Sbohem, armádo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sbohem, armádo
Ernest Hemingway - Addio alle armi (A Farewell to Arms) - Oscar Mondadori 27 aprile 1965.jpg
AutorErnest Hemingway
Původní názevA Farewell to Arms
ZeměUSAUSA
Jazykangličtina
Žánrromán
VydavatelCharles Scribner's Sons
Datum vydání1929
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mladý Hemingway v uniformě, ve které sloužil na italské frontě první světové války
Italské vydání Sbohem, armádo
Gary Cooper a Helen Hayesová v rolích Frederica Henryho a Catherine Berkley, ve fikmové adaptaci Sbohem, armádo z roku 1932
Pohled na Stresu, kde se odehrává značná část příběhu

Sbohem, armádo (někdy též psáno Sbohem, armádo![1], v anglickém originále A Farewell to Arms) je román, který napsal americký spisovatel Ernest Hemingway. Děj románu se odehrává během první světové války, na italské frontě a popisuje příběh amerického lajtnanta ("tenente") Frederica Henryho, který pomáhá italské armádě obsluhovat sanitky a který se zamiluje do anglické zdravotní sestry Catherine Barkley. Osobní tragédie se tu střetává s tragédií celospolečenskou. Román poukazuje i na cynismus vojáků a jejich vytěsnění ze společnosti. Kniha byla inspirována autorovými vlastními zážitky autora z italské fronty. Příběh je rozdělen do pěti různě dlouhých knih.

V době svého vydání se Sbohem, armádo stalo bestsellerem, a Ernest Hemingway se díky němu poprvé dostal do širšího povědomí jako spisovatel. Román byl dvakrát zfilmován. Poprvé v roce 1932 stejnojmenný film natočil americký režisér Frank Borzage s Gary Cooperem v hlavní roli a roku 1957 natočili jeho remake Charles Vidor a John Huston.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Lajtant Frederic Henry – Vypravěč a hlavní hrdina. Je to mladý řidič sanitky, který pomáhá italské armádě. Během bojů prokazuje odvahu, ale k válce se staví stoicky a jeho život postrádá vášeň, dokud se nezamiluje do zdravotní sestry Catherine Berkley. Často pije alkoholické nápoje, ať už víno, brandy nebo grappu.[2]
  • Catherine Barkleyová – Britská zdravotní sestra, které se zamiluje do Frederica. Má ráda romantiku, je milá, místy až naivní, ale naprosto oddaná lásce k Fredericovi.[2]
  • Rinaldi – Chirurg italské armády, přítel Frederica.
  • Kněz – Kněz, který často s Fredericem debatuje o bohu.
  • Helen Fergusonová – Zdravotní sestra, přítelkyně Catherine.
  • Slečna Van Campenová – Vrchní sestra americké nemocnice v Miláně.
  • Slečna Gageová – Americká zdravotní sestra
  • Dr. Valentini – Italský chirurg.
  • Gino, Bonello, Passini, Aymo a Piani – Italští vojáci.
  • Emilio – Barman ze Stresy, který pomůže Fredericovi a Catherine uniknout do Švýcarska.
  • Hrabě Greffi – Devadesáti-čtyř letý šlechtic

Děj[editovat | editovat zdroj]

Kniha první[editovat | editovat zdroj]

Lajtant Frederic Henry je americký medik sloužící v italské armádě během první světové války. Děj knihy začíná v zimě, kdy epidemie cholery zabije tisíce vojáků. Frederic přijíždí do Gorizie, kde se setkává s ostatními armádními činiteli a s knězem. Svoje zážitky z města poté sdílí s italským chirurgem Rinaldim, se kterým bydlí. Rinaldi má rád ženy, a zamiluje se do zdravotní sestry Catherine Berkley, i když ne příliš vážně. Rinaldi vezme Frederica sebou do britské nemocnice, kde se Frederic seznámí s Catherine Barkley, s anglickou zdravotní sestrou. Frederic k ní cítí náklonnost. Catherine mu řekne o svém snoubenci, který zemřel během války, a také o jejím nepříjemném pocitu, který cítí když prší. Frederic ji chce políbit, ona mu ale dá facku a on se omlouvá. Později se ale políbí, a ona přizná že k němu cítí nějakou náklonnost. Frederic, spolu s dalšími řidiči (kteří se jmenují Passini, Manera, Gordini a Gavuzzi) jede se sanitkou do války. Passini je zde zabit minometem a Frederic si zde těžce zraní koleno a je odvezen do nemocnice.

