Mamlúci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osmanští mamlúčtí kopíjníci na počátku 16. století. Lept od Daniela Hopfera (circa 1526–1536), Britské muzeum, Londýn[1]

Mamlúk (arabsky مملوك‎ romanizováno: mamlūk (jednotné číslo), مماليك, mamālīk (množné číslo), přeloženo jako „ten, kdo je vlastněn“,[2] míněno „otrok“,[3] také přepisováno jako Mameluk, mamluq, mamluk, mamluke, mameluke, mamaluke nebo marmeluke) je termín nejčastěji označující nearabské, etnicky různorodé (většinou jihoruské,[4][5] turkické, kavkazské, východoevropské a jihovýchodoevropské) otrokářské vojáky a osvobozené otroky, kteří byli přiděleni vojenské a administrativní povinnosti, sloužící vládnoucím arabským dynastiím v muslimském světě.[2][6][7][8]

Nejdéle trvající mamlúckou říší byla rytířská vojenská třída ve středověkém Egyptě, která se vyvinula z řad otrokářských vojáků.[2][7] Původně byli mamlúkové otroci turkického původu z eurasijské stepi,[2][7][8][9], ale instituce vojenského otroctví se rozšířila i na Čerkesy,[2][7][8][10] Abcháze,[11][12][13] Gruzíny,[2][7][14][15][16] Armény,[2][7][8][17] Rusy,[8] a Maďary,[7] stejně jako na národy z Balkánu, jako Albánci,[7][18] Řekové,[7] a jižní Slované[7][18][19] (viz Saqaliba). Také se rekrutovali z řad Egypťanů.[20] „Fenomén Mamlúk/Ghulam“[6], jak David Ayalon nazval vytvoření specifické válečnické třídy[21], měl velký politický význam; už pro jednu věc - vydržela téměř 1000 let, od 9. do 19. století.

Postupem času se z mamlúků stala silná vojenská rytířská třída v různých muslimských společnostech, které ovládali arabští vládci.[2] Zejména v Egyptě[2], ale také v Levantě, Mezopotámii a Indii měli mamlukové politickou a vojenskou moc. V některých případech dosáhli hodnosti sultána, zatímco v jiných drželi regionální moc jako emírové nebo bejové. Nejpozoruhodněji se mamlúcké frakce zmocnily sultanátu soustředěného na Egypt a Sýrii a ovládaly jej jako mamlúcký sultanát (1250–1517).[2] Mamlucký sultanát slavně porazil Ílchanát v bitvě u Ajn Džálút. Dříve bojovali proti západoevropským křesťanským křižákům v letech 1154–1169 a 1213–1221, čímž je fakticky vyhnali z Egypta a Levanty. V roce 1302 mamlúcký sultanát formálně vyhnal z Levanty poslední křižáky, čímž skončila éra křížových výprav.[7][22]

