Cher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Cher (rozcestník).
Cher

Cher
Základní informace
Rodné jméno Cherilyn Sarkisian LaPierre
Narození 20. května 1946 (71 let)
Původ USA El Centro, Kalifornie
Příčina úmrtí Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Žánry pop
Rock
Dance
R&B
Folk
Povolání zpěvačka, textařka, herečka, producentka, filmová producentka, hudebnice, módní návrhářka, tanečnice, spisovatelka
Aktivní roky 1963-
Vydavatelé Atco, Casablanca, Columbia, EMI, Geffen, Imperial, Kapp, MCA, Warner Bros.
Příbuzná témata Sonny & Cher
Významná díla Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Ocenění Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Manžel(ka) Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Partner(ka) Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Děti Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Rodiče Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Příbuzní Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Sídlo Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
Podpis [[Soubor:Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.|180px|Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.]]
Web Cher
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
syn Elijah Blue Allman (*10.6.1976)
dcera Chastity Bono (*3.4.1969)
manžel Sonny Bono (1964-1975)
manžel Gregg Allman (1975-1979)

Cherilyn Sarkisian LaPierre, známější jako Cher (* 20. května 1946, El Centro, Kalifornie, USA), je americká zpěvačka arménského původu, skladatelka, tanečnice, herečka, producentka a módní symbol. Někdy také označovaná jako bohyně popu, byla popsána jako ztělesňující ženskou autonomií v průmyslu ovládaném muži. Je známá svým výrazným kontrastním hlasem a že pracovala v mnoha oblastech zábavy, stejně jako přijala řadu stylů a vystoupení během své více než padesátileté kariéry.

Cher získala popularitu v roce 1965 jako polovina folk-rockového manželského dua Sonny & Cher poté, co jejich píseň "I Got You Babe" dosáhla čísla jedna na obou stranách Atlantiku. Do konce roku 1967 prodali celosvětově 40 miliónů alb. Svou sólovou kariéru začala Cher současně a v roce 1966 vydala svou první miliónovou píseň "Bang Bang (My Baby Shot Me Down)". V sedmdesátých letech se stala televizní osobností s jejími přehlídkami Sonny & Cher Comedy Hour, které sledovalo více než 30 milionů diváků týdně během jeho tříletého běhu, a Cher. V té době vstanula jako módní trendsetter tím, že nosí komplikované oblečení v jejích televizních pořadech. Během práce v televizi se ujala jako sólový umělec se singly "Gypsys, Tramps & Thieves", "Half-Breed" a "Dark Lady". Po rozvodu se Sonnym Bonem v roce 1975 se Cher v roce 1979 vrátila s disko orientovaným albem Take Me Home a získala 300 000 dolarů za týden pro její rezidentní show v Las Vegas v letech 1980 - 1982.

V roce 1982 debutovala na Broadwayi v hře Come Back to the Five a Dime, Jimmy Dean, Jimmy Dean a hrála ve filmové adaptaci stejného titulu. Později získala kritické ocenění za své výkony ve filmech jako Silkwood (1983), Mask (1985) a Moonstruck (1987), za kterou získala Oscara za nejlepší herečku. Poté oživila svou hudební kariéru tím, že nahrála do rocku orientovaná alba Cher (1987), Heart Of Stone (1989) a Love Hurts (1991), ze kterých vzešlo spousty úspěšných hitů. V roce 1998 dosáhla absolutního vrcholu s albem Believe, jehož titulní skladba se stala nejprodávanějším singlem všech dob od ženského umělce ve Velké Británii. To také představuje průkopnické použití Auto-Tune, také známý jako "Cher efekt". Její turné probíhající v letech 2002 - 2005 Living Proof: The Farewell Tour Tour se stalo jedním z nejvýnosnějších koncertních turné všech dob a vydělalo 250 milionů dolarů. V roce 2008 podepsala dohodu o 180 miliónů dolarů na titul Colosseum v paláci Caesars v Las Vegas po dobu tří let. Po sedmi letech nepřítomnosti se vrátila v roce 2010 k hudebnímu filmu Burlesque. Cher první studiové album za 12 let, Closer to the Truth (2013), se stalo jejím nejsilnějším albem ve Spojených státech.

Cher získala cenu Grammy, cenu Emmy, Oscara, tři ceny Zlatého glóbu, cenu za filmový festival v Cannes a zvláštní ocenění CFDA Fashion Award. Během své kariéry prodala celosvětově 100 miliónů alb a stala se jednou z nejprodávanějších hudebních umělců v historii hudby. Ona je jediný umělec, který má dosud číslo jedna v žebříčku Billboard v každém desetiletí od 60. let do roku 2010. Kromě své hudby a herectví je známá svými politickými názory, filantropickými snahami a společenským aktivismem, včetně práv LGBT a prevence HIV/AIDS.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

1946–1961: Začátky[editovat | editovat zdroj]

Cher se narodila jako Cherilyn Sarkisian v El Centro, Kalifornie, USA dne 20. května 1946. Její otec, John Sarkisian, byl arménsko-americký kamionový řidič s problémy s drogami a hazardními hrami a její matka Georgia Holt (pravým jménem Jackie Jean Crouch) byla příležitostnou modelkou a herečkou, která prohlásila, že je irského, anglického a Cherokee rodového původu. Otec Cher byl zřídkakdy doma, když byla dítě, a její rodiče se rozvedli, Cher bylo pouhých deset měsíců. Její matka se později vdala s hercem Johnem Southallem, s nímž měla dceru.

Momentálně žijící v Los Angeles, matka Cher začala hrát, když pracovala jako servírka. Změnila své jméno na Georgie Holt a hrála drobné role ve filmech a televizi. Holt také zajistila herecké části pro své dcery jako doplňky v televizních pořadech jako The Adventures of Ozzie a Harriet. Vztah její matky se Southallem skončil, když bylo Cher devět let, ale považuje ho za svého otce a vzpomíná si na něj jako na "dobrotivého muže, který se změnil, když příliš pil." Holt se znovu několikrát vdala a rozvedla a přesunula svou rodinu po celé zemi (včetně New Yorku, Texasu a Kalifornie). Často měli málo peněz a Cher si pamatuje, že používali na boty pryžové pásky, aby držely pohromadě. V jednom okamžiku matka opustila Cher a ta se octla na několik týdnů v sirotčinci. Ačkoli se setkávaly každý den, pro obě byla tato zkušenost traumatizující.

