Görlitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zhořelec
Görlitz
Kostel sv. Petra a Pavla a pěší most přes řeku
Zhořelec – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 201 m n. m.
Časové pásmo SEČ/SELČ
Stát Německo Německo
Spolková země Sasko Sasko
Zemský okres Zhořelec
Administrativní dělení 9 městských a 5 místních částí
Zhořelec na mapě
Poloha velkého okresního města Görlitz v rámci zemského okresu Zhořelec
Görlitz
Görlitz
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 67,22 km²
Počet obyvatel 55 904 (2016)[1]
Hustota zalidnění 831,7 obyv./km²
Etnické složení Němci a Lužičtí Srbové 96,6 %[2]
Náboženské složení Protestantství 15,3 %
Římskokatolická církev 8,7 %[2]
Správa
Status Velké okresní město
Primátor Siegfried Deinege (nezávislý)
Oficiální web www.goerlitz.de
Adresa obecního úřadu Untermarkt 6/8
02826 Görlitz
Telefonní předvolba 03581
PSČ 02826–02828
Označení vozidel GR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Görlitz, česky Zhořelec (hornolužickosrbsky Zhorjelc, polsky Zgorzelec či zastarale Zgorzelice), je velké okresní město v saské Horní Lužici, a zároveň nejvýchodnější město Německa na státní hranici s Polskem. V období do 31. července 2008 bylo samostatným městským okresem. Město má přibližně 56 tisíc[1] obyvatel. Německý Görlitz tvoří historická část Zhořelce; někdejší východní předměstí, které odděluje řeka Lužická Nisa, představuje dnes samostatné polské město Zgorzelec. Město je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, v jehož rámci jsou od roku 1998 obě části alespoň formou proklamace opět spojeny v tzv. „Evropské město Görlitz/Zgorzelec.[3] Historické centrum, v němž se zachovalo asi 4 000 památkových objektů ze všech hlavních fází středoevropských architektonických stylů (pozdně gotické, renesanční a barokní měšťanské domy), je označováno za nejrozsáhlejší památkovou rezervaci v Německu.[4] Jedinečné panorama učinilo z města populární lokaci k natáčení filmů, což je důvod, proč je také nazýváno „Görliwood“.[5]

M. Merian, Zhořelec roku 1650. Nahoře kaple Božího hrobu se hřbitovem, vlevo bašta Kaisertrutz, podlouhlý Obermarkt s kostelem sv. Trojice. Uprostřed radnice a Untermarkt s blokem domů uprostřed. Vpravo nad řekou Farní kostel sv. Petra a Pavla.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město leží v bývalé prusko-dolnoslezské části Horní Lužice na západním břehu Lužické Nisy, která tam protéká východní částí Lužického žulového masivu s výběžky česko-německých hraničních hor. Tím je vytvořen přechod mezi severním tzv. Hornolužickým vřesovištěm[6] a jižní částí Lužických hor. Střed města se nachází v nadmořské výšce 201 m n.m. Nejvyšším místem městské oblasti je hora Zemská koruna (Landeskrone) ve výšce 420 m n.m. Nejnižší bod 185 m n.m. se nachází u řeky Nisy. Průměrnou hodnotou pro celou oblast je 220 m n.m.[7] Městem prochází základní poledník středoevropského času (15° v.z.d.). To má za následek, že s výjimkou letního času se středoevropský čas shoduje se středním letním časem naměřeným v Görlitz. Město se nalézá na 51° 09′ severní šířky. Na počest Jurije Gagarina byl v roce 1961 jihovýchodně od městské haly bezprostředně u silničního mostu do Polska postaven památník na místě poledníku. Podle dnešních měřících metod však není na správném místě, neboť přesné umístění je asi o 137 m vzdáleno a poledník tak prochází pod městskou halou.[8] Území města se rozprostírá 19,4 km od severu na jih a 7,3 km od východu na západ.[7] Nejbližšími většími městy jsou Liberec asi 50 km jižně, Chotěbuz asi 80 km severozápadně, slezská Legnica asi 80 km východně a Drážďany asi 90 km západně od Görlitz. Město má plochu přibližně 44 km².

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Během třetihor vznikaly v zamokřených nížinách rašelinové lesy. Záplavy s odumíráním rostlin vedly k tvorbě lignitových pánví např. v bývalém povrchovém dole Berzdorf. Čedičové a znělcové kupy jako Zemská koruna jsou vulkanického původu. Geologické podloží v severní oblasti města je složeno z lužické droby. Ta se pak skládá z biotitu, z šedého křemene, světlého živce s vrstvami z jemně zrnité droby a přiléhajících drobových břidlic. Pro jižní oblast je charakteristický východolužický granodiorit. Hranice mezi těmito odlišnými podložími probíhá přibližně v linii Volské bašty (Ochsenbastei), ulic Neißstraße, Peterstraße, areálu Božího hrobu až přes Girbigsdorf. U Obermühle potom končí tvrdým granodioritem zapříčiněné zúžení údolí Nisy.[9]

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Čtyři oblasti chráněné na základě Směrnice o stanovištích a jedna oblast chráněného ptactva se částečně nalézají na území města. Rozkládají se od Obermühle na severu, přes údolí Nisy, niské luhy až po jižní hranici města v místní části Hagenwerder. V oblasti chráněného ptactva Neißetal bylo zjištěno 26 druhů ptáků, kteří spadají do 1. a 2. kategorie ochrany podle Červeného seznamu Saska. K nim patří mimo jiné Ledňáček říční, Pisík obecný, Strakapoud prostřední a Strnad zahradní.[10] Hora Zemská koruna zase patří do chráněné oblasti čedičových a znělcových kup na východě Horní Lužice. Zde jsou chráněni netopýři např. Netopýr černý a Netopýr velký.[11]

Městské části[editovat | editovat zdroj]

Území města je rozděleno do devíti městských a pěti místních částí.[12] Tyto městské části jsou buď historického původu, nebo vznikly usídlením vyhnanců po roce 1945, anebo byly začleněny jako samostatné obce či katastry až v roce 1952. Při nedávné komunální reformě v devadesátých letech bylo připojeno pět místních částí, které jsou od centra vzdáleny. Městské části jsou: Altstadt, Biesnitz, Innenstadt, Klingewalde, Königshufen, Nikolaivorstadt, Rauschwalde, Südstadt a Weinhübel (až do roku 1937 Posottendorf-Leschwitz). K území města patří také následující dříve samostatné osady: Deutsch Ossig, Hagenwerder (až do roku 1936 Nikrisch), Klein Neundorf, Kunnerwitz, Ludwigsdorf, Ober-Neundorf, Schlauroth a Tauchritz. Každá z následujících dříve samostatných obcí pak tvořila samostatnou místní část: Hagenwerder a Tauchritz, Kunnerwitz a Deutsch-Ossig či Klein Neundorf stejně jako Ludwigsdorf a Ober-Neundorf. Obec Deutsch-Ossig je po rozšíření povrchového dolu neobydlená, protože obyvatelstvo bylo přesídleno. Většina se odstěhovala do nového sídliště jižně od obce Kunnerwitz.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Průměrná denní teplota v letních měsících je nad 20 °C, průměrný noční pokles hodnoty v zimních měsících je na 0 až na −5 °C.[13] Průměrná teplota vzduchu v Görlitz je 8,2 °C, roční srážky 657 mm. V průměru nejvyšší srážky bývají v srpnu: 74 mm, zatímco únor je nejsušším měsícem se srážkami kolem 37 mm. Nejdelší trvání slunečního svitu je v červenci přibližně 7 hodin. Naproti tomu v prosinci je to pouze 1 hodina a 30 minut denně. Městské podnebí je silně ovlivňováno hustým provozem v centru. To je důvodem vyšší teploty vzduchu a jeho menší cirkulace než v okolí. Během teplejších měsíců vzrůstá tepelná zátěž a vlhkost. Výměna vzduchu v městském centru je dosti omezená: během noci se může utvářet městské klima. Ve srovnání s oblastmi studeného vzduchu v okolí může vykazovat toto městské klima rozdíl 10 °C. Tyto efekty jsou ovšem pro města typické. Görlitz disponuje dostatkem zelených a vzdušných ploch, které zintenzivňují výměnu vzduchu se zastavěnými plochami a tím městské podnebí zlepšují.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní osídlení a založení města[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město od východu, 1575

Archeologické nálezy na území města pocházejí z pozdního neolitu a přináležejí k tzv. kultuře šňůrové keramiky. Z doby Lužické kultury jsou nálezy keramických uren. Dále byly nalezeny měděné a bronzové mince z pozdní Římské říše. Jakmile během stěhování národů ve 4. a 5. století opustilo germánské obyvatelstvo východní oblast Horní Lužice, bylo toto území v pozdním 7. a 8. století znovu osídleno Slovany. Patrně se jednalo o západoslovanský kmen Bjezunčanů, který podle názoru většiny historiků sídlil v hradu Businc na vrchu Zemská koruna, což dodnes odráží název městské části „Biesnitz“.[14] Z této doby pocházejí nálezy v dnešním (historickém) předměstí Nikolaivorstadt na sever od Starého města. Počínaje rokem 960 si markrabě Saské východní marky Gero podmanil slovanské kmeny v Dolní Lužici. Teprve kolem roku 990 si markrabě Ekkehard I. z Míšně podmanil také Milčany v Horní Lužici. Lužice však na dlouho zůstala jablkem sváru mezi Čechami, Polskem a Svatou říší římskou.[15][16] Görlitz je poprvé zmíněn roku 1071 v jedné listině Jindřicha IV., v níž tuto slovanskou vesnici Goreliz daruje míšeňskému biskupovi.[17] Území dnešní Horní a Dolní Lužice se dostalo roku 1075 jako zástava a v roce 1089 jako říšské léno pod vládu českých knížat a králů, kteří byli proto s několika přerušeními až do roku 1635 městskými pány Görlitz.[18] Patrně v oblasti dnešního Farního kostela sv. Petra a Pavla byl knížetem Soběslavem I. v letech 1126–1131 spolu s jinými hrady na hranicích Čech vystavěn v místě původního spáleniště hrad Yzcorelik, o kterém se zmiňuje Kosmova kronika.[19][20] V blízkosti vesnické osady popř. u hradu se v polovině 12. století rozvinulo kupecké sídliště při Via regia, v jehož centru byl kostel sv. Mikuláše. Kolem roku 1200 vzniklo plánovité uspořádání města kolem centrálního náměstí (Untermarkt) v oblasti dnešního Starého města. Zástupce českého krále, který pocházel z okruhu předních rodin, velkostatkářů a dálkových obchodníků, sídlil ve městě v roce 1234 a 1238. Instituce těchto zástupců pak nejpozději roce 1282 zanikla. Za vlády Askánců, kteří roku 1253 získali východní část terra Budissinensis s městem Görlitz jako zástavu od českého krále, bylo území města na západě rozšířeno a bylo vybudováno městské opevnění, které nyní zahrnovalo i františkánský klášter založený v roce 1234.[21] Roku 1268 byla za braniborských markrabí založena zhořelecká mincovna, která se v ražbě měla každý rok střídat s mincovnou v Budyšíně.[22]

Görlitz jako středověké centrum obchodu[editovat | editovat zdroj]

