Arménská vysočina
| Arménská vysočina Հայկական լեռնաշխարհ Ermenistan Yaylası Ermənistan yaylası | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší bod | 5 156 m n. m. (Velký Ararat) |
| Délka | 600 km |
| Nadřazená jednotka | Krymsko-kavkazská oblast |
| Sousední jednotky | Pontské hory, Malý Kavkaz, Kursko-arakská nížina, Talyš, Íránská vysočina (Zagros), Východní Taurus |
| Podřazené jednotky | Yalnızçam Dağları, Allahüekber Dağları, Kars Yaylası, Arasgüneyi Dağları, Ala Dağlar, Hakkâri Dağları, Samsaris kedi, Gegamský hřbet, Barguštanský hřbet, Quarekcheh Dagh, Kúh-e-Sabalan, Kúh-e-Bozqúsh |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Turecko Gruzie Arménie Ázerbájdžán Írán |
 | |
| Povodí | Çoruh, Kura, Araks |
| Souřadnice | 39°30′ s. š., 45°30′ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arménská vysočina (arménsky Հայկական լեռնաշխարհ, Haykakan leřnašxarh, turecky Ermenistan Yaylası, ázerbájdžánsky Ermənistan yaylası) je soustava horských hřbetů a lávových plošin na pomezí Arménie, Gruzie, Turecka, Íránu a Ázerbájdžánu. Leží jižně od Malého Kavkazu, východně od Anatolské plošiny, severovýchodně od pohoří Taurus, severně od íránského Zagrosu a severozápadně od Talyše a Alborzu. Na okrajích je lemována třemi velkými horskými jezery Van, Sevan a Urūmiyeh.
I když na mapě není snadné rozpoznat rozhraní Arménské vysočiny a okolních geomorfologických provincií (zejména od Malého Kavkazu), geologicky se od nich odlišuje: je totiž z velké části sopečného původu.[1] Leží na styku anatolské, íránské a eurasijské tektonické desky.
Během doby železné byla oblast známá pod různými podobami názvu Ararat (Urartu, Uruatri, Uraštu). Později byly Vysočiny známy jako Armenia Major, ústřední oblast v dějinách Arménů,[2] a jeden ze čtyř geopolitických regionů spojených s Armény,[2] dalšími třemi byly Malá Arménie, Soféna a Kommagene.[3][4] Vysočiny jsou primárně vymezovány geografickým rozptylem jejich původních obyvatel, Arménů.
Před objevením se osob označovaných jako Arméni v historických záznamech historikové předpokládají, že oblast musela být domovem různých etnických skupin, které se staly homogenními, když se do popředí dostal arménský jazyk.[5] Obyvatelstvo arménských vysočin vykazuje vysokou míru regionální genetické kontinuity po dobu více než 6000 let.[2][6] Nedávné studie naznačují, že Arméni pocházejí z původních obyvatel arménských vysočin a představují výrazný genetický izolát v regionu.[2][7]
Oblast byla během antiky obývána také menšinami, jako byli Asyřané, Gruzíni, Řekové, Židé a Íránci. Během středověku se v arménských vysočinách ve velkém počtu usazovali Arabové a zejména Turkmeni a Kurdové.
Oblast byla po většinu své známé historie spravována arménskou šlechtou a státy, ať už jako součást plně nezávislého arménského státu, jako vazalové, nebo jako součást cizího státu. Od 40. let 11. století byly vysočiny pod vládou různých turkických národů a safíjovské dynastie, s ostrůvky arménské autonomie na místech jako Arcach. Většina východní Arménie, kterou od 16. století ovládali Safíjovci, se v roce 1828 stala součástí Ruské říše a později byla začleněna do Sovětského svazu, zatímco velká část západní Arménie byla pod vládou Osmanské říše a později začleněna do moderního Turecka. Dnes je region rozdělen mezi Arménii, Ázerbájdžán, Gruzii, Írán a Turecko.[8]
Arméni západní Arménie byli vyhlazeni během arménské genocidy (1915–1917), řízené Výborem pro jednotu a pokrok v rámci jejich politik turkifikace.[9][10]
Dnes je západní Arménie osídlena převážně Turky, Kurdy, Ázerbájdžánci, Asyřany a malou populací Arménů (včetně kryptoarménů a Hemšinců). Východní Arménie je osídlena převážně Armény, Ázerbájdžánci a Gruzíny.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Praha: Euromedia Group, k.s., 2001. ISBN 80-242-0291-3. Str. 28.
- 1 2 3 4 Armenian Rarities Collection [online]. Washington, D.C.: Library of Congress, 2020 [cit. 2023-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-07.
- ↑ ADALIAN, Rouben Paul. Historical dictionary of Armenia. 2. vyd. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7450-3. S. 336–338. (anglicky)
- ↑ GRIERSON, Otto Mørkholm; WESTERMARK, Ulla. Early Hellenistic coinage: from the accession of Alexander to the Peace of Apamea (336-188 B.C.). Redakce Philip. Dotisk 1. vyd. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 1991. Dostupné online. ISBN 0-5213-9504-6. S. 175.
- ↑ LA PORTA, Sergio. The Oxford Dictionary of Late Antiquity. Příprava vydání Oliver Nicholson. Cambridge: Cambridge University Press, 2018. ISBN 978-0-19-866277-8. Kapitola Armenia. Among the diversity of ethnicities residing on the Armenian plateau in Antiquity, the Armenian-speakers came to prominence during the Achaemenid period..
- ↑ HOVHANNISYAN, Anahit; JONES, Eppie; DELSER, Pierpaolo Maisano; SCHRAIBER, Joshua; HAKOBYAN, Anna; MARGARYAN, Ashot; HRECHDAKIAN, Peter. An admixture signal in Armenians around the end of the bronze age reveals widespread population movement across the middle east. bioRxiv. 2020-06-24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-15. doi:10.1101/2020.06.24.168781. S2CID 220253091. (anglicky)
- ↑ HABER, Marc; MEZZAVILLA, Massimo; XUE, Yali; COMAS, David; GASPARINI, Paolo; ZALLOUA, Pierre; TYLER-SMITH, Chris. Genetic evidence for an origin of the Armenians from Bronze Age mixing of multiple populations. European Journal of Human Genetics. 21 October 2015, s. 931–936. doi:10.1038/ejhg.2015.206. PMID 26486470.
- ↑ Armenian Highland | Historic Region | Britannica [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ÜNGÖR, Uğur Ümit. Seeing like a nation-state: Young Turk social engineering in Eastern Turkey, 1913–50. Journal of Genocide Research. London a New York: Routledge, červen 2008, s. 15–39. ISSN 1469-9494. doi:10.1080/14623520701850278. S2CID 71551858.
- ↑ ROSHWALD, Aviel. The Oxford Handbook of the History of Nationalism. Redakce Breuilly John. Oxford a New York: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0-19-175030-4. doi:10.1093/oxfordhb/9780199209194.013.0011. Kapitola Part II. The Emergence of Nationalism: Politics and Power – Nationalism in the Middle East, 1876–1945, s. 220–241.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arménská vysočina na Wikimedia Commons