Kniha druhá[editovat | editovat zdroj]

Rinaldi navštěvuje Frederica v nemocnici, a chválí ho za jeho hrdinství, i když Frederic sám se za hrdinu nepovažuje. Rinaldi mu též řekne, že bude převezen do americké nemocnice v Miláně, aby mu byla poskytnuta lepší péče. Frederic ho požádá, aby zde měl Catherine jako zdravotní sestru. Navštíví ho též kněz, kterému svěří svoje protiválečné postoje. Navíc, USA vyhlásí válku Německu a italská armáda má strach z rakouské ofenzívy. Frederic se dostane do americké nemocnice v Miláně, kde je ošetřován slečnou Gageovou, slečnou Walkerovou a vrchní sestrou slečnou Van Campenovou. Slečna Gageová mu nosí víno. Později přijíždí i Catherine, a Frederic si uvědomí, že je do Catherine skutečně zamilován, a poprvé se pomilují. Dále druhá kniha vypráví o jeho léčbě zranění doktorem Valentinim, o setkání se slečnou Fergusonovou (přítelkyní Catherine), a o vývoji milostného vztahu s Catherine, kteří si spolu užívají léto v Miláně, zajdou například na horské dostihy, nebo na plavbu lodí. Poté co se Frediricovi zahojí koleno dostane žloutenku. Slečna Van Campenová objeví prázdné lahve od alkoholu ve Fredericově pokoji, a dojde k závěru, že žloutenka je způsobena jeho alkoholismem, a že si žloutenku přivodil schválně, aby nemusel sloužit na frontě. Zruší mu proto pobyt v nemocnici, a je poslán zpět na frontu. Catherine ho informuje o tom, že je s ním těhotná. Slíbí si, že se znovu setkají a až válka skončí se vezmou. Frederic ji požádá, aby se starala o ''Malou Catherine''.

Kniha třetí[editovat | editovat zdroj]

Frederic se vrátí do Gorizie, kde se znovu setká s Rinaldim a knězem, který předpovídá, že válka brzy skončí. Frederic poté jede do Bainsizzy, kde se setká s italským patriotem Ginem, který mu poví o velmi silných zbraních, které má rakouská armáda. Frederic si uvědomí, že se Italové neubrání rakouské ofenzívě. Začíná silný déšť a začíná bombardování. Morálka italských vojáků klesá. Krátce poté rakouská armáda zničí italské pozice během bitvy u Caporetta, a Italové ustupují, domy jsou evakuovány. Frederic se svými muži se snaží včas uniknout, a aby to stihli tak si vyberou alternativní cestu, ale brzy se ztratí a jejich auta uvíznou v bahně. Jeden z italských vojáků se pokouší dezertovat, ale Frederic ho zastřelí. Jeden z řidičů, Aymo, je později zabit, zatímco další z řidičů, Bonello, uteče do rakouského zajetí. Frederic tak zůstane s posledním z řidičů, s Pianim, se kterým se dostane k italské armádě u řeky Tagliamento. Frederic je zde ale obviněn vojenskou policií ze zrady, ale zachrání se tím, že skočí do řeky. Poté se mu podaří dostat z řeky a naskočit do jedoucího vlaku, který jede do Milána, aby se dostal za Catherine.

Kniha čtvrtá[editovat | editovat zdroj]

V Miláně se Frederic dozví, že Catherine odjela do Stresy. Navštíví zde také Ralpha Simmonse, bývalého operního zpěváka, a zeptá se ho jak se má dostat pryč z Itálie, do Švýcarska. Ralph mu pomůže a poskytne mu civilní oblečení. Poté odjede vlakem do Stresy a ubytuje se v hotelu Isles Borromées. Emilio, místní barman, ho informuje o tom, že dvě britské zdravotní sestry se ubytovaly v malém hotelu nedaleko nádraží. Frederic zde potká Catherine a Helen Ferguson. otká zde také hrabětě Greffiho, velmi starého šlechtice, kterého zde potkal, když poprvé navštívil Stresu. Greffi je zde se svou neteří. Frederic Catherine neřekne nic o svých válečných zážitcích. Navíc se cítí jako zločinec, jako dezertér. Emilio mu další den oznámí, že ho sem brzy přijde válečná policie zatknout. Emilio jim ale dá loďku, aby mohli odplout do Švýcarska. Cesta je to dlouhá, navíce je bouřka a voda je rozbouřená. Plují celou noc a nakonec se dostanou do Švýcarska. Místní policie jim zde poskytne dočasná víza.

Kniha pátá[editovat | editovat zdroj]

Frederic a Catherine žijí klidný život ve švýcarských horách, v malém dřevěném domku nedaleko Montreux, u manželů Guttingenových. Catherine se obává o zdravotní stav svého ještě nenarozeného dítěte, a proto se přestěhují do Lausanne, aby byli blíže nemocnici. Později je zde Catherine hospitalizována, a protože se porod příliš nedaří, je rozhodnutu že bude nutné provést císařský řez. Nakonec se dítě narodí, ale je mrtvé. Navíc lékaři zjistí, že Catherine vnitřně krvácí. Frederic je zděšen, navštíví Catherine v jejím pokoji, ale ona mu umírá v náručích. Frederic poté odejde z nemocnice a v dešti dojde zpět do hotelu.

