Jeghiše Čarenc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeghiše Čarenc
Jeghiše Čarenc
Jeghiše Čarenc
Narození 25. března 1897
Kars, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 27. listopadu 1937 (ve věku 40 let)
Jerevan, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Povolání spisovatel a básník
Národnost arménská
Významná díla Země Nairi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeghiše Čarenc, arménsky Եղիշե Չարենց, vlastním jménem Jeghiše Soghomonjan (13. března 1897, Kars, Ruské impérium, nyní v Turecku - 29. listopadu 1937, Jerevan) byl arménský básník, zakladatel moderní arménské literatury. Stal se obětí stalinského teroru během tzv. "Velké čístky".

Život[editovat | editovat zdroj]

Čarenc pocházel z rodiny obchodníka s koberci. V letech 1908-1912 studoval na střední škole v rodném městě, v roce 1915 se přihlásil do jednoho z arménských dobrovolnických oddílů, které se snažili zabránit arménské genocidě ze strany Turecka, a zúčastnil se obrany města Van. Roku 1916 začal v Moskvě studovat na Národní městské universitě Šaňavského. Komunistickou říjnovou revoluci přivítal, protože v ní viděl naději pro záchranu svébytnosti arménského národa a proto vstoupil roku 1918 do rudé armády, se kterou se zúčastnil bojů o Carycin a později i občanské války v Arménii.

Roku 1922 se vrátil do Moskvy, aby dokončil své vzdělání, a zapojil se plně do litrárního života, ve kterém byl pod vlivem Proletkultu propagátorem odmítání předrevolučních literárních tradic. V letech 19231925 působil v diplomatických službách v Turecku a v západní Evropě.

Své první básně publikoval Čarenc ještě při studiu na střední škole. Zpočátku byl ovlivněn francouzským a ruským symbolismem, později dal své dílo do služeb revoluce a hledal nové estetické principy pro vyjádření revulučních idejí. Psal však také intimní, hluboce emocionální lyriku, a právě pro tu je dodnes vysoce ceňen. V polovině 30. let se však v jeho díle začal projevovat pesimismus, vyvolaný zřejmě rozčarováním z národnostní praxe v Sovětské svazu, za který byl ostře kritizován a který se stal nakonec záminkou k jeho fyzické likvidaci. Roku 1937 byl jako údajný kontrarevolucionář zatčen a obviněn z nacionalismu, trockismu a dokonce i terorismu. Ve vězení pak za nejasných okolností zemřel. Roku 1955 byl plně rehabilitován.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeghiše Čarenc na arménské poštovní známce z roku 1997.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Jereg jerg tchradaluk aghdžkan (1914, Tři písně bledé dívce),
  • Tesilažamer (1915, Hodiny vidin),
  • Kaputačja hairenik (1915, Modrooká vlast),
  • Danteakan araspel (1916, Dantovská legenda),
  • Clacan (1917, Duha),
  • Voghdžakizvogh krak (1920, Všespalující oheň),
  • Poghocajin pčruhun (1920, Pouliční krásce),
  • Tagharan (1921, Zpěvník),
  • Utnjakner arevin (1921, Osmiverší slunic),
  • Romans anser (1922, Romance bez lásky),
  • Aspekatan rapsodia (1922, Rytířské rapsodie),
  • Balald Vladimir Iljiči, mužiki jev mi zujg košiki masin (1924, Balada o Vladimíru Iljiči, mužikovi a páru bot),
  • Lenin keri (1924, Srýček Lenin),
  • Rubajai (1926, Čtyřverší),
  • Epikakan lusabac (1930, Epické svítání),
  • Lenin u Alin (1935, Lenin a Alí).

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Jerkir Nairi (1926, Země Nairi), román, odehrávající se v Karsu, prodchnutý sžíravou ironií a zároveň bolestou rezignací na dobou zrazené sny o vytvoření samostatné země Nairi (Arméni toto slovo používají jako jiné pojmenování své vlasti),
  • Hišoghutjuner Jerevani Ughghič tnic (1927, Vzpomínky z jerevanské polepšovny).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1976, str. 286-287