Diana Abgar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Diana Abgar
Anahit Diana Abgarian (Aghabekian), 1854-1937. The first female ambassador of the World.jpg

1. Arménský ambasádor v Japonsku
Ve funkci:
1918 – 1920
Prezident Avetis Aharonjan
Jmenována Hamo Ohanjanyan

Narození 12. října 1859
Rangún, Barma
Úmrtí 8. července 1937
Jokohama, Japonsko
Národnost arménská
Choť Apcar Michael Apcar
Náboženství křesťanství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diana Abgar (12. října 1859, Rangún8. července 1937, Jokohama) byla arménská spisovatelka, diplomatka a ambasadorka v Japonsku. Byla první arménskou ženou, která se stala diplomatkou a možná i první ženou, která byla jmenována do jakékoliv diplomatické služby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 12. října 1859 v Rangúnu v křesťanské rodině. Pokřtěna byla jako Gayane. Její otec byl indický Armén, který emigroval z jihovýchodní Asie z New Julfa v Persii. Její matka Avet pocházela z rodiny Tateos Avetum v Šírázu. Diana byla nejmladší ze sedmi dětí. Vyrůstala v Kalkatě a vzdělání získala v místní klášterní škole. Uměla plynně mluvit anglicky, arménsky a hindsky. Vdala se za Apcar Michael Apcara, který pocházel ze šlechtického rodu z New Julfa, místa odkud pocházela její rodina. Rodina Abgarů se stala úspěšnými obchodníky po celé jihovýchodní Asii.

Roku 1891 se se svým manželem přestěhovala do Japonska, aby založili a rozšířili rodinný podnik. Nakonec spolu měli 5 dětí, ale přežily jen 3. Když jí bylo 67 let, začala zažívat četné fyzické problémy. Selhával jí zrak, sluch a měla artritidu. Tyto zdravotní problémy vedly k její smrti dne 8. července 1937 v Jokohamě. Byla pohřbena na hřbitově pro cizince vedle svého manžela.

Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Když 28. května 1918 vyhlásila Arménie nezávislost, nebyla mezinárodně uznána. Nicméně v roce 1920, díky jejímu úsilí, se Japonsko stalo jedním z prvních států, který uznal nezávislost Arménie. Z úcty k jejímu úsilí, ji Hamo Ohanjanyan, ministr zahraničních věcí Arménie, jmenoval čestným konzulem v Japonsku. Tím se stala první arménskou ženou diplomatkou. Nicméně po sovětizaci Arménie roku 1920 byla nucena ukončit svou službu.

Práce[editovat | editovat zdroj]

Když její syn převzal rodinný podnik v Japonsku, začala se soustředit na její humanitární, literární a diplomatickou kariéru. Začala pracovat v mnoha časopisech a novinách jako je například The Japan Advertiser, The Far East, The Japan gazette, and Armenia. Začala se hodně věnovat literatuře. Psala o arménské situaci v Osmanské říši s cílem zvýšit globální povědomí. Do roku 1920 napsala více než 9 knih o Arménské genocidě. Také psala mnoho článků o mezinárodních vztazích a vlivu imperialismu na světové záležitosti a světový mír. Příklady jejích prací:

  • The Great Evil. Yokohama, Japan: “Japan Gazette” Press, 1914, 114 str.
  • Peace and No Peace. Yokohama, Japan: “Japan Gazette” Press, 1912, 101 str.
  • On the Cross of Europe’s Imperialism: Armenia Crucified. Yokohama, Japan: 1918, 116 str.
  • In His Name... Yokohama, Japan: “Japan Gazette,” 1911. 52 str.
  • Betrayed Armenia. Yokohama, Japan: “Japan Gazette” Press, 1910, 77 str.
  • The Truth about the Armenian Massacres. Yokohama, Japan: “Japan Gazette,” 1910, 26 str.
  • Home Stories of the War. Kobe, Japan: The Kaneko Printing Works, 1905, 47 str.
  • Susan. Yokohama, Japan: Kelly and Walsh, Limited, 1892, 109 str.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diana Abgar na anglické Wikipedii.