Schönhof, postaven roku 1526

Pro dobu krátce před rokem 1300 je doložena městská rada s purkmistrem, dvanácti radními a čtyřmi konšely. Roku 1303 obdrželo město Görlitz jako první v regionu nezávislost na zeměpanském správním soudu a získalo vlastní pravomoc v oblasti trestního práva, což je považováno za datum vzniku městské nezávislosti.[23] Krátce po té se v Görlitz ustavila židovská obec. Jakmile se město v roce 1329 vrátilo pod českou vládu, potvrdil Jan Lucemburský rozvíjející se židovské sídliště a obdařil Görlitz četnými právy, obzvláště mincovním regálem. V roce 1339 získalo město navíc tzv. právo nuceného skladu jedné v celé Evropě žádané barvící rostliny, kterou byl boryt barvířský (něm. Weid) užívaný pro modrou barvu při barvení textilií.[24] Zásluhou prosperujícího obchodu v souvislosti s monopolním postavením v českých zemích, pokud jde o obchod s borytem, i díky vzkvétající textilní produkci se stal Görlitz nejvýznamnějším obchodním městem mezi Erfurtem a Vratislaví. Na základě své ekonomické síly a královského privilegia, založila 21. srpna 1346 města Budyšín, Görlitz, Kamenz, Lubáň, Löbau a Žitava alianci Hornolužické šestiměstí, v pověření zeměpána, českého krále a pozdějšího římského císaře Karla IV., aby byl zachován zemský mír.[25] Svobodným říšským městům se však město Görlitz po právní stránce nemohlo rovnat. S hospodářským rozmachem se dalším mocenským faktorem staly cechy, které odmítaly „zahraniční politiku“ městské rady a v letech 1369, 1390 a 1405 marně revoltovaly proti radní vrchnosti.[26][27] V letech 1377-1396 bylo město centrem Zhořeleckého vévodství, které založil Karel IV. pro svého sedmiletého syna Jana. Ten v roce 1389 dopustil vyhnání Židů z města. Po jeho smrti roku 1396 bylo vévodství zase zrušeno.[28]

Stará radnice

Během husitských válek bylo v roce 1429 vypáleno jižní a východní předměstí, opevněné město však nebylo obléháno.[29] Po četných sporech, které město vedlo ve 14. a 15. století k uhájení zemského míru a svých rozsáhlých privilegií, přišly v 15. století také rozmíšky mezi katolickou městskou radou a šlechtou násobené tehdejší vládou papežství nepřátelského Jiřího z Poděbrad. V této situaci došlo v letech 1466/68 k tzv. spiknutí střelného prachu, což byla původně místní rodinná rozepře, která přerostla v politický konflikt zakončený čistkou v městské radě s pěti hrdelními tresty a deseti vyhoštěními z města.[30] Rovněž do sporu o český trůn mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město vtaženo. Proto byla roku 1477 také předměstí obehnána příkopy a palisádami a městské opevnění bylo modernizováno a zesíleno.[31] Napětí mezi Görlitz a Žitavou, které vznikalo už v závěru husitských válek, eskalovalo roku 1491 v tzv. pivní válce, v níž šlo o právo Žitavy vyvážet do Görlitz bezcelně pivo. Město Görlitz však žitavské pivo a jeho prodej odmítlo a zásilku zabavilo. Žitava potom reagovala výpady na obce v blízkém okolí Görlitz. Spory mezi oběma městy byly ukončeny teprve smírčím rozsudkem místodržícího, který oběma městům zakázal vzájemné útoky a Žitavu zavázal k tomu, aby napravila způsobené škody. Za vlády uherského krále Matyáše Korvína v na sklonku 15. století dosáhlo město svého největšího rozkvětu, který se udržel až do 16. století. Z této doby pocházejí mnohé měšťanské domy a církevní stavby ve stylu pozdní gotiky a renesance. Zároveň nabyli zhořelečtí občané od roku 1440 rozsáhlý pozemkový majetek. Kolem roku 1500 pak mělo město kolem 10 000 obyvatel. Napětí mezi cechy a městskou radou pokračovalo až do 16. století a vyvrcholilo sporem o reformaci. Od roku 1521 se v Görlitz evangelicky kázalo, třebaže rada ještě dlouho kladla odpor. Luteránský církevní řád byl zaveden v roce 1539. Následkem šmalkaldské války bylo roku 1547 město postiženo hornolužickým „Pönfallem", protože Šestiměstí do této války jen velmi váhavě posílalo svá vojska, která ostatně císařský tábor opustila již před bitvou u Mühlberka. Město bylo donuceno zaplatit těžkou pokutu a ztratilo četná práva a celý pozemkový majetek. Ačkoli mnoho statků a výsad bylo možné koupit zpět v následujících letech, moc měst v hornolužické stavovské republice byla zlomena ve prospěch zemského vládce a mocných šlechtických rodů.[32][33]

Görlitz v Saském kurfiřství[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1636 bylo město Görlitz společně s Horní Lužicí, jejíž stavy se přidaly k povstaleckým Čechám, přislíbeno Saskému kurfiřtství k vyrovnání císařových válečných dluhů. Císař roku 1637 potvrdil shledané konfesní poměry dodatkem Pražského míru zvaným Traditionsrezess, pročež sklidil v Görlitz ovace. V dalším průběhu třicetileté války v roce 1641 obsadili město Švédové, přičemž utrpělo značné škody. V sedmileté válce bylo město během bitvy u Moysu opět dějištěm vojenských konfliktů. O 22 let později zde potom vznikla dodnes existující Hornolužická společnost věd (Oberlausitzische Gesellschaft der Wissenschaften), která se posléze stala nadregionálně významným centrem pozdního osvícenství.[34] Když se Napoleonova armáda vracela z ruského tažení, procházely její jednotky zhořeleckou oblastí a plenily okolní vesnice. Během jediného roku kolem města táhlo více než 30 vojenských útvarů francouzských spojenců, které musely být v Görlitz ubytovány a zaopatřeny. Starosta Samuel August Sohr informuje především o rychle se šířících epidemiích. Po porážce Napoleona se saské vojsko vzdalo protinapoleonské koalici, přesto však bylo považováno za protivníka.[35] Z tohoto důvodu pak Sasko roku 1815 nebylo zastoupeno na Vídeňském kongresu, kde bylo území Horní Lužice rozděleno a město Görlitz bylo připojeno k pruské provincii Slezsko coby sídlo stejnojmenného zemského okresu v rámci vládního obvodu Liegnitz (Lehnice).[36]

Untermarkt kolem roku 1932

Druhý rozkvět v pruském státě[editovat | editovat zdroj]

Připojení k Prusku mělo významný dopad na politický a společenský vývoj města. V roce 1833 bylo zavedeno pruské městské právo a za prvního primátora Gottloba Ludwiga Demianiho zažil Görlitz nový rozkvět. V této době byly zbořeny 600 let staré hradby a začala výstavba předměstí. Roku 1847 bylo dokončeno železniční spojení s Drážďany a současně také pobočná dráha na Berlín a Vratislav.[37] V roce 1867 zprovoznila berlínsko-zhořelecká železniční společnost trať z Görlitz na někdejší Berlin Görlitzer Bahnhof. Z let 1845–1847 pochází stavba Zhořeleckého nádraží a jeden z prvních železničních viaduktů Německa – 375 metrů dlouhý most s 32 oblouky postavený místním zednickým mistrem Gustavem Kiesslerem. Roku 1873 se stal Görlitz samostatným městským okresem.[38] Po těchto opatřeních potom došlo k rychlé industrializaci. Četné veřejné budovy, průmyslové stavby a obytná sídliště ze zakladatelské éry (Gründerzeit) ještě dnes vytváří obraz města jižně od historického centra. S rozdělením Slezska na Horní a Dolní Slezsko připadl Görlitz roku 1919 k provincii Dolní Slezsko.

Obermarkt (1951–1990 Leninplatz) v sedmdesátých letech 20. století

Nacismus a druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během období nacionálního socialismu zde bylo stejně jako všude v Německé říši židovské obyvatelstvo systematicky zbaveno svých práv a zavlečeno do koncentračních táborů. Za Křišťálové noci byl v roce 1938 místním hasičským sborem zhacen pokus zapálit zhořeleckou synagogu, která se jako jedna z mála synagog v Sasku zachovala do dnešních dnů. Roku 1943 byl zřízen pobočný tábor KZ-Außenlager Görlitz spadající pod Koncentrační tábor Gross-Rosen. V něm zemřelo násilnou smrtí nebo následkem nemocí a vyčerpání přes 400 převážně židovských vězňů z Maďarska, Čech a Ruska. V průběhu druhé světové války a zejména na jejím konci bylo ve městě zcela zničeno přibližně 80 domů, část byla těžce poškozena. Všech sedm mostů přes Nisu bylo odstřeleno 7. května 1945 – v poslední den války – v 19 hodin ustupujícími vojáky wehrmachtu. Tyto odstřely postihly řadu přilehlých budov, tlaková vlna smetla i vitráže v oknech kostela sv. Petra a Pavla.[39] Město bylo následně obsazeno rudou armádou a stalo se tak součástí sovětské okupační zóny a od roku 1949 potom NDR.

Socialismus a NDR[editovat | editovat zdroj]

Pěší most z Görlitz do Zgorzelce otevřený v roce 2004; v pozadí je evangelický Farní kostel sv. Petra a Pavla a Waidhaus

Po druhé světové válce byl Görlitz rozdělen podle nové hranice v linii Odra-Lužická Nisa. Část města, která se nachází východně od Nisy, přišla pod polskou správu a dnes tvoří polský Zgorzelec. Původní obyvatelstvo bylo 21. června 1945 vyhnáno. 650 osob, které se narodily v Görlitz nebo bylo toto město jejich posledním bydlištěm, bylo zadrženo sovětskou tajnou policií NKVD. Asi 250 z nich zemřelo v sovětských speciálních táborech zakládaných na území NDR.[40] S uprchlíky a vyhnanými ze všech oblastí východně za Odrou a Nisou počet obyvatelstva západní části města krátce přesáhl 100 000.[41] Větší část města, která zůstala v Německu, se stala součástí Saské země, která však byla roku 1952 v rámci centralizace zrušena. Po té město patřilo do drážďanské oblasti. Podpisem tzv. Zhořelecké smlouvy z 6. července 1950 uznaly NDR a Polská lidová republika linii Odra-Lužická Nisa jako státní hranici mezi Německem a Polskem podle mezinárodního práva.[42] Mezinárodní uznání hranice ze strany sjednoceného Německa bylo znovu potvrzeno vládou Helmuta Kohla v německo-polské hraniční dohodě z roku 1990. V důsledku vnitřní krize NDR projevující se mimo jiné snižováním mezd a současným zvýšením norem vypukla 17. června 1953 v Görlitz z počátku úspěšná vzpoura za účasti 30 000 občanů, která byla po nastolení stanného práva potlačena sovětskou okupační mocí, jednotkami Stasi a tzv. Kasernované lidové policie (Kasernierte Volkspolizei).[43] Po roce 1975 vznikly nové městské části Königshufen a Rauschwalde, zatímco historické jádro chátralo. Na konci osmdesátých let byla plánována rozsáhlá demolice, ke které díky politické změně v roce 1989 nedošlo. Ze stavebního boomu, jenž přišel po sjednocení a který je do značné míry podpořen státními a evropskými dotacemi, profituje zvláště centrum města.

