Svatá země

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa z roku 1759 zobrazující antické severní Izraelské a jižní Judské království a území dvanácti kmenů
Jeruzalém – centrum Svaté země, město posvátné judaismu, křesťanství i islámu

Svatá země (latinsky Terra Sancta) je jedním z expresivních názvů Izraele, jakožto země, do níž vstoupili Židé po čtyřicetiletém putování pouští. Oblast má velký náboženský význam pro tři světová monoteistická náboženství (judaismus, křesťanství a islám), jelikož v této oblasti se odehrály události, které jsou posvátné pro všechna tato náboženství.

V židovské tradici hraje velkou roli také další název – Země zaslíbená. Ta byla podle biblické tradice darována Bohem potomkům starozákonního patriarchy Abraháma.[1]

Po desáté egyptské ráně byli Židé zázračně osvobozeni z faraonova područí. Hospodin Izraelce vedl do země zaslíbené. V době kdy Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, kde dostal od Boha desatero přikázání[2] udělali Izraelité zlaté tele a dopustili se tak modlářství. Za tento těžký hřích je Bůh odsoudil k čtyřicetiletému putování pouští. Na konci 40 let zemřel Mojžíš ve věku 120 let. Jeho nástupce Jozue dovedl Izraelity do země zaslíbené[3]. Vstup do země zaslíbené nastal překročením řeky Jordán. Výměr svaté země je dle Joz 1,4 Od pustiny Libanonu k veliké řece Eufratu, celá země Héitů k velikému moři k západu slunce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gn 15,18 — 21
  2. Ex 20,1-17
  3. Dt 34,4-12, Joz 1,1-4

Související články[editovat | editovat zdroj]