Serž Sarkisjan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Serž Sarkisjan
Serž Sarkisjan (2010)

3. prezident Arménské republiky
Ve funkci:
9. dubna 2008 – 9. dubna 2018
Předchůdce Robert Kočarjan
Nástupce Armen Sarkisjan
Stranická příslušnost
Členství Republikánská strana Arménie

Narození 30. června 1954 (64 let)
Stěpanakert
Národnost Arméni
Choť Rita Sarkisjanová
Rodiče Azat Sargsyan a Nora Sargsyan
Sídlo Jerevan
Alma mater Jerevanská státní universita
Profese politik
Ocenění Hero of Artsakh
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. stupně
Řád zlatého rouna
Řád cti
Řád Republiky Srbské
… více na Wikidatech
Podpis Serž Sarkisjan, podpis
Webová stránka www.serzhsargsyan.am
Commons Kategorie Serzh Sargsyan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Serž Azati Sarkisjan, někdy Sargsjan[pozn. 1] (arménsky Սերժ Ազատի Սարգսյան; * 30. června 1954 Stěpanakert) je arménský politik, ministr v několika vládách, posléze premiér a v období 2008–2018 arménský prezident.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1972–1974 sloužil jako voják základní službysovětské armádě. V roce 1979 ukončil studium filologie na Jerevanské státní univerzitě. V období let 1979 až 1988 působil v komunistických a komsomolských orgánech ve svém rodném městě Stěpanakertu, posléze byl velitelem karabašské domobrany ve válce o Náhorní Karabach.[2]

V roce 1990 se stal poslancem Národního shromáždění, v 90. letech byl postupně ministrem obrany, vnitra a ministrem národní bezpečnosti. V období 1999–2007 byl tajemníkem Národní bezpečnostní rady, v roce 2000 se stal znovu ministrem obrany. V roce 2007 se stal arménským premiérem.[2]

V únoru 2008 vyhrál s podporou vlastní Republikánské strany Arménie prezidentské volby; do funkce nastoupil v dubnu 2008. Jako prezident se zasadil o vytvoření celní unieRuskem a dalšími postsovětskými republikami v roce 2014 a realizoval přeměnu Arménie z prezidentsképarlamentní republiku, což bylo podle kritiků vyjádřením snahy o udržení si vlastního politického vlivu.[2]

V roce 2011 se konaly velké demostrace proti Sarkisjanovu režimu. Při dalších protestech v červenci 2016 žádali protestující jeho odstoupení a propuštění všech politických vězňů[3] – tyto demonstrace následovaly po přepadení policejní stanice v hlavním městě Jerevanu skupinou ozbrojenců, kteří požadovali propuštění opozičního politika a veterána války o Náhorní Karabach Žirajra Sefiljana. Při vzájemných stretech bylo zraněno přes 50 lidí.[4]

Sarkisjanovo prezidentské období skončilo dne 9. dubna 2018 a hned 17. dubna se stal předsedou vlády. Po několikadenních bouřlivých protestech, během nichž demonstranti požadovali jeho odstoupení a bylo zadrženo přes 200 lidí,[5] nakonec dne 23. dubna (po pouhých šesti dnech v úřadu) rezignoval, v důsledku čehož následně odstoupila i arménská vláda.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Přes totožnost příjmení není příbuzný s dalšími arménskými politiky – svým nástupcem v prezidentském úřadu Armenem Sarkisjanem,[1] ani s bývalým premiérem Tigranem Sarkisjanem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Armenia lawmakers elect president as leader eyes 'super' powers. Tribune.com.pk [online]. 2018-03-02 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Arménský premiér odstoupil, vůdce opozice je na svobodě. ČT24 [online]. 2018-04-23 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  3. ATANESIAN, Grigor. Armenians step up their demands in a fourth summer of protest. Theguardian.com [online]. 2016-07-30 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GRIGORYAN, Marianna. Armenian police clash with demonstrators as hostage stand-off continues. Theguardian.com [online]. 2016-07-21 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. V Arménii to vře. Policie rozháněla demonstranty a zatýkala představitele opozice. ČT24 [online]. 2018-04-22 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  6. Arménský premiér odstoupil, vůdce opozice je na svobodě. ČT24 [online]. 2018-04-23 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]