedonská dynastie, Ptolemaiovci
AegyptusAlexandrieDémotická kronika
HermetismusManehto
MúsaionPtolemaiovský EgyptSerapis
Eye of Horus bw.svg
editovat šablonu


Dějiny První přechodné doby můžeme rozdělit na dvě části – na dobu vlády pouze Hérakleopolských vládců a na dobu soupeření Hérakleopole a Théb. Druhá část trvala 90 až 110 let.[1]

O první části toho příliš nevíme. Panovníci 7. dynastie vládli asi 70. let a někteří historikové se domnívají, že patrně nikdy neexistovala. Panovníci vládnoucí po 8. dynastii přesunuli své sídlo do Hérakleopole Magny, která se nacházela v severní části Egypta u vstupu do Fajjúmské oázy. Jižní část Horního Egypta nikdy neovládli, zde se postupně prosadili nomarchové pocházející z Théb.

Žádný z panovníků vládnoucích v Herakleopoli Magna po sobě nezanechal památky, nebo alespoň žádné nebyly nalezeny. Neznáme délku vlády panovníků, o nichž se zmiňuje Manetho jako o panovnících 8. a 9. dynastie, ani jak za sebou následovali. Podle Manétha založil herakleopolskou dynastii Chetej, o kterém však nevíme, jakého byl původu ani jak se dostal na trůn. Všichni panovníci vládnoucí v Herakleopoli se však snažili navázat na memfidskou královskou tradici. Nechávali se i nadále pohřbívat v Sakkáře a několik panovníků 8. dynastie přijalo jméno Neferkare Pepiho II., který byl posledním panovníkem Staré říše.[1]

V této době se v oblasti Dolního Egypta pravděpodobně vytvořilo další centrum moci, které však asi nemělo dlouhého trvání. Na jih od středoegyptského sídla Asjút byla nalezena hrobka zvaná Kóm Dara, nacházející se v Daře. Její majitel je neznámý, ale jedná se o monumentální hrobku místního typu používanou pro bohatší vrstvy. Podle rozměrů (138 x 144 m, na výšku 20 m)[1] patřila nějakému místnímu nomarchovi, kterému se podařilo vytvořit centrum moci. Protože však to bylo blíže Herakleopoli, než jak to bylo v případě později vzniklého Thébského království, pravděpodobně toto centrum moci pod tlakem královského dvora brzy zaniklo.

O druhé části dějin První přechodné doby máme více informací, které pocházejí hlavně z hrobek v Tárifu, kde se nechávali pohřbít první panovníci 11. thébské dynastie. Jejím zakladatelem byl Mentuhotep I. a jeho nástupcem byl Schertauej Antef I. Oba vládli přibližně 15 let. Antef I. si nechal postavit hrobku typu saff (typ vycházející z místních zvyklostí stavby hrobek nekrálovských osob, kdy se vykopal dvůr pro pohřební kaple s pohřebními šachtami pro majitele a jeho rodinu). Tato hrobka má velké rozměry 54 x 300 m a naznačuje již mocenské postavení tohoto panovníka.

Po Antefovi I. vládl padesát let[1] Vahanch Antef II. Dobyl abydský nom a zaútočil i na území hornoegyptského 10. nomu, čímž rozpoutal boje mezi Herakleopolí Magna a Thébami. Antef II. byl zastaven u asjútského nomu a Abydos byl dokonce na krátký čas zpět dobyt herakleopolskými vojsky. Jeho nástupce Nachmebtepnefer Antef III. v bojích pokračoval a sjednocení Egypta dovršil vnuk Antefa I. Mentuhotep II.

Zhodnocení První přechodné doby[editovat | editovat zdroj]

První přechodná doba byla obdobím společenských zmatků a změn. Došlo k decentralizaci panovnické moci, mocenským bojům mezi nomarchy a ztrátě vážnosti faraona. Vlivem zbohatnutí provincií došlo také k rozvoji lidové tvorby a rozšíření řemeslných znalostí. Místní správci si vydržovali vlastní řemeslníky, nezávislé na panovnickém dvoře.

Došlo také ke změně tvaru nádob. Během Staré říše byly vyráběny nádoby vejčitého tvaru. V Horním Egyptě se během Prvního přechodného období změnil tvar nádob na nádoby vakovitého tvaru, které se nemusely při výrobě příliš ručně upravovat. Vliv na jejich výrobu mělo rozšíření hrnčířského kruhu, který byl vynalezen o dvě století dříve.

Do hrobek i prostých lidí začaly být dávány předměty vyrobené speciálně pro tyto účely, např. modely lodí, řemeslných dílen, dřevěné sošky nosičů obětin. Hlavu mumifikovaného zemřelého začaly zakrývat masky vyrobené ze sádry a plátna. Na rakve začaly být zapisovány Texty rakví, které vznikly z Textů pyramid Staré říše a rozšířily se hlavně v době Střední říše.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4

Související články[editovat | editovat zdroj]