Když byla Cher v páté třídě, produkovala vystoupení muzikálu Oklahoma! pro její třídu a učitele. Organizovala skupinu dívek, režii a taneční choreografii. protože se jí nepodařilo přesvědčit chlapce, aby se zúčastnili, hrála a zpívala mužské role. Do devíti let měla nezvykle nízký hlas. Byla fascinována filmovými hvězdami, Cher vzorem byl herec Audrey Hepburn, zejména kvůli své roli ve filmu Snídaně u Tiffanyho v roce 1961. Po jeho vzoru začala přijímat nekonvenční oblékání a chování podle Hepburnova charakteru. Byla zklamána absencí tmavovlasých hollywoodských hereček, které by mohla napodobit. Chtěla být slavná již od dětství, ale cítila se neatraktivní a netalentovaná, později komentovala: "Nemohla jsem přijít na nic, co bych mohla dělat ... Nemyslela jsem si, že bych mohla být zpěvačkou nebo tanečnicí. Pouze jsem si říkala, že budu slavná, to byl můj cíl."

V roce 1961 se Holt vdala za bankovního manažera Gilberta LaPiera, který přijal Cher (pod jménem Cheryl LaPiere) a Georganne, a zapsal je na Montclair College Preparatory School, soukromou školu v Encino, jehož studenti byli většinou z bohatých rodin. Prostředí školy v horní třídě představovalo výzvu pro Cher; Biografka Connie Bermanová napsala: "[ona] vyčnívala nad ostatníma v nápadném vzhledu a odstupující osobnosti." Bývalý spolužák poznamenal: "Nikdy nezapomenu, jak jsem viděl Cher poprvé. Byla tak zvláštní ... Byla jako filmová hvězda ... Říkala, že bude filmová hvězda a my jsme věděli, že to bude." I když nebyla vynikajícím studentem, byla inteligentní a kreativní, podle K Bermana. Měladobré známky, byla vynikající ve francouzštině a angličtině. Jako dospělá zjistila, že má dyslexii. Cher dosáhla notorické pověsti za své nekonvenční chování: v hodinách oběda předváděla písně pro studenty a překvapila své vrstevníky, když měla na sobě náprsenku. Později si vzpomněla: "Nikdy jsem nebyla ve škole, vždycky jsem přemýšlela o tom, jak vyrostu a budu známá."

1962–1965: Kariérní průlom[editovat | editovat zdroj]

V šestnácti letech, Cher opustila školu, opustila dům matky a přestěhovala se s přítelem do Los Angeles. Zúčastnila se hereckých hodin a pracovala na sobě. Tancovala v malých klubech po Hollywoodském Sunset Strip a představovala se umělcům, manažerům a agentům. Podle Bermana "[Cher] neváhala přiblížit si kohokoliv, o kom si myslela, že by jí pomohl vytvořit nový kontakt nebo ji dostat na konkurz." Cher se setkala s umělcem Sonnym Bonem v listopadu 1962, když pracoval pro producenta Phila Spectora. Cher kamarád se odstěhoval a tak přijala Sonnyho návrh, aby kvůli úspoře za bydlení bydlela u něho a byla jeho hospodyní. Sonny představil Cher Spectorovi, který ji použil jako záložní zpěvačku na mnoha nahrávkách, včetně Ronettes "Be My Baby" a Righteous Brothers "You've Lost That Lovin 'Feelin". Spector produkoval její první singl, komerčně neúspěšný "Ringo, I Love You", který Cher zaznamenala pod jménem Bonnie Jo Mason.

Cher a Sonny se stali blízkými přáteli, eventuálními milenci a uskutečnili svůj neoficiální svatební obřad v hotelové místnosti v Tijuana, Mexiko, 27. října 1964. Ačkoli Sonny chtěl spustit Cher jako sólovou umělkyni, povzbudila ho, aby s ní vystupoval, protože trpěla velkou trémou, a tak se k ní začal připojovat na scénu a zpíval harmonie. Cher spadla nervozita pokaždé, když se podívala na Sonnyho; později poznamenala, že zpívala k lidem skrze něj. Později roku 1964 se objevili jako duo zvané Caesar & Cleo, vydávající špatně přijaté singly "Do You Wanna Dance?", "Love Is Strange" a "Let The Good Times Roll".

Cher koncem roku 1964 podepsala smlouvu s Liberty Records a Sonny se stala jejím producentem. Singl "Dream Baby", který vyšel pod jménem "Cherilyn", dostal airplay v Los Angeles. Povzbuzená společností Imperial, Cher spolupracovala se Sonnym na svém druhém sólovém singlu, na písni Boba Dylana "All I Really Want To Do", která se v roce 1965 dostala ve Spojených státech na 15. místo. Ve stejné době skupina Byrds vydala vlastní verzi stejné skladby. Když začala soutěž na singlových hitparádách mezi Cher a Byrds, nahrávací společnost skupiny začala prosazovat B-stranu Byrdsova singlu. Roger McGuinn z Byrds komentoval: "Milovali jsme verzi Cher ... Nechtěli jsme se hádat. Tak se otočili strany desky." Debutové album "All I Really Want To Do" (1965) dosáhlo ve Spojených státech 16. místa. Tim Sendra později album na Allmusic popsal jako "jedno z nejsilnějších folk-pop záznamů téhle éry".

1965–1967: Sonny & Cher se zvedají na popová nebe[editovat | editovat zdroj]

Začátkem roku 1965 se Caesar a Cleo přejmenovali na Sonny & Cher. Po nahrání nahrávky "I Got You Babe" cestovali na radu skupiny Rolling Stones v červenci 1965 do Anglie; Cher vzpomíná, "řekli nám ... že Američané nás prostě nevzali, a že pokud chceme uspět, budeme muset jít do Anglie." Podle spisovatele Cintra Wilsona, "objevili se angličtí fotografové z novin, když byli Sonny & Cher v noci vyhozeni z Londýna Hilton (kvůli svým oblečením), tu noc do přišli - doslova přes noc, byly hvězdami."

"I Got You Babe" se dostalo na první místo v hitparádě Billboard Hot 100 a podle Bruce Edera z AllMusic se píseň stala "jedním z nejprodávanějších a nejoblíbenějších pop/rockových hitů poloviny 60. let." Rolling Stone uvedl v roce 2003 píseň mezi 500 největších písní všech dob. Jak píseň vyšoupla skupinu The Beatles z vrcholu britské hitparády, angličtí teenageři začali napodobovat Sonnyho & Cher módní styl, jako jsou zvony, pruhované kalhoty, košile s rukávy, průmyslové zipy a kožené vesty. Po návratu do Spojených států duo uskutečnilo několik vystoupení na teen-popových vitrinách Hullabaloo a Shindig! a uskutečnilo turné po některých z největších arén v USA. Jejich show přitahovalo také mnoho dívek, které začaly Cher napodobovat - "dívky, které si žehlily a barvily dočerna a nosily je spolu se svými vestami a bundami". Cher rozšířila svůj kreativní rozsah tím, že navrhla oděvní značku.

