Novobabylonská říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Novobabylonská říše
māt Bābil
māt Akkadi
māt Šumeri u Akkadi
 Novoasyrská říše
 Judské království
626–539 př. n. l. Achaimenovská říše 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Novobabylonská říše v letech 556–539 př. n. l.
Babylón
Tajmá (de facto 553–543 př. n. l.)
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
626 př. n. l. – revolta Babyloňanů
zánik:
státní útvary a území
Předcházející:
Novoasyrská říše Novoasyrská říše
Judské království Judské království
Nástupnické:
Achaimenovská říše Achaimenovská říše

Novobabylónská říše (v Bibli také Chaldejská nebo Kaldejská) byl státní útvar s centrem v městě Babylónu, založený roku 626 př. n. l., kdy se generál Nabopolassar zmocnil babylonského trůnu, a zaniklý v roce 539 př. n. l., kdy město dobyl perský achaimenovský král Kýros II. Veliký (Kuruš, 559–530). V době svého největšího rozkvětu zahrnoval dnešní Irák, jihovýchodní Turecko, Sýrii, Palestinu, Jordánsko a severozápadní část Arabského poloostrova.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověká
Mezopotámie
Dějiny Mezopotámie
EufratTigris
Sumer
EriduKišUrukUr
LagašNippur
Elam
SúsyAnšan
Akkadská říše
AkkadMari
Amorité
IsinLarsaEkallatum
BabylonieNovobabylonská říše
BabylónBorsippaChaldea
Přímořská říše
AsýrieNovoasyrská říše
AššúrNimrud
Dúr ŠarrukínNinive
Chronologie panovníků
Sumer
Akkad
Asýrie
Babylonie
Enúma elišGilgameš
MardukAššúrSín
EnlilAnunnaki
Jazyky
SumerštinaElamština
AkkadštinaAramejština
ChurritštinaChetitština

Babylonie (jižní část dnešního Iráku) byla po staletí pod vládou Asyřanů, těšila se však mimořádným výsadám. Když roku 627 př. n. l. zemřel poslední silný asyrský panovník Ašurbanipal, Babylóňané se vzbouřili a za pomoci Médů se generál Nabopolassar zmocnil trůnu. Roku 612 př. n. l. dobyli Babyloňané hlavní město rozpadající se Novoasyrské říše Ninive a centrem moci se opět stal Babylon. Když roku 605 př. n. l. Nabopolassar zemřel, nastoupil na trůn Nabukadnezar II., biblický Nabuchodonozor, který se proslavil jako mimořádně schopný panovník i vojevůdce. Podporoval zemědělství a dal postavit i jeden ze sedmi divů starověkého světa: visuté zahrady Semiramidiny.

Podrobil si Sýrii a Palestinu a když se judský král Jójakím pokusil o odpor (2Kr 24, 1 (Kral, ČEP)), dal zničit Jeruzalém a vzdělanější vrstvy Izraele odvedl do babylonského zajetí, odkud se mohly vrátit až po pádu novobabylonské říše. Babylonské zajetí, kdy se izraelské elity musely soustředit na své náboženské a kulturní tradice, hrálo významnou roli při vzniku Bible (viz například Iz 13, 19 (Kral, ČEP), Dan 1, 3 (Kral, ČEP) a mnoho dalších).

Když Nabukadnesar roku 562 př. n. l. zemřel, odkázal svému synu Amel-Mardukovi velkou a pevně konsolidovanou říši. Amel-Marduk byl však brzy na to při povstání zabit a trůnu se zmocnil generál Neriglissar. Dostal se však do sporů s babylonským kněžstvem a roku 565 př. n. l. se trůnu zmocnil Nabonid. I ten se však zapletl do vleklých vnitřních sporů, takže roku 539 př. n. l. se perský král Kýros II. s pomocí kněžstva bez boje zmocnil Babylonu, čímž novobabylonská říše skončila.

Význam[editovat | editovat zdroj]

V novobabylonském období se obcovací řečí Blízkého Východu stala aramejština. Babylon a Novobabylonská – nebo také Chaldejská – říše byla vyhlášeným střediskem vědy a zejména astrologie, která se odtud rozšířila do Středomoří. Když Alexandr Veliký roku 331 př. n. l. porazil Peršany a dobyl Babylon, udělala na něj zdejší kultura velký dojem, takže se Babylon stal jeho sídelním městem, kde také v roce 323 př. n. l. zemřel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Bič, Při řekách babylónských: dějiny a kultura starověkých říší Předního Orientu. Praha: Vyšehrad, 1990 – 382 s. ISBN 80-7021-032-X
  • E. Klengelová Brandtová, Starověký Babylon. Praha: Vyšehrad, 1983

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]