Abrahám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Abrahám

Anděl zabraňuje oběti (Rembrandt, 1634)
Narození 1813 př. n. l.
Mezopotámie
Úmrtí 1638 př. n. l. (ve věku 174–175 let)
Kanaán
Místo odpočinku Jeskyně patriarchů
Bydliště Kanaán
Mezopotámie
Manžel(ka) Sára
Hagar
Ketura
Děti Izmael
Izák
Zimran
Jokshan
Medan
Midian
Ishbak
Shuah
Rodiče Terach a Amasla'i
Příbuzní Náchor
Haran
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o biblické postavě. Další významy jsou uvedeny na stránce Abrahám (rozcestník).

Abrahám (rodný jménem Abram) – hebrejsky Avraham, Avram (אַבְרָהָם, אַבְרָם‎‎) – „otec množství“, „vznešený otec“, arabsky Ibráhím (إبراهيم‎‎). Jeho příběh je popsán v bibli v knize Genesis[1], Koránu, mormonské Knize Abrahamově a mnoha apokryfech.

Abraham je prvním biblickým patriarchou (po něm následují Izák a Jákob) a praotec izraelského národa. S manželkou Sárou splodil Izáka a se služkou Hagar syna Izmaela. Je vzorem Božího muže, který se poslušně podřídil Božímu povolání a byl mu ochoten obětovat vlastního syna.

Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi a nazývají se proto abrahámovská náboženství. Židé i Arabové se považují za jeho potomky.

Abrahám v bibli[editovat | editovat zdroj]

Rodiště[editovat | editovat zdroj]

Podle Bible se narodil cca 2000 let př. n. l. Byl nejstarší ze tří synů Teracha (jeho bratry byli Náchor a Háran). Místo Abrahámova narození není v biblickém textu přímo uvedeno. Nejčastěji je za ně považováno Ur Kasdim, zmiňované jako rodiště Abrahámova bratra Hárana a jako místo, odkud začíná Abrahámova cesta do Kanaanu. Názory na lokalizaci tohoto místa se však různí. Po smrti bratra Hárana odešel se svým otcem a Háranovým synem Lotem z Ur Kasdim do Cháranu.

Exodus z Mezopotámie[editovat | editovat zdroj]

Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svého otce a odešel do země Kanaan, kterou se rozhodl dát jeho potomkům.

V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, Chetejce, Perizejce, Refajce, Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce.
— Bible, Genesis 15:18

Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaana, syna Chama, syna Noema. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v Hebronu. Bůh byl po celou dobu s Abramem, dopomohl mu k velkému bohatství a učinil ho význačnou osobností té doby.

Potomci a přejmenování[editovat | editovat zdroj]

Manželství se Saraj však bylo dlouho bezdětné. Na radu své manželky proto zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaela, jehož matkou byla služka Saraj jménem Hagar. V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Saraj. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abraham[2] (otec mnohých národů) a Sára. V 90 letech se Sáře narodil syn Izák, ze kterého vzešel izraelský národ.

Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Keturu, která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu, kde byl pochován v rodinné hrobce vedle své první ženy Sáry.

Obětování syna Izáka[editovat | editovat zdroj]

Obětování Izáka, nejznámější scéna z Abrahámova života

Známý je především příběh obětování vlastního syna. Když bylo Abrahamovi 137 let, Bůh mu poručil, aby přinesl Izáka jako oběť a Abraham zcela v důvěře v Boha šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Bůh pak odměnil Abraháma za bezmeznou oddanost potvrzením požehnání pro jeho potomstvo.

Abrahámova polygamie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Polygamie v Bibli a Polygamie v mormonismu.

Abrahám měl podle Bible tři manželky. Byl prvním biblickým prorokem, o němž je ve Starém zákoně napsáno, že byl polygamista. Židé v době před zničením druhého Chrámu, mormoni ve svých počátcích i muslimové dnes odvozují svou tradici mnohoženství od tohoto patriarchy.

Více žen měli ve Starém zákoně také Jákob, Mojžíš nebo David.

Abrahám v judaismu[editovat | editovat zdroj]

Raši si v souvislosti s Abrahámovým putováním do země obývané Kanaánci pokládá otázku, jak je možné, že na tuto zemi má nárok, a na tuto otázku odpovídá, že země původně byla přidělena Šémovi a jeho potomkům a Kanaánci jakožto Chámovi potomci ji pouze dobyli. Abrahám tedy jakožto potomek Šéma na ni tedy má zákonný nárok.[3] Mišna v traktátu Pirkej Avot[4] si naproti tomu všímá tří charakterových vlastností, jimiž se vyznačoval Abrahám. Jsou to tyto:

1. dobré oko (hebrejsky, עַיִן טוֹבָה , ajin tova),

2. nízký duch (hebrejsky, רוּחַ נְמוּכָה , ruach nemucha),

3. pokorný život (hebrejsky, נֶפֶשׁ שְׁפָלָה, nefeš šefala).

