Nikud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hebrejský biblický text (Gn 1,9). Nikud je vyznačen červeně

Nikud (hebrejsky ניקוד‎ , נִקּוּד), doslova „tečkování“ nebo „punktace“, je souhrnné označení pro systém samohláskových znamének v hebrejské abecedě. Tento systém byl vyvinut mezi 5. a 10. stoletím. Systém se nadále rozvíjel během raného a vrcholného středověku.

Poměrně dlouhou dobu nebyly sjednoceny názvy všech samohláskových znamének (např. Raši nazývá samohlásková znaménka jinými názvy, než je obvyklé dnes) a dokonce ani jejich výslovnost.

Hebrejština podobně jako většina semitských jazyků nezaznamenávala samohlásky ale pouze souhlásky. Potřeba jednotného vokalizačního systému se objevila v době, kdy hebrejština pomalu přestávala být jazykem v běžné komunikaci a stávala se jazykem liturgickým. Vokalizace se tedy týkala primárně biblického textu, později začala být používána pro další texty, především Mišnu a dále ve středověku pro řadu dalších děl.

Nikud v moderní hebrejštině[editovat | editovat zdroj]

Systém vokalizačních znamének se udržel až do současnosti a je používán i v moderní hebrejštině.

Výslovnost hebrejských vokálů v moderní hebrejštině
po najetí kurzorem na znak IPA se objeví jeho definice, po kliknutí na ikonku reproduktoru jeho zvuková ukázka
jméno vokálu znak vokálu moderní hebrejština
šva quiescens ְ prázdný vokál
šva mobile ְ e nebo ə        nebo        
chataf segol ֱ e       
chataf patach ֲ a       
chataf kamac ֳ o       
chirik (katan) ִ i       
chirek male (gadol) י ִ i       
cere ֵ e       
cere male י ֵ e       
segol ֶ e       
patach ַ a       
kamac katan ׇ o       
kamac (gadol) ָ a       
cholam ׂ o       
cholam male וֹ o       
kubuc ֻ u       
šuruk וּ u       

Další znaménka nikudu[editovat | editovat zdroj]

Kromě znamének pro samohlásky se do nikudu započítává i dageš (tečka uprostřed písmene) a to jak silné (forte) tak slabé (lene), a rozlišovací tečka mezi znaky שׂ sin a שׁ šin.

Psaní bez nikudu[editovat | editovat zdroj]

Standardně se hebrejský text píše bez nikudu, který je brán spíše jako orientační pomůcka. Samohlásky se ovšem v nevokalizovaném textu naznačují pomocí několika znaků, které jsou nazývány mater lectionis. To jsou konsonanty jud (י) pro [i] a [e], vav (ו) pro [u] nebo [o], he (ה) a alef (א) pro [a]. Pokud je text psán s těmito znaky, nazývá se ktiv male (dosl. „plné“ psaní) - כתיב מלא. Pokud je psáno bez těchto pomocných konsonantů, nazývá se ktiv chaser (dosl. psaní „bez“, umenšené) - כתיב חסר.

V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Podobný systém vokalizačních znamének (charakat) používá i arabština.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]