Görlitz ve Svobodném státě Sasko[editovat | editovat zdroj]

V nově založeném Svobodném státě Sasko se z Görlitz stalo tzv. město mimo okres (Kreisfreie Stadt) v nově zřízeném vládním obvodu Drážďany. Po saské správní reformě v roce 1994 byl město obklopující zhořelecký okres včleněn do nového dolnoslezko-hornolužického okresu. Sídlem tohoto okresu se stalo město Görlitz, avšak brzy bylo vystřídáno městem Niesky. V průběhu další reformy územních krajů v roce 2008 byl dolnoslezsko-hornolužický okres sloučen s městským okresem Görlitz a zemským okresem Löbau-Žitava do nově vytvořeného zemského zhořeleckého okresu. Sídlem tohoto nynějšího okresu se stalo město Görlitz, čímž zároveň ztratilo status města mimo okres a naopak získalo označení „velké okresní město“.[44]

Od roku 1991 je Görlitz členem pracovní skupiny historických měst, ke které patří také Bamberk, Lübeck, Míšeň, Řezno a Stralsund. Tato organizace se zaměřuje na vzájemnou výměnu zkušeností a vytváření udržitelných konceptů památkových lokalit. Po založení „Vysoké školy pro techniku a ekonomii Zittau/Görlitz“ 13. července 1992 se stalo město jedním ze dvou sídel této vysoké odborné školy. V roce 1996 se uskutečnily oslavy 925. výročí založení města. V důsledku přechodu na tržní hospodářství proběhla v devadesátých letech privatizace. Z podniku VEB Waggonbau Görlitz vznikla dceřiná společnost Deutsche Waggonbau Waggonbau Görlitz GmbH, podnik VEB Görlitzer Maschinenbau byl jako Siemens Turbinenbau GmbH převzat koncernem Siemens AG. Bývalá společnost VEB Kondensatorenwerk Görlitz musela pro insolvenci již v roce 1992 vyhlásit konkurs. Také zhořelecká továrna na výrobu jemné optiky byla z důvodu nedostatku investorů likvidována v roce 1991. V letech 1991–1997 byly postupně odstaveny všechny bloky nerentabilní hnědouhelné elektrárny Braunkohlekraftwerks Hagenwerder, sousedící lignitový důl Berzdorf byl po 170 letech těžby zaplaven. Většina konstrukcí vyřazené elektrárny byla zbořena a místo bylo přebudováno na komerční park. Po uzavření elektrárny a povrchového dolu přitom ztratilo práci zhruba 6 000 zaměstnanců. V roce 2010 se Görlitz a Zgorzelec zúčastnily soutěže o titul „Evropské hlavní město kultury 2010“. Téhož roku se při srpnové povodni na Lužické Nise protrhla přehrada Niedów-Stausee. Přílivová vlna zaplavila místní část Hagenwerder a další nížeji položené části města, postiženo bylo také historické centrum.[45]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Mikulášský hřbitov s četnými historickými náhrobky, v pozadí kostel sv. Mikuláše

Mělo-li město Görlitz před průmyslovou revolucí ještě necelých 10 000 obyvatel, tak v rozmezí let 1825 a 1905 se jejich počet zosminásobil na 83 766 osob. Se silným nárůstem počtu obyvatel od založení Německého císařství a v následujících letech vznikly nové městské čtvrti za bývalými městskými hradbami. I po skončení první světové války populace nadále rostla. V roce 1939 pak ve městě žilo asi 94 000 lidí.[46] Populace města dosáhla v roce 1949 hlavně kvůli přílivu uprchlíků a vyhnanců bývalých východních oblastí Německa 100 000 obyvatel, pročež se Görlitz na krátkou dobu stal velkoměstem. Počet obyvatel tehdy dosáhl historického maxima 101 742 osob. Až v roce 1988 byl zaznamenán pokles na 77 609 obyvatel. Od zániku NDR ztratilo město v důsledku vystěhovalectví a poklesu porodnosti asi jednu čtvrtinu obyvatelstva. 31. prosince 2011 činil úřední součet obyvatel s trvalým pobytem v Görlitz pouze 54.691.[47] Ve srovnání s posledním předválečným sčítáním lidu v květnu 1939 (93 823 obyvatel) to znamená o pokles o zhruba 40 procent, i když ztráta obydleného území východně od Nisy byla po roce 1945 kompenzována třemi nově postavenými sídelními oblastmi. V dnešním Zgorzelci žilo před válkou asi 8 800 občanů, zatímco v těchto třech nových oblastech žilo v roce 2011 asi 20 000 obyvatel.[48] Přesto lze očekávat další pokles obyvatelstva, prognóza Zemského statistického úřadu odhaduje počet obyvatel v Görlitz v roce 2020 na 46 400 osob. To odpovídá přibližně polovině předválečné populace. Nicméně tato prognóza je považována za spornou, protože od roku 2006 je ve městě opět více přistěhovalých než odstěhovaných a v listopadu 2017 stav obyvatelstva dosáhl 57 228 osob,[49] přičemž každý desátý ze 2000 nových občanů je starší 60 let. Do roku 2007 do města přibylo přes 1000 seniorů. Pro ně je Görlitz zajímavý svou příjemnou atmosférou, kulturou, klidnou polohou stejně jako až o 20 % nižšími náklady na bydlení. Již v 19. století bylo město Görlitz označováno jako „Pensionopolis“. Jednalo se především o pruské úředníky, kteří si je oblíbili jako místo svého stáří. Dnes většina z nich pochází ze starých spolkových zemí.[50] V roce 2012 město nabízelo počáteční výhody a slevy přistěhovalcům z Čech a Polska.[51] Görlitz a sousední polské město Zgorzelec mají dohromady asi 86 600 obyvatel, z nichž 31 089 žije ve Zgorzelci (2016). To zhruba odpovídá počtu obyvatel celého města na počátku dvacátých let.[52]

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Oltář v kostele sv. Trojice

Město je sídlem katolického biskupství Görlitz a evangelického oblastního biskupa pro zhořeleckou farnost „Evangelické církve Berlín-Braniborsko-slezská Horní Lužice“. Reformace zde zakořenila v roce 1521, roku 1525 tady byla sloužena první evangelická mše. Od poslední třetiny 16. století již byl Görlitz čistě luteránským městem. Stejně jako u všech lužických luteránů farnost Görlitz nepatřila do žádné zemské církve, své církevní záležitosti si město spravovalo samostatně, třebaže si budyšínský katolický děkan zachoval důležitá práva jako vedoucí apoštolské správy. Na konci 17. století byla evangelicko-luteránská zbožnost v Görlitz silně ovlivněna pietismem. Od roku 1815 město patřilo k Prusku a jeho farnost byla začleněna do jednoty Evangelické církve v Prusku. Jako reakce na pruským státem vnucenou unii mezi luterskou církví a reformovanou tradicí vznikla tzv. staroluterská „Evangelicko-luterská církev v Prusku“. V Görlitz byla založena evangelicko-luterská Církevní obec sv. Ducha, která dnes přináleží k „Nezávislé evangelicko-luterské církvi“. Od roku 2007 byl farář této komunity zvolen proboštem východní diecéze své církve a město Görlitz se tak stalo sídlem Staroluterského proboštství. Na počátku 19. století se do města stěhovalo stále více římských katolíků, kteří si v roce 1853 založili vlastní farnost. Ta nejdříve spadala pod Vratislavské arcibiskupství, které se po druhé světové válce uchýlilo do Görlitz a zřídilo si zde Arcibiskupský řad. Z něho vznikla v roce 1972 Apoštolská administratura, sídlo dnešního biskupství při Katedrále sv. Jakuba, které spadá pod nově vytvořenou berlínskou církevní provincii. Vedle těchto tradičních církví existují v Görlitz také tzv. svobodné církevní obce Apoštolského společenství, Baptistů, Adventistů sedmého dne, Letničního hnutí, Evangelické církev metodistické a Svazu svobodných evangelických obcí v Německu. Dalšími náboženskými společenstvími jsou Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, Svědkové Jehovovi, Novoapoštolská církev a Obec Apoštolského úřadu Ježíše Krista (Apostelamt Jesu Christi). Od roku 2005 je ve městě opět židovská obec uznaná Ústřední radou Židů v Německu a saským Zemským rabinátem.

Nová radnice Dolním rynku (Untermarkt)

Politika[editovat | editovat zdroj]

Městská rada a participace občanů[editovat | editovat zdroj]

Městské zastupitelstvo se skládá z 38 zastupitelů. V městské radě je po komunálních volbách, které se konaly 25. května 2014, zastoupeno šest stran a dvě místní voličská sdružení.[53]

Portál a sloup staré radnice s alegorií spravedlnosti
CDU Bürger für Görlitz Die Linke Zur Sache! SPD FDP Zelení NPD Piraten DSU Celkem
1999 15 7 9 - 8 1 1 1 42
2004 10 12 8 - 3 2 1 2 38
2009 10 9 6 5 3 2 2 1 38
2014 13 8 6 3 2 1 2 2 1 38

V březnu 2015 schválila městská rada ustanovení o participaci občanů, tedy jistou formu přímé demokracie. Území města bylo rozděleno do osmi tzv. oblastí občanské participace. Městské části Klingewalde, historické Staré město a předměstí Nikolaivorstadt tvoří jednu společnou oblast. Čtvrti Biesnitz, Königshufen, Rauschwalde, Südstadt a Weinhübel naproti tomu získaly každá svou vlastní oblast. Městská část Innenstadt je potom rozdělena na svou východní a západní část.[54] Každé městské části je nyní přidělen rozpočet, o jehož využití rozhoduje zvolená občanská rada dotyčné městské části. Tyto občanské rady sestávají s tří až sedmi osob a jsou voleny shromážděním městské části vždy na dva roky. Shromáždění, na která jsou pozváni všichni obyvatelé městské části starší 16 let, se konají jednou ročně. K tomuto přerozdělení došlo poprvé v rozpočtovém roce 2016. Každé oblasti občanské participace bylo přiděleno jedno euro na jednoho obyvatele a rok. Podle znění ustanovení mají být sousedé schopni „rozhodovat o bezprostředním okolí svého bydliště, ať už jde o nákup lavičky nebo dětské atrakce, podporu pouličního festivalu, okresních novin, požadované výsadby apod.“[54] Místní části byly vlastními volenými místními radami reprezentovány již v devadesátých letech. Volba do místních rad se koná současně s komunálními volbami.

Primátor[editovat | editovat zdroj]

Úřad primátora byl poprvé propůjčen Gottlobu Ludwigu Demianimu od Fridricha Viléma IV. v roce 1844. Demiani byl již od roku 1833 starostou a zastával tento úřad až do roku 1846. Zasloužil se při tom o hospodářský vzestup, který zařadil Görlitz mezi velká pruská města. Na Demianiho náměstí u bašty Kaisertrutz ho připomíná socha od Johannese Schillinga z roku 1862. Po druhé světové válce byl sovětským městským velitelem za primátora dosazen Alfred Fehler. Po jeho smrti v roce 1945 ho následoval Walter Oehme, který se však stal obětí intrik a musel úřad opustit. Následně byl obviněn z korupce a nepotismu a zároveň ze špionáže a sabotáže. Po zatčení sovětskými tajnými službami byl v letech 1950–1956 vězněn v budyšínské věznici. Prvním primátorem po roce 1990 se stal již svobodně zvolený Matthias Lechner (CDU). Ten byl po svém osmiletém funkčním období v roce 1998 na základě hlasování předčasně odvolán.[55] Vystřídán byl v květnu 1998 nezávislým, bývalým profesorem Rolfem Karbaumem, který byl ve funkci do roku 2005. Po něm se stal primátorem Joachim Paulick až do roku 2012. 22. května 2012 byl primátorem zvolen nezávislý kandidát Siegfried Deinige, kterého v městské radě podporuje koalice stran a sdružení: Bündnis 90/Zelení, Bürger für Görlitz, CDU a FDP.[56]

Rozpočet[editovat | editovat zdroj]

Běžné příjmy města v roce 2009 činily 86 189 milionů eur. Ve srovnání s předchozím rokem to bylo snížení městských příjmů o přibližně 47,8 milionů eur. Jedním z hlavních důvodů tohoto poklesu bylo snížení přidělených prostředků přibližně o jednu desetinu.[57] Běžné výdaje města činily v roce 2009 81 040 milionů eur. V porovnání s předchozím rokem klesly přibližně o 48,7 milionů eur. Výrazně přitom poklesly výdaje na sociální služby. Na konci roku 2011 činily obecní dluhy 624 eur na obyvatele. Ve stejném roce zaznamenal rozpočet města přebytek přibližně 4,6 milionu eur. Přebytek byl ve srovnání s předchozími roky velmi vysoký z důvodu vyšších příjmů z daní fyzických osob a obchodních společností. V roce 2009 činil přebytek přibližně 600 000 eur a v roce 2010 přibližně 900 000 eur. V roce 2017 činil rozpočet města 115 027 milionů eur, na rok 2018 je plánován rozpočet ve výši 125 730 milionů eur.[58]

Současná městská vlajka se znakem z roku 1433
Současný městský znak z roku 1433

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Starý městský znak z roku 1536

Blasonování: Městský znak je rozpůlen; v levé části je dvojhlavý černý orel na zlatém poli, napravo vedle něj je na stříbrné patě štítu stojící dvouocasý stříbrný lev se zlatou korunou, zlatými drápy a modrým jazykem. Tento lev drží pravou přední tlapou stejně jako napravo otočená hlava orla svým zobákem zlatou císařskou korunu umístěnou na střed mezi oběma poli. Štít nese stříbrnou přilbu s červeným orlím křídlem a červenobílou pokrývkou přilby, v orlím křídle stojí opět bílo/stříbrný, korunovaný lev z pravého pole pole štítu. Orlí křídlo a pokrývka přilby jsou posypány zlatými lipovými listy.

