Šalomoun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o izraelském králi. Další významy jsou uvedeny na stránce Šalomoun (rozcestník).
Šalomoun
Berruguete, Pedro - Salomon - c. 1500.jpg
Narození
Jeruzalém
Úmrtí
Jeruzalém
Místo pohřbení Jeruzalém
Manžel(ka) Naamah
faraonova dcera
Partner(ka) Královna ze Sáby
Děti Rechabeám
Menelik I.
Basmat
Tafat
Rodiče David a Batšeba
Příbuzní Nathan, Adonijah, Amnon a Abímelek (sourozenci)
Abijám[1] (vnuk)
Funkce King of Israel (970 př. n. l.–931 př. n. l.)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalomoun (hebrejsky שְׁלֹמֹה‎‎, Šelomo či Šlomo, doslova „Pokoj jeho“),[2][3] přepisováno též jako Šalamoun, byl králem jednotného Izraelského království. Vládl přibližně v letech 970931 př. n. l. (Další možné datum úmrtí se udává v r. 933 př. n. l.). David Gans uvádí jako datum počátku jeho vlády rok 2924 od stvoření světa, což odpovídá roku 838–837 před naším letopočtem.[4] Za jeho vlády dosáhlo království největšího hospodářského a územního rozmachu, po jeho smrti se však v důsledku rozporů mezi jeho syny rozdělilo na dvě části: na severní Izraelské království a jižní Judské království. Šalomoun také nechal v Jeruzalémě vystavět Chrám, který byl až do jeho zničení roku 586 př. n. l. střediskem židovského kultu. Šalomounovu vládu popisuje biblická 1. kniha královská a 2. Paralipomenon.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Šalomounova moudrost[editovat | editovat zdroj]

Podle biblického vyprávění byl Šalomoun známý pro svou moudrost, kterou obdivovala i Královna ze Sáby. V židovských tradicích je považován za autora tří biblických knih: knihy Přísloví, knihy Kazatel a Písně písní, i když moderní kritika mnohdy[kdo?] toto autorství zpochybňuje. O moudrosti Šalomouna svědčí nejen rozkvět země, obchodu a rozvoj sídelního města Jeruzaléma, ale i fakt, že za 40 let jeho vlády nepoznala země válku - a to je v dějinách výjimečné.

Známé je Šalomounovo rozhodnutí při sporu mezi dvěma ženami o dítě[5]: dvěma ženám se současně narodily děti, jedno však zemřelo. Jeho matka si tajně přivlastnila dítě druhé ženy a ta potom žádala vrácení, až se celý spor dostal ke králi, kde obě ženy trvaly na svém. Šalomoun tehdy přikázal: „Rozetněte dítě vedví a dejte každé ženě po půlce!“ Jedna z žen chladně souhlasila, druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a ať ho dají raději její sokyni. Tak král Šalomoun hned poznal, která z žen je pravou matkou dítěte, a rozhodl jí dítě vrátit. Odtud také pochází sousloví šalamounské rozhodnutí.

Totožný příběh je již sepsán ve 4 stol. př. n. l. v buddhistických příbězích Džataky pod číslem 546, tzv. Mahómmaggadžátaka (Jak Bódhisatta překonal všechny mudrce).[6][7][1]

Rozporuplnost hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Toto je však jen jedna stránka vyobrazení Šalomouna. Šalomoun je sice skutečně vylíčen jako moudrý, spravedlivý a zbožný král, na druhou stranu biblický text obsahuje také popis Šalomounova drsného boje o moc.[8] Bible sice líčí Šalomounovy úspěchy v diplomacii, obchodu a výstavbě Jeruzaléma (včetně Chrámu), avšak ukazuje, že to bylo za cenu nucených prací poddaných, přejímání cizích vzorů a kultury a že Šalamoun měl dokonce také harém. Šalomounova doba tak sice byla dobou vzestupu, avšak vnitřně se již izraelská společnost počínala rozkládat[9] – po jeho smrti se království rozdělilo na Severoizraelské a Judské království.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1. Paralipomenon.
  2. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 451. 
  3. Universum, všeobecná encyklopedie. 9. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1071-X. Kapitola Šalomoun, s. 260. 
  4. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 60. 
  5. 1 Kr 3,16-28
  6. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/45843/BPTX_2010_2__0_288622_0_109686.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  7. Džátaky: příběhy z minulých životů Buddhy. Překlad Dušan Zbavitel. Vyd. 2., rozš. Praha: DharmaGaia, 2007. s. 230. Prameny buddhismu; sv. 2. ISBN 978-80-86685-75-5.
  8. 1 Kr 2,46: „Pak dal král příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, a ten vyšel a skolil ho [Šimeího]; tak zemřel. A království se v ruce Šalomounově upevnilo.“
  9. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 59-62.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Králové Izraelského království
Předchůdce:
David (král Izraele)
970–931 př. n. l.
Šalomoun
Nástupce:
Judské království: Rechabeám
Severoizraelské království: Jarobeám I.