Za jednoho z žáků Abraháma je proto považován každý člověk, který je šťastný, když vidí, že se druhému daří, který je zároveň pokorný a neživí v sobě nadutost a domýšlivost a který je spokojen s málem. Charakterovým protipólem Abraháma je Bileám.[5]

Abrahám v islámu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Proroci islámu.

Abrahám je v Koránu spolu s Mojžíšem nejstarší dvojicí biblických proroků. Jejich jména jsou zmíněna už v súrách 87 a 53, které patří k nejranějším mekkánských textům.[6] Koránské pasáže o Abrahámovi se zaměřují především 2 časové roviny:

  • Abrahámovo mládí (obsahující Abrahámovy rozhovory s otcem, rozhovory s modláři, vyprávění o zničení posvátných soch v chrámu a vyprávění o Abrahámově upálení)
  • Abrahámovo stáří (obsahující Abrahámovy rozhovory se třemi posly Božími, Boží zaslíbení ohledně narození Izmaela a Izáka a příběh o obětování Abrahámova syna).

Izák a Izmael[editovat | editovat zdroj]

Teologie Abrahámova příběhu se v průběhu Mohamedova života měnila. Je to patrné na několika tématech v Koránu. V mekkánských súrách jsou jako Abrahámovi potomci jmenováni Izák s Jakubem. Teprve v medínském období přicházejí verše, kde je Izmael popisován jako Abrahámův syn. Ke srovnání například poslední mekkánská súra o Abrahámovi (6:74-83) proti první medínské súře (2:118-130).

Abrahám v koránu[editovat | editovat zdroj]

Seznam koránských pasáží o Abrahámovi v chronologickém pořadí vzniku (podle Hrbka)[7]:

  • 1. mekkánské období: 87:19; 51:24-32; 53:38
  • 2. mekkánské období: 37:81-113; 26:69-89; 15:51-58; 19:42-50; 38:45; 43:25-27; 21:52-72
  • 3. mekkánské období: 16:121-124; 11:72+78; 14:38; 12:6+38; 42:11; 6:74-83
  • Medínské období: 2:118-130; 3:30+58-61; 57:26; 4:57; 33:7; 22:27-32; 60:4; 9:114

Abrahám v mormonismu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kniha Abrahamova.

Mormoni věří, že jejich prorok Joseph Smith přeložil knihu, kterou v Egyptě napsal sám Abrahám. Tato kniha se nyní nachází v mormonském svatém Písmu a silně ovlivnila chrámový obřad Obdarování, který podle mormonismu může člověk dovést k oslavení (zbožštění).

Abrahám podle mormonismu také vlastnil Urim a Thummim, posvátné věštecké kameny, které podle Bible předal Mojžíš svému bratru Áronovi.

Mormonismus také navazuje na Abrahámovu polygamii (viz Polygamie v Bibli a polygamie v mormonismu)

Abrahám v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Rubens: Abrahám a Melchisedech

Ve křesťanském výtvarném umění je patriarcha obvykle zobrazován jako bělovlasý muž, atributem je nůž, kterým chtěl obětovat syna Izáka. Častá jsou následující vyobrazení:[8]

  • Setkání s Melchisedechem[9] – po té, co Abrahám zachránil Lota se sekal s králem-knězem, který mu požehnal a dal mu chléb a víno; křesťané v tom spatřují předobraz eucharistie
  • Tři andělé[10] – Boží poslové, kterým Abrahám umyl nohy a kteří mu předpověděli narození syna Izáka; symbol Trojice a předobraz Zvěstování Panny Marie
  • Zapuzení Hagar a Izmaela[11] – Abrahámova prvního syna a jeho matky, otrokyně; od smrti žízní je zachránil anděl, který jim ukázal studnu
  • Obětování syna Izáka[12] – nejznámější a také teologicky nejvýznamnější scéna, která má být předobrazem ukřižování Ježíše Krista; jsou zde nacházeny paralely otec Abrahám-Bůh Otec, syn Izák-Boží syn Ježíš, Izák nese dříví–Nesení kříže apod.

Příběh Abraháma, Sáry, Izáka a Izmaela lze zhlédnout ve filmu z roku 1994 pod názvem Abraham.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gn 11 (Kral, ČEP) až Gn 25 (Kral, ČEP)
  2. Gn 17, 5 (Kral, ČEP)
  3. BONCHEK, Avigdor. Parashas Lech Lecha (5762). What’s Bothering Rashi? [online].  [cit. 1. říjen 2014]. Dostupné online.  ((anglicky)) 
  4. SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha : Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 208.  
  5. Časopis Šavua tov 88/5768, str. 2
  6. "Korán - komentáře k sůrám 87 a 53", Ivan Hrbek (Odeon 1972)
  7. Hrbek (1972)
  8. * HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha : Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. S. 33–34.  
  9. Gn 14, 18–24 (Kral, ČEP)
  10. Gn 18, 1–19 (Kral, ČEP)
  11. Gn 21, 9–21 (Kral, ČEP)
  12. Gn 22, 1–19 (Kral, ČEP)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]