Znak byl městu propůjčen 29. srpna 1433 císařem Zikmundem jako projev uznání za prokázané služby v husitských válkách. Udělování městského erbu bylo v té době spojeno se značnými náklady. Orel symbolizuje Svatou říši římskou národa německého. Poukazuje na to, že znak byl udělen císařem, český lev zase značí zemskou příslušnost k Čechám předtím, než Görlitz v roce 1635 připadl Saskému kurfiřtství a po Vídeňském kongresu roku 1815 Prusku. 2. října 1536 propůjčil císař Karel V. městu znak, jehož štít byl rozdělen na čtyři pole. V prvním a čtvrtém byl říšský orel, ve druhém a třetím poli zase český lev. Tento znak, který se kvůli císařově roli v hornolužickém „Pönfallu“ oproti variantě z roku 1433 nakonec neprosadil, měl uprostřed červený rakouský štít se stříbrným břevnem a císařskou korunou. Užíval se ovšem až do roku 1945 souběžně se stávajícím znakem.

Městská vlajka užívaná před rokem 1945 byla tvořena bílo-červenou bikolórou, uprostřed je umístěn městský znak z roku 1536. Současná vlajka má dva příčné bílo-červené pruhy v poměru 1:1, uprostřed je městský znak z roku 1433. Předepsaná výška vlajky odpovídá délce 3:5.

Letecký snímek města: vpředu bašta Kaisertrutz, vzadu Farní kostel sv. Petra a Pavla u Lužické Nisy

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Klenba a „Sluneční varhany“ od Eugenia Caspariniho ve Farním kostele sv. Petra a Pavla

Sakrální stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Farní kostel sv. Petra a Pavla (Pfarrkirche St. Peter und Paul, zkráceně: Peterskirche) je pětilodní gotický halový kostel se dvěma věžemi v průčelí, který je umístěn na ostrohu nad údolím Nisy. Již v roce 1230 stála na tomto místě pozdně románská bazilika. V letech 1425–1497 vystavěný pětilodní pozdně gotický kostel je pseudobazilikálním halovým chrámem. Na rozdíl od typického halového chrámu jsou dvě vnější z pěti lodí nižší než tři stejně vysoké lodě ve střední části. Se svou délkou 72 m a šířkou 39 m je největším pozdně gotickým halovým kostelem v Sasku.[59] Zaklenutí kostela síťovou klenbou probíhalo v roce 1490 za dohledu stavitele Conrada Pflügera. Obě věže o výšce 84 m jsou až z let 1890–1891. Pod trojapsidálním chórem se nachází krypta s kaplí sv. Jiří. Jako varhaník tu působil skladatel a hudebník Christian Ludwig Boxberg (1670–1729). Ten v roce 1704 publikoval podrobný popis zdejších „Slunečních varhan“ od Eugenia Casapariniho z roku 1691.[60]
Kostel sv. Trojice
Kostel Panny Marie
  • Kostel sv. Mikuláše (Nikolaikirche) se nachází na severu Starého města ve čtvrti Nikolaivorstadt. Jeho základy lze datovat až do roku 1100, proto je nejstarším kostelem ve městě. Stavba stávajícího objektu začala v roce 1452, ale zpočátku postupovala pomalu, protože prioritou bylo dokončení kostela sv. Petra a Pavla. Dokončena byla zhořeleckým stavitelem Wendelem Roßkopfem starším jako jeho poslední pozdně gotické dílo. Kostel byl vysvěcen roku 1520. Za třicetileté války vyhořel a musel být v roce 1649 zrekonstruován. Roku 1925 byl kostel opět přestavěn Martinem Elsässerem na pietní místo pro památku padlých v první světové válce. Bezprostředně u kostela je Mikulášský hřbitov (Nikolaifriedhof), na němž je pohřben Jakob Böhme, s 600 zachovanými náhrobky ze 17. až 19. století převážně ve stylu manýrismu, baroka, rokoka a klasicismu.[62]
Kaple Božího hrobu (1504)
  • Kostel Panny Marie (Frauenkirche) je trojlodní halový kostel s prodlouženým chórem a pozdně gotickou klenbou vysvěcený v roce 1473. Je to náhrada za během husitských válek zničený Kostel Panny Marie („Unserer Lieben Frauen“) z roku 1349. Protože se nacházel za branami středověkého opevnění, zůstal po reformaci ve stínu starších městských kostelů.
  • Kaple sv. Anny (Annenkapelle) nacházející se na Mariánském náměstí (Marienplatz) byla v letech 1508–1512 postavena radním stavitelem Albrechtem Stieglitzerem jako pamětní kaple pro zhořeleckého velkoobchodníka Hanse Frenzela (1463–1526).[63] Byla zasvěcena sv. Anně – Frezelově patronce a ochránkyni. Dnes bývalá kaple slouží jako tělocvična a aula přilehlé Annenschule.
  • Boží hrob (Heiliges Grab) zvaný také „Zhořelecký Jeruzalém“ je náboženský gesamtkunstwerk, který se rozkládá podél via dolorosa začínající u portálu kostela sv. Petra a Pavla a končící u kaple Božího hrobu. Ta je zmenšenou kopií jeruzalémského originálu z doby vrcholného středověku. Součástí tohoto do krajiny zasazeného celku, který nechal vybudovat pozdější purkmistr Georg Emmerich (1422–1507) a Agnes Finger (†1514) po návratu z poutě do Jeruzaléma, jsou ještě „Místo na Ježíšův chléb“ (Stelle am Jesusbäcker), „Kámen posledního pomazání“ (Salbstein) a Kaple sv. Kříže.[64]
  • Katedrála sv. Jakuba (Kathedrale St. Jakobus) je novogotická stavba z let 1898–1900 z režného cihlového zdiva. Je to hlavní kostel zhořelecké katolické diecéze.
  • Luterský kostel (Lutherkirche) z roku 1901 je první evangelickou kostelní stavbou v Görlitz od doby reformace. Základní kámen byl položen 10. listopadu 1898 v den Lutherových narozenin. Stavba v novorománském slohu připomíná císařské katedrály na Rýnu.
  • Synagoga (Synagoge) byla postavena Židovskou obcí v Görlitz v letech 1909–1911 ve stylu secese. Autory plánů jsou drážďanští architekti Lossow & Kühne, na výzdobě se podíleli malíř skla Josef Goller a sochař Karl Groß. Během pogromu 9. listopadu 1938 utrpěla jen nepatrné škody a zachovala se tak jako jediná synagoga na dnešním území Saska. Dnes slouží jako koncertní sál.

Profánní stavby[editovat | editovat zdroj]

Reichenbašská věž a Humboldtův dům, sídlo Přírodovědeckého muzea
  • Waidhaus (také Renthaus) je nejstarší profánní budovou ve městě. Již v 1. polovině 12. století je zmiňován v městských knihách jako „svobodný dvůr“. Byl postaven v roce 1131 a v 15. století byl místem uchovávání a skladování pro boryt barvířský (něm. Weid). Do roku 1426 měla budova ještě věž. V letech 1447–1530 byl dům užíván jako škola. Charakteristické renesanční štíty byly rekonstruovány podle starých dřevořezů v roce 1936. Dobře čitelný nápis „Nile actum creades, cum quid restabit agendum 1479“ připomíná rozsáhlý požár z roku 1479. Dnes je Waidhaus sídlem Vzdělávacího centra pro řemesla a památkovou péči.[65]
Bašta Kaisertrutz a Reichenbašská věž
Fasáda Biblického domu s pískovcovými reliéfy (vlevo: Mojžíšovo přijetí zákona, vpravo: Vyzdvižení měděného hada)
  • Kaisertrutz je jednou z někdejších 32 bašt města Görlitz, z nichž se zachovaly jen čtyři. „Velký Reichenbašský rondel“ byl postaven v roce 1427 a až během třicetileté války, kdy bylo město obsazeno Švédy a vzdorovalo císařským a saským vojskům, získal svůj současný název. V roce 1848 se bašta stala hlavní strážnicí pruské posádky. Od roku 1932 slouží jako muzeum, od roku 1998 je součástí Kulturně-historického muzea (Kulturhistorischen Museums Görlitz).
  • Reichenbašská věž (Reichenbacher Turm) je zachovaná část západního městského opevnění. Věž vysoká 51 metrů je nejvyšší ze tří dochovaných obranných věží. Vyšší je ve městě pouze radniční věž s 63 metry. Vznik stavby se datuje do 13. století, první zmínka je z roku 1376. Válcový nástavec je z roku 1485, barokní helmice byla osazena v roce 1782.
  • Mikulášská věž (Nikolaiturm) patrně byla součástí opevnění již před prvním větším rozšiřováním města v roce 1250. První zmínka o ní je z roku 1348. Původně byla součástí Mikulášské městské brány s padacím mostem. V jejím sousedství je dodnes zachovalý parkán (Nikolaizwinger). Po požáru města v roce 1717 byl její někdejší štíhlá strmá špice nahrazena barokní kopulí.
Historická knihovna Hornolužické společnosti věd
  • Tlustá věž (Dicker Turm / Frauenturm) je vysoká 46 m; její masivní zdivo je v dolní části silné 5,34 m. Postavena byla v rámci rozšíření města v roce 1250. Již kolem roku 1305 je zmiňována podle svého umístění u ulice Steinstraße jako „kamenná věž“ a „kamenná brána“. Dnes je zakončena měděnou renesanční helmicí. Pískovcový reliéf od Briccia Gauskeho zobrazuje císařem Zikmundem udělený městský znak a postavy Panny Marie a sv. Barbory. Původně byl součástí sousední brány Frauentor, na věž byl upevněn až v roce 1856. Na reliéfu je nápis „INVIA VIRTUTI NULLA EST VIA“ – „Statečnost není nemožná“.[67]
  • Schönhof (Brüderstraße 8) neboli „Krásný dvůr“ patří k nejstarším dochovaným renesančním měšťanským domům v Německu. Postaven byl v roce 1526 pod vedením stavitele Wendela Roßkopfa staršího na místě vyhořelého patricijského domu. Do stavby byly přitom začleněny tři starší budovy. Schönhof byl původně knížecím hostincem, ve kterém byli při své návštěvě města mimo jiné ubytováni: Václav IV. (1408), Ladislav Pohrobek v doprovodu zemského správce Jiřího z Poděbrad (1454) a saský kurfiřt Johann Georg II. (1621).[68] Stavba je rovněž pozoruhodná tím, že Roßkopf nikdy v Itálii nebyl, jeho představu renesanční architektury patrně ovlivnil Benedikt Rejt. Zároveň se jedná o typ tzv. dvoranového – nebo také halového – domu, který je pro Görlitz charakteristický.[69]
  • Biblický dům (Biblisches Haus; Neißstraße 30) nechal v roce 1570 postavit výmarský obchodník s borytem Hans Heinze. Svůj název získal dům díky fasádě ozdobené reliéfy ze slezského pískovce s výjevy ze Starého a Nového zákona. Halová vnitřní dispozice byla po požáru přestavěna, ve své dnešní podobě pochází z období před rokem 1570.
  • Radniční lékarna (Ratsapotheke; Untermarkt 24/Peterstraße 1) z let 1550–1552 je jednou z nejvýznamnějších renesančních budov ve městě. Její štíty se z části plně zachovaly, na fasádě směrem k Dolnímu rynku jsou sluneční hodiny, které vytvořil Zacharias Scultetus v roce 1550. Ty jsou rozčleněny na vlastní solarium, Arachné (astrologický instrument) a „čtyři hexametry“.
  • Waage (Untermarkt 14) čili „Váha“ je dům, ve kterém se nacházela městská váha. Jedná se o stavbu Jonase Roßkopfa, jednoho z potomků Wendela Roßkopfa staršího. První podlaží je ještě pozdně gotické, dnes je zvenku překryto polosloupy a konzolami s bustami z roku 1600. V patrech jsou bohatě zdobená renesanční okna.
  • Goldener Baum (Untermarkt 4) Tento dům se podle renesanční fasády datuje na rok 1538, je připisován Wendelu Roßkopfovi staršímu. Vnitřní halová dispozice zaklenutá síťovou žebrovou klenbou je pozdně gotická.
  • Barockhaus (Neißstraße 30) byl postaven Samuelem Suckertem v letech 1727–1729 jako obytný kupecký dům. Zajímavý je především jeho portál se sochařskou výzdobou, uvnitř jsou potom četné štukové stropy. Od roku 1804 se v tomto domě nachází sídlo Hornolužické společnosti věd a její slavné knihovny včetně muzejních i uměleckých sbírek, které jsou přístupné v rámci expozic Kulturně-historického muzea.
  • Scultetushaus (Peterstraße 4) je pro Görlitz typickým měšťanským domem z období baroka. Fasáda je datována na rok 1720. Zajímavostí je malířsky zdobený dvůr s otevřenými galeriemi. Od roku 1570 zde žil známý zhořelecký humanista, učenec a purkmistr Bartholomaeus Scultetus (1540–1614).[70]
  • St. Jonathan (Peterstraße 16) Již na fasádě této stavby je patrné, že její základ tvoří tři různé původní domy. Pravá část tohoto celku je barokně přetvořena, zbylé dvě pocházejí z období gotiky. Uvnitř je centrální hala a domácí kaple s křížovou klenbou.
  • Frenzelhof (Untermarkt 5) Jednoduchá barokní fasáda domu se datuje na období před rokem 1790. Pozdně gotický portál a okna v jeho úrovni jsou naproti tomu z roku 1500. Uvnitř je domácí kaple s plně zachovalou malířskou výzdobou zobrazující klanění králů, svatou rodinu, sv. Kryštofa apod.
  • Zeile (tj. buňka) je skupina domů ve středu Dolního rynku, která se takto nazývala už od 14. století.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Divadlo na Demianiho náměstí

