Abrahám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Abrahám
Anděl zabraňuje oběti (Rembrandt, 1634)
Anděl zabraňuje oběti (Rembrandt, 1634)
Narození 1813 př. n. l.
Mezopotámie
Úmrtí 1638 př. n. l. (ve věku 174–175 let)
Místo pohřbení Jeskyně patriarchů
Bydliště Kanaán
Mezopotámie
Nábož. vyznání Abrahámovská náboženství
Manžel(ka) Sára
Hagar
Ketura
Děti Izmael
Izák
Zimran
Jokshan
Medan
Midian
Ishbak
Shuah
Rodiče Terach a Amasla'i
Příbuzní Náchor a Haran (sourozenci)
Nebajot[1], Machalat, Basemat[2], Duma[3], Adbeel, Naphish[4], Mibsam[1], Mishma[3], Massa[3], Hadad[4], Tema[4], Kedemah[4], Jetur[4] a Qedar[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o biblické postavě. Další významy jsou uvedeny na stránce Abrahám (rozcestník).

Abrahám (rodným jménem Abram) – hebrejsky Avraham, Avram (אַבְרָהָם, אַבְרָם‎‎) – „otec množství“, „vznešený otec“, arabsky Ibráhím (إبراهيم‎‎). Jeho příběh je popsán v bibli v knize Genesis[5], Koránu, mormonské Knize Abrahamově a mnoha apokryfech.

Abraham je prvním biblickým patriarchou (po něm následují Izák a Jákob) a praotcem izraelského národa. S manželkou Sárou zplodil Izáka a se služkou Hagar syna Izmaela. Je vzorem Božího muže, který se poslušně podřídil Božímu povolání a byl mu ochoten obětovat i vlastního syna (v čemž mu však anděl nakonec zabránil, protože tento příkaz byl jenom zkouškou jeho poslušnosti Bohu).

Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi a nazývají se proto abrahámovská náboženství. Židé i Arabové se považují za jeho potomky.

Abrahám v bibli[editovat | editovat zdroj]

Narození a dětství[editovat | editovat zdroj]

Abrahám byl nejstarší[6] ze tří synů Teracha, jeho bratry byli Náchor a Háran. Místo Abrahámova narození není v biblickém textu uvedeno. Nejčastěji je za ně považováno Ur Kasdim, zmiňované jako rodiště Abrahámova bratra Hárana a jako místo, odkud začíná Abrahámova cesta do Kanaanu. Názory na lokalizaci tohoto místa se však různí.

Okolnosti Abrahámova narození a mládí nejsou v bibli popsány. Židovská tradice a ústní tóra tuto mezeru zaplňují cyklem legend obšírně popisujícím pronásledování Abraháma králem Nimrodem, který byl svými hvězdopravci varován, že se má narodit dítě, které ohrozí jeho kralování.

Po smrti bratra Hárana odešel se svým otcem a Háranovým synem Lotem z Ur Kasdim do Cháranu.

Exodus z Mezopotámie[editovat | editovat zdroj]

Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svého otce a odešel do země Kanaan, kterou se rozhodl dát jeho potomkům.

V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, Chetejce, Perizejce, Refajce, Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce.
— Bible, Genesis 15:18

Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaana, syna Chama, syna Noema. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v Hebronu. Bůh byl po celou dobu s Abramem, dopomohl mu k velkému bohatství a učinil ho význačnou osobností té doby.

Potomci a přejmenování[editovat | editovat zdroj]

Manželství se Saraj však bylo dlouho bezdětné. Na radu své manželky proto zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaela, jehož matkou byla služka Saraj jménem Hagar. V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Saraj. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abraham[7] (otec mnohých národů) a Sára a ustanovil pro jeho potomky obřad brit mila.[8] V 90 letech se Sáře narodil syn Izák, ze kterého vzešel izraelský národ.

Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Keturu, která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu, kde byl pochován v rodinné hrobce vedle své první ženy Sáry.

Obětování syna Izáka[editovat | editovat zdroj]

Obětování Izáka, nejznámější scéna z Abrahámova života

Známý je především příběh obětování vlastního syna. Když bylo Abrahamovi 137 let, Bůh mu poručil, aby přinesl Izáka jako oběť a Abraham zcela v důvěře v Boha šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Bůh pak odměnil Abraháma za bezmeznou oddanost potvrzením požehnání pro jeho potomstvo.

Abrahám v judaismu[editovat | editovat zdroj]

Raši si v souvislosti s Abrahámovým putováním do země obývané Kanaánci pokládá otázku, jak je možné, že na tuto zemi má nárok, a na tuto otázku odpovídá, že země původně byla přidělena Šémovi a jeho potomkům a Kanaánci jakožto Chámovi potomci ji pouze dobyli. Abrahám tedy jakožto potomek Šéma na ni tedy má zákonný nárok.[9]

Mišna v traktátu Avot[10][11] si všímá tří charakterových vlastností, jimiž se vyznačoval Abrahám. Jsou to:

  1. dobré oko (hebrejsky, עַיִן טוֹבָה‎‎, ajin tova),
  2. nízký duch (hebrejsky, רוּחַ נְמוּכָה‎‎, ruach nemucha),
  3. pokorný život (hebrejsky, נֶפֶשׁ שְׁפָלָה‎‎, nefeš šefala).

Za jednoho z žáků Abraháma je proto považován každý člověk, který je šťastný, když vidí, že se druhému daří, který je zároveň pokorný a neživí v sobě nadutost a domýšlivost a který je spokojen s málem. Charakterovým protipólem Abraháma je Bileám.[12]

Abrahám v islámu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Proroci islámu.

