Přeskočit na obsah

Ajjúbovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ajjúbovský sultanát
الأيوبيون
ئەیووبی
11711260/1341
Vlajka státu
Vlajka státu
vlajka
Geografie
Mapa
Ajjúbovský sultanát v období po skonu sultána Saladina roku 1193
Rozloha
2 000 000 km² (odhad k 1 190)
1 700 000 km² (odhad k 1200)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
7 200 000 (odhad k 12. století)
Národnostní složení
Státní útvar
Abbásovský chalífátAbbásovský chalífát Abbásovský chalífát (formální podřízení)
Vznik
Zánik
1260 – vyplenění Aleppa Mongoly
1341 – konec vlády posledního ajjúbovského emíra v Hamá
Státní útvary a území
Předcházející
Fátimovský chalifát Fátimovský chalifát
Zengíovci Zengíovci
Jeruzalémské království Jeruzalémské království
Zurajdovci Zurajdovci
Gruzínské království Gruzínské království
Šáhští Arméni Šáhští Arméni
Artukovci Artukovci
Následující
Mamlúcký sultanát Mamlúcký sultanát
Rasúlovci Rasúlovci

Ajjúbovci nebo dynastie Ajjúbovců (arabsky الأيوبيون‎‎, al-Ayyūbīyūn, kurdsky خانەدانی ئەیووبیان‎, Xanedana Eyûbiyan) byla vojenská dynastie založená fátimovským vezírem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin.[1] Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem.

Dynastie vládla v 12. a 13. století v Egyptě, Sýrii, Jemenu, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii) a velké části Severní Afriky.[1]

Založení dynastie

[editovat | editovat zdroj]

Saladin byl kurdským generálem v protikřižáckém tažení uspořádaném Núr ad-Dínem, emírem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí Egypta Evropany při Třetí křížové výpravě.

Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc. Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.

Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil šíitský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.

Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.[1]

Po Saladinově smrti se říše začala rozpadat. V samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.

Členové dynastie

[editovat | editovat zdroj]

Ajjúbovci vládnoucí v Egyptě

[editovat | editovat zdroj]
Ajjúbovská keramika z Egypta
Ajjúbovská zeď v Káhiře

Ajjúbovci vládnoucí v Damašku

[editovat | editovat zdroj]

Ajjúbovští emírové v Aleppu (Halábu)

[editovat | editovat zdroj]
Ajjúbovská mince z Aleppa nesoucí jméno emíra Az-Záhira
Minaret velké mešity v aleppské citadele postavená Az-Záhirem v roce 1214

Ajjúbovci vládnoucí v Chamatu (Hamá)

[editovat | editovat zdroj]

Ajjúbovci vládnoucí v Homsu

[editovat | editovat zdroj]

Ajjúbovští emírové v Keraku/Zajordánsku

[editovat | editovat zdroj]

Ajjúbovci vládnoucí v Horní Mezopotámii

[editovat | editovat zdroj]

Ajjúbovci vládnoucí v Hisn Kajfá

[editovat | editovat zdroj]

Tento rod pokračoval až do 16. století.

Ajjúbovci vládnoucí v Jemenu

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayyubid dynasty na anglické Wikipedii.

  1. a b c Lunde P.: Islám, Euromedia Group k. s., Praha 2004, str. 64, ISBN 80-242-1093-2

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]