Divadla[editovat | editovat zdroj]

Zhořelecké divadlo (Theater Görlitz) bylo postaveno v roce 1851 na Demianiho náměstí, rozšířeno v roce 1927. Německý dramatik Gerhart Hauptmann (1862–1946) byl častým hostem v Görlitz a do roku 1988 býval patronem divadla. Dne 1. ledna 2011 se Zhořelecké divadlo sloučilo s divadlem v Žitavě. Společnost nese jméno Gerhart-Hauptmann-Theater Görlitz-Zittau GmbH. V roce 2002 bylo hlediště rekonstruováno a vybaveno moderní technikou, která umožňuje simultánní překlady. Od září 2002 byla obnovena severní fasáda. Divadlo uvedlo v premiéře také přímo pro něj napsaná díla, což je například opera Tod eines Bankers, muzikál Radio Babylon a operu Moritze Eggerta Linkerhand. Ve spolupráci s Novou Lužickou filharmonií jsou inscenována díla všech žánrů (opera, opereta, muzikál, tanec, činohra). Kromě koncertů Filharmonie nabízí divadlo kompletní třísložkový program s hudebním divadlem, tancem a činohrou. Kromě hlavní budovy, který se přezdívá „Kleine Semperoper“, existuje od roku 1999 ještě menší divadelní jeviště Apollo.

Přírodovědecké muzeum na Mariánském náměstí

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Görlitzer Sammlungen für Geschichte und Kultur (Zhořelecké sbírky dějin a kultury)
    • Oberlausitzische Bibliothek der Wissenschaften (Hornolužická knihovna věd) – Tato veřejná vědecká knihovna je se svými 140 000 svazky významnou regionální knihovnou podporující vědecké vztahy mezi Německem, Polskem a Českou republikou.
    • Kulturhistorisches Museum (Kulturně-historické muzeum)
      • Barockhaus Neißstraße 30 – V domě je stálá expozice o měšťanské kultuře v období baroka a o vědě a umění kolem roku 1800.
      • Kaisertrutz – Stálá výstava o kulturních dějinách města Görlitz a Horní Lužice od 12.000 př.n.l. po politické změny v letech 1989–1990. V další části je moderní galerie.
      • Reichenbacher Turm – V osmi poschodích věže je expozice o středověké obraně města a dobových zbraních, vývoji Horního rynku a zhořeleckých pověstech.
  • Senckenberg Museum für Naturkunde Görlitz (Senckenbergovo přírodovědecké muzeum v Görlitz) je přírodovědné muzeum založené v roce 1860 se zaměřením na zoologii, botaniku a geologii. Hlavním směrem jeho výzkumu je oblast půdní biologie.
  • Schlesisches Museum zu Görlitz (Slezské muzeum v Görlitz) nabízí pohled na 1000 let kulturní historie Slezska. Jedna část expozice je věnována krajinám, jako jsou Krkonoše, či městům, zejména Vratislavi. Další část ukazuje úroveň řemesel, historii, lidi a jejich životní a pracovní podmínky.
  • Museum der Fotografie (Muzeum fotografie) poskytuje pohled na historii a umění fotografování. Expozice je věnována zvláště lokální tradici vývoje a výroby fotografických přístrojů. Po založení Společnosti pro muzeum fotografie Görlitz v roce 2000 začala práce na výzkumu zdejší fotografické průmyslové historie. Muzeum se nachází v objektu bývalého výrobce ateliérových i cestovních kamer Ernst Herbst & Firl. Z dalších zhořeleckých výrobců fotoaparátů lze jmenovat firmy: Curt Bentzin, Ernemann, FOW Görlitz, Hugo Meyer-Görlitz / Meyer-Optik Görlitz, Mlitz & Krügler, Paul Dittrich & Co., Robert Reinsch a Neue Görlitzer Kamerawerke.
  • Spielzeugmuseum (Muzeum hraček) umožňuje návštěvníkovi „cestovat časem“ do svého dětství. Jsou zde vystaveny hračky z posledních století. Pozornost si zasluhují zvláště dřevěné hračky z Krušných hor.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Staroměstský festival se středověkým oblečením

Ve spolupráci s Vysokou školou církevní hudby se konají varhanní koncerty v Horní Lužici, mimo jiné i na zrenovovaných varhanách ve zhořeleckých kostelích. Orchestr zdejší Nové lužické filharmonie patří k nejlepším v oblasti regionu Horní Lužice/Dolní Slezsko. Jím prováděné komorní a symfonické koncerty jsou součástí všech inscenací Zhořeleckého divadla. Důraz se klade také na hudbu Lužických Srbů. Historický soubor „Die Landskron-Herolde“, který hraje fanfáry při slavnostních příležitostech, vznikl v roce 1996 při oslavě 925 let města Görlitz. Pochodová kapela „Regiments-Spielmannszug“ byla založena roku 1969 a hraje na soutěžích a významných akcích.

Události[editovat | editovat zdroj]

S přibližně 100 000 návštěvníky je největší kulturní událostí ve městě staroměstský festival „Altstadtfest“. Festival Starého města byl zahájen v roce 1993, koná se každý rok o srpnovém víkendu. Je běžné, že vedle umělců a žonglérů se i návštěvníci objevují ve středověkém oblečení. Velká část Starého města je pro tento účel uzavřena.[71] Další každoroční událostí je Letní divadlo na Dolním rynku. V roce 2005 a 2006 se tu konalo představení Spiknutí a Boží hrob. Tato historická hra Hermanna Ruetha se týká legendy o patronu Božího hrobu Georgu Emmerichovi. Hra Jakob Böhme a mor v Görlitz byla představena v letech 2007 a 2008. Každý rok v únoru ve městě probíhají filmové dny a bál v opeře. Na jaře 19. dubna se koná Mezinárodní den památek, dále Festival krátkého filmu s příspěvky z Německa, Polska a České republiky, v květnu následují Jazzové dny. Srpen je vyhrazen Dnům dolnoslezské kultury, Dni otevřených památek, Muzejní noci a Mezinárodní letní umělecké škole. V listopadu se koná Zhořelecká rocková noc a udělení Mezinárodní ceny „Most Görlitz-Zgorzelec“. Rok končí Slezským vánočním trhem.

Mezinárodní cena „Most Görlitz-Zgorzelec“[editovat | editovat zdroj]

Společnost pro udělování Mezinárodní ceny Evropského města „Most Görlitz-Zgorzelec“ uděluje každý rok tuto cenu dotovanou částkou 2500 € na slavnostním aktu.[72] Cenou byly od roku 1993 uctěny osobnosti, které svým životním dílem přispěly k porozumění mezi evropskými národy. Držiteli ceny jsou mezi jinými Marion Dönhoffová nebo bývalý saský premiér Kurt Biedenkopf. Günter Grass byl porotou nominován v roce 2006, ale v souvislosti se svým právě zveřejněným členstvím v jednotkách Waffen-SS cenu odmítl s odůvodněním, že nechce diskreditovat ani město Zhořelec, ani cenu jako takovou.[73] Dalšími nositeli tohoto ocenění jsou: Norman Davies (2009), Tadeusz Mazowiecki (2010), Gesine Schwanová (2011), Vitalij Kličko si v roce 2012 cenu z osobních důvodů nevyzvedl. V dalších letech pak Steffen Möller (2013), Jean-Claude Juncker (2014), Olga Tokarczuk (2015, 2016), Timothy Garton Ash (2016) a Alfons Nossol (2017).

Filmové město Görlitz[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k neporušenému Starému městu a zachovalým stavbám z 19. století je Görlitz populární lokací pro natáčení filmů s využitím autentického historického prostředí, což je důvod, proč je také nazýván „Görliwood“.[74][75] Z více než osmdesáti položek lze uvést například film z roku 1955 Ernst Thälmann - Vůdce své třídy od Kurta Maetziga, pohádkový příběh Kmotříček smrt (1980), milostné drama Rosenemil (1993) od Radua Gabrey, Abendland (1998) Freda Kelemena a Cesta kolem světa za 80 dní (2004) Franka Coraciho. Filmová studia Babelsberg vybrala město jako prostředí pro filmovou adaptaci románu Předčítač (2008). Na Dolním rynku se rovněž v listopadu 2008 natáčela Tarantinova adaptace italského filmu Ten prokletý obrněný vlak (1977) známá pod titulem Inglourious Basterds.[76] Režisér Philipp Stölzl zde od srpna 2009 natáčel film Goethe!, který pojednává o Goethově první lásce. V zimě 2012/2013 se pak ve zdejším secesním Obchodním domě odehrávalo natáčení filmu Grandhotel Budapešť od Wese Andersona.