Debutové album Sonny & Cher, Look At Us(1965), vydané pro společnost Atco Redords pod divizí Atlantic Records, strávilo osm týdnů na druhém místě na Billboard 200 za albem The Beatles Help!. Jejich materiál se stal populárním a duo úspěšně soupeřilo s dominantními britskými Invasion a Motownovými zvuky té doby. Sonny & Cher se v letech 1965 až 1972 dostali desetkrát do top40 nejlepších amerických singlů, z toho pětkrát do první desítky: "I Got You Babe", "Baby Don´t Go", "The Beat Goes On", "All I Ever Need Is You" a "A Cowboy's Work Is Never Done". V jednom okamžiku měli současně pět skladeb v top50, díky čemuž se vyrovnali pouze The Beatles a Elvisu Presleyovi. Do konce roku 1967 prodali celosvětově 40 milionů alb.

Následující sólové počiny Cher byly plně konkurenceschopné se svou prací se Sonnym. The Sonny Side of Chér (1966) obsahuje singl "Bang Bang (My Baby Shot Me Down)", který dosáhl druhé pozice v Americe a stal se jejím prvním singlem, kterého se prodal milión. Album Chér, které bylo také vydáno v roce 1966, obsahuje kompozici Burta Bacharacha a Hala Davida "Alfie", která byla přidána ke kreditům americké verze stejnojmenného filmu z roku 1966 a stala se první countryovou populární skladbou. With Love, Chér (1967) obsahuje skladby popsané biografem Markem Begem jako "příběhy o malé mýdlové opeře v rockovém kabátku", jako třeba americký top10 hit "You Better Sit Down Kids".

1967–1970: Zpětná vazba od mladší generace, první manželství[editovat | editovat zdroj]

Koncem šedesátých let se hudba Sonnyho & Cher začala vytrácet z hudebních žebříčků. Podle Bermana "těžký a hlasitý zvuk skupin, jako je Jefferson Airplane a Cream, činí lidovou rockovou hudbu Sonnyho & Cher příliš měkkou." Cher později poznamenala: "Milovala jsem nový zvuk Led Zeppelin, Erica Claptona, kapely orientované na elektrickou kytaru, kdyby bylo po mém, změnila bych styl hudby s dobou, protože se mi opravdu líbila, ale nelíbila se Sonnymu - a tak bylo rozhodnuto." Jejich monogamní životní styl během období sexuální revoluce a protidrogová stanoviska v době vrcholu drogové kultury způsobil, že ztratili spoustu mladých fanoušků. Podle Bega, "přes jejich revoluční unisex oblečení, byli Sonny a Cher naprosto "čtvercový", když se jednalo o sex a drogy." Ve snaze udržet si své mladé publikum, duo produkovalo a hrálo ve filmu Good Times (1967), který byl komerčně neúspěšný.

Následující album Cher, Backstage (1968), zahrnující vícero hudebních stylů, včetně brazilského, jazzového a protiválečného protestního uspořádání, nebylo komerčním úspěchem. V roce 1969 byla propuštěna z Imperial Records. Sonny & Cher byli propuštěni z Atco Records; nicméně, label chtěl podepsat smlouvu s Cher pro její další sólové album. 3614 Jackson Highway (1969) bylo nahráno bez vedení Sonnyho a zahrnuje experimenty se soulovou hudbou; Mark Deming z Allmusic prohlásil, že je to "nejlepší album její kariéry". Sonny byl s albem 3614 Jackson Highway nespokojený, a tak zabránil Cher, aby vydávala další nahrávky pro Atco.

Mezitím se Sonny začal scházet s jinými ženami a koncem šedesátých let jejich vztah začal chřadnout. Podle časopisu People se "[Sonny] zoufale snažil získat jistotu a řekl jí, aby se za něj vdala a založili rodinu." Oficiálně se oženili poté, co Cher porodila 4. března 1969 Chastity Bono (Chaz Bono). V tomto roce duo založilo 500 000 dolarů a propůjčili si tak svůj domov, aby natočili film Chastity. Napsal a režíroval ho Sonny, který se ve filmu neobjevil. Film vypráví příběh mladé ženy, kterou hraje Cher a hledá smysl života. Umělecký film komerčně propadl a dostal pár do dluhů ve výši 190 000 dolarů se zpětnými daněmi. Někteří kritici však poznamenali, že Cher vykazuje známky potenciálu v herectví, časopis Cue napsal: "Cher má úžasnou kvalitu, která často způsobuje, že zapomenete na linky, které slyšíte."

Na úplném dně své kariéry, Sonny & Cher sestavili rutinní program v nočních klubech, který se spoléhal na dospělejší přístup, co se zvuku a stylu týče. Podle spisovatelky Cintry Wilsonové: "Jejich salónek byl tak depresivní, že lidé na ně začali křičet a Cher na ně poté začala křičet také. Sonny jí pokáral a ona pak začala křičet i na něj." Tohle celé se však stalo vrcholem jejich aktu v nočních klubech a přitahovalo to diváky. Televizní manažeři si vzali pár na vědomí a začali hostovat na premiérových představeních, v nichž představovali "nový, sofistikovaný a zralý" obraz. Cher přijala vyzývavé, krátké šaty, které se staly jejími signifikantními oblečeními.

1971–1974: Televizní kariérní průlom, první hudební comeback[editovat | editovat zdroj]

Více než 30 miliónů diváků týdně během tříletého vysílání, The Sonny & Cher Comedy Hour byla chválena za komediální načasování Cher posměšky ohledně Sonnyho vzhledu a malé postavy. Podle Bermana "vyzařovali auru tepla, hravosti a péče, která jen zvýšila jejich přitažlivost." Diváci byli dále okouzleni, když se na pódiu objevila i malá Chastity, společně vypadali jako dokonalá rodina." Působí v komiksových rolích, jako je drzá hospodyně Laverne, sardonická servírka Rosa a historické ženy vamp, včetně Kleopatry a slečny Sadie Thompsonové. Oblečení Cher bylo součástí show a její styl ovlivňoval módní trendy sedmdesátých let.

V roce 1971 podepsali Sonny & Cher se společností Kappa Records pod divizí MCA Records a Cher vydala singl "Classified 1A", ve kterém zpívá z pohledu vojáka, který krvácí ve Vietnamu. Píseň napsal Sonny, který měl pocit, že její první sólový singl u společnosti musí být hrůzný a aktuální. Singl však byl odmítnut programátory rozhlasových stanic jako nekomerční.

Od prvních pokusů Sonny o oživení nahrávací kariéry jako dua také neuspěli, Kapp Records naverbovali Snuffa Garretta, aby s nimi spolupracoval. Produkoval Cher první americké hit číslo jedna - "Gypsys, Tramps & Thieves", který "dokázal, že ... Garrett věděl více o Cher hlasu a osobě jako zpěvákovi než Sonny", píše Bego. Píseň byla uvedena na albu roku z 1971 Chér (později znovu vydáno pod názvem Gypsys, Tramps & Thieves), které bylo oceněno zlatou deskou asociací nahrávacího průmyslu Ameriky (RIAA). Druhý singl "The Way Of Love" dosáhl sedmého místa v Billboard Hot 100 a vytvořil sebevědomější obraz Cher jako nahrávacího umělce.