Styl[editovat | editovat zdroj]

Agnes von Kurowsky, zdravotní sestra, kterou byla inspirovaná postava Catherine

Román je psán v ich-formě, hlavní hrdina je vypravěčem. Je napsán ve stylu typickém pro Hemingwaye, používá zde svou "teorie ledovce", což zančí jeho minimalistický styl, kdy ukáže jen malou část příběhu, a zbytek si musí čtenář domyslet (stejně jako u ledovce – je z něj vidět jeden špička, a zbytek je pod vodou). Hemingway příliš nepopisuje detaily a dialogy v románu jsou velmi jednoduché a plytké. Minimalistický styl souvisí i s tím, že Hemingway byl novinář. V knize je použito mnoho italských slov. Použitá je také symbolika – například kdykoliv se děje něco špatného, prší.[3][4]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Hemingway-Pfeiffer House v Piggottu v Arkansasu, kde Hemingway napsal značnou část románu

Román je inspirovaný skutečnými událostmi. Stejně jako hlavní hrdina Frederic Henry, i Ernest Hemingway působil během první světové války na italské frontě. Také zde pracoval jako řidič sanitky, pro Červený kříž (kam se opravdu chtěl dostat, dokonce kvůli tomu zfalšoval svůj věk a oční test, aby byl na misi přijat). Stejně jako Frederic byl i Hemingway na frontě zraněn, a také byl hospitalizován v nemocnici v Miláně. Zde se zamiloval do zdravotní sestry, která se jmenovala Agnes von Kurowsky, a kterou si po skončení války chtěl vzít za ženu (k tomu ale nakonec nedošle). Právě Agnes se stala inspirací pro Catherine. Inspirací pro Helen Ferguson byla zase umělkyně Kitty Cannell, žijící v Paříži. Inspirací byla také korespondence mezi jeho přítelem Frederic J. Agatesem a jeho manželkou.[5]

Anglický název vychází z názvu básně A Farewell to Arms, kterou napsal anglický dramatik George Peele (1556-1596).

Hemingway psal tento román na ranči Willis M. Spear's ve Wyomingu, ve městě Piggott v Arkansasu (v domě své manželky Pauline Pfeiffer) a v Mission Hills v Kansasu, kde zrovna jeho manželka prožívala porod císařským řezem, což inspirovala poslední část románu. Hemingway měl problém román dokončit, měl připravených okolo čtyřiceti různých konců a konec také mnohokrát přepisoval.

Román byl vydán v roce 1929 a stal se bestsellerem, byl například nazýván "prvním americkým románem z debaklu první světové války", a Hemingway se díky němu dostal do širšího povědomí. Hemingway později za další díla dostal i Nobelovu cenu za literaturu. Hemingway se řadí mezi tzv. "ztracenou generaci", generaci autorů, kteří za mlada zažili hrůzy první světové války, a nedokázali znovu najít důvěru ve společnost (proto jsou "ztracení"). Autoři z této generace typicky popisovali hrůzy války ve svých dílech.

Cenzura[editovat | editovat zdroj]

Ve Scribnerově vydání byla řada vulgarit obsažených v knize (konkrétně slova “shit“, “fuck“ a “cocksucker“) nahrazena pomlčkami (---). Existují také minimálně dva výtisky prvního vydání, ve kterých Hemingway přepsal cenzurovaný text rukou. Jedno z těchto dvou vydání bylo věnováno Maurice Coindreauovi, druhé Jamesi Joyceovi. Hemingwayem korigovaný text nebyl začleněn do žádného vydání knihy, ale některé audioverze byly vydány necenzurované.

Kromě Irského svobodného státu byla kniha zakázaná též ve fašistické Itálii. Jedním z důvodů, proč byl román v Itálii je zakázán bylo Mussoliniho osobní antipatie k Hemingwyovi, který s ním krátce poté co se dostal k moci udělal rozhovor, a později vydal článek kde ho mj. nazval "největším lhářem v Evropě".

Vydání v Česku a na Slovensku[editovat | editovat zdroj]

V češtině román poprvé vydalo Ottovo nakladatelství v překladu Emanuela Vajtauera v roce 1931. Byla to první Hemingwayova kniha vydaná česky.[6] Překlad od Josefa Škvoreckého vydalo v letech 1958 a 1965 Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. V roce 1974 román pro nakladatelství Melantrich přeložil Vladimír Stuchl. Toto vydání v roce 1978 načetl František Němec v režii Josefa Červinky jako dvanáctidílnou četbu na pokračování pro Československý rozhlas. Škvoreckého překlad opětovně vydalo nakladatelství Knižní klub v roce 1999 a Odeon roku 2015.

Ve slovenštině vyšla kniha dvakrát pod názvem Zbohom zbraniam. Poprvé ji roku 1964 vydalo nakladatelství Slovenský spisovateľ v překladu Alfonze Bednára a v roce 2016 Ikar od překladatele Vladislava Gálise.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku A Farewell to Arms na anglické Wikipedii.

  1. Sbohem, armádo! (Ernest Hemingway) | Detail knihy | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b A Farewell to Arms: Character List. SparkNotes [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. A Farewell To Arms: Writing Style | Ernest Hemingway | Homework Online. www.homework-online.com [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. www.mypspa.org [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  5. A Farewell to Arms – Ernest Hemingway I WHO DID WHAT IN WW1?. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  6. EHRENBERGER, Jakub. Hemingway, Ernest: Sbohem, armádo! [online]. iLiteratuira.cz, 2016-05-27 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online.