Prorok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Prorok (rozcestník).

Ve starověku byl prorok člověk, považovaný za Bohem inspirovaného, aby svou řečí poskytoval lidem vhled do budoucích událostí a do skrytých stránek přítomnosti. V tomto smyslu prorokoval či vyslovoval proroctví.

Prorok v Bibli[editovat | editovat zdroj]

V Bibli (především ve Starém zákoně) je prorok jedním z klíčových slov. Používá se pro něj nejčastěji hebrejského termínu נָבִיא NAVI („prorok“), někdy však אִישׁ־אֱלֹהִים IŠ ELOHIM („muž Boží“) či חֹזֶה CHOZE nebo רֹאֶה RO'E (obojí „vidoucí“) [1], řečtina používá termínu προφητης PROFÉTÉS. Hebrejské NAVI však nemusí znamenat pouze „prorok“, ale může též znamenat „zpěvák“ – to proto, že prorocké slovo bylo buď přednášeno melodicky nebo i za hudebního doprovodu [2][3]. Na rozdíl od dnešního pojetí se nejedná o člověka, jenž by předvídal budoucnost, ale o Božího prostředníka, o člověka (muže nebo v starších textech i ženu), který zprostředkovává komunikaci mezi Bohem a lidmi. To má dva aspekty: 1) Prorok zprostředkovává Boží slovo a jeho vůli lidem; 2) přednáší Bohu prosby lidí a přimlouvá se za ně[4].

Největším prorokem podle biblického podání a vzorem všech ostatních proroků je Mojžíš, který mluvil s Bohem tváří v tvář [5] a skrze nějž dal Bůh svému lidu Tóru neboli Zákon. Dalším významným prorokem je Elijáš, který nezemřel, ale byl vzat přímo k Bohu v ohnivém voze.

Z hebrejských proroků rozlišujeme dvě skupiny proroků: proroci „nepísemní“ a proroci „písemní“, podle toho, zda se nám zachovaly knihy s jejich výroky nebo nikoli. Podle židovské tradice prorokovalo pro Izrael 48 proroků a 7 prorokyň a nikdo z nich nepředával poselství, jež by bylo v rozporu s učením Tóry[6].

Nepísemní proroci[editovat | editovat zdroj]

Je to starší skupina proroků. Řadí se sem např. Samuel, Nátan, Gad, Eliáš, Elíša, Achijáš, Míkajáš, Jehú a další. O těchto mužích se nám zachovaly zprávy v různých knihách, především v knihách Samuelových a knihách královských. Jejich zprostředkovatelská činnost se projevuje především v boji a v politice a jejich funkce více odpovídá pojmu proroctví v Kenaánu na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. Kromě těchto proroků najdeme i zmínky o prorockých školách a o dvorních prorocích, kteří bývají často kritizováni jako falešní, neboť prorokovali (tj. mluvili jménem Božím a zvěstovali to, co prohlašovali za Boží vůli) podle svých osobních nebo stranických zájmů.

Písemní proroci[editovat | editovat zdroj]

Zobrazení proroka s mluvící páskou na pozdně gotickém kachli z počátku 16. století

Od těchto proroků se nám dochovaly spisy a výroky. Některé pochájzejí přímo od nich, jiné jim byly připsány o něco později. Jedná se o následující proroky (podle biblického pořadí): Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel, Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachiáš. Křesťané řadí mezi proroky ještě Daniela. Ti se dále dělí na velké a malé (Izajáš, Jeremiáš a Ezechiel (Daniel) velcí, zbytek malí) nebo na předexilní, exilní a poexilní (podle doby působení; exilem se myslí babylonské zajetí).

Hlavním zájmem předexilních proroků, ať už působili v Izraeli nebo v Judsku, bylo většinou napomínat lid a vytýkat mu Božím jménem jeho viny. Ty se týkaly především dvou oblastí, především sociální sféry (nespravedlnost, úplatné soudy, útisk, vydírání apod.) a sféry náboženské (odpadlictví od kultu jediného Boha, obětování jiným bohům, nekromancie apod. Obě sféry jsou však pro proroky neoddělitelné. V případě, že se lid neobrátí a setrvá ve své zatvrzelosti a zlobě, hrozí Božím trestem, v případě obrácení naopak slibují, že se Bůh o svůj lid postará, jak slíbil jejich předkům. Někteří proroci přidávají i politická témata. Např. Jeremjáš a Izajáš se snaží přimět Judsko, aby v době velkých politických zvratů na světové scéně složilo svou důvěru v Boha, a nikoli v cizí mocnosti.

Exilní a poexilní proroci kladou většinou důraz na pokání, Boží věrnost a později na očistu kultu. Začínají se objevovat a silněji projevovat apokalyptické a eschatologické tendence.

