Kniha Izajáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knihy
Deuteronomistické školy
Historické knihy
Kniha Jozue
Kniha Soudců
1. kniha Samuelova
2. kniha Samuelova
1. kniha královská
2. kniha královská
Redakce
prorockých knih
Kniha Ámos
Kniha Ozeáš
Kniha Micheáš
Kniha Izajáš
Kniha Jeremjáš
Isaiah scroll.PNG

Kniha Izajáš (hebrejsky ספר ישעיהו‎‎, Sefer Ješa'jahu) je kniha Starého zákona, sepsaná ve složité poetické hebrejštině, která obsahuje proroctví připisované proroku Izajáši.

Je sporné, zda je Izajáš přímým autorem knihy. Jeho autorství lze vyloučit např. u biografické části knihy (kapitoly 36-39), stejně tak dvě tzv. apokalypsy jsou data pozdějšího. Izajáš je vynikajícím básníkem, který dokáže spojovat konkrétnost s určitou vzletností.

Teorie o Izajášovu žákovi[editovat | editovat zdroj]

Jednou z teorií o autorství Knihy Izajáš je ta, podle které je historický Izajáš autorem celé knihy kromě kapitol 36-39. Ty jsou narozdíl od zbytku knihy napsané prózou (historické vyprávění) a popisují tytéž události jako 18.-20.kapitola 2.Knihy královské. Někteří bibličtí vědci a teologové se proto domnívají, že jde o text, sepsaný Izajášovým žákem (postava Izajáše ve vyprávění těchto 3 kapitol vystupuje jako samostatná osoba v příběhu - v protikladu se zbytkem knihy, kde o sobě Izajáš mluví v 1.osobě).

Teorie o 3 různých autorech[editovat | editovat zdroj]

Až do 18. století byla kniha Izajáš připisována Izajášovi a chápána jako celistvé dílo – s tímto názorem se lze setkat i dnes[1]. S rozvíjející se biblickou kritikou však přibývalo lidí, kteří tvrdili, že se kniha skládá ze 2 nebo 3 odlišných částí. Text však podle této teorie nevznikl prostým spojením tří samostatných textů, ale mnohem složitěji jako výsledek jednotícího redakčního zpracování.[2] Jednoznačná odpověď na otázku po vzniku textu však není známa ani dnes, po lingvistickém bádání s využitím kybernetiky.

Struktura knihy[editovat | editovat zdroj]

  1. Proto-Izajáš (kap. 1-39)
    1. Proroctví proti Judsku a Jeruzalému (kap. 1-5)
    2. Kniha Immanuelova (kap. 6-12)
    3. Proroctví proti národům (kap. 13-23)
    4. Velká apokalypsa (kap. 24-27)
    5. Sbírka „běda“ (kap. 28-33)
    6. Malá apokalypsa (kap. 34-35)
    7. Historická vsuvka (kap. 36-39)
  2. Deutero-Izajáš (kap. 40-55)
  3. Trito-Izajáš (kap. 56-66)

Proto-Izajáš[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní témata Proto-Izajáše patří:

  • obhajoba Božího práva spojená s kritikou útlaku chudých
  • vyvolení Sionu, proti němuž útočí ostatní národy
  • Boží svatost a transcendence pojímané jako mysterium tremendum
  • spása, která přichází od Hospodina
  • očekávání Mesiáše vázaného na davidovskou linii

Deutero-Izajáš[editovat | editovat zdroj]

Pojmem Deutero-Izajáš se označuje druhá část knihy, sepsaná podle teorie o více autorech nějakým mladším prorokem ke konci babylonského zajetí, jehož spis byl přiřazen k dílu Izajášovu. Důvodem pro to může být skutečnost, že tento neznámý prorok patřil k Izajášovým žákům. Toto rozlišení zavedl jako první německý biblista Döderlein v 19. století. Zmínka perského krále Kýra je jedním z důvodů, proč autoři zařazují tuto část do 2. poloviny 6. století př. n. l.

Kapitoly 40-48 se zajímají spíš o Jákoba-Izraele a tematiku tvoří návrat ze zajetí, nový exodus, slavnější než ten prvý (exodus z Egypta). Kapitoly 49-55 vypovídají o Jeruzalému a Siónu, nalezneme v nich tematiku stvoření, zřejmě adresovanou zajatcům obklopených neustále babylónskými kosmogonickými mýty.

