Přeskočit na obsah

Deborah Kerrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Deborah Kerrová
Deborah Kerrová (1973)
Deborah Kerrová (1973)
Narození30. září 1921
Helensburgh
Úmrtí16. října 2007 (ve věku 86 let)
Suffolk
Místo pohřbeníSt Mary's Church, Redgrave
ChoťTony Bartley (1945–1959)
Peter Viertel (1960–2007)
RodičeArthur Charles Kerr Trimmer[1] a Kathleen Rose Smale

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deborah Kerrová, celým jménem Deborah Jane Kerr-Trimmer, CBE (30. září 1921 Glasgow16. října 2007 Botesdale)[2] byla skotská herečka.

Absolvovala herecké kursy, které provozovala její teta, začínala jako baletka v Sadler's Wells Theatre. V roce 1941 hrála menší roli ve filmové adaptaci hry Gerge Bernarda Shawa Major Barbara a od roku 1943 účinkovala v Cambridge Theatre. V roce 1944 uzavřela kontrakt se společností Metro-Goldwyn-Mayer. V americké kinematografii se díky britskému přízvuku a noblesnímu vystupování uplatnila především v rolích dam z vyšší společnosti.[3] Šestkrát byla nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (1950 za Edward, My Son, 1954 za Odsud až na věčnost, 1957 za Král a já, 1958 za Bůh to vidí, pane Allisone, 1959 za Oddělené stoly a 1961 za Poutníci za sluncem), cenu však nikdy nezískala. V roce 1957 získala Zlatý glóbus za film Král a já, v letech 1947, 1957 a 1960 byla oceněna New York Film Critics Circle Award a za film Oddělené stoly získala v roce 1959 Donatellova Davida pro nejlepší neitalskou herečku. V roce 1986 byla zvolena do Britského filmového institutu a v roce 1994 převzala Čestného Oscara.[4]

Byla dvakrát provdána: za leteckého důstojníka Anthony Bartleyho (1945–1959) a za scenáristu Petera Viertela (1960–2007). Měla dvě dcery. Zemřela ve věku 86 let na Parkinsonovu nemoc.

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. The King and I actress Deborah Kerr is Glasgow's star - and there is a birth certificate to prove it. Evening Times, 21. 1. 2015 Dostupné online
  3. Deborah Kerr, British actress, is dead at 86. The New York Times, 18. 10. 2007 Dostupné online
  4. Encyclopaedia Britannica Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]