Abrahám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anděl zabraňuje oběti (Rembrandt, 1634)
Tento článek pojednává o biblické postavě, praotci Izraele. Další významy jsou uvedeny v článku Abrahám (rozcestník).

Abrahám (původně Abram) – hebrejsky Avraham, Avram (אַבְרָהָם, אַבְרָם‎‎) – „otec množství“, „vznešený otec“, arabsky Ibráhím (إبراهيم‎‎). Jeho příběh je popsán v Bibli, Gn 11-25 a Koránu.

Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi, Židé i Arabové se považují za jeho potomky.

Nebudeš se už nazývat Abram: tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.
— Bible, Genesis 17:5

Abrahám v Bibli[editovat | editovat zdroj]

Abraham je prvním biblickým patriarchou (po něm následují Izák a Jákob) a praotec izraelského národa. Je vzorem Božího muže, který se poslušně podřídil Božímu povolání.

Exodus z Mezopotámie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v mezopotámském městě Ur cca 2000 let př. n. l. Byl nejstarší ze tří synů Teracha (jeho bratry byli Náchor a Háran). Abram a jeho o deset let mladší žena Saraj měli společného otce. Po smrti bratra Hárana odešel se svým otcem a Háranovým synem Lotem do Cháran.

Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svého otce a odešel do země Kanaan, kterou se rozhodl dát jeho potomkům.

V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, Chetejce, Perizejce, Refajce, Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce.
— Bible, Genesis 15:18

Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaana, syna Chama, syna Noema. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v Hebronu. Bůh byl po celou dobu s Abramem, dopomohl mu k velkému bohatství a učinil ho význačnou osobností své doby.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Manželství se Saraj však bylo dlouho bezdětné. Na radu své manželky proto zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaele, jehož matkou byla služka Saraj jménem Hagar. V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Saraj. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abraham (otec mnohých národů) a Sára. V 90 letech se Sáře narodil syn Izák, ze kterého vzešel izraelský národ.

Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Keturu, která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu, kde byl pochován v rodinné hrobce vedle své první ženy Sáry.

Obětování syna Izáka[editovat | editovat zdroj]

Známý je především příběh obětování vlastního syna. Když bylo Abrahamovi sto let. Bůh mu poručil, aby ho obětoval, a Abraham, zcela v důvěře v Boha, šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Bůh tím dal Abrahámovi prožít cennou zkušenost, že spolehnout se na Boha se vyplácí, i když nevidí smysl svého úkolu.

Abrahámova polygamie[editovat | editovat zdroj]

Abrahám měl podle Bible 3 manželky. Byl prvním biblickým prorokem, o němž je ve Starém zákoně napsáno, že byl polygamista. Židé v době před zničením druhého Chrámu, mormoni ve svých počátcích (viz polygamie v mormonismu) i muslimové dnes odkazují svou tradici mnohoženství od tohoto patriarchy.

Více žen měl ve Starém zákoně také Jákob, Mojžíš nebo David.

V judaismu[editovat | editovat zdroj]

Raši si v souvislosti s Abrahámovým putováním do země obývané Kanaánci pokládá otázku, jak je možné, že na tuto zemi má nárok, a na tuto otázku odpovídá, že země původně byla přidělena Šémovi a jeho potomkům a Kanaánci jakožto Chámovi potomci ji pouze dobyli a tedy Abrahám jakožto potomek Šéma na ni tedy má zákonný nárok.[1] Mišna v traktátu Pirkej Avot[2] si naproti tomu všímá tří charakterových vlastností, jimiž se vyznačoval Abrahám. Jsou to tyto:

1. dobré oko (hebrejsky, עַיִן טוֹבָה , ajin tova),

2. nízký duch (hebrejsky, רוּחַ נְמוּכָה , ruach nemucha),

3. pokorný život (hebrejsky, נֶפֶשׁ שְׁפָלָה, nefeš šefala).

Za jednoho z žáků Abraháma je proto považován každý člověk, který je šťastný, když vidí, že se druhému daří, který je zároveň pokorný a neživí v sobě nadutost a domýšlivost a který je spokojen s málem. Charakterovým protipólem Abraháma je Bileám.[3]

Abrahám v islámu[editovat | editovat zdroj]

Korán nepřejímá myšlenku vyvoleného židovského národa, ale přesto považuje Abraháma jednak za praotce Arabů (dle biblického líčení byl Izmael, Abrahámův syn z otrokyně Hagary, praotcem arabského národa), jednak za zbožného hanífu, tj. věrného ctitele jediného Boha. Je proto jedním ze vzorů čisté koránské víry, stejně jako pozdější proroci.

Podle Koránu odešel do Sýrie/Palestiny z Babylonu.

Abrahám v mormonismu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kniha Abrahamova.

Mormoni věří, že jejich prorok Joseph Smith přeložil knihu, kterou v Egyptě napsal sám Abrahám. Tato kniha se nyní nachází v mormonském svatém Písmu a silně ovlivnila chrámový obřad Obdarování, který podle mormonismu může člověk dovést k oslavení (zbožštění).

Abrahám podle mormonismu také vlastnil Urim a Thummim, posvátné věštecké kameny, které podle Bible předal Mojžíš svému bratru Áronovi.

Abrahám v kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • Příběh Abraháma, Sáry, Izáka a Izmaela lze zhlédnout ve filmu z roku 1994 pod názvem Abraham.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BONCHEK, Avigdor. Parashas Lech Lecha (5762). What’s Bothering Rashi? [online].  [cit. 1. říjen 2014]. Dostupné online.  ((anglicky)) 
  2. SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha : Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 208.  
  3. Časopis Šavua tov 88/5768, str. 2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]