JHVH

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jehova)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tetragrammaton

JHVH (hebrejsky יהוה) jsou čtyři písmena (odtud pojmenování tetragrammaton, řecky τετραγράμματον), jimiž se v Tanachu (hebrejské bibli) označuje vlastní jméno boží. V celé Bibli (Svatém písmu) se v nejranějších rukopisech vyskytuje tetragrammaton JHVH (יהוה) na více než 7.000 místech. Jelikož původní hebrejský text dochoval pouze tyto čtyři konsonanty, zatímco vokály nikoli, nelze původní výslovnost těchto čtyř písmen spolehlivě rekonstruovat. Kvůli přehnané obavě ze zneuctění jména Božího Židé a většina křesťanských církví vlastní jméno Boží raději téměř vůbec nepoužívá jako výraz úcty vůči jménu Božímu a raději jej nahrazují náhradními výrazy. Naproti tomu například svědkové Jehovovi užívají vlastního Božího jména jako projev důvěrného vztahu k Bohu a poslušnosti biblického apelu: "kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne" Joel 2, 32 citovaném pro křesťany ve Sk.Ap. 2,21.[1]

Tetragrammaton v hebrejštině a judaismu[editovat | editovat zdroj]

Původ tetragrammatu JHVH (יהוה) se tradičně vykládá z vyprávění obsaženého v biblické knize Exodus. Mojžíš se v něm ptá Boha na jeho jméno a Bůh se mu představuje jako Jsem, který jsem (hebrejsky אהיה אשר אהיה, ehje ašer ehje).[1][2]

Vedle čtyřpísmenné formy je v hebrejském textu zachována také kratší forma JH (יה, vokalizováno Jah) nebo JHV (יהו, vokalizováno Jahu). Tyto kratší formy se zachovaly zejména ve vlastních jménech osob (např. אליהו, Elijahu = Elijáš)[3] nebo v žalmech (např. הללו־יה, halelu-jah = Chvalte Jah (JHVH)).[4] Ve křestních jménech se zachovala ještě zkratka JV (יו), vyslovená [jo], například ve jméně Jan čili Bůh je milostivý - Jo-chanan (יו-חנן) nebo ve jméně Jo-el (יו-אל) s významem 'JHVH je Bůh'. Dale se zachovala také zratka JE(יְ) ve jméně Je-hošua (Jozue) (י-הושע) které znamená "JHVH (Jah) Zachraňuje", moderní forma tohoto slova která vypouští ho je Je-šua česky: Ježíš a znamená totéž.[zdroj?]

Z obavy magické manipulace s Božím jménem a jeho znesvěcení se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval opisnými tituly „Pán“ (אדני, Adonaj), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, El šadaj), v 1. a 2. století také jako „Velebený“ (הברוך הוא, ha-baruch hu) nebo „Nebesa“ (שמים, Šamajim), až se nakonec od 3. století prosadil opisný tvar „Svatý, budiž požehnán“ (הקדוש ברוך הוא, ha-kadoš baruch hu). Podle Mišny se Boží jméno vyslovovalo pouze jednou v roce na svátek Jom kipur v chrámové velesvatyni ústy velekněze.[5] Po zániku chrámové bohoslužby byla původní výslovnost čtyř souhlásek JHVH zapomenuta, neboť i při četbě posvátných textů se místo Božího jména vyslovovaly opisné tvary. Při vokalizaci hebrejského textu Starého zákona masorety se u slova JHVH nepoužily originální vokály, nýbrž vokály z opisného pojmenování Boha Adonaj, v některých případech Elohim. Nesprávným čtením pak vznikl tvar Jehova či Jahve.[6]

Různé praxe překládání a užívání tetragrammatu[editovat | editovat zdroj]

Úcta Židů vůči Božímu jménu se projevila také v Septuagintě, překladu židovském Tanachu do řečtiny, který se rozšířil téměř výlučně v křesťanském prostředí. Raná křesťanská církev židovský zákaz vyslovování Božího jména dále dodržovala, takže v Novém zákoně se v citátech starozákonních textů JHVH nahrazuje slovem Kyrios (Pán). Septuaginta zpravidla překládá JHVH termínem κύριος (Kyrios, „Pán“) a obdobně se postupuje i v křesťanských překladech (nikoli však ve všech, srovnej Genesis 2,15 v různých překladech) až do první poloviny 20. století.

