Arméni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arméni
Հայեր
Hayer
1. řada Tigranés Veliký, Mesrop Maštoc, Vardan Mamikonjan, Mojžíš z Chorény, Řehoř z Nareku 2. řada: Levon I, Chačatur Abovjan, Mkrtič Chrimjan, Hovhannes Tumanjan, Andranik 3. řada: Aram Manukjan, Komitas, Martiros Sarjan, Aram Chačaturjan, William Saroyan 4. řada: Tigran Petrosjan, Viktor Ambarcumjan, Charles Aznavour, Vazgen Sarkisjan, Serj Tankian
Populace
cca 8 mil.[1]
Arménie Arménie 3 145 354[2]
Rusko Rusko 1 182 388[3]–2 900 000[4]
USA USA 483 366[5]–1 500 000[6]
Francie Francie 250 000[7]–750 000[8]
Gruzie Gruzie 248 929[9]
SýrieSýrie Sýrie 150 000[10]
Vlajka Náhorního Karabachu Náhorní Karabach (de facto) 137 380[11]
Írán Írán 120 000[12]
Libanon Libanon 100 000[13]
Ukrajina Ukrajina 100 000[14]
TureckoTurecko Turecko 60 000[15]
KanadaKanada Kanada 55 740[16]
Abcházie Abcházie 41 864[17]
Jazyk(y)
Arménština
Náboženství
Arménská apoštolská církev

Arméni jsou starobylý národ indoevropského původu, který přes 3 500 let nepřetržitě obývá Arménskou vysočinu, v níž leží dnešní Arménie. Dlouhá a bolestná historie Arménů způsobila, že z přibližně osmi milionů příslušníků národa žije pět milionů v diaspoře, zejména v Rusku, USA a Francii. Jednou z posledních pohrom byla turecká genocida Arménů (19151918), kvůli níž mají Arméni s Tureckem dodnes velmi napjaté vztahy. Arméni hovoří arménským jazykem, který používá zvláštní písmo. Jsou prvním národem, který přijal křesťanství (roku 301); dnes se téměř všichni hlásí k Arménské apoštolské církvi.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Otcem arménské vědy je starověký učenec Anania Širakaci. Významným botanikem byl Armen Tachtadžjan. V časech SSSR se proslavil astronom Viktor Amazaspovič Ambarcumjan a letecký konstruktér Arťom Mikojan. Arménský původ měl i rakouský matematik Emil Artin. Arménský původ měl i známý průkopník eutanázie Jack Kevorkian.

K intelektuálním pilířům starověké Arménie patřili zakladatel arménské církve Řehoř Osvětitel, historik Movses Chorenaci či teolog Řehoř z Nareku. Tvůrcem arménské abecedy byl Mesrop Maštoc. Georgij Ivanovič Gurdžijev byl známým mystikem 20. století.

K nejznámějším Arménům vůbec patřil hudební skladatel Aram Chačaturjan. Zakladatelem moderní arménské hudby byl Komitas. Představiteli klasické hudby byli též Alexander Arutjunjan či Alexander Spendiarjan. V populární hudbě se prosadili někteří představitelé arménské diaspory, například francouzský šansoniér Charles Aznavour, americká zpěvačka Cher, nebo rocker skupiny System of a Down Serj Tankian. Z Arménie naopak vyrážel do světa hráč na duduk Djivan Gasparyan.

Arménský původ měl malíř Ivan Ajvazovskij, stejně jako Američan Arshile Gorky. Ke známým malířům působícím v Arménii patřil Martiros Sarjan.

V sovětském filmu se prosadil režisér Sergej Paradžanov. V Kanadě režisér Atom Egoyan.

Nejznámějším spisovatelem arménského původu je patrně William Saroyan, ovšem ten působil v diaspoře. Zakladatelem moderní arménské literatury byl Chačatur Abovjan. K důležitým jménům patří též Jeghiše Čarenc, Hovhannes Tumanjan, Avetik Isahakjan, Sajať-Nova či Diana Abgar.

Nejvýznamnějším králem starověké Arménie byl Tigranés Veliký, dnes národní hrdina a symbol. Podobnou roli sehrává Andranik Ozanian, bojovník Arménské revoluční federace. Nubar Paša se stal prvním egyptským premiérem. V řadách Rudé armády se za druhé světové války proslavil Ivan Christoforovič Bagramjan. Velmi vlivným politikem v Sovětském svazu byl Anastas Mikojan. Prezidenty samostatné Arménie po roce 1991 byli Levon Ter-Petrosjan, Robert Kočarjan a Serž Sarkisjan. Bojovníkem za připojení Náhorního Karabachu k Arménii byl Vazgen Sarkisjan. Arménskou menšinu v Turecku reprezentoval aktivista Hrant Dink, zavražděný tureckými nacionalisty.

Do dějin mezinárodního obchodu se zapsal Calouste Gulbenkian.