V roce 1972 vydala Cher album Foxy Lady, které podle Bega demonstruje její vývoj vokálních schopností. Po vydání alba, Garrett odešel jako producent poté, co nesouhlasil se Sonnym o druhu materiálu, který by měl Cher zaznamenávat. Na Sonnyho naléhání, v roce 1973 Cher vydala album standardů zvaných Bittersweet White Light, které bylo komerčně neúspěšné. Ten rok, textařka Mary Dean přinesla Garrettovi "Half-Breed", píseň o dceři matky Cherokee a bílý otec, který napsala zvlášť pro Cher. Ačkoli Garrett v té době neměl Cher jako klientku, byl přesvědčen, že "je to hit pro Cher a pro nikoho jiného", takže držel skladbu měsíce, dokud se k Cher nedostane. "Half-Breed" byl uveden na stejnojmenném albu a stal se jejím druhým americkým hitem číslo jedna. Album a singl byly certifikovány zlatem asociací RIAA. Cher třetí americký hit číslo jedna byl "Dark Lady", 1974, ze stejnojmenného alba. Později ten rok vydala album Greatest Hits, na kterém podle časopisu Billboard dokázala, že je "jedním z nejvíce konzistentních hitmakerů posledních pěti let", stejně jako "osvědčená superstar, která vždy prodává záznamy".

V letech 1971 až 1973 vydali Sonny & Cher čtyři alba, které byly vydány pod Kapp Records a MCA Records: Sonny & Cher Live (1971), All I Ever Need You (1972), Mama Was A Rock And Roll Singer, Papa Used To Write All Her Songs (1973) a Live In Las Vegas Vol. 2 (1973). Cher později komentovala toto období takto: "Mohla jsem udělat celé album ... za tři dny ... Byli jsme na cestě ... a dělali jsme Sonny & Cher Show".

1974–1979: Rozvod od Sonnym Bonem, druhé manželství, hudební fiaska[editovat | editovat zdroj]

Sonny & Cher měli manželské problémy od konce roku 1972, ale zdánlivě se jim to povedlo skrývat až do roku 1974. "Veřejnost si stále myslí, že jsme manželé," ​​napsal v té době Sonny do svéhodeníku, "a tak to má být." V únoru 1974 podal Sonny žádost o rozvod, přičemž citoval "neslučitelné rozdíly". O týden později se Cher dostavila k soudu a nařkla Sonnyho ohledně "nedobrovolného otroctví" a tvrdila, že od ní odvedl peníze a zbavil ji právního podílu na výdělku. Pár bojoval u soudu ohledně financí a péče o dceru Chastity, která byla nakonec udělena Cher. Jejich rozvod byl definitivně dokončen 26. června 1975.

V roce 1974 získala Cher cenu Zlatý glóbus za nejlepší herečku v oblasti televizní a hudební zábavy za The Sonny & Cher Comedy Hour. V témže roce představil Sonny sólovou show na ABC, The Sonny Comedy Revue, za kterou stál stejný tým jako za show Sonny & Cher. Byla zrušena po 13 týdnech.

Během rozvodového řízení měla Cher dvouletý romantický vztah s výkonným ředitelem Davidem Geffenem, který ji osvobodil od stávajícího obchodního uspořádání se společností Sonny, podle které byla povinna pracovat výhradně pro firmu Cher Enterprises, kterou provozoval. Geffen zajistil za Cher dohodu ve výši 2,5 milionu dolarů s Warner Bros. Records a v roce 1975 začala pracovat na svém prvním albu pod touto značkou. Podle Bega "bylo jejich záměrem, aby [toto album] přilákalo milióny fanoušků po celém světě a přijmuli jí tak vážně jako rockovou hvězdu a ne jen jako zpěvačku." Navzdory snahám Cher rozvíjet svůj hudební rozsah posloucháním umělců jako jsou Stevie Wonder, Elton John, James Taylor, Carly Simon, Joni Mitchell a Bob Dylan, výsledné album Stars bylo komerčně a kriticky neúspěšné. Janet Maslin z The Village Voice napsala: "Cher prostě není žádná rockerka ... Image, ne hudba, je hlavní složkou Cher pro hudbu i televizi." Album se od té doby stalo kultovou klasikou a je obecně považována za její nejlepší práci.

16. února 1975 se Cher vrátila do televize se sólovou show na stanici CBS. Nazvané prostě Cher, začal jako vysoce hodnocený speciál s hosty jako Flip Wilson, Elton John nebo Bette Midler. Přehlídka byla produkována Geffenem a soustředila se na skladby Cher, monologové, komediální představení a její variace oblečení, která byla nejrozsáhlejší pro týdenní televizní show. Včasné kritické přijetí bylo příznivé; Los Angeles Times vykřikoval, že "Sonny byl bez Cher katastrofou. Cher bez Sonnyho by na druhou stranu mohla být nejlepší věc." Show trvala méně než rok, nahradilo ji nové představení, ve které se profesionálně setkala s bývalým manželem Sonnym. Tehdy řekla: "dělat show sama bylo víc, než jsem dokázala zvládnout."

30. června 1975, čtyři dny poté, co dokončila rozvod z Sonnym, se Cher vdala s rockovým hudebníkem Greggem Allmanem, spoluzakladatelem The Allman Brothers Band. O devět dní později podala návrh k rozvodu kvůli jeho problémům s heroinem a alkoholem, do jednoho měsíce se však usmířili. Mají spolu jednoho syna, Elijaha Blua, narozeného 10. července 1976. Televizní návrat Sonnyho & Cher, The Sonny and Cher Show, debutovala na stanici CBS v únoru 1976 - byla to první show kdy hráli rozvedený pár. Ačkoli byla show zpočátku úspěšná, Sonny & Cher jako rozvedené duo už nefunguje, nepůsobí věrohodně. Její údajně extravagantní životní styl a její neklidný vztah s Allmanem vyvolal veřejnou kontroverzi, která nakonec přispěla ke zrušení show v srpnu 1977.

Následující alba Cher, I'd Rather Believe in You (1976) a Cherished (1977), která se na naléhání Warner Bros. vrací zpátky k popovým melodiím, byla komerčně neúspěšná. V roce 1977 pod názvem "Allman and Woman" natočila vedle Allmana debutové album Two the Hard Way. Jejich vztah skončil po vydání alba a jejich rozvod byl dokončen v roce 1979. V roce 1978 začala dvouletý vztah s členem Kiss Genem Simmonsem. V tom samém roce legálně změnila své jméno z Cherilyna Sarkisiana La Piere Bono Allmana na Cher, aby odstranila užívání čtyř příjmení. Vrátila se do televize se speciálem Cher ... Special (1978) a Cher ... And Other Fantasies (1979).

