Josef (patriarcha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef
Bourgeois Joseph recognized by his brothers.jpg
Narození 1562 př. n. l.
Haran
Úmrtí 1452 př. n. l. (ve věku 109–110 let)
Egypt
Místo pohřbení Joseph's Tomb
Bydliště Judsko
Starověký Egypt
Manžel(ka) Asenat
Děti Manases
Efraim
Rodiče Jákob a Ráchel
Příbuzní Dína
Naftalí
Šimeon
Lévi
Juda
Benjamín
Dan
Zabulón
Isachar
Gád
Ašer
Rúben
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Josef interpretuje faraónův sen (Peter von Cornelius, 1816–1817)

Josef (hebrejsky יוסף‎‎; kraličtí přepisují Jozef) byl biblický patriarcha, předposlední syn izraelského patriarchy Jákoba, první syn jeho milované ženy Ráchel. Jako jeden z Jákobových 12 synů byl předkem dvou izraelských kmenů, které vzešly z jeho dvou synů, z Manassese a Efraima, které mu porodila jeho egyptská manželka Asenat. Cyklus vyprávění o Josefovi se nachází v biblické knize Genesis v kapitolách 37-50 (s výjimkou kap. 38 a několika bloků ke konci). Toto vyprávění v přeformulované podobě, uhlazené, ale i oproštěné od mnoha drobností a literárního napětí se nachází i v jiných náboženských textech, např. v knize Jubileí nebo v Koránu (kde je tradicí označován za nejkrásnější příběh). Kromě tohoto biblického vyprávění existují o Josefovi i apokryfní tradice, např. Josef a Asenat, která vypráví o Josefově manželství s egyptskou ženou Asenatou, dcerou kněze, nebo Závěti dvanácti patriarchů.

Vyprávění o Josefovi[editovat | editovat zdroj]

Souhrn josefovského cyklu[editovat | editovat zdroj]

Scéna prodeje Josefa do otroctví jeho bratry (Anna Bilińska-Bohdanowiczowa, 1883)

Příběh obsažený na konci knihy Genesis vypráví následující: Jákob svého druhého nejmladšího syna Josefa miloval víc, než ostatní své syny. Narodil se totiž jeho nejmilejší ženě Ráchel jako její prvorozený syn. Svou náklonnost k Josefovi dával Jákob tak okatě najevo, že to nemohlo nikomu uniknout. Zvlášť těžce to nesli jeho starší bratři, kteří se narodili Jákobově ženě Lei a ženinám Bilze a Zilpě. Ti začali na Josefa žárlit a jejich žárlivost postupně přerostla až v takovou nenávist, že někteří z nich ho chtěli zabít. Tento svůj záměr se nakonec rozhodli zrealizovat při jedné příležitosti, kdy pásli ovce svého otce nedaleko Šekemu a Jákob poslal Josefa, aby se za svými bratry zašel podívat, jak se jim daří. Nicméně proti uskutečnění tohoto vražedného plánu se tehdy postavil nejstarší Jákobův syn Rúben a navrhl bratrům, aby Josefa místo toho hodili do prázdné nádrže na srážkovou vodu. Myslel si totiž, že později Josefa z této prázdné cisterny vytáhne a odvede jej zpět k otci. Bratři na Rúbenův návrh přistoupili a když k nim Josef přišel, strhli z něj suknici a nahého jej hodili do cisterny. Mezitím se Rúben od bratrů vzdálil. Vtom však procházela kolem karavana obchodníků směřujících do Egypta a Juda, jeden z bratrů, navrhl, aby Josefa prodali. Josef byl nakonec prodán za dvacet šekelů stříbra a odveden do Egypta, kde se stal otrokem Potifara. Když se Rúben o prodeji svého bratra dozvěděl, roztrhl svůj šat a pro Josefa před svými bratry truchlil. Přesto se připojil ke svým bratrům, když společně vzali Josefovu suknici, namočili ji do kozlečí krve, a předložili ji otci jako důkaz toho, že Josefa sežrala divoká zvěř.