Kulinářské speciality[editovat | editovat zdroj]

Slezské nebe

Protože dolnoslezská identita je tomuto městu vlastní, nelze se divit, že mnoho regionálních specialit se váže k vydatné slezské kuchyni. Typickým pokrmem je „Schlesisches Himmelreich“ což je uzený vepřový bůček, s omáčkou se sušeným ovocem, skořicí a citronovou kůrou. Jako příloha se obvykle podávají slezské bramborové knedlíky. Vařené vepřové klobásy, selská huspenina nebo na pánvi opečené jitrnice patří k oblíbeným uzeninám. Během vánoční sezóny nabízí mnoho místních řezníků zhořelecký vánoční bratwurst. Jeho zvláštností je lehká citronová chuť.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Ve městě existuje sportovní a fotbalový klub NFV Gelb-Weiß Görlitz 09, který hraje v saské zemské lize, a házenkářský klub SV Koweg Görlitz e. V., jehož první ženské družstvo hraje v první lize středního Německa a první mužské družstvo v saské lize. Od roku 2004 se ve městě koná Evropský maraton jako běh dvěma zeměmi s klasickým maratonem, půlmaratonem pro inline brusle, běhy a soutěže pro invalidní vozíky a handbike, od roku 2008 rovněž pro koloběžky stejně jako běh na deset a pět kilometrů. V roce 2009 proběhl po 74. závod v silniční cyklistice kolem vrchu Zemská koruna. V Görlitz je sídlo hornolužické šipkové ligy. Před první světovou válkou existovaly ve městě tři plovárny. V roce 1972 byla otevřena plavecká hala v ulici Fichtestraße. Její provoz byl však ukončen roku 2007. Ve stejném roce pak byla v blízkosti Fichtestraße otevřena nová plavecká hala.

Ekonomika a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Dvoupatrový vlak InterCity z Görlitz

Ekonomická struktura města je určována několika velkými průmyslovými provozy z oblasti strojírenství a výroby kolejových vozidel včetně jejich středních dodavatelů. Další oporou regionální ekonomiky je maloobchod.[77] Ten profituje především z blízkosti Polska, protože tam je na mnohé zboží uvalena daňová přirážka.[78] Aby podpořilo malé a střední podniky ve svých okrajových oblastech, rozšířilo Polsko zvláštní zónu Specjalna Strefa Ekonomiczna Małej Przedsiębiorczości u města Kamienna Góra také na oblast kolem Zgorzelce. Směnný kurz mezi polským zlotým a eurem je potom ekonomickou výhodu města Görlitz.

Továrna na turbíny (Siemens) v ulici Lutherstraße

Hlavní podniky[editovat | editovat zdroj]

  • Bombardier Transportation – Společnost vyrábí dvoupatrové vozy pro Deutsche Bahn a jiné evropské železnice, v Görlitz zaměstnává asi 1500 osob (březen 2014).
  • Brandschutztechnik Görlitz – Výrobce hasičské techniky a speciálních vozidel do 10 tun, např. hasičských vozidel, pojízdných pump, zachranných, zásahových a transportních vozidel.
  • Siemens AG – Ve městě je centrála strojírenské jednotky Power Generation na výrobu pro průmyslových parních turbín společnosti Siemens AG. Závod zaměstnával v roce 2008 821 lidí a více než 60 učňů.
  • BMS GmbH – KEMA Görlitz – Třetí velká strojírenská firma v Görlitz, která v roce 1989 zaměstnávala asi 550 osob, skončila roku 2014 v insolvenčním řízení, po němž ukončila provoz.
  • Landskronbrauerei – V oblasti nápojového průmyslu ve městě podniká Pivovar Landeskron, což je značka patentovaná v roce 1882. Vyrábí 14 druhů piva.
  • Süßwarenfabrik Hoinkis – Továrnu na sladkosti založil Rudolf Hoinkis v roce 1896. Společnost přežila obě světové války i částečné zestátnění v době NDR a v roce 1990 byla zprivatizována třetí generací rodiny Hoinkisových.
  • Callcenter – Toto klientské centrum firmy Teleperformance Deutschland pracuje pro pět globálních společností v oblasti zásilkové služby, energetických služeb, telekomunikací a výroby hardwaru a softwaru. V Görlitz zaměstnává více než 200 osob.
  • Koramic Dachprodukte GmbH & Co. KG – Mezinárodní společnost, která se zaměřuje na výrobu a prodej keramických střešních tašek.
  • Sysmex Partec GmbH – Je součástí japonské skupiny zdravotnických technologií Sysmex Corporation, která získala několik ocenění za řešení diagnostiky HIV/AIDS, tuberkulózy a malárie.

V oblastí médií ve městě vzniká lokální televizní program vysílá eRtv (euro Regional tv), dále tu vysílá rozhlasová stanice Radio Lausitz. MDR 1 Radio Sachsen má ve městě korespondenční kancelář. Jediným deníkem, který má v Görlitz lokální redakci, je Sächsische Zeitung (SZ). Jako inzertní listy zde vycházejí periodika Wochenkurier a Niederschlesische Kurier. Görlitzer Anzeiger je vydáván pouze v online verzi. Ve vydavatelství Senfkorn Verlag potom vychází měsíčník Schlesien heute a německo-polský čtvrtletník publikaci věnovaný slezské kultuře a historii Silesia Nova.

Obchodní dům z roku 1913

Veřejné instituce[editovat | editovat zdroj]

Görlitz je sídlem obvodního a zemského soudu. Zemský soudní okres zahrnuje od 1. ledna 2013 zemské okresy Görlitz a Budyšín, bývalý Zemský soud v Budyšíně je nyní vnější soudní komorou tohoto zhořeleckého soudu. Za soudní budovou na Poštovním náměstí se nachází věznice. Ta bylo postavena v letech 1863–1865 a rozšířena v letech 1905–1909 podle americké předlohy ve tvaru křížového půdorysu. Městská správa sídlí v bývalých kasárnách Jägerkaserne. Nicméně, primátor úřaduje ve zhořelecké radnici na Dolním rynku, v níž je také matriční úřad a radniční archiv, a kde se schází městská rada. V ulici Jochmann-Straße se nachází městská knihovna, která byla založena v roce 1876 jako veřejná knihovna a 28. února 1907 se přestěhovala do těchto prostor. V letech 2006–2009 byla historická budova knihovny pečlivě zrekonstruována. Po krajské reformě se stalo město Görlitz sídlem zemské rady. Až do dokončení Zemského úřadu naproti stanici Zhořeleckého nádraží v březnu 2013, se zemská rada scházela v objektu bývalých kasáren. Dalšími úřady v Görlitz jsou Stavební úřad, Úřad veřejného zdraví, Úřad pro podporu mládeže, Úřad pro dohled nad potravinami a Veterinární úřad.[79] Pátrací celní úřad Drážďany má jednu služebnu v blízkosti hranice ve Zhořeleckém městském parku; na dálničním hraničním přechodu Ludwigsdorf sídlí Spolková policejní inspekce Ludwigsdorf a také dispečink celního úřadu v Löbau. Zhořelecké policejní ředitelství, pod něž spadají policejní obvody v zemských okresech Budyšín a Görlitz, má své sídlo v ulici Conrad-Schiedt-Straße.[80]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nádraží v Görlitz

Nádraží Görlitz je železničním uzlem, kterým procházejí trasy Drážďany–Görlitz, Berlín–Görlitz, Žitava–Görlitz, Węgliniec–Görlitz stejně jako Slezská horská dráha. Dvě poslední trasy se po roce 1945 nacházejí převážně na polském území. Již 1. září 1847 bylo slavnostně otevřeno spojení s Drážďany a Kohlfurtem. Úsek trati Görlitz–Žitava byl otevřen v roce 1875 a nazývá se též Niská dráha. V katastru města jsou ještě tři železniční zástavky: Görlitz-Rauschwalde, Görlitz-Weinhübel a Nádraží Hagenwerder. Při přeshraniční dopravě do Polska jezdí tři páry vlaků mezi Hlavním nádražím Drážďany a Hlavním nádražím ve Vratislavi přes Niský viadukt. Některé polské regionální vlaky provozované dopravcem Koleje Dolnośląskie, které dříve jezdily pouze do Zgorzelece, jsou od roku 2015 navázány na Görlitz a nabízejí spojení mezi stanicemi Lubáň a Jelenia Góra v Krkonoších.[81]

Městská doprava na Demianiho náměstí

V oblasti veřejné dopravy provozuje Dopravní společnost v Görlitz dvě tramvajové linky o celkové délce 13,6 km a sedm městských autobusových linek. Zvláštností je, že zahrnuje linku přeshraniční dopravy o celkové délce 4,8 km. Centrální zastávkou je Demianiho náměstí, zde je také zákaznická kancelář městských dopravních společností. Dne 29. září 2016 schválila městská rada koncept veřejné dopravy Status Quo plus. Rozhodnutí obsahuje vylepšení dopravy na Starém Městě a čtvrti Innenstadt upravenou tratí autobusové dopravy a bezbariérovou výstavbou zastávkové infrastruktury. Dále byl založen Dopravní podnik Görlitz (GVB), což je městská společnost, která má nejpozději do 1. ledna 2022 na obou linkách vybudovat bezbariérové tramvajové spojení a vyjednat budoucí společnou městskou dopravu se sousedním polským městem. Region Horní Lužice provozuje řadu meziměstských autobusových linek, mimo jiné do měst Löbau, Niesky, Rothenburgu a Žitavy. Většina pozemních autobusových linek začíná u vlakového nádraží nebo u autobusového nádraží na Demianiho náměstí u bašty Kaisertrutz.

Silniční síť má celkovou délku kolem 217 km, z toho 3,7 km připadá na dálnice, 21,8 km na spolkové silnice, 23,7 km je státních silnic, 9,0 km okresních silnic a 158,8 km místních komunikací. Přes severní městskou oblast vede dálnice A4 Erfurt, Dresden-Görlitz, která na druhém břehu Nisy pokračuje jako polská dálnice A4 přes Vratislav až k ukrajinské hranici. Dálnice B 6 ve směru Budyšín, B 115 na Forst (Lužice) a B 99 do Žitavy vedou přes městskou oblast. Centrum města je silně využíváno motorizovanou individuální dopravou. Dokonce i úzké uličky jsou používány jako parkoviště. Od roku 2006 byly zřizovány stále častěji klidové zóny s cílem zmírnit zatížení Starého města. Na hranici s Polskem jsou tři hraniční přechody pro silniční dopravu, dálniční hraniční přechod Ludwigsdorf a hraniční přechod Hagenwerder-Radomierzyce. V roce 2004 byl znovu otevřen starý městský most pro pěší, který byl zničen v roce 1945. Cyklisté tvoří 12,4% dopravy.[82]

Zhořelecké letiště, které bylo otevřeno v roce 1925, se nachází na severozápadním okraji města přímo na hlavní silnici 6. Má 750 m dlouhou travnatou dráhu. Použití zhořeleckého letiště je možné pro letadla do 5,7 tun. Toto místo využívá především místní klub sportovního létání, ale i další letecké společnosti. Turistům jsou nabízeny malebné lety s motorovým, plachtovým nebo ultralehkým letadlem nad městem a Lužickými horami. Asi 30 km severně od města je větší letiště Rothenburg / Görlitz. Při délce dráhy 2500 m je možné jej použít pro letadla do 14 tun.

Německou i polskou částí města prochází trasa Svatojakubské poutní cesty.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Gymnasium Augustum bylo užíváno jako škola již františkány.

