Calouste Gulbenkian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Calouste Gulbenkian
Calouste Gulbenkian v necelých 30 letech
Calouste Gulbenkian v necelých 30 letech
Narození 23. března 1869
Istanbul, Osmanská říše
Úmrtí 20. července 1955
Lisabon, Portugalsko
Místo pohřbení Londýn
Národnost Arméni
Alma mater Škola svatého Josefa
King's College London
Povolání podnikatel, filantrop
Děti Nubar Gulbenkian
Podpis Calouste Gulbenkian – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Calouste Gulbenkian (23. března 1869, Istanbul, Osmanská říše20. července 1955, Lisabon, Portugalsko) byl arménský podnikatel a filantrop. Sehrál zásadní roli ve zpřístupnění ropných zásob Středního Východu firmám v západní Evropě. V závěru svého života se stal jedním z nejbohatších lidí na světě a zároveň vlastníkem jedné z největších soukromých sbírek uměleckých děl.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Gulbenkian studoval ropné inženýrství na King's College v Londýně. Poté se odjel seznámit s fungováním ruského ropného průmyslu v Baku. V roce 1896 Gulbenkian a jeho rodina uprchli z Osmanské říše před pogromy známými jako arménské řeže. Dostali se do Egypta, kde se Gulbenkian seznámil s Alexandrem Mantaševem, předním arménským ropným magnátem a filantropem, který jej představil vlivným lidem v Káhiře. Gulbenkian se poté přestěhoval do Londýna, kde dojednával dohody týkající se ropy. Britským občanem se stal v roce 1902.

V roce 1907 pomohl dojednat např. fúzi Royal Dutch Petroleum Company a „Shell“ Transport and Trading Company Ltd. V nových firmách, na jejichž vzniku se podílel, si nechával pětiprocentní podíl, což mu vyneslo přezdívku „Mr. Five Percent“.

Vzhledem k tomu, že těchto pět procent se týkalo obchodů s ropou, nashromáždil Gulbenkian v průběhu času obrovské bohatství. Ve velkém nakupoval umělecká díla, která přechovával ve svém domě v Paříži.

V době vypuknutí druhé světové války získal diplomatickou imunitu jako irácký vyslanec v Paříži. Když francouzská vláda přesídlila do Vichy, pracoval pro ni jako vyslanec v Íránu. V důsledku toho byl přes své vazby na Spojené království britskou vládou dočasně prohlášen za „nepřátelského cizince“ a jeho majetek v Británii byl obstaven. Po válce jej však získal zpět i s odškodným.

Ke konci roku 1942 odjel z Francie do Lisabonu, kde v luxusním hotelovém apartmá žil až do své smrti v roce 1955. Zemřel ve věku 86 let. Je pohřben v arménském kostele sv. Sarkise v Londýně, jehož byl mecenášem.

V době Gulbenkianovy smrti se hodnota jeho jmění pohybovala podle odhadů mezi 280–840 miliony dolarů. Část majetku odkázal svým potomkům, druhou část včetně umělecké sbírky pak Nadaci Calouste Gulbenkiana. Částka ve výši 300–400 tisíc dolarů přitom byla rezervována na opravy katedrály sv. Matky Boží v arménském Ečmiadzinu. Posláním nadace se stalo naplňování charitativních, vzdělávacích, uměleckých a vědeckých účelů. Nadace, stejně jako Muzeum Calousta Gulbenkiana, v němž je vystavena jeho umělecká sbírka, má sídlo v Lisabonu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Gulbenkian měl dvě děti, syna Nubara a dceru Ritu. Jeho manželka byla rovněž Arménka, zemřela v roce 1952.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity informace z článku en:Calouste Gulbenkian na anglické Wikipedii.