Jákob

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Ja'akov. Tento článek je o praotci izraelského národa. O ostatních významech pojednává článek Ja'akov (rozcestník).
Jákob
Jacob (Israel).jpg
Narození Kanaán
Úmrtí Egypt
Místo odpočinku Jeskyně patriarchů
Manžel(ka) Lea
Ráchel
Děti Rúben
Šimeon
Lévi
Juda
Isachar
Zabulón
Dína
Josef
Benjamín
Ašer
Naftalí
Gád
Dan
Rodiče Izák a Rebeka
Příbuzní Ezau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jákob (hebrejsky יעקב‎‎, Ja'akov), zvaný Izrael, je třetí praotec izraelského národa. Jákob byl synem Izákovým a otcem dvanácti synů (Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín), z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele. Podle Tóry žil 147 let.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Jméno Ja'akov má totožný kořen se slovem עקב‎‎ ekev, pata. Toto jméno mu bylo dáno, protože se při svém narození držel za patu své starší dvojče - Ezaua. Český ekumenický překlad překládá jméno „Jákob“ jako „úskočný“.

Život[editovat | editovat zdroj]

Cyklus vyprávění o Jákobovi se nachází v kapitolách 25,19-34 (narození) a 27–35 knihy Genesis. Jákob se narodil jako druhorozený a stal se pastevcem, na rozdíl od svého bratra, který byl lovec. Podle bible jej milovala jeho matka Rebeka, zatímco jeho otec Izák měl v oblibě spíše Ezaua. Ezau se však prvorozenství vzdal, když vyčerpán vyměnil prvorozenství za mísu čočky, kterou si Jákob připravil. Později Jákob na radu své matky obelstil slepého Izáka a vydával se za Ezaua, a tak získal Izákovo požehnání pro prvorozeného syna. Ezau jej chtěl zabít, Jákob proto uprchl před bratrem ke svému strýci Lábanovi do Cháranu. Po cestě se mu v Bejt Elu (Bételu) zjevil Bůh a slíbil mu, že jej bude provázet a že na něj přenese svá zaslíbení, která náležela prvorozenému.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Polygamie v Bibli.

Jákob se zamiloval do Lábanovy mladší dcery Ráchel, ale o svatební noci mu Lában podstrčil její starší sestru, Leu. Za obě dcery Jákob sloužil u Lábana celkem 14 let. Ráchel a Lea dostaly také každá otrokyni, Bilhu a Zilpu (Jákob byl tedy polygamista). S Leou Jákob zplodil šest synů (Ruben, Šimeón, Lévi, Juda, Isachar a Zabulón) a jednu dceru (Dína), Ráchel (Josef a Benjamín), Bilha (Dan, Neftalí) a Zilpa (Gád, Ašer) porodily Jákobovi každá po dvou synech.

Izák žehná Jákobovi, Govert Flinck, 1638

Cesta zpět a změna jména[editovat | editovat zdroj]

Po dvaceti letech u služby u Lábana se Jákob se svým strýcem a tchánem rozešel a vrátil se zpět do Kanaánu. Gn 32, 23-32 (Kral, ČEP) vypráví příhodu o nočním zápasu Jákoba s tajemným cizincem. Na závěr zápasu, když se rozednívalo a jeho sok mu požehnal, a změnil mu jméno. Namísto Jákob se měl jmenovat Izrael (hebrejsky ישראל‎‎, Jisra'el „Bůh zápasí“), „neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem“. Proto se jeho synové a všichni jejich potomci nazývají „syny Izraelovými“ čili „Izraelity“. Paralelní, trochu odlišné vyprávění o změně jména viz Gn 35,9-10. Jákob se poté usmířil se svým bratrem a usídlil se v Kanaánu, kde putoval především po dnešní judské a samařské vrchovině. Jákob později odešel do Egypta, kam byl pozván svým nejoblíbenějším synem Josefem, který získal v Egyptě značnou moc, a v Egyptě také po 17 letech zemřel. Jeho tělo bylo poté přeneseno zpět do Kanaánu a pohřbeno v Hebronu ve stejné jeskyni jako jeho otec a děd.

Historické zařazení[editovat | editovat zdroj]

Někteří badatelé se na základě paralelismů v Am 7,9.19 domnívají, že jméno Izrael náleželo původně Izákovi, avšak celá zbývající biblická tradice hovoří o Izraeli jako o Jákobovi.[zdroj?]

Z historického hlediska se někteří domnívají, že se v Jákobově případě jedná o patriarchu (předka) jednoho z izraelských kmenů, pravděpodobně odlišného od Izraele.[zdroj?] Teprve pozdější tradice je údajně spojila dohromady a učinila z nich jednu osobu.[zdroj?] Budeme-li chtít stanovit dobu, kdy Jákob žil, bude to nejpravděpodobněji první polovina 2. tisíciletí př.n.l.. Jeho putování (a také příběhy ostatních patriarchů) tak mohlo být součástí stěhování Amorejců v oblasti úrodného půlměsíce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WIESEL, Elie. Bible. Postavy a příběhy. Praha : Sefer, 1994. 144 s. ISBN 80-85924-01-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]