Ajjúbovci

	; vlajka
geografie	; Ajjúbovský sultanát v období po skonu sultána Saladina roku 1193
	; Ajjúbovský sultanát v období po skonu sultána Saladina roku 1193
hlavní město:	Káhira (1171–1174, 1218–1250); Damašek (1174–1218); Aleppo (1250–1260); Hamá (do roku 1341)
rozloha:	2 000 000 km² (odhad k 1 190); 1 700 000 km² (odhad k 1200)
	obyvatelstvo
počet obyvatel:	7 200 000 (odhad k 12. století)
národnostní složení:	Arabové, Koptové, Syřané, Židé, Kurdové, Mamlúci
jazyky:	arabština, kurdština, turečtina
náboženství:	šáfiovský sunnitský islám (státní), ší'itský islám, judaistické, křesťanské
	státní útvar
státní zřízení:	konfederace řízená dědičnou monarchií
mateřská; země:	Abbásovský chalífát (formální podřízení)
měna:	dinár
vznik:	1171
zánik:	1260 – vyplenění Aleppa Mongoly; 1341 – konec vlády posledního ajjúbovského emíra v Hamá
	státní útvary a území
	Fátimovský chalifát
	Zengíovci
	Jeruzalémské království
	Zurajdovci
	Gruzínské království
	Šáhští Arméni
	Artukovci
	Mamlúcký sultanát
	Rasúlovci

Ajjúbovci nebo dynastie Ajjúbovců (arabsky الأيوبيون‎‎, al-Ayyūbīyūn, kurdsky خانەدانی ئەیووبیان‎, Xanedana Eyûbiyan) byla vojenská dynastie založená fátimovským vezírem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin.^[1] Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem.

Dynastie vládla v 12. a 13. století v Egyptě, Sýrii, Jemenu, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii) a velké části Severní Afriky.^[1]

Založení dynastie[editovat | editovat zdroj]

Saladin byl kurdským generálem v protikřižáckém tažení uspořádaném Núr ad-Dínem, emírem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí Egypta Evropany při Třetí křížové výpravě.

Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc. Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.

Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil šíitský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.

Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.^[1]

Po Saladinově smrti se říše začala rozpadat. V samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.