JHVH

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tetragrammaton

JHVH (hebrejsky יהוה) jsou čtyři písmena (odtud pojmenování tetragrammaton, řecky τετραγράμματον), jimiž se v Tanachu (hebrejské bibli) označuje vlastní jméno boží. Jelikož původní hebrejský text dochoval pouze tyto čtyři konsonanty, zatímco vokály nikoli, nelze původní výslovnost těchto čtyř písmen spolehlivě rekonstruovat. Židé a většina křesťanských církví vlastní jméno Boží raději nepoužívá jako výraz úcty vůči jménu Božímu. Naproti tomu například svědkové Jehovovi užívají vlastního jména jako projev důvěrného vztahu k Bohu.

Tetragrammaton v hebrejštině a judaismu[editovat | editovat zdroj]

Původ tetragrammatu JHVH (יהוה) se tradičně vykládá z vyprávění obsaženého v biblické knize Exodus. Mojžíš se v něm ptá Boha na jeho jméno a Bůh se mu představuje jako Jsem, který jsem (hebrejsky אהיה אשר אהיה, ehje ašer ehje).[1][2] Vedle čtyřpísmenné formy je v hebrejském textu zachována také kratší forma JH (יה, vokalizováno Jah) nebo JHV (יהו, vokalizováno Jahu). Tyto kratší formy se zachovaly zejména ve vlastních jménech osob (např. אליהו, Elijahu = Elijáš)[3] nebo v žalmech (např. הללו־יה, halelu-jah = Chvalte JHVH).[4]

Z obavy magické manipulace s Božím jménem a jeho znesvěcení se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval opisnými tituly „Pán“ (אדני, Adonaj), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, El šadaj), v 1. a 2. století také jako „Velebený“ (הברוך הוא, ha-baruch hu) nebo „Nebesa“ (שמים, Šamajim), až se nakonec od 3. století prosadil opisný tvar „Svatý, budiž požehnán“ (הקדוש ברוך הוא, ha-kadoš baruch hu). Podle Mišny se Boží jméno vyslovovalo pouze jednou v roce na svátek Jom kipur v chrámové velesvatyni ústy velekněze.[5] Po zániku chrámové bohoslužby byla původní výslovnost čtyř souhlásek JHVH zapomenuta, neboť i při četbě posvátných textů se místo Božího jména vyslovovaly opisné tvary. Při vokalizaci hebrejského textu Starého zákona se u slova JHVH nepoužily originální vokály, nýbrž vokály z opisného pojmenování Boha Adonaj. Nesprávným čtením pak vznikl tvar Jehova či Jahve.[6]

Různé praxe překládání a užívání tetragrammatu[editovat | editovat zdroj]

Úcta Židů vůči Božímu jménu se projevila také v Septuagintě, překladu židovském Tanachu do řečtiny, který se rozšířil téměř výlučně v křesťanském prostředí. Raná křesťanská církev židovský zákaz vyslovování Božího jména dále dodržovala, takže v Novém zákoně se v citátech starozákonních textů JHVH nahrazuje slovem Kyrios (Pán). Septuaginta zpravidla překládá JHVH termínem κύριος (Kyrios, „Pán“) a obdobně se postupuje i v křesťanských překladech (nikoli však ve všech, srovnej Genesis 2,15 v různých překladech) až do první poloviny 20. století.

  • řecká Septuaginta: καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν. [1]
  • latinská Vulgata: Tulit ergo Dominus [„Pán“] Deus hominem et posuit eum in paradiso voluptatis ut operaretur et custodiret illum. [2]
  • anglická Bible krále Jakuba: And the LORD [„Pán“] God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it. [3]

Některé (zejména moderní) překlady (včetně českých) však začaly užívat vokalizované tvary tetragrammatonu (Jahve apod.).

  • americká American Standard Version: And Jehovah God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it. [4]
  • anglický Překlad krále Jakuba (King James Version – KJV) používá přepis JHVH jménem Jehovah na čtyřech místech:
    • Exodus 6,3: And I appeared unto Abraham, unto Isaac, and unto Jacob, by God Almighty, but by my name JEHOVAH was I not known to them. [5]
    • Žalmy 83,18: That may know that thou, whose name alone JEHOVAH, the most high over all the earth. [6]
    • Izajáš 12,2: Behold, God my salvation; I will trust, and not be afraid: for the LORD JEHOVAH my strength and song; he also is become my salvation. [7]
    • Izajáš 26,4: Trust ye in the LORD for ever: for in the LORD JEHOVAH everlasting strength [8]

V reakci na to roku 2008 prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Francis Arinze zakázal užívat toto hebrejské Boží jméno v liturgii a nařídil pokračovat v tradici jeho nahrazování slovem Pán.[7]

Český překlad Hospodin[editovat | editovat zdroj]

Česká překladová tradice velí překládat jméno boží jako Hospodin, např. Bible kralická nebo Český ekumenický překlad.