13. července 1992 se stal Görlitz se založením Hochschule Zittau/Görlitz (FH) vysokoškolským městem. V roce 2015 bylo imatrikulováno 2932 studentů do 32 studijních programů. Byly vytvořeny mezinárodní sítě, s jejichž pomocí se Görlitz prosazuje jako vzdělávací centrum daleko za svými hranicemi. Ve spolupráci s Leibnizovým institutem pro ekologické územní plánování v Drážďanech (IOR) a Technickou univerzitou Drážďany tato vysoká škola provozuje Interdisciplinární centrum pro ekologickou a revitalizující sanaci měst (IZS). Vysoká škola chrámové hudby, která byla založena v roce 1927 ve Vratislavi a roku 1947 znovu v Görlitz jako Evangelická škola chrámové hudby pod záštitou Evangelické církve slezské Horní Lužice, byla oficiálně uznána Saským státním ministerstvem vědy a umění. 1. srpna 2008 však byla tato škola uzavřena. Saský institut pro kulturní infrastrukturu je zřizovatelem trinacionálního vědeckého kolegia zkoumajícího aktuální problémy evropské integrace, které se nazývá Collegium Pontes Görlitz-Zgorzelec-Zhořelec.[83]

Vzdělávací komplex odborných škol v ulici Carl-von-Ossietzky-Straße (Odborné školy Christopha Luederse, rozdělené na Centrum odborného školství pro ekonomii a sociální věci stejně jako Centrum pro techniku) může pojmout až 3000 žáků. K dispozici je také Odborné gymnázium. Augustum-Annen-Gymnasium je známo svým hudebně-uměleckým profilem, nabízí však rovněž přírodovědný a jazykový obor. Jak jeho název napovídá, vzniklo sloučením dvou dříve samostatných škol v roce 2004. V prostorách starého kláštera probíhala výuka již od roku 1565. Po roce 1850 byl klášter zbourán a nahrazen stávající školní budovou. Joliot-Curie-Gymnasium na Vilémově náměstí vzniklo z bývalé Luisiny školy založené v roce 1779. Až do roku 1945 to byla čistě dívčí škola, kde bylo možné složit maturitu. V době NDR to pak byla jediná škola ve městě, kde se žáci mohli k maturitě připravovat. Dnes nabízí přírodovědný a společenskovědní program. Největší střední školou v Görlitz je Oberschule Innenstadt (dříve Elisabethschule). Ve městě jsou ovšem ještě čtyři další střední školy. Možnost odborné specializace nabízí také Vzdělávací centrum pro řemesla a památkovou péči (Fortbildungszentrum für Handwerk und Denkmalpflege) a soukromá škola nových médií MultiMediaPark. Základní škola Regenbogenschule potom poskytuje bilingvní výuku v němčině a polštině.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Zhořelecký mystik, filosof a teosof Jakob Böhme

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Görlitz na německé Wikipedii.

