Šalomounův chrám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Náčrt představy Šalomounova chrámu

Šalomounův chrám (hebrejsky: בית המקדש‎‎, Bejt ha-mikdaš), známý také jako První chrám, je podle Bible prvním židovským chrámem v Jeruzalémě. Podle židovské tradice byl první chrám zbudován králem Šalomounem (970–931 př. n. l.) na Chrámové hoře.

Dostavěn byl v 10. století př. n. l. a stál na pahorku Chrámové hory téměř 400 let. Roku 586 př. n. l. byl vypálen vojskem babylonského krále Nebukadnezara II. při dobytí Jeruzaléma, po kterém následovalo babylonské zajetí. Nemáme o něm žádná přímá archeologická svědectví kvůli přestavbám, které na tomto místě proběhly. Prosévání půdy z Chrámové hory přineslo jen nepřímá svědectví, mezi nimi razítko jedné kněžské rodiny, o níž je zmínka v knize proroka Jeremjáše.

Král David učinil Jeruzalém centrem izraelského království a přenesl do něj Boží Archu úmluvy (2 Sam 6,1). Šalomoun pak vybudoval chrám jako „dům Božího přebývání“ a jako symbol připoutání lidu k Davidovu rodu. Stavba celého objektu trvala pravděpodobně celých 16 let (4.–20. rok Šalomounovy vlády, tj. přibližně 966–950). Šalomoun od lidu vybíral pro účel stavby vysoké daně a při stavbě mu byli nápomocni tyrští stavitelé.

Odlišnou chronologii předkládá židovský kronikář David Gans, který uvádí jako datum začátku[1] stavby Šalomounova chrámu rok 2928 od stvoření světa, což odpovídá roku 834–833 před naším letopočtem. Jako datum úplného zničení[2] tohoto prvního chrámu pak uvádí rok 3338 od stvoření světa, což odpovídá roku 424–423 před naším letopočtem. Rozdíl mezi uvedeným datem zboření a počátkem stavby činí 410 let, přičemž o této délce trvání prvního chrámu jsou zmínky v Talmudu.[3]

Svatyně měla tři základní části:

  • předsíň – vchod do svatyně;
  • svatyně – místo, kde se odehrávala bohoslužba (stál zde oltář a menora);
  • velesvatyně – tam byla umístěna Archa úmluvy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1Kr 6, 1 (Kral, ČEP)
  2. 2Kr 25, 9 (Kral, ČEP)
  3. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha : Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 60, 71, 91.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8.
  • SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6.
  • ČEJKA, Marek. Judaismus, politika a Stát Izrael. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-3007-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]