Robert Koldewey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Koldewey
Robert Koldewey 1.jpg
Rodné jménoJohannes Gustav Eduard Robert Koldewey
Narození10. září 1855
Blankenburg
Úmrtí4. února 1925 (ve věku 69 let)
Berlín
Místo pohřbeníHřbitov Lichterfelde
Povoláníarcheolog, historik architektury, architekt a asyriolog
ZaměstnavatelVorderasiatisches Museum Berlin
OceněníLeibniz Medal (1910)
čestný doktor Freiburské univerzity
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Koldewey (10. září,1855 Blankenburg4. února 1925, Berlín) byl německý archeolog a architekt, který objevil starobylé ruiny města Babylón.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

brána bohyně Ištar (Pergamon muzeum Berlín)

Otec Hermanm Koldewey byl celníkem v Blankerburgu, kde Robert prožil dětství. Potom byl otec přeložen do Braunschweigu a v roce 1869 se rodina přestěhovala do Altony. Robert zde navštěvoval místní gymnázium, které zakončil maturitou v roce 1875. Potom studoval architekturu, archeologii a dějiny umění na univerzitách v Berlíně, Mnichově a ve Vídni. [1][2]Teorie ho však příliš nenadchla, a tak vzdělávací instituce opustil dřív, než získal titul. Pracoval na stavebním úřadě v Hamburku, ale více se zajímal o antické památky. V roce 1878 s přáteli podnikl cestu napříč Evropou až do Řecka. Tam se připojil k německé archeologické expedici. [1] Několik let pak trávil na různých archeologických nalezištích. Byl výborný kreslíř a jeho kresby starých chrámů a jiných staveb byly využity například pro publikaci o antických památkách ostrova Lesbos. V roce 1882 pomáhal při vykopávkách na místě starověkého města Assos (na území dnešního Turecka). Zúčastnil se archeologických expedicí v Mezopotámii (1887), jihovýchodním Turecku (1891 a 1894) a Sicílii (1892). [3] Více než jednotlivé nalezené artefakty ho však zajímalo celkové architektonické řešení starobylých měst a osad.

V roce 1894 se vrátil do rodné země, aby zde několik let učil architekturu na univerzitě ve východoněmeckém Zhořelci. Podle vlastní dokumentace a nákresů vytvořil model slavného chrámu v Paestu pro berlínské muzeum. [1] To mu v roce 1897 poskytlo prostředky pro vlastní expedici do Mezopotámie. Koldewey během dvou let prozkoumal sumerská a babylónská města Sippar, Nippur, Uruk, Larsu a Lagaš. Navštívil a popsal i města na severu Mezopotámie, například Samarru, Tikrit nebo Mosul. Zprávy s podrobnými popisy nálezů posílal do Berlína Německé orientální společnosti, založené v roce 1898. V prosinci 1898 ho po návratu do Německa přijal v Postupimi císař Vilém II. [1]

Babylonské vykopávky (1975)

Koldewey byl pověřen, aby jménem Německa našel starověký Babylón a začátkem roku1899 přijel do Mezopotámie. Ještě netušil, že tu stráví celých 18 let svého života a během nich ruiny legendárního města opět spatří světlo světa. Vykopávky byly zahájeny na pahorku Kasr u arabských vesnic Hilla a Kovarješ v březnu téhož roku. [1] [3]Koldewey měl úspěch hned na začátku, když narazil na obrovskou babylonskou zeď z cihel. Postupně vykopal město obehnané systémem hradeb, které byly široké až 7 metrů, měly více než 300 strážních věží a byly odděleny vodními příkopy. Některé výkopy šly až do hloubky 24 m. [2] Byly zde nalezeny také dva městské paláce krále Nebukadnezara I. a neobvyklá stavba s klenutými oblouky a zbytky studny s odvodňovacími šachtami. Hypotéza, že by se mohlo jednat o proslulé visuté zahrady Semiramidiny však nebyla prokázána. [3] [4]

Zbytky nádherně modré Ištařiny brány nebo zikkuratu, stupňovité věže Etemenanki, zasvěcené babylonskému bohu Mardukovi – to vše znovu vstalo z prachu díky Robertu Koldeweyovi. Díky němu se tak svět dozvěděl, jak vypadala skutečná předloha pro biblickou babylonskou věž, kterou zrekonstruoval podle nalezených základů a historických popisů. [3] Vykopávky v Babylónu však v roce 1917 přerušila 1. světová válka a Koldewey se musel vrátit domů.

V Berlíně pracoval jako správce muzeí. Zůstal svobodný a bezdětný. O několik let později zemřel ve věku 69 let, aniž by se do místa, kde tolik triumfoval, ještě jednou vrátil. Náhrobek na hřbitově v Berlíně svým tvarem připomíná zikkurat.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Koldeweyova společnost[editovat | editovat zdroj]

Koldeweyova společnost byla založena 25. června 1926 v Bambergu, rok po Koldeweyově smrti, na podnět archeologa Armina von Gerkan a existuje dodnes.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Robert Koldewey: Die antiken Baureste der Insel Lesbos. Reimer, Berlin 1890.
  • Robert Koldewey, Otto Puchstein: Die griechischen Tempel in Unteritalien und Sicilien. Asher, Berlin 1899
  • Robert Koldewey: Die Tempel von Babylon und Borsippa: nach den Ausgrabungen durch die Deutsche Orient-Gesellschaft. Leipzig 1911
  • Robert Koldewey: Das wieder erstehende Babylon. 4. erweiterte Auflage. Leipzig 1925
  • Carl Schuchhardt: Heitere und ernste Briefe aus einem deutschen Archäologenleben. Robert Koldewey. G. Grote, Berlin 1925.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e CODR, Milan; HRUŠKA, Blahoslav. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Robert Koldewey, s. 173–178. 
  2. a b CERAM, C.W. Oživená minulost (Dějiny archeologie v obrazech). Praha: Orbis, 1972. S. 245–251. 
  3. a b c d CERAM, C.W. Bohové, hroby a učenci. Praha: Orbis, 1975. S. 244–261. 
  4. ANTIKA - Visuté zahrady Semiramidiny. antika.avonet.cz [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Walter Andrae: Babylon. Die versunkene Weltstadt und ihr Ausgräber Robert Koldewey. Berlin 1952.
  • Walter Andrae: Lebenserinnerungen eines Ausgräbers. Berlin, 1961
  • Robert Bennett: Koldewey – der Ausgräber Babylons. London, 1995
  • Joachim Marzahn/Kathleen Erdmann: Robert Koldewey – ein Archäologenleben. Berlin, 2005
  • Felicitas Noeske: Held von Babylon. Robert Koldewey. In: Christianeum, 60. Jahrgang, Heft 2/2005; S. 26–32
  • Eva Strommenger, Wolfram Nagel, Christian Eder: Von Gudea bis Hammurapi. Grundzüge der Kunst und Geschichte in Altvorderasien. Böhlau Verlag, Köln 2005, Kapitel 21: Anhang 1. Koldewey in Babylon. S. 208–214

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]