Josef však byl v Egyptě pod zvláštní Boží ochranou a vypracoval se na nejvyššího otroka v Potifarově domě. V té době se do něj zahleděla Potifarova manželka a pokoušela se Josefa svést. Když se ji to nedařilo, nařkla Josefa z pokusu o znásilnění a Josef byl uvržen do vězení. Právě tam však proslul jako výborný vykladač snů. Správně totiž vyložil sny svých prominentních spoluvězňů. Jeden z nich byl číšníkem a druhý pekařem samotného faraona. Pekař byl v souladu s Josefovou předpovědí oběšen a číšník znovu povolán, aby obsluhoval svého panovníka. Když měl později faraon sen, který mu nikdo nedokázal uspokojivě vyložit, vzpomenul si číšník na Josefa a zmínil se před faraonem o jeho schopnostech. Faraon dal Josefa okamžitě vyvést z věznice a chtěl po něm, aby mu jeho sen vyložil. Podle židovské tradice se tak stalo na Roš ha-šana, a sice v roce 2230 od stvoření světa.[1] Josef faraonův sen vyložil tak, že má nadejít sedm let nadúrody a poté dalších sedm let naprosté neúrody, a vyzval faraona, aby někoho schopného pověřil tím, aby v letech nadúrody shromažďoval potravu v královských sýpkách. Faraonovi se zalíbil nejen výklad, ale i návrh, a jmenoval Josefa za nejvyššího správce Egypta a dal mu nové jméno Cafenat Pa'neach (hebrejsky צָפְנַת פַּעְנֵחַ‎‎, doslova „Odhalující skryté“). Když pak nastaly roky neúrod, dolehl hlad i na obyvatele Kenaánu, kde žila Josefova rodina. Tehdy Jákob poslal své syny, aby v Egyptě nakoupili potravu. Když bratři sestoupili do Egypta a byli předvedeni před Josefa, Josef s nimi hovořil drsně a přes tlumočníka. Nechtěl totiž, aby jej bratři ihned poznali. Když však viděl jejich soudržnost a ochotu obětovat se za Benjamína, nejmladšího bratra, kterého Jákob poté, co se Josef ztratil, miloval ze všech nejvíc, neudržel se, s pláčem jim odhalil svou pravou totožnost a došlo k velkému smíření mezi ním a jeho bratry, kteří jej prodali. Poté, co došlo k tomuto smíření, přestěhovala se celá Jákobova rodina do Egypta, do země Gošen v oblasti nilské delty.

Tento příběh kromě toho, že obsahuje příhodu o Josefovi a jeho bratrech, vypráví především o tom, jak se z jedné semitské rodiny během pobytu v Egyptě stal izraelský národ. Tento národ byl později v Egyptě zotročen, ale poté vysvobozen pod vedením Mojžíše.

Josef a Asenat[editovat | editovat zdroj]

O tom, že si Josef vzal za manželku Asenatu, dceru předního egyptského kněze, která mu porodila dva syny, se v Genesis hovoří ve třech verších. Tuto zmínku bohatě rozvíjí pozdější, apokryfní tradice ve spise „Josef a Asenat“. Asenat, velmi sličná, si Josefa oškliví, ale nakonec po Božím zásahu si ho oblíbí. Oba se do sebe nakonec zamilují a vezmou se.

Kmen Josef[editovat | editovat zdroj]

Podle biblické a židovské tradice z Josefa vzešly 2 kmeny, Manasses a Efraim, podle dvou jeho synů. Někdy se však hovoří přímo o kmenu Josef. Tyto kmeny byly součástí Izraelského království a zanikly tedy v roce 722 př. n. l.

Historicita[editovat | editovat zdroj]

Josefova historicita je podle současného historického poznání nejistá. Podle biblické chronologie (Ex 12,40 a 1 Kr 6,1) by Josefovo působení připadalo na období vlády faraóna Senusreta III. Nicméně učenci, kteří připouštějí Josefovu historicitu, jej většinou kladou až do Druhé přechodné doby (např. Alfred Tschirschnitz či Israel Finkelstein).

Josef v islámu[editovat | editovat zdroj]

Josef (arab. يوسُف‎, Yūsuf) je považován za jednoho z proroků. Jeho příběhu je věnována celá jedna súra v Koránu.

Výskyt v umění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PECARIC, Sacha. Tora Pardes Lauder. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego z punktacją samogłoskową i Haftary z błogosławieństwami. Księga Pierwsza. Bereszit. Kraków: Pardes, 2001. ISBN 83-8879-02-2. S. 258. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]