Ajjúbovci

Ajjúbovský sultanát Eyûbî (kurdsky) الأيوبيون ئەیووبی ↓ 1171–1260/1341  →  → Vlajka Znak
Geografie Ajjúbovský sultanát v období po skonu sultána Saladina roku 1193
Hlavní město	Káhira (1171–1174, 1218–1250) Damašek (1174–1218) Aleppo (1250–1260) Hamá (do roku 1341)
Rozloha	2 000 000 km² (odhad k 1190) 1 700 000 km² (odhad k 1200)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	7 200 000 (odhad k 12. století)
Národnostní složení	Arabové, Koptové, Syřané, Židé, Kurdové, mamlúci (Kypčaci)
Jazyky	arabština (majoritní), kurmándží (vládnoucí třída, aristokracie, armáda), perština, turečtina
Náboženství	šáfiovský sunnitský islám (státní), ší'itský islám, judaistické, křesťanské
Státní útvar
Státní zřízení	konfederace řízená dědičnou monarchií
Mateřská země	suverénní stát (1171–1260) Abbásovský chalífát Abbásovský chalífát (formálně, nábožensky)
Měna	dinár, dirham
Vznik	1171 – založení Saladinem
Zánik	1260 – vyplenění Aleppa Mongoly 1341 – konec vlády posledního ajjúbovského emíra v Hamá
Státní útvary a území
Předcházející Fátimovský chalifát Zengíovská říše Jeruzalémské království Zurajdovci Gruzínské království Šáh-Arméni Artukovci Následující Mamlúcký sultanát Rasúlovci

Ajjúbovci (arabsky الأيوبيون‎‎, al-Ayyūbīyūn, kurdsky ئەیووبییەکان‎, Eyûbiyan) byla vojenská muslimská (sunnitská) dynastie založená zengíovským vojevůdcem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin. Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem a založil dynastii Ajjúbovců. Podařilo se mu ovládnout značnou část zengíovské říše a sjednotit muslimy proti křižákům v Levantě.

Dynastie vládla ve 12. a 13. století Egyptu, Sýrii, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii), Jemenu a velké části Severní Afriky. V Egyptě vládla do roku 1250. V jiných částech se různé větve ajjúbovské dynastie udržely až do začátku 16. století.

Historie

Pod Zengíovci

Saladin byl jedním z vojevůdců v protikřižáckém tažení uspořádaném atabegem Núr ad-Dínem, vládcem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí fátimovského Egypta Evropany během tažení jeruzalémského krále Amauryho. Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc.

Založení dynastie

Dirham ražený Saladinem

Ajjúbovská zeď v Káhiře

Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.

Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil ší'itský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.

Expanze

Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.

Po Saladinově smrti se říše začala rozpadat. V samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.

Seznam panovníků ajjúbovské dynastie

Ajjúbovci vládnoucí v Egyptě

Saladinův orel z Káhirské citadely

Ajjúbovská keramika z Egypta

• Saláh al-Dín Jusúf ben Ajjúb 1171–1193
• Al-Azíz 1193–1198
• Al-Mansúr 1198–1200
• Al-Ádil (někdy zvaný Safadin) 1200–1218
• Al-Kámil 1218–1238
• Al-Ádil II. 1238–1240
• As-Sálih Ajjúb 1240–1249
• Al-Muazzam Turanšáh 1249–1250 (po jeho zavraždění vládla tři měsíce roku 1250 Šagrat Al Durr)
• Al-Ašraf II. 1250 (pouze formálně, ve skutečnosti vládl mamlúk Ajbak)

Ajjúbovci vládnoucí v Damašku

• Saláh ad-Dín Jusúf ben Ajjúb 1174–1193
• Al-Afdal 1193–1196
• Al-Ádil I. (Safadin) 1196–1218
• Al-Mu'azzam 1218–1227
• An-Násir Daúd 1227–1229
• Al-Ašraf 1229–1237
• As-Sálih Ismaíl 1237–1238
• Al-Kámil 1238
• Al-Ádil II. 1238–1239
• As-Sálih Ajjúb 1239
• As-Sálih Ismaíl (podruhé) 1239–1245
• As-Sálih Ajjúb (podruhé) 1245–1249
• Turanšáh 1249–1250
• An-Násir Jusúf 1250–1252

Ajjúbovští emírové v Aleppu (Halábu)

Ajjúbovská mince z Aleppa nesoucí jméno emíra Az-Záhira

Minaret velké mešity v aleppské citadele postavená Az-Záhirem v roce 1214

• Saladin 1183–1193
• Az-Záhir 1193–1216
• Al-Azíz 1216–1236
• An-Násir Jusúf 1236–1260

Ajjúbovci vládnoucí v Chamatu (Hamá)

• Al-Muzaffar I 1178–1191
• Al-Mansúr I 1191–1221
• Al-Násir 1221–1229
• Al-Muzaffar II 1229–1244
• Al-Mansúr II 1244–1284
• Al-Muzaffar III 1284–1300
• Al-Muajjád 1310–1331
• Al-Afdal 1331–1342

Ajjúbovci vládnoucí v Homsu

• Al-Káhir 1178–1186
• Al-Mudžáhid 1186–1240
• Al-Mansúr 1240–1246
• Al-Ašraf 1248–1263

Ajjúbovští emírové v Keraku (Zajordánsku)

• An-Násir Daúd 1229–1249
• Al-Mughlíb 1249–1263

Ajjúbovci vládnoucí v Horní Mezopotámii

• Saladin 1185–1193
• Al-Ádil I 1193–1200
• Al-Awhad 1200–1210
• Al-Ašraf 1210–1229
• Al-Muzaffar 1220–1247
• Al-Kámil 1247–1260

Ajjúbovci vládnoucí v Hisn Kajfá

• As-Sálih Ajjúb 1232–1239
• Al-Mu'azzam Turánšáh 1239–1249
• Al-Awhad 1249–1283

Tento rod pokračoval až do 16. století.

Ajjúbovci vládnoucí v Jemenu

• Al-Mu'azzam Turánšáh 1173–1181
• Al-Azíz Tughtegin 1181–1197
• Muíz ud-Dín Ismáíl 1197–1202
• An-Násir Ajjúb 1202–1214
• Al-Muzaffar Sulajmán 1214–1215
• Al-Mas'úd Júsuf 1215–1229

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayyubid dynasty na anglické Wikipedii.

Související články

• Křižácká tažení do Egypta
• Saladin

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajjúbovci na Wikimedia Commons
• Ajjúbovská dynastie Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)

Autoritní data	Biblio: b9c3c340-c8f8-4b28-8f22-e7badfeeaaab NKC: jx20071024012 GND: 118647466 NDL: 00576440 NLI: 987007282441005171 TDVİA: eyyubiler VIAF: 50018958 WorldCat Entities: E39PCjG8wjMqcmWFM7kKGpfhd3

Portály: Křížové výpravy