Jako i jiné kavkazské národy, mají Arméni slavnou šachovou a zápasnickou školu. Ze šachistů k nejvýznamnějším patří Tigran Petrosjan či Levon Aronjan. Zápasník Armen Nazarjan vyhrál pro samostatnou Arménii první a dosud jedinou zlatou olympijskou medaili (druhou vyhrál již v dresu Bulharska). Jeho kolegové Arsen Julfalakjan a Armen Mkrtčjan mají olympijské stříbro. Levon Julfalakyan vyhrál olympiádu ještě v dresu SSSR.

Reference[editovat | editovat zdroj]

    • VON VOSS, Huberta. Portraits of Hope: Armenians in the Contemporary World. New York: Berghahn Books, 2007. ISBN 9781845452575. S. xxv. 
    • FREEDMAN, Jeri. The Armenian genocide. New York: Rosen Publishing Group, 2008. ISBN 9781404218253. S. 52. 
    • Guntram H. Herb, David H. Kaplan. Nations and Nationalism: A Global Historical Overview: A Global Historical Overview. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2008. ISBN 9781851099085. S. 1705. 
    • Robert A. Saunders, Vlad Struko. Historical dictionary of the Russian Federation. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2010. ISBN 9780810854758. S. 50. 
    • PHILANDER, S. George. Encyclopedia of global warming and climate change. Los Angeles: SAGE, 2008. ISBN 9781412958783. S. 77. 
    • Robert A. Saunders, Vlad Strukov. Historical dictionary of the Russian Federation. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2010. ISBN 9780810874602. S. 51. 
  1. 2001 Official Armenian Census statistics. 2010-01-30. Dostupné online. (anglicky) 
  2. (rusky) National makeup of the population of the Russian Federation (Национальный состав населения Российской Федерации) [online]. Federální služba státní statistiky [cit. 2013-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Robert A. Saunders, Vlad Struko. Historical dictionary of the Russian Federation. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2010. ISBN 978-0-8108-5475-8. S. 50. 
  4. Total ancestry categories tallied for people with one or more ancestry categories reported 2011 American Community Survey 1-Year Estimates [online]. United States Census Bureau [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. THON, Caroline. Armenians in Hamburg: an ethnographic exploration into the relationship between diaspora and success. Berlin: LIT Verlag Münster, 2012. ISBN 978-3-643-90226-9. S. 25. 
  6. TAYLOR, Tony. Denial: history betrayed. Carlton, Victoria: Melbourne University Pub., 2008. ISBN 978-0-522-85482-4. S. 4. 
  7. The State Department for Statistics of Georgia [online]. Dostupné online. (anglicky) , see http://www.statistics.ge/index_eng.htm
  8. ARMENIAN POPULATION IN THE WORLD
  9. National Statistical Service of Nagorno-Karabach Republic. Table 5.1: De Jure Population (Urban, Rural) by Age and Ethnicity [PDF]. 2006-11-16 [cit. 2009-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-05. (anglicky) 
  10. (arménsky) VARDANYAN, Tamara. Իրանահայ համայնք. ճամպրուկային տրամադրություններ [online]. Noravank Foundation, 21 June 2007 [cit. 2013-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. GIBNEY, Matthew J. Immigration and asylum: from 1900 to the present. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2005. ISBN 978-1-57607-796-2. S. 13. 
  12. , Kiev: State Statistics Committee of Ukraine, 2001, http://www.ukrcensus.gov.ua/eng/results/nationality_population/nationality_1/s5/?botton=cens_db&box=5.1W&k_t=00&p=20&rz=1_1&rz_b=2_1%20&n_page=2, retrieved 5 January 2013 [nedostupný zdroj]
  13. "Foreign Ministry: 89,000 minorities live in Turkey".Today's Zaman. 15 December 2008. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.todayszaman.com/newsDetail_getNewsById.action?load=detay&link=161291. Retrieved 5 January 2013. 
  14. , Statistics Canada, 2011, http://www12.statcan.gc.ca/nhs-enm/2011/dp-pd/dt-td/Rp-eng.cfm?LANG=E&APATH=3&DETAIL=0&DIM=0&FL=A&FREE=0&GC=0&GID=0&GK=0&GRP=0&PID=105396&PRID=0&PTYPE=105277&S=0&SHOWALL=0&SUB=0&Temporal=2013&THEME=95&VID=0&VNAMEE=&VNAMEF=, retrieved 20 August 2013 . Of those, 31,075 reported single and 24,675 mixed Armenian ancestry.
  15. (rusky) "В Абхазии объявили данные переписи населения".Delfi. 29 December 2011. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://rus.delfi.lv/news/daily/abroad/v-abhazii-obyavili-dannye-perepisi-naseleniya.d?id=42015926. Retrieved 20 August 2013.  . (According to the 2011 census).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REGATEOVÁ, Anne Elizabeth, Arméni, přel. J. A. Černý, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003.
  • ŘOUTIL, Michal; KOŠŤÁLOVÁ, Petra; NOVÁK, Petr. Katastrofa křesťanů: Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914-1923. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. 742 s. (Pro Oriente; sv. 37). ISBN 978-80-7465-254-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]