Smilstvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Smilstvo na obraze Hieronyma Bosche
Karikatura smilstva, 1892

Křesťanství, islám a judaismus ho považují za hřích a neřest. Poznání tohoto hříchu pramení ze Zákona daného prostřednictvím Mojžíše v desaterou Božích přikázání. Nová smlouva o něm hovoří, společně s několika dalšími hříchy, jako o nejvíce závažné vzpouře – svévoli vůči Hospodinu, jenž má se svým stvořením dobrý úmysl. Ten je ale hříchem mařen a přivádí do zármutku jak Boha, tak v důsledku i hříšníka.

Slovo smilstvo (řecky „πορνεία [por·nei′a], latinsky luxuria), jak je slyšet z řecké výslovnosti – porneia, souvisí s veškerou ohavností týkající se pornografie a jakékoli účasti na ní. Patří sem mimomanželský pohlavní styk (cizoložství) a každá nemravnost včetně sebeukájení (masturbace), ale i vyzývavé oblékání[1] (výstřih, přiléhavé a nedostatečné oblečení – něčí žádostivost může být zapálena už při pouhém pohledu na mírně odhalená stehna či zřetelné rysy ženských boků, pasu, ňader, pozadí) sloužící k svádění a prodávání svého těla.[2]

Ježíš postavil hřích v myšlenkách (choutky, bujné představy či touhy) na úroveň činu (smilstva, cizoložství).[3]

Bible dost jasně zakazuje smilnění s cizími bohy, které považuje za modlářství.

Smilstvo zahrnuje jak cizoložství, tak veškeré "nezákonné" sexuální jednání, přeneseně i modloslužbu.[4]

Kromě desatera se v křesťanství smilstvo objevuje ve výčtu sedmi hlavních hříchů. Zde však má tento hřích trochu jiný význam, odpovídající spíše nezvládanému chtíči a zvrhlosti. Původně označovalo jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení, v současnosti je ale vnímán pouze jako úmyslné vyvolávání této touhy či její realizace.

Ctností stojící proti smilstvu je cudnost (lat. castitas).

Pojem násilné smilstvo, který dosud přetrvává v některých zákonících a mezinárodních dohodách, je dříve používaný termín pro znásilnění, jeho význam však není totožný, neboť na rozdíl od moderního termínu se nevztahuje na znásilnění manželky.

Bývalý československý Nejvyšší soud uvedl v rozhodnutí ze dne 12. března 1921 sp. zn. Kr II 265/20, publikovaném ve Vážného sbírce pod č. 395/1921 tr., že ve dvorním dekretu ze dne 26. června 1844, čís. 4413, sb. z. s. čís. 816 se praví, že výraz "smilstvo" dlužno pojímati v jeho přirozeném významu. Dle tohoto významu zahrnuje však smilstvo v sobě každé, smyslnosti sloužící, meze mravů a slušnosti překročující pohlavní zneužití těla jiné osoby. V důsledku toho nemusí smilné úkony býti nutně předsevzaty na nahých částech těla osoby, nýbrž stačí, i když se tak stalo na těle oděném.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Smilstvo z pohledu katolické církve

Veškeré výskyty smilstva v Bibli – konkordance. Heslo: smils, smiln

Smilstvo dle podrobného Biblického slovníku Adolfa Novotného

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1] 1.Petr 3,3-5 Vaše ozdoba ať není vnější: ...
  2. [2] Římanům 6,12-13 "Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti; ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti..."
  3. [3] Matouš 5,28
  4. [4] Komentáře k Řeckému překladu při osazování strongovými čísly.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Smilstvo ve Wikimedia Commons