Přeskočit na obsah

Jeghiše Čarenc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeghiše Čarenc
Rodné jménoԵղիշե Աբգարի Սողոմոնյան
Narození13.jul. / 25. března 1897greg.
Kars, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí27. listopadu 1937 (ve věku 40 let)
Jerevan, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Povolánípřekladatel, básník, prozaik a spisovatel
Národnostarménská
Žánrepická poezie a poezie
Významná dílaZemě Nairi
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu (od 1918)
Manžel(ka)Arpenik Charents
DětiArpenik Charents
Anahit
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeghiše Čarenc

Jeghiše Čarenc, arménsky Եղիշե Չարենց, vlastním jménem Jeghiše Soghomonjan (13.jul./ 25. března 1897greg., Kars, Ruské impérium, nyní v Turecku29. listopadu 1937, Jerevan) byl arménský básník, zakladatel moderní arménské literatury. Stal se obětí stalinského teroru během Velké čistky.

Čarenc pocházel z rodiny obchodníka s koberci. V letech 19081912 studoval na střední škole v rodném městě, v roce 1915 se přihlásil do jednoho z arménských dobrovolnických oddílů, které se snažily zabránit arménské genocidě ze strany Turecka, a zúčastnil se obrany města Van. Roku 1916 začal v Moskvě studovat na Národní městské universitě Šaňavského. Komunistickou říjnovou revoluci přivítal, protože v ní viděl naději pro záchranu svébytnosti arménského národa a proto vstoupil roku 1918 do Rudé armády, se kterou se zúčastnil bojů o Carycin a později i občanské války v Arménii.

Roku 1922 se vrátil do Moskvy, aby dokončil své vzdělání, a zapojil se plně do literárního života, ve kterém byl pod vlivem Proletkultu propagátorem odmítání předrevolučních literárních tradic. V letech 19231925 působil v diplomatických službách v Turecku a v západní Evropě.

Své první básně publikoval Čarenc ještě při studiu na střední škole. Zpočátku byl ovlivněn francouzským a ruským symbolismem, později dal své dílo do služeb revoluce a hledal nové estetické principy pro vyjádření revolučních idejí. Psal však také intimní, hluboce emocionální lyriku, a právě pro tu je dodnes vysoce ceněn. V polovině 30. let se však v jeho díle začal projevovat pesimismus, vyvolaný zřejmě rozčarováním z národnostní praxe v Sovětském svazu, za který byl ostře kritizován a který se stal nakonec záminkou k jeho fyzické likvidaci. Roku 1937 byl jako údajný kontrarevolucionář zatčen a obviněn z nacionalismu, trockismu a dokonce i z terorismu. Ve vězeňské nemocnici pak za nejasných okolností zemřel, pohřben byl neznámo kde. Roku 1955 byl plně rehabilitován.

Od roku 1967 je po něm pojmenováno arménské město Čarencavan.

Jeghiše Čarenc na arménské poštovní známce z roku 1997.

Básnické sbírky

[editovat | editovat zdroj]
  • Jereg jerg tchradaluk aghdžkan (1914, Tři písně bledé dívce),
  • Tesilažamer (1915, Hodiny vidin),
  • Kaputačja hairenik (1915, Modrooká vlast),
  • Danteakan araspel (1916, Dantovská legenda),
  • Clacan (1917, Duha),
  • Voghdžakizvogh krak (1920, Všespalující oheň),
  • Poghocajin pčruhun (1920, Pouliční krásce),
  • Tagharan (1921, Zpěvník),
  • Utnjakner arevin (1921, Osmiverší slunic),
  • Romans anser (1922, Romance bez lásky),
  • Aspekatan rapsodia (1922, Rytířské rapsodie),
  • Balald Vladimir Iljiči, mužiki jev mi zujg košiki masin (1924, Balada o Vladimíru Iljiči, mužikovi a páru bot),
  • Lenin keri (1924, Srýček Lenin),
  • Rubajai (1926, Čtyřverší),
  • Epikakan lusabac (1930, Epické svítání),
  • Lenin u Alin (1935, Lenin a Alí).
  • Jerkir Nairi (1926, Země Nairi), román, odehrávající se v Karsu, prodchnutý sžíravou ironií a zároveň bolestou rezignací na dobou zrazené sny o vytvoření samostatné země Nairi (Arméni toto slovo používají jako jiné pojmenování své vlasti),
  • Hišoghutjuner Jerevani Ughghič tnic (1927, Vzpomínky z jerevanské polepšovny).

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1976, str. 286-287

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]