Přeskočit na obsah

Juda (biblická postava)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juda
Narození1566 př. n. l.
Paddan-Aram
ChoťBat Choua
DětiPerec[1]
Zerah[1]
Ér[2]
Ónan[3]
Šelach[4]
RodičeJákob a Lea
PříbuzníDína, Josef (patriarcha), Naftalí, Šimeon, Lévi, Benjamín, Dan, Zabulón, Rúben, Isachar, Gád a Ašer (sourozenci)
Hezron[5] a Hamul (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juda (hebrejsky יְהוּדָה‎, Jehuda) je jméno čtvrtého Jákobova syna, kterého mu porodila manželka Lea.[6] Jméno se vykládá různě, a to od „Patřící Hospodinu“, „Vyznavač“[7] či „Ten, kdo vzdává chválu“,[8] až po „Ten, který uznal svou vinu“.[9] Tento Juda se stal praotcem nejvýznačnějšího izraelského kmene, od jehož jména je odvozován jak zeměpisný název pro Judsko a Judeu, tak národní a náboženské označení Židé respektive židé. Tuto význačnou roli Judy a jeho potomků v rámci izraelských kmenů prorocky předpověděl samotný patriarcha Jákob, když před svou smrtí dával požehnání svým synům.[10]

Juda své vůdčí postavení mezi svými bratry získával postupně. Poté, co o svá prvorozenecká práva přišel nejstarší Jákobův syn Rúben kvůli incidentu s lůžkem Jákobovy ženiny Bilhy,[11] a ono právo nepřešlo ani na další starší bratry Šimeóna a Léviho kvůli incidentu v Šekemu,[12] byl Jákobem upřednostněn syn Josef. Ten však byl svými bratry, kteří na něho žárlili, prodán do otroctví a otci byl předložen Josefův šat potřísněný krví jako důkaz, že ho rozsápala divá zvěř.[13] Po této události se Juda od svých bratrů na nějaký čas odloučil a vzal si za ženu kenaanku, s níž měl syny Era, Ónana a Šelu.

Juda svého nejstaršího syna Era oženil s Támar. Bible však uvádí, že Er byl v očích Hospodinových zlý „a proto jej Hospodin usmrtil“.[14] Podle švagrovského práva se proto Támar stala ženou Judova druhorozeného syna Ónana, ale i toho Hospodin usmrtil.[15] Juda se bál, že by tentýž osud potkal i jeho nejmladšího syna Šelu, a tak Támar odeslal do otcovského domu s tím, že Šelu sice za manžela naoko přislíbil, ale svůj příslib ve skutečnosti nikdy zrealizovat nechtěl. Když tento Judův záměr Támar pochopila, rozhodla se, že se o roli matky postará tak, že se přestrojí za nevěstku a při vhodné příležitosti svede Judu. To se jí nakonec povedlo a skrze tento čin i otěhotněla. Když se ale o jejím těhotenství Juda dozvěděl, měl za to, že se dopustila smilstva, a tak nechal Támar vyvést, aby byla za tento čin upálena.[16] Támar však Judovi předložila pečetidlo, které jí dal jako zástavu za sexuální služby, a Juda uznal, že Támar je spravedlivější než on.[17] Jedná se o první biblický popis pokání[18] a od této události se Juda v rámci rodu dostává do popředí a získává vůdčí postavení.

Nejen, že se Juda skrze Támar stává otcem Zeracha a Perese, jenž figuruje v rodopise význačných izraelských králů Davida[19] a jeho syna Šalomouna, ale získává rovněž důvěru svého otce a též svých bratří včetně Josefa. Josef se sice díky Judově iniciativě dostal do otroctví,[20] ale v Egyptě se z něj nakonec po jistých peripetiích stává místokrál,[21] který rozhoduje o životě a smrti jak všech jeho obyvatel, tak všech příchozích. Kvůli hladu přicházejí do Egypta i Josefovi bratři včetně Judy. Josef se nejprve svým bratřím nedává poznat a mluví s nimi drsně, když však vidí bratrskou soudržnost a ochotu Judy obětovat se za nejmladšího z bratří,[22] je přemožen a dává se svým bratřím poznat.[23] Když se celá Jákobova rodina přesouvá do Egypta, je Juda svým otcem pověřen, aby tam připravil vhodné podmínky.[24] Podle jednoho midraše měl Juda za úkol připravit v Egyptě studovnu, kde by se Jákobovi potomci mohli věnovat studiu Tóry.[25]