Zpěvy o služebníku Hospodinově[editovat | editovat zdroj]

Deutero-Izajáš obsahuje též 4 zpěvy, původně asi jednotné, později rozdělené a včleněné do jednoho spisu, které pojednávají o Služebníku Hospodinově (Ebed Jahve). Jde o tyto pasáže:

  • 42,1-4 (9)
  • 49,1-6
  • 50,4-9 (11)
  • 52,13-53,12

Tento Služebník je vyvolen Hospodinem a obdařen jeho Duchem, poslaný k Izraeli a ostatním národům, aby hlásal právo. Při tomto svém poslání narazí na odpor, ale jeho utrpení a smrt přinášejí spásu. Tento titul není ve Starém zákoně neznámý, avšak odborníci se neshodují ve výkladu, kdo tímto Služebníkem je. Existuje několik výkladů:

  • výklad kolektivní: Služebníkem je sám Izrael nebo jeho ideální část
  • výklad individuální: vidí ve Služebníku buď:
    • historickou osobnost (Jeremjáš, Deutero-Izajáš), nebo
    • eschatologickou osobnost (Mesiáš - Spasitel)
  • výklad kolektivně-individuální: Služebník je jedinec, který zastupuje celé společenství

Čím jsou Zpěvy zvláštní, je obrácené chápání běžných lidských hodnot. Spravedlivý zde není odměněn, ale ztroskotá, a tímto ztroskotáním splní svůj úkol. Křesťané tyto texty vykládají jako proroctví o Božím služebníku Ježíšovi, která se v jeho smrti naplnila.

Trito-Izajáš[editovat | editovat zdroj]

Kapitoly 56-66 oddělil od Deutero-Izajáše biblista Duhm a přisoudil je neznámého prorokovi, kterého označil jménem Trito-Izajáš. Jde podle něj o sbírku různých prorockých výroků od vícero autorů z různých období, převážně ale z doby po návratu ze zajetí. Tato skupina proroctví se vypořádává ze zklamání, že naděje nebyly uskutečněny, že se lid ani přes svou zkušenost neobrátil. Velmi se soustředí na chrámový kult – tím je blízký Deutero-Izajáši a knize Ezechiel. Někteří badatelé však existenci třetího autora popírají.

Kritika teorie o více autorech[editovat | editovat zdroj]

Terie o 2 nebo 3 různých autorech je v dnešní době vystavena kritice, která stojí na několika hlavních bodech:

  1. Izajášův styl psaní se mění i v průběhu samotných částí (proto-izajáše, deutero-izajáše) podle toho, o čem pojednávají. Prorocké části jsou tudíž formulované odlišně než apkalyptické pasáže apod. Ve všech 2(3) částech knihy Izajáš převažuje poetický (básnický) jazyk.
  2. Autoři teorie o několika autorech staví své bádání na tom, že proto-izajáš prorokuje o babylonském zajetí a vítězství babylonské říše, zatímco deutero-izajáš o vysvobození z Babylona a pádu říše rukou Médů a později i Peršanů. Problémem této teorie je však samotná kniha, kde se obě tématické části prolínají. 13.kapitola ("proto-izajáš") pojednává celá o vyvrácení a zničení Babylona, což by správně mělo odpovídat pozdějším tématům ("deutero-izajášovi"). Příkladem mohou být verše 1 ("Výnos o Babylonu, který přijal Izajáš, syn Ámosův"), 19 ("Babylon, skvost mezi královstvími, pyšná krása Chaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora, vyvrácené Bohem"), 22 ("V jeho palácích budou výt hyeny a v chrámech rozkoše šakalové - jeho čas se přiblížil, dny mu nebudou prodlouženy") a další. Taktéž kapitola 21 (protoizajáš) pojednává o Pádu Babylona, jak je vidět na verši 9 ("Hle, tu přijíždí vůz, muž, koňské spřežení! On hlásí Padl, padl Babylon a všechny tesané modly jeho božstev"). Proroctví o obléhání Médů ve spojení s pádem babylonské říše nacházíme například ve verši 21:2 ("Přitáhni, Elame, oblehni, Médě!").Podobně i témata o znovuzřízení Izraele (které by měly být součástí textu pozdějšího autora) nacházíme v textu proto-izajáše (Izajáš 14:1 "Jehova se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izrael").
  3. Jedním z důvodů, proč je badateli zavrhováno stáří "deutero-izajášovských" textů, je také zmínka jména Kýra II. Velikého, který v době Izajáše ještě nežil. Někteří badatelé však poukazují na to, že jméno Kýros znamená něco jako "ten, který je podobný slunci" (nebo v řecké podobě Kuros pouze "Slunce") a bylo užíváno pro více různých osob (například v původním jazyce také pro otce Kýra, Kambýse I.)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zejména R. Harrison, který upozorňuje na strukturální i jazykové shody v celé knize; např. na frekvenci Božích titulů „Svatý Izraele“ či „Přesilný“.
  2. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 240nn.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • HOBLÍK, Jiří. Proroci, jejich slova a jejich svět. Praha: Vyšehrad, 2009. 520 s. ISBN 978-80-7021-948-5. [1]
  • RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 376 s. ISBN 80-7021-634-4.
  • O.T. Allis, The Unity of Isaiah, Presbyterian Reformed, 1950
  • J. Barton Payne, "The Unity of Isaiah: Evidence From Chapters 36-39,"; Bulletin of the Evangelical Theological Society 6.2 (May 1963): 50-56

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]