1979–1982: Druhý hudební comeback, přechod z diska na rock[editovat | editovat zdroj]

Svobodná matka se dvěma dětmi Cher si uvědomila, že musí zvolit nový směr své pěvecké kariéry. Když se rozhodla dočasně opustit svou touhu stát se rockovou zpěvačkou, podepsala smlouvu s Casablanca Records a zahájila návrat se singlem "Take Me Home" a stejnojmenným albem. Album a singl se staly okamžitými úspěchy, zůstaly nejprodávanějšími tituly po více než polovinu roku 1979 a byly asociací RIAA certifikovány zlatem. Prodej alba byl posílený obrazem téměř nahé Cher ve vikingském oblečení na obalu desky. Přes svůj počáteční nedostatek nadšení pro disko hudbu, po úspěchu změnila Cher názor a komentovala ho slovy: "Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy dělat disko ... [ale] je to úžasné! Je to skvělá hudba na tanec. Taneční hudba je to, co každý chce."

Povzbuzeni popularitou Take Me Home, Bob Esty (producent alba) a Casablanca plánují další disko album. Cher se však plánuje vrátit k rockové hudbě. Výsledkem bylo album Prisoner (1979). Zahrnovalo jak rockové, tak disko písně, což způsobilo, že tento disko-rockový mišmaš nefungoval a vedlo to k jejímu komerčnímu selhání. Na obálce alba se Cher objevila zavěšené v řetězech jako "vězeň tisku", která vyvolala polemiku mezi feministickými skupinami za její vnímání portrétu sexuálního otroka. Album vyprodukovalo singl "Hell on Wheels", který byl uveden na soundtracku filmu Roller Boogie. Píseň využívá pozdní hit sedmdesátých let v podobě kolečkových bruslí a přispívá k jeho popularitě.

V roce 1980 Cher spolu s italským nahrávacím producentem Giorgiem Moroderem napsala její poslední disco nahrávku pod Casablancou "Bad Love" pro film Foxes. Se svým tehdejším milencem a kytaristou Lesem Dudkem založila rockovou kapelu Black Rose. Ačkoli Cher byla vedoucí zpěvačkou, nebylo její jméno uvedeno na obalu desky a díky tomu ani nedostala nedostala špičkovou fakturu. Chtěla vytvořit dojem, že všichni členové kapely jsou si rovni. Byla však při hraní s kapelou snadno rozpoznána, její vzhled byl ale pozměněm do punkové podoby zkrácením jejích dlouhých vlasů. Navzdory vystoupení v televizi se skupině nepodařilo zrealizovat turné. Jejich album Black Rose získalo nepříznivé recenze; Cher řekla časopisu Rolling Stone: "Kritici nás napadali a oni vlastně neútočili na nahrávku, napadali mě. Bylo to jako:" Jak se opovažuje Cher zpívat rock & roll?" Během aktivního období kapely zpívala Cher současně v rezidenční show v Las Vegas, kde vydělávala 300 000 dolarů týdně. Její televizní speciál Cher ... Celebration in Caesars byl vysílán v dubnu 1983. Skupina Black Rose se rozpadla v roce 1981. V tom samém roce vydala duet s hudebníkem Meatem Loafem nazvaným "Dead Ringer For Love", který dosáhl 5. místa v Anglii a později ho Donald A. Guarisco popsal jako "jeden z nejispirativnějších rockových duetů osmdesátých let". V roce 1982 vydala společnost Columbia Records album I Paralyze, které později Bego označil za "nejsilnější a nejdůslednější sólové album za poslední léta", i Cher byla na novou hudbu patřičně pyšná. Album i singly z něj však propadly.

1982–1987: Průlom filmové kariéry, hudební pauza[editovat | editovat zdroj]

S poklesem prodeje alb a nedostatkem komerčně úspěšných singlů se Cher rozhodla dále rozvíjet svou hereckou kariéru. Ačkoliv se už dávno předtím toužila stát herečkou, měla na svém filmovém kontě jen kriticky a komerčně neúspěšné filmy Good Times (1967) a Chastity (1969), Hollywood jí jako herečku nebral vážně. V roce 1982 se přestěhovala do New Yorku, aby začala brát lekce herectví s Leem Strasbergem, zakladatelem Actors Studio, kam se však nakonec nikdy nezapojila poté, co se její plány změnily. Přišla na konkurz režiséra Roberta Altmana a následně byla přijata do jeho broadway představení Come Back to the Five a Dime, Jimmy Dean, Jimmy Dean, kde hrála členku klubu fanoušků Jamese Deana, který slavil 20. výročí založení. Tentýž rok, Altman se rozhodl natočit filmovou adaptaci stejného titulu. Cher vděčí Altmanovi za svou hereckou kariéru: "Bez Boba [Roberta Altmana] bych nikdy neměla filmovou kariéru. Všichni mu říkali, aby mě nevzal ... Jsem přesvědčena, že Bob byl jediný, kdo měl odvahu to udělat."

Režisér Mike Nichols, který viděl Cher na scéně v Jimmy Deanovi, jí nabídl roli Dolly Pelliker, spolupracovnice a lesbické spolubydlící Meryl Streepové ve filmu Silkwood. Když měl film v roce 1983 premiéru, publikum zpochybňovala schopnost Cher jako herečky. Vzpomíná si, že při premiéře filmu se diváci smáli, když viděli její jméno v závěrečných titulcích. Za svůj výkon získala Cher cenu Zlatého glóbu za nejlepší hereckou herečku a také nominaci na Oscara.

V roce 1985 založila Cher filmovou produkční společnost Isis. Její příští film Maska (1985), dosáhl druhé pozice nejnavštěvovanějších filmů a byl kritickým a komerčním úspěchem Cher coby herečky. Za svou roli motorkářky s dospívajícím synem, který má vážnou fyzickou obličejovou deformaci, získala cenu za nejlepší herečku v Cannes. Během natáčení filmu se však střetla s režisérem Petrem Bogdanovičem. Účastnila se udílení 58. ročníku cen akademie v kostýmu podobném tarantuli, aby tak ukázala "své opovržení pro tento systém", jak řekli James Parish a Michael Pitts. Tato kontroverze jí přinesla velkou publicitu.

V roce 1987 se Cher dostala do pozornosti díky jejímu kontroverznímu životnímu stylu, včetně tetování, plastických operací, exhibicionistického oblékání a pletkám s mladšími muži. Má romantické vztahy s herci Valem Kilmerem, Ericem Stoltzem a Tomem Cruisem, hokejistou Ronem Duguayem, filmovým producentem Joshem Donenem, kytaristou Bonem Jovim, Richiem Samboroum a Robem Camillettem, 18letým mladším pekařem, jejichž vztah trval mezi léty 1986 - 1989.