  1. a b Bevölkerung des Freistaates Sachsen jeweils am Monatsende ausgewählter Berichtsmonate nach Gemeinden. Dostupné online. [cit. 2018-03-03]
  2. a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. (německy) 
  3. KUNERT, Matthias. Arbeitspapier Netzwerkanalyse [online]. Institut für ökologische Raumentwicklung e. V. Dresden, 2002 [cit. 2018-02-04]. (Gemeinsames Leitbild für die Europastadt Görlitz/Zgorzelec = Wspólna wizja rozwojowa Europa-Miasta Zgorzelec/Görlitz). Dostupné online. (německy) 
  4. Stadt Görlitz. Demographie, Fachkonzepte Städtebau und Denkmalschutz, Wohnen [online]. Stadt Görlitz, 2009-2010 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  5. ROSENBAUM, Birgit. "Görliwood“ – Markenschutz in letzter Sekunde! [online]. JuraBlogs, 2013-06-27 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  6. Společnost přátel Lužice. Hornolužické vřesoviště [online]. Společnost přátel Lužice, 2008-2015 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. 
  7. a b Stadtverwaltung Görlitz, Kommunale Statistikstelle. Statistisches Jahrbuch 2009 [online]. Stadtverwaltung Görlitz, Zentrale Kopierstelle, 2009. (německy) 
  8. STÄNKER, Fritz R. Görlitz hat ein Luxusproblem: Die Meridianmarkierung [online]. Görlitzer Anzeiger, 2013-12-05 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  9. Museum für Naturkunde, Görlitz. Erdgeschichte der Oberlausitz. 1. Aufl. vyd. Görlitz: Staatliches Museum für Naturkunde Görlitz, Forschungsstelle, 1990. 32 s. (německy) 
  10. Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie. Neißetal [online]. Natura 2000, 2006 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  11. Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie. Separate Fledermausquartiere und -habitate in der Lausitz [online]. Natura 2000, 2016 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  12. Die Stadt Görlitz. Die Stadt Görlitz und ihre Stadt- und Ortsteile [online]. Die Stadt Görlitz [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (německy) 
  13. Allmetsat. Klima : Görlitz, Deutschland [online]. Allmetsat [cit. 2018-02-05]. Dostupné online. (německy) 
  14. JECHT, Richard. Erste Erwähnung der Oberlausitz. – Der Gau Besunzane und die urbs Businc sind gleich dem Orte Biesnitz und der Landeskrone. – Wo lag Sciciani?. Neues Lausitzisches Magazin. 1921, roč. Band 97, s. 188–199. (německy) 
  15. Geschichte der Oberlausitz : Herrschaft, Gesellschaft und Kultur vom Mittelalter bis zum Ende des 20. Jahrhunderts. Příprava vydání Bahlcke, Joachim. Leipzig: Leipziger Univ.-Verl., 2001. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-3-935693-46-2. S. 55. (německy)  (omezený přístup)
  16. LUDAT, Herbert. An Elbe und Oder um das Jahr 1000. Skizzen zur Politik des Ottonenreiches und der slavischen Mächte in Mitteleuropa. Weimar: Böhlau Verlag, 1995. ISBN 3-412-11994-6. (německy) 
  17. Diplomata 17: Die Urkunden Heinrichs IV. (Heinrici IV. Diplomata). Teil 1: 1056–1076. Příprava vydání Dietrich von Gladiss. Berlin: Monumenta Germaniae Historica, 1941. Dostupné online. S. 311–313. (latinsky) 
  18. SCHRAGE, Gertraud Eva. Die Oberlausitz bis zum Jahr 1346. In: BAHLCKE, Joachim. Geschichte der Oberlausitz : Herrschaft, Gesellschaft und Kultur vom Mittelalter bis zum Ende des 20. Jahrhunderts. Leipzig: Leipziger Univ.-Verl., 2001. ISBN 978-3-935693-46-2. S. 59. (německy)
  19. Cosmae chronica Boemorum. In: Georg Heinrich Pertz (Hrsg.). Chronica et annales aevi Salici. Monumenta Germaniae Historica 11. Scriptores 9. Hannover: Hahn-Verlag, Hannover 1851, 1851. ISBN 3-7772-6313-3. S. 1–209, 843–846. (latinsky)
  20. Cosmae chronica Boemorum. Příprava vydání Josef Emler (Hrsg.). Prag: [s.n.], 1874. ISBN 3-487-12666-4. S. 205, Z. 4–6. (latinsky) 
  21. SCHRAGE, Gertraud Eva. Die Oberlausitz bis zum Jahr 1346. In: BAHLCKE, Joachim. Geschichte der Oberlausitz : Herrschaft, Gesellschaft und Kultur vom Mittelalter bis zum Ende des 20. Jahrhunderts. Leipzig: Leipziger Univ.-Verl., 2001. ISBN 978-3-935693-46-2. S. 80. (německy)
  22. HAUPT, Walther. Sächsische Münzkunde. 1. Auflage. vyd. Berlin: Deutscher Verlag der Wissenschaften Berlin, 1974. S. 31. (německy) 
  23. KERSKEN, Norbert. Die Die Oberlausitz von der Gründung des Sechsstädtebundes bis zum Übergang an das Kurfürstentum Sachsen 1346–1635. In: BAHLCKE, Joachim. Geschichte der Oberlausitz : Herrschaft, Gesellschaft und Kultur vom Mittelalter bis zum Ende des 20. Jahrhunderts. Leipzig: Leipziger Univ.-Verl., 2001. ISBN 978-3-935693-46-2. S. 112. (německy)
  24. Codex Diplomaticus Lusatiae Superioris. Band 1 (Nr. 205, 222, 233). Příprava vydání Gustav Köhler. Görlitz: [s.n.], 1856. (latinsky) 
  25. Privilegien und Statuten der Oberlausitzer Sechsstädte – Ein Streifzug durch die Organisation des städtischen Lebens in Zittau, Bautzen, Görlitz, Löbau, Kamenz und Lauban in der frühen Neuzeit. Příprava vydání Tino Fröde. Spitzkunnersdorf: Oberlausitzer Verlag, 2008. ISBN 978-3-933827-88-3. (německy) 
  26. BLICKE, Peter. Unruhen in der ständischen Gesellschaft 1300–1800. In: Enzyklopädie Deutscher Geschichte Band 1. München: Oldenbourg, 1988. ISBN 3-486-54901-4. S. . 8, 53. (německy)
  27. JECHT, Richard. Bewegungen der Görlitzer Handwerker gegen den Rat bis 1396. Neues Lausitzisches Magazin. 1908, roč. Band 84, s. 117. (německy) 
  28. BOBKOVÁ, Lenka. Zhořelecké vévodství v koncepci lucemburské České koruny. Historie - Otázky - Problémy. 2015, roč. 7, čís. 1, s. 9–22. Dostupné online. ISSN 1804-1132. 
  29. JECHT, Richard. Kriegs- und Feuersnot und ihre Folgen für Görlitzer Bauten. Neues Lausitzisches Magazin. 1917, roč. Band 93, s. 145. (německy) 
  30. JECHT, Richard. Geschichte der Stadt Görlitz. Görlitz: Selbstverlag des Verfassers, 1922. S. 197. (německy) 
  31. BOETTICHER, W. v. Sculteti e libris rerum gestarum Grolicensium. Neues Lausitzisches Magazin. 1915, roč. Band 91, s. 182. (německy) 
  32. PIETSCH, Friedrich. Görlitz im Pönfall. Neues Lausitzisches Magazin. 1935, s. 52–141. (německy) 
  33. HERRMANN, Matthias. Der Pönfall der oberlausitzischen Sechsstädte und seine überregionale Einordnung. In: BAHLCKE, Joachim; DUDECK, Volker. Welt – Macht – Geist. Das Haus Habsburg und die Oberlausitz. Görlitz, Zittau: Oettel, 2002. ISBN 3-932693-61-2. (německy)
  34. Handbuch kultureller Zentren der Frühen Neuzeit: Städte und Residenzen im alten deutschen Sprachraum. Příprava vydání Wolfgang Adam, Siegrid Westphal. Bd. 1. Berlin: De Gruyter, 2012.3 svazky (712 s.). Dostupné online. ISBN 978-3-11-020703-3. Kapitola Görlitz, s. 618. (německy)  (omezený přístup)
  35. SCHUNKA, Alexander. Die Oberlausitz zwischen Prager Frieden und Wiener Kongreß (1635 bis 1815). In: BAHLCKE, Joachim. Geschichte der Oberlausitz : Herrschaft, Gesellschaft und Kultur vom Mittelalter bis zum Ende des 20. Jahrhunderts. Leipzig: Leipziger Univ.-Verl., 2001. ISBN 978-3-935693-46-2. S. 173. (německy)
  36. LEISERING, Walter. Historischer Weltatlas. 102. Auflage. vyd. Wiesbaden: Marix-Verlag, 2005. ISBN 3-937715-59-2. S. 90, 179. (německy) 
  37. POLENZ, Hans von. Eisenbahnen im Bautzener Land. 1. Auflage. vyd. [s.l.]: Lausitzer Druck- und Verlagshaus, 2006. ISBN 3-00-018243-8. S. 15. (německy) 
  38. Amts-Blatt der Preußischen Regierung zu Liegnitz. Liegnitz: Regierung zu Liegnitz, 1873. Dostupné online. S. 250. (německy) 
  39. Kriegsschäden 1945 in Görlitz. In: Stadtverwaltung Görlitz – Untere Denkmalschutzbehörde (Hrsg.). Denkmalpflege in Görlitz. Görlitz–Zittau: Verlag Gunter Oettel, 2002. Svazek Nr. 11. S. 31. (německy)
  40. KABUS, Ronny. "... weine ich täglich um meinen Vater" : in der Gewalt Stalins und der SED. Norderstedt: Books on Demand GmbH, 2011. 224 s. ISBN 978-3-8423-3102-0. S. 58. (německy) 
  41. LEMPER, Ernst-Heinz. Görlitz: Eine historische Topographie. Příprava vydání Aktionskreis für Görlitz e.V.. 2. Auflage: Oettel-Verlag, 238. ISBN 3-932693-63-9. S. 238. (německy) 
  42. Deutsch-Polnische Gesellschaft Dokumente der Zeitgeschichte. Görlitzer Vertrag [online]. [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. (německy) 
  43. Orte des Erinnerns : Gedenkzeichen, Gedenkstätten und Museen zur Diktatur in SBZ und DDR. Příprava vydání Annette Kaminski, Ruth Gleinig, Stiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Bundeszentrale für politische Bildung. 3., überarbeitete und erweiterte Auflage. vyd. Berlin: Ch. Links Verlag, 2016. 664 s. Dostupné online. ISBN 978-3-86153-862-2. S. 410. (německy)  (omezený přístup)
  44. Gesetz zur Neugliederung des Gebietes der Landkreise des Freistaates Sachsen und zur Änderung der Gesetze vom 29. Januar 2008. Sächsisches Gesetz- und Verordnungsblatt [online]. Sächsische Staatskanzlei Abteilung Umwelt, 2008-02-05 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online. (německy) 
  45. HEITKAMP, Sven. Die Flut kam ohne Vorwarnung und zerstörte alles. Welt [online]. 2010-08-08 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online. (německy) 
  46. Stadt Görlitz (1). Příprava vydání Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde. Das Historische Ortsverzeichnis von Sachsen [online]. 2008 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online. 
  47. Stadtverwaltung Görlitz. Hauptverwaltung. Kommunale Statistikstelle. Statistische Monatszahlen Stadt Görlitz [online]. Stadtverwaltung Görlitz, 2011-12 [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. (německy) 
  48. Görlitz – Zgorzelec – Strategien ohne Grenze – Nowe strategie bez granic. Příprava vydání Ines-Ulrike Rudolf, Susanne Jaeger. Dresden: TUDpress Verlag der Wissenschaften GmbH, 2007. ISBN 978-3-940046-12-3. S. 12. (německy) 
  49. Stadtverwaltung Görlitz. Hauptverwaltung. Kommunale Statistikstelle. Statistische Monatszahlen Stadt Görlitz [online]. Stadtverwaltung Görlitz, 2017-11 [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. (německy) 
  50. GINEIGER, Ulrich. Die innerdeutsche Migration und die Folgen. Deutschlandfunk [online]. 2007-07-27 [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. (německy) 
  51. PALATA, Luboš. Německé město se vylidňuje. Láká Čechy na levné bydlení a další výhody. Bydlení iDNES.cz [online]. 2012-11-30 [cit. 2018-02-11]. Dostupné online. 
  52. Gmina miejska Zgorzelec. Statyczne Vademecum Samorzadowca [online]. Urząd Statystyczny we Wrocławiu, 2017 [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. (polsky) 
  53. Stadt Görlitz. Der Görlitzer Stadtrat [online]. Stadt Görlitz, 2014 [cit. 2018-02-11]. Dostupné online. (německy) 
  54. a b Große Kreisstadt Görlitz. Satzung zur Bürgerschaftlichen Beteiligung in der Großen Kreisstadt Görlitz [online]. Große Kreisstadt Görlitz, 2015-06-26 [cit. 2018-02-11]. Dostupné online. (německy) 
  55. Auch am Tag danach bleibt der Geschaßte seinem Ruf treu. Die Welt [online]. 1998-02-10 [cit. 2018-02-11]. Dostupné online. (německy) 
  56. BEUTLER, Sebastian. Görlitz hat ab heute wieder einen OB. Sächsische Zeitung [online]. 2012-07-16 [cit. 2018-02-11]. Dostupné online. (německy) 
  57. Stadtverwaltung Görlitz, Kommunale Statistikstelle. Statistisches Jahrbuch 2009 [online]. Stadtverwaltung Görlitz, 2009. S. 149. (německy) 
  58. Görlitz hat Haushalt für 2017 und 2018. Görlitzer Anzeiger [online]. 2017-06-26 [cit. 2018-02-11]. Dostupné online. (německy) 
  59. BÜRGER, Stefan; WINZELER, Marius. Die Stadtkirche St. Peter und Paul Görlitz: Architektur und Kunst. [s.l.]: Dössel, 2006. ISBN 978-3-89923-137-3. (německy) 
  60. VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur. 2. Auflage. vyd. Görlitz: Chichinebs-Verl., 2010. 269 s. ISBN 978-3-939177-00-5. Kapitola Gotisches Görlitz, s. 43–48. (německy) 
  61. VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur, Kapitola Gotisches Görlitz, s. 55–59.
  62. VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur, Kapitola Gotisches Görlitz, s. 70–72.
  63. SPEER, Christian. "Vita mercatoris". Die Autobiographie des Fernhändlers Hans Frenzel (1463–1526) aus Görlitz. Edition und Kommentar. In: SCHOLZE, Dietrich. Stätten und Stationen religiösen Wirkens. Studien zur Kirchengeschichte der zweisprachigen Oberlausitz (Schriften des Sorbischen Instituts 48). Bautzen: [s.n.], 2009. S. 150–179. (německy)
  64. VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur, Kapitola Gotisches Görlitz, s. 73–74.
  65. Waidhaus. Görlitz Lexikon [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné online. (německy) 
  66. VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur, Kapitola Renaissance in Görlitz, s. 83–89.
  67. JECHT, Richard. Geschichte der Stadt Görlitz. 1. Auflage. vyd. Svazek Band 1, Halbband 2. [s.l.]: Verlag des Magistrates der Stadt Görlitz, 1934. S. 554. (německy) 
  68. BOBKOVÁ, Lenka; BŘEZINA, Luděk; ZDICHYNEC, Jan. Horní a Dolní Lužice. 1. vyd. vyd. Praha: Libri, 2008. 232 s. (Stručná historie států; sv. č. 54). ISBN 978-80-7277-382-4. S. 77. 
  69. VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur, Kapitola Renaissance in Görlitz, s. 77–79.
  70. VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur, Kapitola Görlitz während des Barock, s. 131.
  71. Impressionen Görlitzer Alstadtfest 2009 [online]. 2009 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  72. Gesellschaft zur Verleihung des Internationalen Brückepreises der Europastadt Görlitz/Zgorzelec. Verleihungsbestimmungen für den Internationalen Brückepreises der Europastadt Görlitz/Zgorzelec [online]. 2004-12-10 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  73. Grass nechce kompromitovat zhořeleckou cenu. iDNES.cz [online]. 2006-09-01 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. 
  74. Stadt Görlitz. Görlitz – Filmografie [online]. Stadt Görlitz, 2018 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  75. Filmstadt Görlitz. Filmchronik Görlitz [online]. Filmstadt Görlitz, 2017 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  76. BURGER, Reiner. Filmkulisse: Hollywood goes Görlitz. Frankfurter Allgemeine Zeitung [online]. 2008-11-29 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  77. KRAMER, Ingo. Einkaufen in Zgorzelec lohnt sich oft nicht mehr. Sächsische Zeitung [online]. 2010-04-07 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  78. LACHMANN, Günther. Polen und Deutschland profitieren von der Grenzöffnung. Welt [online]. 2007-12-16 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  79. Landkreis Görlitz. Verteilung der Ämter in den Häusern des Landratsamtes [online]. Landkreis Görlitz, 2018 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  80. Polizeidirektion Görlitz. Polizeidirektion Görlitz [online]. Polizeidirektion Görlitz [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  81. Züge fahren künftig von Görlitz nach Jelenia Gora. Sächsisches Zeitung [online]. 2015-10-10 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  82. Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie. Luftreinhalteplan für die Stadt Görlitz [online]. Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie, 2008 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  83. Collegium Pontes Görlitz-Zgorzelec-Zhořelec. Was ist und was will das Collegium Pontes? [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARUS, Martin. Počátky zhořeleckého městského dějepisectví. In: Jedinec a evropská společnost od středověku do 19. století. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2014. Dostupné online. ISBN 978-80-87895-15-3. S. 187–209 (omezený přístup).
  • BOBKOVÁ, Lenka. Zhořelecké vévodství v koncepci lucemburské České koruny. Historie - Otázky - Problémy. 2015, roč. 7, čís. 1, s. 9–22. Dostupné online. ISSN 1804-1132. 
  • BOBKOVÁ, Lenka; BŘEZINA, Luděk; ZDICHYNEC, Jan. Horní a Dolní Lužice. 1. vyd. vyd. Praha: Libri, 2008. 232 s. (Stručná historie států; sv. č. 54). ISBN 978-80-7277-382-4. 
  • Geschichte der Oberlausitz : Herrschaft, Gesellschaft und Kultur vom Mittelalter bis zum Ende des 20. Jahrhunderts. Příprava vydání Bahlcke, Joachim. Leipzig: Leipziger Univ.-Verl., 2001. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-3-935693-46-2. S. 55. (německy)  (omezený přístup)
  • GUGGENHEIMER, Michael. Görlitz: Schicht um Schicht. Bautzen: Lusatia, 2004. 285 s. ISBN 978-3-936758-12-2. (německy) 
  • ISELER, Maritta. Bauwesen und Architektur der Stadt Görlitz : Repräsentationsformen an der Schwelle zur frühen Neuzeit. Bernstadt a.d.E.: Via-Regia-Verl., 2014. viii, 452 s. ISBN 978-3-944104-07-2. (německy) 
  • JECHT, Richard. Geschichte der Stadt Görlitz: Bd. 1, Halbbd. 1, Allgemeine Geschichte der Stadt Görlitz. Görlitz: Verlags des Magistrates der Stadt Görlitz, 1922–1934. 832 s. (německy) 
  • MICKLITZA, Kerstin; MICKLITZA, André. Görlitz : Sehenswürdigkeiten, Kultur, Szene, Umland, Reiseinfos. 1. Auflage. vyd. Berlin: Trescher Verlag, 2016. 153 s. Dostupné online. ISBN 978-3-89794-353-7. (německy) 
  • OETTEL, Gunter. Görlitz : alte neue Stadt an der Neiße. Zittau: Verlag der Graphischen Werkstätten, 2016. 80 s. ISBN 978-3-946165-06-4. (německy) 
  • VATER, Frank. Görlitz : eine Stadt mit vielen Gesichtern ; Geschichte, Architektur, Kultur. 2. Auflage. vyd. Görlitz: Chichinebs-Verl., 2010. 269 s. ISBN 978-3-939177-00-5. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Města a obce zemského okresu Zhořelec Wappen Landkreis Goerlitz.svg

Bad Muskau (Mužakow) • Beiersdorf • Bernstadt auf dem Eigen • Bertsdorf-Hörnitz • Boxberg (Hamor) • Dürrhennersdorf • Ebersbach-Neugersdorf • Gablenz (Jabłońc) • Görlitz • Groß Düben (Dźěwin) • Großschönau • Großschweidnitz • Hähnichen • Hainewalde • Herrnhut • Hohendubrau (Wysoka Dubrawa) • Horka • Jonsdorf • Kodersdorf • Königshain • Kottmar • Krauschwitz (Krušwica) • Kreba-Neudorf (Chrjebja-Nowa Wjes) • Lawalde • Leutersdorf • Löbau • Markersdorf • Mittelherwigsdorf • Mücka (Mikow) • Neißeaue • Neusalza-Spremberg • Niesky • Oderwitz • Olbersdorf • Oppach • Ostritz • Oybin • Quitzdorf am See • Reichenbach • Rietschen (Rěčicy) • Rosenbach • Rothenburg • Schleife (Slepo) • Schönau-Berzdorf auf dem Eigen • Schönbach • Schöpstal • Seifhennersdorf • Trebendorf (Trjebin) • Vierkirchen • Waldhufen • Weißkeißel (Wuskidź) • Weißwasser/Oberlausitz (Běła Woda) • Zittau