Podle tradičního křesťanského pojetí jednou z hlavních funkcí starozákonních proroků bylo i předpovědět příchod Mesiáše (tj. Krista).

Rozdíl mezi prorokem a věštcem[editovat | editovat zdroj]

V běžné řeči se prorokem chápe člověk jasnozřivý, anebo se prorok ztotožňuje s věštcem. To je však značně nepřesné, zejména z toho důvodu, že věštění je Biblí zakázáno. Prorok vystupuje jako Bohem inspirovaný jedinec, kdežto věštec používá k dosažení svých cílů nečistých (zakázaných) praktik. Přímý zákaz věštění se objevuje v Bibli na několika místech:

Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš.
— Bible kralická, Leviticus 19, 31
Duše, kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům, aby smilnila, [postupujíc] po nich: postavím tvář svou proti duši té, a vyhladím ji z prostředku lidu jejího. A protož posvěťte se a buďte svatí, nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
— Bible kralická, Leviticus 20, 6 - 20, 7
Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich [bude] na ně.
— Bible kralická, Leviticus 20, 27
Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheň, ani věštěc, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník. Ani losník, ani zaklinač, ani hadač, ani černokněžník. Nebo ohavnost jest Hospodinu, kdožkoli činí to, a pro takové ohavnosti Hospodin Bůh tvůj vymítá je od tváři tvé.
— Bible kralická, Deuteronomium 18, 10 - 18, 12
Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž šepcí a šveholí, [rcete:] Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých [má] se utíkati?
— Bible kralická, Izajáš 8, 19

Bible také popisuje, co se může stát, pokud se člověk zaplete s těmito silami. Výstižný je příběh prvního izraelského krále Saula, který přes slibný začátek své vlády přišel o Boží přízeň poté, co neuposlechl Boží příkaz, nevyčkal na proroka Samuela a sám obětoval Bohu. Když později král bojoval s Filištínskými, dotazoval se Boha, ten mu však neodpovídal. Proto se obrátil na čarodějnici v Endoru, která vyvolala Samuela z mrtvých. Ten se na Saula rozhněval a předpověděl mu smrt jeho vlastní i jeho synů:

Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských, a zítra budeš ty i synové tvoji se mnou. I vojska Izraelská vydá Hospodin v ruku Filistinských. I padl Saul náhle tak, jak dlouhý byl, na zem, nebo se byl ulekl náramně slov Samuelových. K tomu ani síly v něm nebylo, nebo nic nejedl celý ten den a celou tu noc.
— Bible kralická, 1. Samuelova 28, 19 - 28, 20

Prorok v Koránu[editovat | editovat zdroj]

Korán (a islám) má podobné pojetí proroka jako židovství a křesťanství. Prorok je ten, komu Bůh svěřil hlásání a obnovu pravé víry v jediného Boha. Avšak snad častěji než o prorocích (arabsky „nabí“) hovoří Korán o poslech (arabsky رسول „rasúl“), což umožňuje správnější pochopení poslání těchto osob. Korán zná mnoho proroků, ať už jsou to biblické postavy jako Noe, Mojžíš, Jonáš, Ježíš či jiní, nebo i nebiblické. Každá doba a každý národ má svého proroka, který k němu byl poslán a kterého mají poslouchat. Tak Židé mají v prvé řadě Mojžíše a křesťané Ježíše. Ti, pokud jejich učení není překrucováno (jak se stalo v křesťanství nebo židovství), jsou pravými Božími posly. Proto křesťané i Židé jsou z hlediska Koránu vyznavači pravých Božích poslů, jen si Boží poselství překroutili a pozměnili. Existují však výroky Koránu, které praví, že křesťané a Židé nejsou vázáni Koránem, ale svými spisy od svých proroků, které za nimi Bůh svého času poslal.

Islámský Prorok par excellence je však Mohamed, který byl poslán mezi Araby, aby celému lidstvu v pravý čas zvěstoval pravou abrahámovskou víru. Islám je podle muslimů na rozdíl od křesťanství a židovství jediným velkým náboženstvím, které si uchovalo původní pravé Boží poselství.

Prorok dnes[editovat | editovat zdroj]

Za proroka v dnešní době je považován prezident Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, v širším významu i jeho dva rádcové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Téma Prorok ve Wikicitátech

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha : Kalich, 1989. S. 431.  
  2. 1S 10, 5 (Kral, ČEP)
  3. 2Kr 3, 15 (Kral, ČEP)
  4. Gn 20, 7 (Kral, ČEP)
  5. Dt 34, 10 (Kral, ČEP)
  6. COHEN, Abraham. Talmud (pro každého). Praha : Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. S. 166.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hoblík, Jiří: Proroci, jejich slova a jejich svět, Praha 2009. [1]


Související články[editovat | editovat zdroj]