1987–1992: Filmový vrchol, třetí hudební comeback[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 hrála Cher ve třech filmech. V Suspect hrála veřejného obránce, kde ačkoliv okolnosti svědčí proti jejímu klientovi, postupně zjišťuje, že se stal nevinnou obětí. Spolu se Susan Sarandon a Michelle Pfeiffer hrála jednu ze tří rozvedených žen, které se podíleli na tajemné a bohaté návštěvě z pekla, který přijde do malého města Eastwick v komediálním hororu The Witches Of Eastwick. V romantické komedii Normana Jewisona Moonstruck hrála italskou vdovu zamilovanou do mladšího bratra svého snoubence. Oba tyto filmy se řadí mezi deset nejlepších filmů v roce 1987. Za svůj výkon v Moonstruck získala Cher Oscara a Zlatý glóbus za nejlepší herečku. Do roku 1988 se Cher stala jednou z nejuznávanějších a nejlépe placených hereček desetiletí, vydělávající si milión dolarů za film. V tomto roce vydala svůj první parfém nazvaný Uninhibited, který v prvním roce prodeje vydělal zhruba 15 milionů dolarů.

V roce 1987 Cher podepsala smlouvu s Geffen Records a oživila svou hudební kariéru tím, že pod touto společností vydala v následujích čtyřech letech tři velmi úspěšná studiová alba. Všechny se nesou hudebně v rockovém stylu, poprvé za svojí kariéru byla přijata jako rocková zpěvačka. Michael Bolton, Jon Bon Jovi, Desmond Child a Richie Sambora produkovali její první album pro Geffen, nazvané prostě Cher, které bylo asociací RIAA certifikováno platinou za milión prodaných nosičů. Pilotním singlem se stala píseň "I Found Somebody", její první singl v ameruické top10 za posledních osm let.

Cher 19. studiové album Heart Of Stone (1989) bylo certifikováno trojnásobnou platinou RIAA. Hudební video pro druhý singl "If I Could Turn Back Time" vyvolalo kontroverzi kvůli Cher na námořní válečné lodi a odhalující kostým, který ukazoval její potetované hýždě. Skladba se držela v Austrálii na 1. místě po dobu sedmi týdnů, dosáhla čísla tři v americkém Billboard Hot 100 a stala se jednou z nejúspěšnějších singlů Cher. Další skladby z Heart Of Stone, které se dostaly do první desítky v USA byly "After All", duet s Petrem Ceterou a "Just Like Jesse James". Na cenách People's Choice Awards získala Cher ocenění "Nejoblíbenější ženská hvězda". V roce 1990 se vydala na "Heart Of Stone Tour". Většina kritiků si oblíbila nostalgickou povahu turné a obdivovala velkolepou show. Televizní speciál Cher: Live At Mirage (1991) bylo natočeno během koncertu v Las Vegas.

Ve svém prvním filmu po třech letech, Mermaids (1990), Cher vzdala hold vlastní matce v příběhu o ženě, která vždy po skončení milostné záležitosti přesune své dvě dcery do jiného města. Byla v rozporu s prvními dvěma režiséry filmu Lasse Hallström a Frank Oz, kteří byli nahrazeni Richardem Benjaminem. Všichni věřili, že Cher bude hvězdnou atrakcí filmu, a tak jí producenti umožnili kreativní ovládání filmu. Mermaids měl mírný úspěch a získal smíšené recenze. Jedna ze dvou písní Cher zaznamenaných pro soundtrack filmu, "The Shoop Shoop Song (It's In His Kiss)", setrval na špici britské hitparády po dobu pěti týdnů.

Finální studiové album Cher pro Geffen Records, Love Hurts (1991) zůstalo po dobu šesti týdnů na vrcholu v Anglii a vyprodukovalo britský top10 singl "Love And Understanding". Album získalo zlato asociací RIAA. V pozdějších letech Cher uvedla, že toto období (také často nazývané jako "hit years") a kontrakt s Geffen pro ni byl zvlášť významný "protože jsem mohla dělat skladby, které jsem opravdu milovala ... písně, které mě opravdu reprezentovaly a byly oblíbené!" V roce 1991 vydala knihu o cvičení Forever Fit, následovalo video z roku 1992 CherFitness: New Attitude a CherFitness: Body Confidence. V roce 1992 se vydala na turné Love Hurts. Tentýž rok, vyšla pouze v Evropě kompilace Greatest Hits: 1965-1992 a dostal se v Anglii na první místo po dobu sedmi týdnů. Obsahuje tři nové skladby: "Oh No No My Baby", "Whenever You're Near" a živou verzi písně "Many Rivers To Cross".

1992–1997: Zdravotní a profesionální problémy, režijní debut[editovat | editovat zdroj]

Částečně také kvůli natáčení filmu Mermaids (1990), Cher odmítla hlavní roli v takových filmech jako The War Of The Roses nebo Thelma & Louise. Podle Bermana: "Po úspěchu Moonstruck se tak strachovala o další hereckou roli, že byla až příliš opatrná." Na počátku devadesátých let zápasila s virem Epstein-Barr a vyvinul se u ní syndrom chronické únavy, který ji zanechal příliš vyčerpanou, aby udržela svou hudební a filmovou kariéru. Vzhledem k tomu, že potřebovala vydělat peníze a nebyla dostatečně zdravá na to, aby mohla pracovat na jiných projektech, natáčela telešopingy nabízející zdraví, krásu a diety, které jí vydělaly téměř 10 milionů dolarů. Telešopingy byly parodovány v populárním pořadu Saturday Night Live a byly často také strhávány kritikou. Mnozí naznačují, že její herecká kariéry skončila. Cher se vyjádřila časopisu Ladies' Home Journal: "Najednou jsem se stala královnou telešopingů a nikdo už nevěnoval pozornost mojí hudbě a filmům."

Cher se objevila v filmech Roberta Altmana The Player (1992) a Prêt-à-Porter (1994). Během roku 1994 začala podnikat se svým katalogovým portálem Sanctuary, zaměřující se na produkty s gotickou tématikou. Přispěla rockovou verzí "I Got You Babe" pro animovanou sérii Beavis a Butt-head ze stanice hudební telrvize MTV. Vedle Chrissie Hynde, Neneh Cherry a Erica Claptona, dobyla 1. místo britské hitparády s charitativním singlem "Love Can Build A Bridge". Později podepsala smlouvu se značkou WEA A společností Warner Music UK a vydala album "It's A Man's World" (1995), které vyšlo z její myšlenky natočit mužské písně z pohledu ženy. Obecně kritici album chválili za jeho vliv na R&B a někteří tvrdili, že se její hlas zlepšil. Stephen Holden z The New York Times napsal, že "z uměleckého hlediska tato oduševnělá sbírka dospělých popových písní ... je vrcholem její nahrávací kariéry." Album dosáhlo 10. místa ve Velké Británii a vyprodukovalo britský top10 singl "One By One". Skladby byly zremixovány pro americké vydání alba (které vyšlo na začátku následujícího roku), opouštějící původní rockový zvuk ve prospěch stylu přístupného americkému rozhlasu, tam deska dosáhla čísla 64 v Billboard 200.