Některé moderní překlady však začaly užívat tetragrammaton anebo jeho vokalizované tvary (Jahve apod.):

Svědkové Jehovovi[editovat | editovat zdroj]

Zcela jiný přístup mají svědkové Jehovovi, kteří používají formu Jehova navzdory pochybnostem o původní výslovnosti,[9][10] neboť to považují za projev důvěrného vztahu a úcty k Bohu.[11] Opírají se přitom zejména o novozákonní úryvky J 17, 6 (Kral, ČEP), Mt 6, 9 (Kral, ČEP) a Sk 15, 14 (Kral, ČEP). Užívání opisných titulů pro Boha svědkové Jehovovi dokonce považují za „vážnou chybu“, kvůli které pak „mnoha lidem Bůh připadá vzdálený a neosobní“.[11]

Boží jméno v Starém zákoně[editovat | editovat zdroj]

Boží jméno, psané čtyřmi hebrejskými souhláskami, se v Starém zákoně vyskytuje téměř 7 000krát. Pisatelé sice Boha označují mnoha tituly a popisnými výrazy, ale když ho zmiňují jménem, používají jedině tetragrammaton. (Joel 2:27, Žalmy 83:19) V Bibli je uvedeno, že ho Bůh často používal v komunikaci se svým lidem, že ho tímto jménem oslovovali a že ho běžně používali při konverzaci. (2. Mojžíšova 6:2, 1. Královská 8:23, Žalmy 99:9)

Překlad nového světa používá tvar „Jehova“, protože má v mnoho jazycích dlouho historii.

V anglické Bibli bylo Boží jméno poprvé uvedeno v roce 1530 v překladu Pentateuchu od Williama Tyndala, který použil tvar „Iehouah“. V průběhu 16. století, kdy byla Bible překládána do hlavních evropských jazyků, použili podobný tvar také mnozí další překladatelé Bible, například Sebastian Münster (latina, 1534), Pierre-Robert Olivétan (francouzština, 1535), Antonio Brucioli (italština, 1540) a Casiodoro de Reina (španělština, 1569).

Jméno „Jehova“ nebo jeho různé podoby se vyskytují také v některých českých Biblích. Například v Bibli kralické z let 1579-1593 jsou slova „Jsem, který jsem“ z 2. Mojžíšovy 3:14 vysvětlena takto: „Jehova, jméno podstatné Boží samému Bohu vlastní.“ Biblí česká z roku 1804 v poznámce ke 2. Mojžíšově 3:16 uvádí: „Hospodin. Česky klade se místo hebrejského podstatného a samému Bohu wlastního jména Božího, Jehowa.“

Uznávaný znalec Bible Joseph Bryant Rotherham ve svém díle Studies in the Psalms z roku 1911 vysvětlil, proč místo „Jahwe“ použil „Jehova“. Řekl, že zvolil „tvar jména, který je známější (a zároveň zcela přijatelný) veřejnosti, jež čte Bibli“. V roce 1930 se k používání tvaru „Jehova“ vyjádřil odborník na hebrejštinu Alexander Francis Kirkpatrick. Řekl: „Skutečně důležitá není přesná výslovnost, ale pochopení toho, že jde o vlastní jméno, ne o pouhý titul, jako je „Pán“.“

Překlad nového světa používá tvar Božího jména, protože i když ho někteří židovští opisovači nechtěli vyslovovat, ve svých opisech Bible jej uvedli. Starověké rukopisy, které se našly v Kumránu blízko Mrtvého moře, ho obsahují na mnoha místech.

Překlad nového světa používá tvar „Jehova“, i když to přesně neodpovídá tomu, jak by se Boží jméno vyslovovalo ve starověké hebrejštině, protože podobné to je i se jménem „Ježíš“. Ježíšovi učedníci v prvním století vyslovovali jeho jméno úplně jinak než většina křesťanů dnes. Křesťané židovského původu ho pravděpodobně vyslovovali Ješua a titul „Kristus“ zase Mašiach neboli „Mesiáš“. Řecky mluvící křesťané ho nazývali Iesous Christos a latinsky mluvící Iesus Christus. Bible obsahuje řecký překlad Ježíšova jména, křesťané tedy v prvním století používali podobu jeho jména, která byla běžná v jejich jazyce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ex 3, 14 (Kral, ČEP)
  2. SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha : Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-303-5. S. 25.  
  3. 1Kr 17, 1 (Kral, ČEP)
  4. Ž 104, 35 (Kral, ČEP)
  5. Schubert (1999), s. 24–26.
  6. MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York : Walter de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. S. 81. (německy) 
  7. ARINZE, Francis. Letter to the Bishops Conferences on The Name of God [online]. 2008-06-29, [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Katechismus katolické církve. Praha : ZVON, 1995. § 206. S. 68.  
  9. Proč používat Boží jméno, když neznáme jeho přesnou výslovnost?
  10. Hlubší pochopení Písma — heslo Jehova
  11. a b Boží jméno — Jak jej používat a jaký má význam

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]