Visuté zahrady Semiramidiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zahrady Semiramidiny, reprodukce z 20. století

Visuté zahrady Semiramidiny (také označované jako Visuté zahrady babylónské) jsou zaniklá starověká památka v Babylóně řazená mezi sedm divů světa. Postavit je nechala dle legendy královna Semiramis, pravděpodobně je však vybudoval až král Nebukadnesar II. pro svou manželku Amytis.

Popis stavby[editovat | editovat zdroj]

Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Amytis, která vyrostla v zelené Médii a stýskalo se jí po horách a rostlinách, a proto Nabukadnesar II. přikázal kolem roku 600 př. n. l. postavit visuté zahrady na terasách paláce, aby ji potěšil. O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský. Podle zmíněných popisů byly zahrady zavlažovány prameny vody, které stékaly dolů po hradbách a zavlažovaly tak všechny rostliny.

Druhý div světa – okouzlující visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně, které svou krásou předčily monumentálnost babylónských hradeb, zikkuratu i Mardukovy cesty.

Diodór Sicilský[editovat | editovat zdroj]

Historik Diodóros Sicilský (50 př.n.l.) píše: „Visuté zahrady Semiramidiny nebyly vystavěny Semiramis, která založila město, ale pozdějším vládcem, nazývaným Kýros, pro kurtizánu, která pocházela z Persie. Umělá výsadba měla napodobovat perskou zemi. Tato zahrada byla 400 stop čtverečných velká a stoupala až na vrchol hory, kde byla budova a otevřené místnosti, jako je u divadla. Schodiště k zahradě nesly odstupňované oblouky, které podepíraly celou zahradu. Nejvyšší oblouk, na kterém ležela celá plocha zahrady, byl 50 loktů vysoký. Zahrada samotná byla obklopena cimbuřím a valy. Stěny byly mohutné, postavené s nemalou péčí a náklady; byly 22 stop silné a byly v nich 10 stop široké průchody. V několika patrech této stavby byly položeny trámy a velké kameny, každý 16 stop dlouhý a 4 široký. Střecha nad tím vším byla nejprve pokryta rákosím, zalitým množstvím síry (nebo asfaltu), a na to pak byly položeny dvojitě dlaždice spojené tvrdou a odolnou maltou. Nad tím vším byly položeny pláty olova, uložené tak, aby odváděly vodu a základy tak netrpěly hnilobou. Na to vše byla položena zemina v síle dostatečné pro růst největších stromů. Když byla položena půda rovná a hladká, byla osázena všemi druhy stromů, které jak svou krásou, tak i velikostí těšily oko divákovo. Nosné oblouky, které na sebe navazovaly, skrývaly množství místností rozličných tvarů a účelů. Byla tam i místnost se stroji, které přiváděly velké množství vody z řeky Eufrat, a prostřednictvím potrubí, které bylo skryto před zraky pozorovatelů, ji dodávaly až na podstavu se zahradou.“[1]

Toto svědectví, ačkoliv odpovídá nalezenému objektu, možná nebylo založeno na přímém pozorování. Naopak bylo potvrzeno, že pro svá díla použil Diodóros celou řadu starších zdrojů.

Filón[editovat | editovat zdroj]

Podle Filóna se visutými zahradami nazývaly takové zahrady, jejichž rostliny se zdvihaly vysoko do vzduchu. Nacházely se v ní kamenné sloupy, které nesly celou tíhu stavby, zavodňovací systémy, palmové trámy a především nejrůznější rostlinstvo. Její krása předčila všechny známé stavby Babylónu a právem je tedy Strabónem popisována jako jeden ze sedmi divů světa. Ten ji popisoval takto: „Zahrada tvoří čtverec, drží na klenbách spočívajících z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou vyplněny hlínou, takže na nich mohou růst i největší stromy. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a na nich jsou spirálová čerpadla, která čerpají vodu z Eufratu.“ Nejen pro krásu však byly visuté zahrady Semiramidiny označeny za jeden z divů světa. Zasloužila se o to také originalita myšlenky a zároveň důmyslnost čerpacího zařízení. Přestože se už dnes na tento skvost nemůžeme podívat, zůstaly nám po ní rekonstrukce novodobých odborníků a malířů.

Objev Roberta Koldeweye[editovat | editovat zdroj]

Archeolog Robert Koldewey, objevitel Babylonu, ve městě vykopal zbytky kamenné stavby, která bývá mnohdy s visutými zahradami ztotožňována.

Díky pověstem o Semiramis tedy byly i zmíněné visuté zahrady považovány za pohádku. Ale Robert Koldewey je našel. Na pahorku Karsu našel jednoho dne podivné klenby, což by nebylo nic neobyčejného. Byly to však první klenby nalezené v Mezopotámii. Přikázal kopat dělníkům dál a objevoval více zajímavých věcí, jako například sloupy z kamene – kámen byl v Mezopotámii jedním z nejvzácnějších stavebních materiálů, dále studnu, o které se původně mohl domnívat, že je věží nějaké stavby, ale po vykopávkách se prokázalo, že jde opravdu o studni s trojitou spirálovitou šachtou. Jelikož byl Koldewey i znalcem kanalizací, okamžitě ho napadla bláznivá myšlenka. Začal proto hledat informace v dílech Diodóra, Strabóna a Béróssa, ve kterých se dozvěděl, že kamene se použilo při stavbách v celém Babylónu jen dvakrát – na severní straně Kasru, kde už ho objevil a na visutých zahradách Semiramidiných. Současně také prostudoval Strabónův popis zahrad, který se shodoval s průřezem nalezeného komplexu u Karsu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SIEVEKING, ALBERT FORBES. The praise of gardens; an epitome of the literature of the garden-art. [s.l.]: London, J. M. Dent & co., 1899. Dostupné online. S. 12. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]