V roce 1996 si Cher zahrála manželku podnikatele, který najme vraha, aby ji zavraždil v černém komediálním filmu Faithful. Ačkoli film získal od kritiků negativní recenze, Cher byla za svou roli chválena. Odmítla však film propagovat s tím, že dopadl "strašně". Poprvé jako režisérka debutovala se segmentem v antologii s tématem potratů, If These Walls Could Talk (1996), ve kterém si také zahrála roli doktorky. Televizní film získal nejvyšší hodnocení původního filmu v historii HBO.

1998–2000: Smrt Sonnyho Bona, čtvrtý hudební comeback[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Sonnyho Bona v lyžařské nehodě v roce 1998, se Cher zúčastnila pohřbu, na kterém měla velmi emotivní řeč a nazvala ho "nejvíce nezapomenutelnou postavičkou", se kterou se kdy setkala. Vzdala mu hold ve speciálním pořadu stanice CBS Sonny & Me: Cher Remembers, která byla odvysílána 20. května 1998. Tentýž měsíc získali Sonny & Cher hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy pro televizi. Později v roce publikovala knihu The First Time, sbírku autobiografických esejů o "prvotřídních" událostech v jejím životě, kterou kritici chválili za to, že autorka odhalila, že je nohama na zemi a upřímná. Ačkoliv byl rukopis téměř hotový, po Sonnyho tragické nehodě se nemohla rozhodnout, zda do své knihy zahrnout i jeho smrt. Obávala se totiž, že bude kritizována za to, že zneužívá tuto událost ve prospěch své knihy. Později řekla časopisu Rolling Stones: "Nemohla jsem to ignorovat, mohla bych? Mohla bych, kdybych se více starala o to, co lidé myslí, než o to, o čemž vím, že je pro mě správné."

Cher 22. studiové album Believe (1998) pro ni znamenalo hudební odklon, protože zahrnuje taneční popové písně, z nichž mnohé zachycují "esenci disko-éry". Cher řekla: "Není to tak, že bych si myslela, že se jedná o album ze 70. let, ale je to nit, konzistence procházející přes to, co mám ráda." Album Believe bylo asociací RIAA certifikováno čtyřnásobnou platinou za čtyři milióny vyexpendovaných kopií a v dalších 39 zemích získalo zlato nebo platinu. Celkově se alba prodalo 12 miliónů kusů, což je nejvíce z celé její dosavadní diskografie. Titulní skladba alba dosáhla čísla jedna ve více než 23 zemích a prodalo jí se přes 10 miliónů kopií po celém světě. Stalo se nejprodávanějším singlem v letech 1998 a 1999 ve Spojeném království a v USA, a nejúspěšnějším singlem Cher. Singl Believe setrvalo na 1. místě ve Spojeném království po dobu sedmi týdnů a stal se nejprodávanějším singlem všech dob od ženského umělce ve Velké Británii, kterého se v listopadu 2013 prodalo přes 1,7 milionu kopií. V Americe v Billboard Hot 100 se na 1. místě octlo po dobu čtyř týdnů, v USA se v prosinci 1999 prodalo více než 1,8 milionu kusů. Dodnes drží singl rekord za nejstarší ženskou umělkyni na vrcholu žebříčku, Cher bylo tehdy přes 52 let. Píseň získala ocenění Grammy za nejlepší taneční nahrávku.

V lednu 1999 Cher zazpívala píseň "The Star-Spangled Banner" v poločase Super Bowl XXXIII. O dva měsíce později zpívala v televizním speciálu staniceVH1 Divas Live 2, který přilákal 19,4 milionu diváků. Podle VH1 to byl nejpopulárnější a nejsledovanější pořad v historii televizní sítě, neboť Cher přítomnost byla "obrovskou součástí toho, jak se to přesně dělá." Turné Do You Believe? probíhalo v letech 1999 a 2000 a bylo vyprodáno v každém americkém městě, ve kterém probíhalo. Koncert vidělo přes 1,5 milionů fanoušků po celém světě. Doprovodný televizní záznam Cher: Live in Concert - z MGM Grand v Las Vegas (1999), byl nejlépe hodnoceným původním HBO programem v letech 1998-99 a zaznamenal hodnocení 9,0 u dospělých (18 - 49) a 13,0 v HBO universe v přibližně 33 milionech domácnostech. V listopadu 1999 Cher vydala kompilační album The Greatest Hits, kterého se v lednu 2000 prodalo tři miliony výtisků mimo USA.

Cher byla časopisem Billboard jmenována tanečním umělcem roku 1999 číslo jedna. Na World Music Awards 1999 získala Legend Award za svůj "celoživotní přínos hudebnímu průmyslu". Její příští film Franca Zeffirelliho Tea With Mussolini (1999) mělo sice smíšené recenze, ale za svůj výkon získala kritický ohlas. Hrála roli bohaté a okázalé americké socialistky, jejíž návštěva není mezi anglickými ženami v Itálii vítána. Jeden recenzent z filmového komentáře napsal: "Hnedka poté, co se ve filmu objevila, si uvědomujete, jak dlouho Cher na filmovém plátně chyběla! Protože Cher je hvězda, která umí hvězdný trik, že hraje zároveň svojí postavu a přitom vám nedovolí zapomenout, že: tohle je Cher."

Na albu Not.com.mercial (2000) napsala většinu skladeb sama Cher poté, co se zúčastnila konference skladatelů v roce 1994. Jednalo se o první pokus psaní si písní pro své album. Ačkoliv bylo v roce 1994 odmítnuto její nahrávací společností s tím, že je nekomerční, rozhodla se o šest let později album prodávat pouze na svých internetových stránkách. V písni "Sisters Of Mercy" kritizovala jeptišky jako "kruté, bezcitné a bezbožné", které zabraňovaly matce, aby ji vzala z katolického sirotčince. Katolická církev píseň odsoudila.

2001–2013: Úspěšné turné, rezidence ve Vegas, návrat do filmu[editovat | editovat zdroj]

Cher velmi očekávaný taneční následovník veleúspěšného alba Believe vyšel v listopadu 2001. Jeho název je Living Proof a dostalo se až na 9. místo amerického Billboard 200, později bylo asociací RIAA oceněno zlatem za 500 tisíc prodaných výtisků. Album obsahuje britský singl "The Music's No Good Without You" a "Song For The Lonely", píseň věnovaná "odvážným lidem New Yorku" po útoku z 11. září. V květnu 2002 účinkovala během benefičního koncertu VH1 Divas Las Vegas. Na Billboard Awards v roce 2002 získala ocenění Dance/Club Play Artist Of The Year, společně s cenou Artist Achievement Award by Steven Tyler za to, že "pomohla znovu definovat populární hudbu s obrovským úspěchem na žebříčcích Billboardu". V tomto roce bylo její jmění odhadováno na 600 milionů dolarů.