Zatímco mamlúkové byli zakoupeni jako majetek,[2] jejich postavení stálo nad obyčejnými otroky, kteří nesměli nosit zbraně ani vykonávat určité úkoly. V místech, jako je Egypt, od dynastie Ajjúbovců do dob Muhammada Alí Paši z Egypta, byli mamlukové považováni za „opravdové pány“ a „opravdové válečníky“, se sociálním postavením nad běžnou populací v Egyptě a Levantě.[7] V jistém smyslu byli jako zotročení žoldáci.[2][20][23]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mamalucke (Mamelukes) [online]. London: British Museum, 2021 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l Oxford Business Group. Warrior kings: A look at the history of the Mamluks [online]. Oxford Business Group, 2012 [cit. 2021-03-01]. S. 332–334. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2020. (anglicky) 
  3. AYALON, David. Encyclopaedia of Islam, Second Edition. Mamlūk. Redakce Bosworth C. E.. Leiden: Brill Publishers, 2012. ISBN 978-90-04-08112-3. DOI 10.1163/1573-3912_islam_COM_0657. (anglicky) 
  4. Mamluk Period. met museum.com. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Mamluk dynasty. britishmuseum.com. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b FREAMON, Bernard K. Possessed by the Right Hand: The Problem of Slavery in Islamic Law and Muslim Cultures. Redakce Freamon Bernard K.. Leiden: Brill Publishers, 2019. (Studies in Global Slavery; sv. 8). ISBN 978-90-04-36481-3. DOI 10.1163/9789004398795_006. S2CID 191690007. Kapitola The "Mamluk/Ghulam Phenomenon" — Slave Sultans, Soldiers, Eunuchs, and Concubines, s. 219–244. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i j k l STOWASSER, Karl. Manners and Customs at the Mamluk Court. Muqarnas. Leiden: Brill Publishers, 1984, s. 13–20. ISSN 0732-2992. DOI 10.2307/1523052. JSTOR 1523052. S2CID 191377149. (anglicky) 
  8. a b c d e POLIAK, A. N. Muslims, Mongols, and Crusaders: An Anthology of Articles Published in the "Bulletin of the School of Oriental and African Studies". Redakce Hawting Gerald R.. London and New York: Routledge, 2005. ISBN 978-0-7007-1393-6. DOI 10.1017/S0041977X0009008X. JSTOR 609130. S2CID 155480831. Kapitola The Influence of C̱ẖingiz-Ḵẖān's Yāsa upon the General Organization of the Mamlūk State, s. 27–41. (anglicky) 
  9. ISICHEI, Elizabeth. A History of African Societies to 1870. [s.l.]: Cambridge University Press, 1997. Dostupné online. S. 192. (anglicky) 
  10. MCGREGOR, Andrew James. A Military History of Modern Egypt: From the Ottoman Conquest to the Ramadan War. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0275986018. S. 15. (anglicky) 
  11. А.Ш.Кадырбаев, Сайф-ад-Дин Хайр-Бек – абхазский "король эмиров" Мамлюкского Египта (1517–1522), "Материалы первой международной научной конференции, посвященной 65-летию В.Г.Ардзинба". Сухум: АбИГИ, 2011, pp. 87–95
  12. Thomas Philipp, Ulrich Haarmann (eds), The Mamluks in Egyptian Politics and Society. (Cambridge: Cambridge University Press, 1998), pp. 115–116.
  13. Jane Hathaway, The Politics of Households in Ottoman Egypt: The Rise of the Qazdaglis. Cambridge: Cambridge University Press, 1997, pp. 103–104.
  14. "Relations of the Georgian Mamluks of Egypt with Their Homeland in the Last Decades of the Eighteenth Century". Daniel Crecelius and Gotcha Djaparidze. Journal of the Economic and Social History of the Orient, Vol. 45, No. 3 (2002), pp. 320–341. ISSN 0022-4995
  15. Basra, the failed Gulf state: separatism and nationalism in southern Iraq, p. 19, na Knihách Google By Reidar Visser
  16. HATHAWAY, Jane. The Military Household in Ottoman Egypt. International Journal of Middle East Studies. February 1995, s. 39–52. DOI 10.1017/s0020743800061572. S2CID 62834455. (anglicky) 
  17. Walker, Paul E. Exploring an Islamic Empire: Fatimid History and its Sources (London, I. B. Tauris, 2002)
  18. a b István Vásáry (2005) Cuman and Tatars, Cambridge University Press.
  19. T. Pavlidis, A Concise History of the Middle East, Chapter 11: "Turks and Byzantine Decline". 2011
  20. a b Thomas Philipp & Ulrich Haarmann. The Mamluks in Egyptian Politics and Society.
  21. AYALON, David. The Mamlūk military society. [s.l.]: Variorum Reprints, 1979. ISBN 978-0-86078-049-6. (anglicky) 
  22. ASBRIDGE, Thomas. The Crusades Episode 3 [online]. BBC [cit. 2012-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Behrens-Abouseif, Doris. Cairo of the Mamluks: A History of Architecture and Its Culture. New York: Macmillan, 2008.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]