Jennifer Jonesová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jennifer Jones
alt =
Jennifer Jonesová ve filmu Paní Bovaryová
Rodné jméno Phylis Lee Isley
Narození 2. března 1919
USA Tulsa, Oklahoma, USA
Úmrtí 17. prosince 2009 (ve věku 90 let)
Malibu, Kalifornie, USA
Aktivní roky (19341974)
Manžel/ka Robert Walker (1939–1945)
David O. Selznick (1949–1965)
Norton Simon (1971-1993)
Významné role Bernadette Soubirousová ve Píseň o Bernadettě
Oscar
Nejlepší ženský herecký výkon
1943 – Píseň o Bernadettě
Zlatý glóbus
Nejlepší ženský herecký výkon
1943 – Píseň o Bernadettě

Jennifer Jonesová, rodným jménem Phylis Lee Isley (2. března 1919 Tulsa, Oklahoma, USA17. prosince 2009 Malibu, Kalifornie, USA) byla americká filmová herečka, která byla pětkrát nominována na Cenu Akademie. Ocenění získala jednou, a to za film Píseň o Bernadettě.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Phylis Lee Isley se narodila v Tulse, v Oklahomě, v USA rodičům účinkujících v estrádních programech. V prostřední šoubiznisu si od mala pěstovala touhu stát se herečkou[1]. Studovala na Americké akademii dramatického umění v New Yorku, kde se seznámila s hercem Robertem Walkerem, který se 2. ledna 1939 stal jejím prvním manželem.

Oba dva měli sen stát se herci, a když se jim nepodařilo si ho v Chicagu splnit, vrátili se do Tulsy, kde propůjčili svůj hlas v rozhlasových hrách jejího otce. Jennifer si taky vydělávala modelingem. Nakonec se rozhodli odjet do Hollywoodu, kde si (tenkrát ještě pod rodným jménem) zahrála svůj debut s Johnem Waynem ve filmu New Frontier. Když ani druhým pokusem s názvem Dick Tracy's G-Men (kde už byla v titulcích jako 'Phyllis Isley') nenaplnila očekávání, přesídlila zpátky do New Yorku.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Začátky její profesionální kariéry jsou spjaty se slavným producentem a jejím pozdějším druhým manželem, Davidem O. Selznickem. Poprvé se s ním setkala na konkurzu, ze kterého utekla s pláčem. Na Selznicka to udělalo dojem a tak jí nabídl sedmileté angažmá. Zároveň se domluvili na změně jména na Jennifer Jones.

Režisér Henry King byl nadšený kamerovými zkouškami a Jennifer získala svou nejslavnější roli svaté Bernadetty z Lurd ve filmu Píseň o Bernadettě. Marie Bernadetta Soubirousová měla jako dítě několikanásobné zjevení Panny Marie a to ji předurčilo stát se jeptiškou. Naivní a panenský vzhled, plaché a mladičké vystupování jí vyneslo nejen historicky první Zlatý glóbus za nejlepší herečku, ale taky Oscara. V den udělování jí bylo pětadvacet let a v souboji porazila hvězdy jako Ingrid Bergman (která se později stala její přítelkyní), Greer Garson, Joan Fontaine a Jean Arthur[2]. Později se Bergman vyjádřila pro reportéry: "Proplakala jsem celou Bernadette, protože Jennifer byla tak dojemná a protože jsem si uvědomila, že jsem nevyhrála cenu."[3]. Následující rok to byla právě Jennifer Jonesová, která předávala Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli své kolegyni Ingrid Bergman[4].

Hereččina hvězda na Chodníku slávy

V průběhu dvou desetiletí Jonesová ztvárnila několik dalších výrazných rolí, které jí vynesli nominace na Oscara. V roku 1944 si zahrála roli ve válečném dramatu Když jsi odešel. Postava tvrdohlavé náctileté dívky Jane Hiltonové, která musí dozrát rychleji jen proto, že je její snoubenec zabit ve 2. světové válce, jí vynesla nominaci v kategorii vedlejší herečka. Pokračujíc v dalším silném a oslnivém podání v romantickém dramatu Milostné dopisy jen potvrdila svůj talent a další nominaci. Její předposlední a zároveň čtvrtá nominace za sebou stojí byla za výkon v americkém westernu po boku Gregoryho Pecka s názvem Souboj na slunci.

V romantické komedii z roku 1946 Cluny Brownová se zamiluje do českého emigranta v podání Charlese Boyere. Snímek Portrait of Jennie byl počinem, na kterém spolupracovala s lamačem ženských srdcí Josephem Cottenem a držitelkou Oscara Ethel Barrymore. Režisér Vincente Minnelli ji obsadil do adaptace Flaubertova románu Paní Bovaryová. V padesátých letech na sebe upoutala v dramatické romanci Je krásné lásku dát. Právě tato role přinesla Jennifer poslední, pátou nominaci na Cenu Akademie, kterou však získala slavná italská ikona Anna Magnani[5]. Ve své profesionální kariéře měla na plátně za partnery takové herce, jakými byli Charlton Heston, Laurence Olivier, Montgomery Clift, Humphrey Bogart, William Holden, Rock Hudson a Jason Robards.

Poslední roli předvedla v katastrofickém dramatu Skleněné peklo. Postava Liselotte, která zrovna tančí se sňatkovým podvodníkem (v podání Freda Astaira), když vypukne požár, jí vynesla druhou nominaci na Zlatý glóbus.

V roce 1981 koupila práva na novelu Larryho McMurtryho Cena za něžnost. Hlavní roli ve stejnojmenném filmu si toužila zahrát sama, ale režisér James L. Brooks se nechal slyšet, že je na tu roli stará.