  • řecká Septuaginta: καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν. [2]
  • latinská Vulgata: Tulit ergo Dominus [„Pán“] Deus hominem et posuit eum in paradiso voluptatis ut operaretur et custodiret illum. [3]
  • anglická Bible krále Jakuba: And the LORD [„Pán“] God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it. [4]

Některé (zejména moderní) překlady (včetně českých) však začaly užívat vokalizované tvary tetragrammatonu (Jahve apod.).

  • americká American Standard Version: And Jehovah God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it. [5]
  • anglický Překlad krále Jakuba (King James Version – KJV) používá přepis JHVH jménem Jehovah na čtyřech místech:
    • Exodus 6,3: And I appeared unto Abraham, unto Isaac, and unto Jacob, by God Almighty, but by my name JEHOVAH was I not known to them. [6]
    • Žalmy 83,18: That may know that thou, whose name alone JEHOVAH, the most high over all the earth. [7]
    • Izajáš 12,2: Behold, God my salvation; I will trust, and not be afraid: for the LORD JEHOVAH my strength and song; he also is become my salvation. [8]
    • Izajáš 26,4: Trust ye in the LORD for ever: for in the LORD JEHOVAH everlasting strength [9]

V reakci na to roku 2008 prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Francis Arinze zakázal užívat toto hebrejské Boží jméno v liturgii a nařídil pokračovat v tradici jeho nahrazování slovem Pán.[7] V české překladové tradici se jméno Boží zpravidla nahrazuje slovem Hospodin, tak např. Bible kralická nebo Český ekumenický překlad. Jeruzalémská bible však má Bůh Jahve, například „Bůh Jahve vzal člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a střežil.“[8]

Svědkové Jehovovi[editovat | editovat zdroj]

Zcela jiný přístup mají svědkové Jehovovi, kteří spíše než náhražky používají formu Jehova (v ČR, v ostatních více než 230 zemích po celém světě vyslovují velmi podobně) navzdory pochybnostem o původní výslovnosti,[9][10][11][12] neboť to považují za projev důvěrného vztahu a úcty k Bohu.[13] Opírají se přitom zejména o novozákonní úryvky J 17, 6 (Kral, ČEP), Mt 6, 9 (Kral, ČEP) a Sk 15, 14 (Kral, ČEP). Užívání opisných titulů pro Boha svědkové Jehovovi dokonce považují za „vážnou chybu“, kvůli které pak „mnoha lidem Bůh připadá vzdálený a neosobní“.[13] Toto jméno používají i v Novém Zákoně (Křesťanských řeckých písmech), navzdory tomu, že tento je psán v originále v řečtině a tetragramaton se tam nevyskytuje. Především na místech, kde se cituje ze Starého Zákona (Hebrejsko-aramejských písem) a užívá se tam tetragrammaton JHVH (יהוה). V celé Bibli (Svatém písmu) se v nejranějších rukopisech vyskytuje tetragrammaton JHVH (יהוה) na více než 7.000 místech. Zároveň je součástí sakrální výzdoby na mnoha historických objektech starších více než 200, ale i 400 let. Tedy mnohem dříve, než jej začali používat, přibližně před 120 lety Svědkové Jehovovi. Samo toto biblické označení oficiálně přijali roku 1931 Izaiáš 43, 10 a 12.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ex 3, 14 (Kral, ČEP)
  2. SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha : Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-303-5. S. 25.  
  3. 1Kr 17, 1 (Kral, ČEP)
  4. Ž 104, 35 (Kral, ČEP)
  5. Schubert (1999), s. 24–26.
  6. MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York : Walter de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. S. 81. (německy)  
  7. ARINZE, Francis. Letter to the Bishops Conferences on The Name of God [online]. 2008-06-29, [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. WWW.OBOHU.CZ, Libor Diviš - Musculus Design - www.musculus.cz -. The Jerusalem Bible (working version) (CZ)Genesis - 2. chapter - Genesis - chapter 2. www.obohu.cz [online].  [cit. 2017-08-30]. Dostupné online.  (cz) 
  9. Proč používat Boží jméno, když neznáme jeho přesnou výslovnost?
  10. Hlubší pochopení Písma — heslo Jehova
  11. Boží jméno v Hebrejských písmech
  12. Boží jméno v Křesťanských řeckých písmech
  13. a b Boží jméno — Jak jej používat a jaký má význam | Co Bible říká. JW.ORG. . Dostupné online [cit. 2017-10-21]. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]