Další osoby téhož jména v bibli

[editovat | editovat zdroj]

Po babylónském exilu se mezi Židy jméno Juda postupně stalo jedním z nejoblíbenějších. V Tanachu je zmínka nejméně o šesti jiných mužích tohoto jména:

  • otec levitů, kteří měli po návratu z babylónského exilu řídit „dílo Hospodinova domu“ (Ezd 3, 8–9 (Kral, ČEP));
  • jeden z levitů, který se v babylónském exilu oženil s cizinkou a ze zajetí se vracel spolu s Ezdrášem (Ezd 10, 23 (Kral, ČEP));
  • přední Benjamínovec, který se po babylónském exilu v době Nehemjášově usadil v Jeruzalémě a byl „druhý nad městem“ (Neh 11, 9 (Kral, ČEP));
  • levita, který se z babylónského exilu vracel spolu se Zerubábelem a podílel se na řízení sborového zpěvu (Neh 12, 8 (Kral, ČEP));
  • jeden z kněží v době Nehemjášově (Neh 12, 36 (Kral, ČEP));
  • jeden z mužů, které král Joakim poslal k Bárukovi pro Jeremjášovu knihu (Jr 36, 14–23 (Kral, ČEP)), v tomto případě je jméno v hebrejštině psáno v mírně pozměněné podobě jako Jehudi (יְהוּדִי).

V Novém zákoně se zmiňuje předexilní Juda v rodokmenu Ježíšově (Mt 1, 3 (Kral, ČEP), L 3, 26 (Kral, ČEP)). Mezi nositele téhož jména patřili i dva z dvanácti Ježíšových apoštolů.[26] Jeden z nich je znám jako Juda Tadeáš a druhý pod označením Jidáš. Stejné jméno figuruje i ve výčtu Ježíšových nevlastních bratrů.[27][28]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b בראשית.
  2. ↑ בראשית.
  3. ↑ בראשית.
  4. ↑ בראשית.
  5. ↑ מגילת רות.
  6. ↑ Gn 29, 35 (Kral, ČEP)
  7. ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 214. 
  8. ↑ Český ekumenický překlad Bible, viz Genesis 29,35
  9. ↑ SACKS, Jonathan. O svobodě a náboženství. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-00-8. S. 108. 
  10. ↑ Gn 49, 8–12 (Kral, ČEP)
  11. ↑ Gn 35, 22 (Kral, ČEP)
  12. ↑ Gn 34, 25 (Kral, ČEP)
  13. ↑ Gn 37, 33 (Kral, ČEP)
  14. ↑ Gn 38, 7 (Kral, ČEP)
  15. ↑ Gn 38, 10 (Kral, ČEP)
  16. ↑ Gn 38, 24 (Kral, ČEP)
  17. ↑ Gn 38, 26 (Kral, ČEP)
  18. ↑ O svobodě a náboženství, s. 107.
  19. ↑ 1Pa 2, 4–15 (Kral, ČEP)
  20. ↑ Gn 37, 27 (Kral, ČEP)
  21. ↑ Gn 41, 40 (Kral, ČEP)
  22. ↑ Gn 44, 33 (Kral, ČEP)
  23. ↑ Gn 45, 1 (Kral, ČEP)
  24. ↑ Gn 46, 28 (Kral, ČEP)
  25. ↑ DIVECKÝ, Jan. Příběhy Tóry. Patnáct biblických zamyšlení. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-06-0. S. 75. 
  26. ↑ J 14, 22 (Kral, ČEP)
  27. ↑ Mt 13, 55 (Kral, ČEP)
  28. ↑ Mk 6, 3 (Kral, ČEP)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Juda na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Juda_(biblická_postava)&oldid=25534115“