V červnu 2002 Cher zahájila turné Living Proof: The Farewell Tour, které mělo být jejím posledním koncertním turné vůbec, i když slibovala, že bude dál pokračovat v nahrávání hudby a filmování. Turné vyzdvihovalo její úspěchy jak v hudbě, taki v televizi a filmu, představující videoklipy od šedesátých let a propracovaná pozadí a scénky. Původně bylo naplánováno 49 koncertů, nakonec však bylo celosvětové turné několikrát prodlouženo. V října 2003 se stalo nejúspěšnějším turné pořádané ženou, s výdělkem 145 milionů dolarů a 200 zastávkami pro 2,2 milionu fanoušků. Album živých skladeb z turné vyšlo v roce 2003 pod titulem Live! Farewell Tour. Stanice NBC vysílala speciál Cher - The Farewell Tour (2003), který přilákal 17 milionů diváků. Jednalo se o nejlépe hodnocený koncertní speciál z roku 2003 a získala ocenění Emmy v kategorii Outstanding Variety, Music, or Comedy Special.

Po opuštění společnosti Warner UK v roce 2002, Cher podepsala v září 2003 celosvětovou dohodu s americkou divizí společnosti Warner Bros. Records. The Very Best Of Cher (2003) je sbírka s největšími hity, která zachycuje celou její kariéru, vyvrcholila na čísle čtyři v americkém Billboard 200 a byla certifikována dvojnásobnou platinou. Zahrála si sama sebe v komedii Stuck On You (2003) a posmívá se tu jejímu veřejnému obrazu, když se v posteli objeví s mnohem mladším přítelem. Její 326-štacové turné The Farewell Tour skončilo v roce 2005 jako jedno z nejvýnosnějších koncertních turné všech dob, které vidělo přes 3,5 milionů fanoušků a vydělala 250 milionů dolarů. V roce 2008 započala tříleté angažmá v rezidenci v Colosseu v paláci Caesars v Las Vegas, za kterou získala 60 milionů dolarů ročně. Angažmá sčítalo 200 koncertů. Název byl prostě Cher a produkce představovala nejmodernější videa a speciální efekty, propracované designérské návrhy, 20 tanečníků a více než 20 kostýmových změn.

Cher se vrátila na filmová plátna v roce 2010 v hudebním filmu Burlesque, kde hraje majitelku upadajícího nočního klubu, do kterého se hodlá zapůsobit mladá hollywoodská naděje. Jedna ze dvou písní, které natočila pro soundtrack filmu, mocná balada "You Haven't Seen The Last Of Me", dosáhla číslo jedna v Billboard Dance Club Songs v lednu 2011. Cher se tak stala jedinou umělkyní, mající v žebříčku Billboard singl číslo jedna v každém desetiletí od šedesátých let až do roku 2010. V listopadu 2010 obdržela čest umístit své stopy do cementu na nádvoří před Graumanovým čínským divadlem v Hollywoodu. Následující rok propůjčila svůj hlas Janetině lvové v komedii Zookeeper. Dear Mom, Love Cher, byl dokumentární film o své matce Georgia Holt, vysílaný na stanici Lifetime v květnu 2013.

2013–současnost: Návrat k hudbě, Broadway projekt[editovat | editovat zdroj]

Closer To The Truth je 25. studiové album Cher a první od roku 2001, kdy vydala taneční desku Living Proof. V říjnu 2013 se v americkém žebříčku Billboard Hot 200 hned v prvním týdnu umístil na 3. místě, což je její nejvyšší tamnípozice vůbec. Michael Andor Brodeur z The Boston Globe poznamenal, že "Cher - bohyně popu" zní v 67 letech více přesvědčivě než Jennifer Lopez nebo Madonna". Pilotní singl "Woman's World" měl živou premiéru ve finále čtvrté řady talentové show The Voice, což bylo její první živé televizní vystoupení za více než deset let. Později vstoupila do páté sezóny jako týmový poradce Blakea Sheltona.

30. června 2013 se Cher zúčastnila každoroční benefice Dance On The Pier, oslavující Gay Pride den. Tento ročník se stal jejich prvním vyprodaným ročníkem za posledních pět let. V listopadu 2013 se objevila jako hostující umělec a porotce v sedmnácté sezóně Dancing With The Stars programu ABC, během osmého týdne, který jí byl věnován. V březnu 2014 se vydala na turné Dressed To Kill Tour a to téměř deset let poté, co oznámila své rozlučkové turné "The Farewell Tour". Štěněla o tom během představení a prohlásila, že tohle je už její skutečně poslední turné. První část turné zahrnovalo 49 vyprodaných koncertů v Severní Americe a vydělalo 54,9 milionu dolarů. V listopadu 2014 zrušila všechny zbývající data kvůli infekci, která postihla funkci ledvin.

7. května 2014 Cher potvrdila spolupráci s americkou hip hop skupinou Wu-Tang Clan na jejich albu "Once Upon A Time In Shaolin". Používá zde pseudonym "Bonnie Jo Mason", který vznikl v roce 1964 pro její úplně první singl. Byla vyrobena pouze jedna kopie alba a v listopadu 2015 bylo prodána online aukcí. Poté, co se objevila jako host po boku Marca Jacobse na módní akci Met Gala v roce 2015, se stala tváří pro kampaň kolekce pro podzim/zimu. Módní designér uvedl: "Toto byl sen velmi dlouho a velmi dlouho."

Cher poprvé zmínila plány na Broadwayský muzikál založený na jejím životě a hudbě v červnu 2012. V té době odhalila, že v představení budou tři herečky hrát jí samou v různých fázích jejího života. V roce 2015 se stále pracovalo na projektu a byl vyzván spisovatel Rick Eliseh k vytvoření scénáře. Koncem roku 2016 bylo oznámeno, že se Jason Moore upsal režii, zatímco Flody Suarez a Jeffrey Seller budou sloužit jako producenti.

Rok 2017 je ve znamení Classic Cher. Jedná se o sérii koncertů ve spoupráci s AEG Live v nově postaveném Park divadlu v Monte Carlo resortu a v Casinu a v divadle u MGM National Harbor. První koncert se uskutečnil 8. února. 21. května 2017 získala Cher cenu Billboard Icon Award za "jednu z nejvíce dominantních osobností v oblasti hudby a zábavy po více než šest desetiletí". Na udílení cen, Cher vystoupila se singly Believe (1998) a If I Could Turn Back Time (1989).

Studiová alba[editovat | editovat zdroj]

Ostatní studiová alba[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 Two The Hard Way (s Greggem Allmanem, označené jako "Allman & Woman")
  • 1980 Black Rose (skupina "Black Rose" s Cher v čele)

Soundtrack alba[editovat | editovat zdroj]

Kompilační alba[editovat | editovat zdroj]

Komerční singly[editovat | editovat zdroj]

Propagační singly[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Chyba Lua v modulu mw.wikibase.entity.lua na řádku 88: data.schemaVersion must be a number, got nil instead.
  • Osoba Cher ve Wikicitátech