Abrahám je v Koránu spolu s Mojžíšem nejstarší dvojicí biblických proroků. Jejich jména jsou zmíněna už v súrách 87 a 53, které patří k nejranějším mekkánských textům.[13] Koránské pasáže o Abrahámovi se zaměřují především 2 časové roviny:

  • Abrahámovo mládí (obsahující Abrahámovy rozhovory s otcem, rozhovory s modláři, vyprávění o zničení posvátných soch v chrámu a vyprávění o Abrahámově upálení)
  • Abrahámovo stáří (obsahující Abrahámovy rozhovory se třemi posly Božími, Boží zaslíbení ohledně narození Izmaela a Izáka a příběh o obětování Abrahámova syna).

Izák a Izmael[editovat | editovat zdroj]

Teologie Abrahámova příběhu se v průběhu Mohamedova života měnila. Je to patrné na několika tématech v Koránu. V mekkánských súrách jsou jako Abrahámovi potomci jmenováni Izák s Jakubem. Teprve v medínském období přicházejí verše, kde je Izmael popisován jako Abrahámův syn. Ke srovnání například poslední mekkánská súra o Abrahámovi (6:74-83) proti první medínské súře (2:118-130).

Abrahám v koránu[editovat | editovat zdroj]

Seznam koránských pasáží o Abrahámovi v chronologickém pořadí vzniku (podle Hrbka)[14]:

  • 1. mekkánské období: 87:19; 51:24-32; 53:38
  • 2. mekkánské období: 37:81-113; 26:69-89; 15:51-58; 19:42-50; 38:45; 43:25-27; 21:52-72
  • 3. mekkánské období: 16:121-124; 11:72+78; 14:38; 12:6+38; 42:11; 6:74-83
  • Medínské období: 2:118-130; 3:30+58-61; 57:26; 4:57; 33:7; 22:27-32; 60:4; 9:114

Abrahám v mormonismu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kniha Abrahamova.

Mormoni věří, že jejich prorok Joseph Smith přeložil knihu, kterou v Egyptě napsal sám Abrahám. Tato kniha se nyní nachází v mormonském svatém Písmu a silně ovlivnila chrámový obřad Obdarování, který podle mormonismu může člověk dovést k oslavení (zbožštění).

Abrahám podle mormonismu také vlastnil Urim a Thummim, posvátné věštecké kameny, které podle Bible předal Mojžíš svému bratru Áronovi.

Mormonismus také navazuje na Abrahámovu polygamii (viz Polygamie v Bibli a polygamie v mormonismu)

Abrahám v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Rudolf z Emsu: Abrahám bojuje s Lotovými vězniteli; Praha, 3. čtvrtina 14. století
Rubens: Abrahám a Melchisedech

Ačkoli patriarcha není postavou bezprostředně svázanou s křesťanstvím, v jeho osudech, zkouškách a vlastnostech vidí křesťanská teologie předobraz novozákonních událostí a křesťanských rituálů a ctností. Abrahámovy příběhy jsou proto častým námětem výtvarných děl především v křesťanském umění. Patriarcha je obvykle zobrazován jako bělovlasý muž, atributem je nůž, kterým chtěl obětovat syna Izáka. Častá jsou následující vyobrazení:[15]

Setkání s Melchisedechem[16]
 Poté co Abrahám zachránil Lota se sekal s králem-knězem, který mu požehnal a dal mu chléb a víno; křesťané v tom spatřují předobraz eucharistie.
Tři andělé[17]
Boží poslové, které Abrahám pohostil, umyl jim nohy a kteří mu předpověděli narození syna Izáka; pro křesťany symbol Trojice a předobraz Zvěstování Panny Marie
Zapuzení Hagar a Izmaela[18]
Izmael byl Abrahámův první syn; Sára přiměla Abraháma, aby jej i s jeho matkou, egyptskou otrokyní, zapudil. Od smrti žízní je zachránil anděl, který jim ukázal studnu.
Obětování syna Izáka[19]
 Nejznámější a také teologicky nejvýznamnější scéna, která má být v křesťanském pojetí předobrazem ukřižování Ježíše Krista; jsou zde nacházeny paralely otec Abrahám - Bůh Otec, syn Izák - Boží syn Ježíš, Izák nese dříví – nesení kříže apod.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Hudební díla s abrahámovskou tématikou:

Film[editovat | editovat zdroj]

Příběh Abraháma, Sáry, Izáka a Izmaela se stal rovněž námětem filmových děl. Mezi významná zpracování této biblické látky patří:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Genesis.
  2. Genesis.
  3. a b c Genesis.
  4. a b c d e Genesis.
  5. Gn 11 (Kral, ČEP) až Gn 25 (Kral, ČEP)
  6. TB Sanhedrin 69b
  7. Gn 17, 5 (Kral, ČEP)
  8. Gn 17, 10–12 (Kral, ČEP)
  9. BONCHEK, Avigdor. Parashas Lech Lecha (5762). What’s Bothering Rashi? [online]. [cit. 1.říjen 2014]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  10. Avot 5, 22
  11. SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 208. 
  12. Časopis Šavua tov 88/5768, str. 2
  13. "Korán - komentáře k sůrám 87 a 53", Ivan Hrbek (Odeon 1972)
  14. Hrbek (1972)
  15. HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. S. 33–34. 
  16. Gn 14, 18–24 (Kral, ČEP)
  17. Gn 18, 1–19 (Kral, ČEP)
  18. Gn 21, 9–21 (Kral, ČEP)
  19. Gn 22, 1–19 (Kral, ČEP)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]