Jedno z posledních televizních vystoupení bylo v roce 2003 na udílení 75. ročníku Oscarů. Americká Akademie filmového umění a věd tehdy pozvala 59 držitelů ceny v hereckých kategoriích, aby jim kolegové mohli vyjádřit poctu. Mezi účinkujícími legendami byla mimo jiné kolegyně Olivia de Havilland, která porazila Jennifer v boji o nejvyšší filmovou poctu v roce 1947[6]. Má hvězdu na chodníku slávy[7].

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Jennifer Jones a její druhý manžel David O. Selznick v Los Angeles v roce 1957

Soukromý život Jennifer Jonesové byl strastiplný a těžký. S prvním mužem Robertem Walkerem se seznámila v roce 1938 v New Yorku a měla s ním dva syny, Roberta Walkera Jr. (narozeného 15. dubna 1940; jediné dítě, které ji přežilo) a Michaela Rosse Walkera (narozeného 13. března 1941 - zemřelého 27. prosince 2007). Seznámení s producentem Davidem O. Selznickem jí přineslo nejen nastartování kariéry, ale taký životní lásku. Aféra se Selznickem se v Hollywoodu nemohla dlouho utajit. Od manžela odešla v listopadu 1943 a necelé dva roky na to se rozvedli. Herec Robert Walker se s tím nikdy nevyrovnal a podlehl alkoholu, až ho v srpnu 1951 našla hospodyně v emocionálním záchvatu. Po příjezdu psychiatra, který mu naordinoval medikatemty se však Walkerův stav zhoršil, zřejmě kombinace barbiturátů a alkoholu způsobila zástavu dechu. Už se ho nepovedlo resuscitovat; zemřel ve věku 32 let.

Davida O Selznicka si vzala 13. července 1949 a byli spolu až do jeho smrti v červnu 1965. Během společného života začala Jennifer propadat depresím, což se zvýšilo po prvním potratu. V listopadu roku 1967 se pokusila o sebevraždu, když se dozvěděla o smrti letitého přítele, herce Charlese Bickforda. Byla nalezena na pláži v Malibu, odkud ji v kómatu převezli do nemocnice. S druhým manželem měla dceru Mary Jennifer Selznickovou (1954–1976), která ukončila život skokem z dvacátého patra výškové budovy v Los Angeles. To byla další rána pro oscarovou herečku. Také proto se začala zajímat o duševní choroby a v roce 1980 založila nadaci na pomoc postiženým.

V květnu 1971 se provdala potřetí, tentokrát za multimilionáře, sběratele umění a filantropa Nortona Simona, jehož syn spáchal sebevraždu v roce 1969. Se Simonem byla až do jeho skonu v červnu 1993. Pracovala jako ředitelka v Muzeu Nortona Simona.

Prodělala rakovinu prsu.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zbytek života strávila Jennifer Jonesová se svým synem v Malibu, kde si užívala odpočinku. Nepodávala žádné rozhovory. Zemřela ve věku 90 let 17. prosince 2009[8]. Její tělo bylo zpopelněno[9].

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • rodiče byli divadelníci Flora Mae Suber a Phillip Ross Isley
  • jako dítě ve svém volném čase prodávala vstupenky do divadla
  • od roku 1930 byla zastupována modelingovou agenturou J. R. Powerse
  • studovala na univerzitě Northwestern, kde byla členkou klubu Alpha Kappa Theta
  • v roce 1980 věnovala 1 milión dolarů k vytvoření nadace Jennifer Jones Simon pro duševní zdraví a vzdělání
  • je jednou z patnácti hereček, které kdy byli navržené na Oscara za postavu jeptišky
  • třetího manžela poznala, když se snažil koupit její portrét z filmu Portrait of Jennie
  • byla dlouholetou cvičitelkou jógy

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Jones ve filmu Milostné dopisy

Má-li film distribuční název, je uveden jako první.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Oscar[editovat | editovat zdroj]

Zlatý glóbus[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Film The Song of Bernadette nemá distribuční název, jde o volný překlad do češtiny jako Píseň o Bernadettě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

OSBORNE, Robert A.. 80 years of the Oscars. New York : Abbeville Press Publishers, 2008. 440 s. ISBN 978-0-7892-0992-4. (anglicky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rovi. Jennifer Jones. [New York Times] [online].  [cit. 2011-4-5]. Dostupné online.  
  2. Nominace a vítězové 16. ročníku udělování Oscarů http://www.oscars.org/awards/academyawards/legacy/ceremony/16th-winners.html
  3. OSBORNE, Robert A.. 80 years of the Oscars. New York : Abbeville Press Publishers, 2008. 440 s. ISBN 978-0-7892-0992-4. Kapitola The Second Decade, s. 78. (anglicky) 
  4. 17. ročník Oscarů http://www.oscars.org/awards/academyawards/legacy/ceremony/17th.html
  5. Nominace a vítězové 28. ročníku udělování Oscarů http://www.oscars.org/awards/academyawards/legacy/ceremony/28th-winners.html
  6. Nominovaní a vítězové 19. ročníku udílení Oscarů http://www.oscars.org/awards/academyawards/legacy/ceremony/19th-winners.html
  7. Hollywood Walk of Fame http://www.hollywoodchamber.net/index.php?module=wof
  8. SuN. Zemřela herečka Jennifer Jonesová. Eurozprávy.cz [online]. 2009-12-18 [cit. 2011-4-5]. Dostupné online.  
  9. Jennifer Jones http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=45568560

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]